Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Roboti

kritika / Kamila Boháčková

Roboti

Tvůrci populárního příběhu o šavlozubé veverce Doba ledová, společnost Blue Sky Studios, natočila pro domovskou 20th Century Fox další animovanou "komedii pro celou rodinu", odehrávající se tentokrát v době robotické. Režisér Chris Wedge se opět zdárně spojil se spolurežisérem Carlosem Saldanhou a se zkušenou scenáristickou dvojicí Lowell Ganz – Babaloo Mandel, a vzniklo dílko, které se stejně jako všechny ostatní současné celovečerní animované filmy potýká s úskalím tohoto subžánru, v němž se v současnosti střetává snaha o jednoduchý, až kanonický příběh s jistým výchovným poselstvím a aktuálním přesahem, který je prošpikován "povinnou" kaskádou vtipných scén a protkán úsilím být technologicky o krok napřed před konkurenčními animačními studii, tj. vedle již zmíněného se jedná o DreamWorks (Shrek 1, 2) a prozatimní špičku oboru, studio Pixar (Příběh hraček, Hledá se Nemo).

Co se týče děje, Roboti se ubírají rovnou po třech známých, klasických příběhových liniích: především je to urputná cesta chudého chlapce za svým snem a úspěchem, dále až macbethovský vztah zimničné matky a poslouchajícího (zlo)syna, toužících po moci, zisku a upgradu, a nakonec již tradiční spor dobra a zla, zde navíc ozvláštněný svárem vize sociální společnosti s tendencí "fašoidní" ziskuchtivosti za každou cenu. Tento svár, na celém příběhu ostatně nejzajímavější, reprezentuje na jedné straně zakulacený bodrý Bigweld, podporující invenci vynálezců a propagující náhradní díly, a na straně druhé aerodynamický, hranatý a svou pekelnou matku poslouchající Ratchet, preferující drahý a jen nejbohatším dostupný upgrade a smrt náhradních dílů. Ostatně o podprahovém působení kulatosti coby příznaku dobra a hranatosti coby rysu zla psal už Vilém Flusser. I když se moderní animované bajky odehrávají v podmořském světě, v zemi zlobrů, v době ledové či robotické, jejich souvztažnost k naší aktuální situaci je více než zřejmá. Vize země, kde uspět může i ten nejchudší, jen když věří svému snu a jde si odvážně za ním; či společenství, kde se všichni mají dobře a navzájem mohou svá (robotická) těla donekonečna opravovat, je až překvapivě staromilská, a připomíná pohádkově laděné sociální utopie Vittoria de Sicy či lidové komedie Franka Capry. Naopak kritika upgradu a snahy seřadit všechny do jedné latě a vydělat na nich připomíná současnou politiku úspěchu a zisku na úkor sociálně rovnoměrného a kvalitního života.

Nejsilnější stránkou Robotů však není poněkud prvoplánový, i když dojemný příběh, ale několik nezapomenutelných a technicky dokonalých scén, rozehrávajících jeden nápad za druhým. Neuvěřitelně rytmizovaný a kreativní je již příjezd hlavního hrdiny, chudého Rodneyho, syna myčky nádobí, do vysněného Robot City, při němž "chlapec" prolétá a projíždí v železné kouli kaskádou (i vzdušných) drah, výborná je i scéna robotického "pekla", v němž se taví ti nepotřební, které na ulicích posbírali doslova do starého železa. Tato scéna v čele s divokou "lady Macbeth" a propagátorkou upgradu je vtipně rytmizována s výkřiky Toma Waitse.

Celkově vzato, Roboti nemohou nikoho urazit, a ačkoli jsou pochutinou vyrobenou z předem známých ingrediencí, jedná se o vtipnou a vizuálně propracovanou pohádku s utopickými prvky a řadou pěkných scén.

Přečteno 6529x

Článek vyšel v časopise Cinepur #39, duben 2005.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.4 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Paměť strojů / Efekt Vašulka

O včelách a lidech / Země medu

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Potratit v Americe / Never Rarely Sometimes Always


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Bradley Cooper si zahraje v novince Paula Thomase Andersona

Kniha o Pavlovi a Daně

Ondřej Šálek / Pochopení za každou cenu

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Mezi žánry, přístupy a autory / Neviditelná legenda Corey Yuen

Falešní hráči hongkongské komedie / Filmy bratrů Huiových

Hongkongská nová vlna / Jak televize reformovala kinematografii


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Animovaný dokument po česku / Diana Cam Van Nguyen

Prolomit vlny v loutce / Daria Kashcheeva

VJ Kolouch ovlivněný Krtečkem

Mykologická love story / Marie Dvořáková

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (969) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (775) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (259) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #39 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #39, duben 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Jiří Voráč: Český film v exilu / Exilové ne-ukojení (Petr Bilík, kniha)

Papírové filmy - Zkouška obchodu s autorskou tvořivostí diváka (Lucie Česálková, glosa)

Mike Leigh (Pavel Bednařík, profil)

Noční surfování: O telefilii (Tim Graves, téma)

Kartografie telereality / Rozhovor s Francoisem Jostem (Vít Janeček, téma)

Těžké objímání s televizí (Vít Janeček, téma)

+ více...