Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Roboti

kritika / Kamila Boháčková

Roboti

Tvůrci populárního příběhu o šavlozubé veverce Doba ledová, společnost Blue Sky Studios, natočila pro domovskou 20th Century Fox další animovanou "komedii pro celou rodinu", odehrávající se tentokrát v době robotické. Režisér Chris Wedge se opět zdárně spojil se spolurežisérem Carlosem Saldanhou a se zkušenou scenáristickou dvojicí Lowell Ganz – Babaloo Mandel, a vzniklo dílko, které se stejně jako všechny ostatní současné celovečerní animované filmy potýká s úskalím tohoto subžánru, v němž se v současnosti střetává snaha o jednoduchý, až kanonický příběh s jistým výchovným poselstvím a aktuálním přesahem, který je prošpikován "povinnou" kaskádou vtipných scén a protkán úsilím být technologicky o krok napřed před konkurenčními animačními studii, tj. vedle již zmíněného se jedná o DreamWorks (Shrek 1, 2) a prozatimní špičku oboru, studio Pixar (Příběh hraček, Hledá se Nemo).

Co se týče děje, Roboti se ubírají rovnou po třech známých, klasických příběhových liniích: především je to urputná cesta chudého chlapce za svým snem a úspěchem, dále až macbethovský vztah zimničné matky a poslouchajícího (zlo)syna, toužících po moci, zisku a upgradu, a nakonec již tradiční spor dobra a zla, zde navíc ozvláštněný svárem vize sociální společnosti s tendencí "fašoidní" ziskuchtivosti za každou cenu. Tento svár, na celém příběhu ostatně nejzajímavější, reprezentuje na jedné straně zakulacený bodrý Bigweld, podporující invenci vynálezců a propagující náhradní díly, a na straně druhé aerodynamický, hranatý a svou pekelnou matku poslouchající Ratchet, preferující drahý a jen nejbohatším dostupný upgrade a smrt náhradních dílů. Ostatně o podprahovém působení kulatosti coby příznaku dobra a hranatosti coby rysu zla psal už Vilém Flusser. I když se moderní animované bajky odehrávají v podmořském světě, v zemi zlobrů, v době ledové či robotické, jejich souvztažnost k naší aktuální situaci je více než zřejmá. Vize země, kde uspět může i ten nejchudší, jen když věří svému snu a jde si odvážně za ním; či společenství, kde se všichni mají dobře a navzájem mohou svá (robotická) těla donekonečna opravovat, je až překvapivě staromilská, a připomíná pohádkově laděné sociální utopie Vittoria de Sicy či lidové komedie Franka Capry. Naopak kritika upgradu a snahy seřadit všechny do jedné latě a vydělat na nich připomíná současnou politiku úspěchu a zisku na úkor sociálně rovnoměrného a kvalitního života.

Nejsilnější stránkou Robotů však není poněkud prvoplánový, i když dojemný příběh, ale několik nezapomenutelných a technicky dokonalých scén, rozehrávajících jeden nápad za druhým. Neuvěřitelně rytmizovaný a kreativní je již příjezd hlavního hrdiny, chudého Rodneyho, syna myčky nádobí, do vysněného Robot City, při němž "chlapec" prolétá a projíždí v železné kouli kaskádou (i vzdušných) drah, výborná je i scéna robotického "pekla", v němž se taví ti nepotřební, které na ulicích posbírali doslova do starého železa. Tato scéna v čele s divokou "lady Macbeth" a propagátorkou upgradu je vtipně rytmizována s výkřiky Toma Waitse.

Celkově vzato, Roboti nemohou nikoho urazit, a ačkoli jsou pochutinou vyrobenou z předem známých ingrediencí, jedná se o vtipnou a vizuálně propracovanou pohádku s utopickými prvky a řadou pěkných scén.

Přečteno 7146x

Článek vyšel v časopise Cinepur #39, duben 2005.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.4 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #144

#144

prosinec 2022



DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi


DALŠÍ Z RUBRIKY

144 Editorial

Candyman. Candyman. Candyman. Candyman… Candyman Candyman

Životopis ve čtyřech aktech / Portrét Nagisa Óšima

Blondýnka / Páni mají raději oběti

Rimini / 41⁄2

Úvod k tématu Devadesátky

R.N.M. / Člověk člověku medvědem

Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Animovaný dokument po česku / Diana Cam Van Nguyen

Prolomit vlny v loutce / Daria Kashcheeva

VJ Kolouch ovlivněný Krtečkem

Mykologická love story / Marie Dvořáková

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT


RUBRIKY

anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #39 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #39, duben 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Kartografie telereality / Rozhovor s Francoisem Jostem (Vít Janeček, téma)

Klan létajících dýk (Tomáš Ruta, kritika)

Televizní žánry (Jakub Korda, téma)

Roboti (Kamila Boháčková, kritika)

Noční surfování: O telefilii (Tim Graves, téma)

Million Dollar Baby (Helena Bendová, kritika)

+ více...