Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Obsluhoval jsem anglického krále / Už nastavovali zrcadlo?
kritika / Kamil Fila / komentáře (105)
Říct o posledním, dlouho odkládaném snímku Jiřího Menzela, že je to nezdar či prohra, případně pouze, že jde o špatný film, zavání ostýchavým eufemismem. Obsluhoval jsem anglického krále je totiž tak bolestný zážitek víceméně pro kohokoli literárně a filmově gramotného, že těžko nalézat srovnání. Obhajovat, že každý autor má právo na své pojetí adaptace proslulého románu, či se ohánět "solidním řemeslem" a odkazy k tradici "hezkého českého filmu" je v tomto případě velké pokrytectví a slepota. Filmová verze totiž popírá něco, co by popíráno být nemělo, a její líbivá, akademicky zmrtvělá fasáda maskuje vše životné, co nabízí kniha. Zcela bez obalu: je to film zpozdile zbytečný, anachronický a navíc ideologicky odporný, a to po více stránkách. Už úvodní kruhová roztmívačka prozradí, že režisér zřejmě hodně dlouho neviděl v kině žádný aktuální film a člověk si maně vzpomene na návrat George Lucase k Hvězdným válkám po dvaceti letech. Ovšem se dvěma rozdíly: Lucas jednak "starobylé" formální prostředky užívá jako poctu a ne z nouze ctnost a jednak má určitý cit pro triky. V Anglickém králi jsou digitální triky strašlivé – s amatérsky nesladěnou ostrostí pozadí a popředí a údiv vyvolávající nesmyslností, jak a kdy jsou použité. (Například: Proč bankovky musejí bez příčiny levitovat, když je v knize rozfouká průvan, a proč vyhazování peněz do vzduchu vypadá jako reklama na E-banku "Ne-mu-sím!"?)
Hrabalovo dílo (rozsahem novelu, ale komplexností román par excellence) lze jistě převést na plátno mnoha způsoby a netřeba se při tom ohánět údajnou nezfilmovatelností či se krčit před požadavky "cílové divácké skupiny", odchované předchozími Menzelovými ředinami hrabalovských lomcováků. Román jako je tento nikdy nemá být svázán ohledem na touhy většiny (tedy těch, kteří milují obžerské Postřižiny) a navíc je spíše výzvou k tomu nalézt adekvátní filmovou formu pro literární předobraz. Jiří Menzel zvolil cestu nejmenšího odporu, a v rozhovorech dokonce provokuje větami typu "Kdo by nechtěl žít pohodlný život?", na což se mu chce odpovědět protiotázkou "Co třeba Hrabal?".
Mezi autorskými typy Hrabala a Menzela není žádný bezešvý přechod, ale zeje obrovská propast, kvůli níž jsou výsledné filmy vždy měkčí, redukovanější, uhlazenější a "hladivější" než původní knihy. Anglický král však tento různě naplňovaný poznatek posouvá na úplně novou, až patologickou úroveň. Zatímco u zmiňovaných Postřižin poskytuje kniha možnost věnovat se poetizovaně hédonistickému líčení konzumentského života "starých zlatých časů" (oslava "klidu a pohody" svým způsobem konvenovala s ovzduším normalizace, kdy se jídlo stalo poslední radostí a dějiny přestaly existovat), Anglický král svým ornamentálním popisem jídla, šatstva, těl a fetišistických formalit vytváří jen pozadí pro tragikomickou hru dějin, jež se před námi postupně otevírá v celé své groteskní hrůznosti. Těžko podezírat reálného autora filmu, že by toto nepochopil, ovšem film sám (respektive vyprávění organizované implikovaným autorem, abstraktní silou udávající smysl celku) přispívá k hodnotovému splynutí všech epoch do defilé úmorného žraní, povadlého souložení a pitvorného ksichtění.
Může za to několik – objektivně chybných – tvůrčích rozhodnutí. Zaprvé, Hrabalův literární styl a narativní antikompozice proudu asociací – onen neskutečně rychlý a překotný proud, vír a uragán realisticky popsaných a surrealisticky působících momentů, motivů, propletených linií a odstředivých odboček – byly změněny na trapně lineární, hodně pomalou retrospektivní povídačku. Místo energie ospalá nuda. Z filmu (celkem předvídatelně) zmizelo všechno maso, krev, sperma, sliny, náhlé vpády násilí a sexuálního vzedmutí, s omluvou, že adaptace má být vkusná a že prý celuloid nesnese to, co papír. Vyšel z toho odreálněný, idylizovaný voyeurismus a málokdy vídaná (opravdu těžko to nazvat jinak) stařecká uslintanost – soubor hezoučkých, "neviňoučkých" čuňačinek, které otráví asi nejen feministky, ale kohokoli, kdo nesnáší ženy zobrazované jen jako objekty pro čumendu.
Bez ohledu na to, co kdo osobně chce nechat zachováno z předlohy, jsou dvě zásadní změny naprosto zarážející a posouvají snímek ještě k větší bezzubosti a tuposti. Hlavní hrdina, číšník Dítě, v knize obkládá břicha žen květinami či jídlem, ale nebere si na ně zrcadlo s tak systematickou zálibou. Ve filmu se pro změnu hrdinovi nenarodí mentálně postižený syn, který v knize zatlouká hřebíky do podlahy. Hrabal popsal hrdinovo trauma ve finále jako téměř fyzickou bolest, kdy se mu v hlavě navracejí ozvěny úderů kladiva a on cítí, jak mu hřebíky prorážejí lebku. Menzel nakonec jen zrcadlí povrchní nahotu a pak nechá zestárlého hrdinu mžourat do zrcadel, která si rozestavil v chalupě. Od někoho, kdo má ve Vesničce mé, střediskové vtip "Už nastavovali zrcadlo?", to je pokles v symbolickém vyjadřování z úrovně oscarového režiséra někam k prváckému cvičení na FAMU. Ano, ta osamocená zrcadla jsou režisérská autodiagnóza: okouzlení sebou samým, uzavřený okruh vidění a totální prázdnota. Minulost nedoléhá, pouze se vzhlížíme v přítomnosti, reflexe se nekoná.
Přese vše uvedené se největší potíž filmu od počátku ukrývá v pojetí hlavního hrdiny. Nehledě ani na to, že je Ivan Barnev (coby Dítě zamlada) výrazově protivný, velmi špatně nadabovaný a mezi ním a Oldřichem Kaiserem (Dítětem ve středním věku) neexistuje vývojová spojnice, nefunkční je tu především status Dítěte coby tzv. nespolehlivého vypravěče. Jeho vyprávění a komentáře jsou v knize podány tak, že máme důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, informovanosti, uvědomělosti a etické správnosti. Neustále tu je rozdíl mezi rovinou toho, o čem se vypráví, a jak my si to můžeme porovnat s naší představou o dějinách a s širším kulturním kontextem díla, v němž vzniklo a k němuž se zpětně obrací. Ona naivnost a "roztomilost" Dítěte je v knize od počátku zarážející a problematická, jenomže film nenabízí žádný zásadní rozdíl mezi promluvou a obrazovou reprezentací (např. surové napadení Lízy na ulici vypadá stejně neškodně, jako ho Dítě popisuje). Ohlašovaným cílem snímku totiž je působit "hezky", a tudíž vyfabulovat minulost, která není bolavá. Poloimbecil procházející bez úhony dějinami i současností je oblíbený hrdina postmoderní doby (Forrest Gump, Amélie z Montmartru). Jejich obliba tkví i v tom, že nás takové filmy nenutí ke kritickému myšlení a ironickému postoji vůči nespolehlivým vypravěčům, ale spíše vyvolávají kýčovitý soucit. Možná je to omluvitelné do chvíle, kdy první republika, protektorát a poúnorový kriminál nevyhlížejí jako stejná retroúsměvná selanka a odsun sudetských Němců není pojednán se smrtelnou vážností. Ztráta tvůrčí soudnosti se neprojevuje v "odvážné revizi" poválečných českých dějin, ale v tom, jak jsou prostřihy ze Sudet neobratně zakomponovány do proudu ostatních výjevů.
Přečteno 59206x
Článek vyšel v časopise Cinepur #49, prosinec 2006.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2.7 /390
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
film mne zklamal, zklamal a mne i reziser a uz od nej necekam vubec nic do budoucna coz ale nemuze negovat genialitu vsech jeho predchozich filmu ale necht si autor teto pseudointelektualske recenze strci ty ubohe pindy za klobouk kazdy film je prece pohadka - fikce verim / neverim - dojme / nedojme - libi / nelibi vesnicku strediskovou muzu videt porad … obzerske Postriziny jeste jako dezert k tomu - skrivanci na niti / coby memento …
Miloš Martin Sopka III. (11.7.2016 21:19)
až natočíš z půlky tak skvělý film jako je Obsluhoval jsem anglického krále, tak napiš, klidně na to půjdu do kina
Pavel Mukařovský (25.12.2014 19:34)
Recenze je především plná schematického myšlení. A i na pozadí a v rámci autorovy velice pomýlené představy o umění obecně (a už tedy primárního problému) si sám stojí v rozporu; zřejmé snahy o jakési objektivní zhodnocení (i vzhledem k žánru a jiným roztomilým zařazením) nekompromisně seškrtává patrné množství zcela subjektivních dojmů a soudů nad dílčími jednotlivostmi (počínaje již subjektivně zabarveným výrazivem). Nejvíce mě však dojímá to (a nemluvím o jedné recenzi, nýbrž o celém "profesním" životě), jak se lze ve svém popleteném, vykonstruovaném přesvědčení něčím tak hluboce zabývat - a pro nic, neb člověk nic nevytváří. A to dokonce u lidí s fundamentálním filosofickým zázemím (a jo, vlastně, brněnským :).
Milý Kamile, to je ale nemilé. Dnes jsem si ze zvědavosti přečetl Tvojí "recenzi". Někteří Tě mají za intelektuála. To je však omyl. Jsi pouhopouhý pitomec. Čest práci soudruhu.
Tvoje matka (29.11.2014 12:13)
"nebo se snaží z každé dějinné změny něco vytěžit" Ježiš, no, to je strašný, že se lidi snaží ze změn něco vytěžit. Oni by se vlastně měli radši nechat třeba zavřít nebo zabít, i když tím nic nezmění. Jak LOGICKÉ! Ty jsi tak hloupý, že bych z toho brečel. Zvlášť pro lidi, co mají rodinu, musí být strašně jednoduché chcát proti větru, že? Ty absolutně nechápeš realitu, jsi jenom "intelektuál".
Tvoje matka (29.11.2014 12:08)
To je zase recenze. Ty se prostě vyžíváš v tom, jaký jsi děsný intelektuál, co každou hovadinu rozpitvá na tři A4, co? :-) Někdy by sis měl stoupnout před zrcadlo, lisknout si a říct si "Co když nemám vždy pravdu a ne všechno chápu?". Potřeboval bys to jako prase drbání. Na to, že jsi vystudoval nějakou blbou fildu, jsi arogantní jak prdel. Tohle bych chápal u člověka, co vystudoval jaderku a fakt dělá něco, co dokáže zlomek populace. Ty jsi jenom člověk, co měl víc štěstí než rozumu, nic víc.
Konečne film bez toho tradičného Českého trpiteľsko-humorného pohľadu na dejiny v štýle :"Bolo to hrozné, ale my sa na tom smejeme, lebo sme silní" a to je tu hneď kritika a silné reči o zneúctení knihy.
Čecháček, zapšknutý, kritický a sám jistě dokonalé hovádko. Každému se líbí něco jiného a ti, co píší recenze, se musí v životě moc nudit, když mají čas je psáti. Mimochodem, film jsem viděl a je skvělý, záleží na tom, co si ze zážitku chci odnést a jaký náhled na svět kdo má.
Každé hodnocení je relativní vzhledem k žánru. Nelze hodnotit absolutně, protože se tím vytváří elitářská hierarchie žánrů. Jsem striktně proti takovému přístupu. Neporovnávám mezi sebou Aljašku v plamenech a Anglického krále. Můžu porovnávat Aljašku v plamenech s jinými akčními filmy a z tohoto hlediska jsou dvě hvězdičky označením podprůměrného akčního filmu. Můžu porovnávat Anglického krále s Plechovým bubínkem a Anglický král bude vedle toho naprostý odpad, respektivě popření smyslu knihy.
Člověk, kterej ohodnotí akční sračku Aljaška v plamenech o 100% lépe než tenhle film by se měl akorát tak stydět. :-( http://www.csfd.cz/uzivatel/64-tetsuo/hodnoceni/strana-15/
Po shlédnutí filmu jsem měl dost silnej pocit, že si ze mě dělá Menzel prdel. že mu to někdo neomlátil o hlavu?
Je dost legrační, že Obsluhoval jsem anglického krále na někoho působí jako "príjemný, oddychový, pozitívny filmík", vzhledem k tomu, že jde původně o dost brutální kritiku malosti českých lidí, kteří vyloženě nadšeně ohýbají hřbet nebo se snaží z každé dějinné změny něco vytěžit. Poukázat na tohle není znak negativismu, ale obyčejného rozumu.
velmi prijemny a oddychovy filmik, posobi na mna pozitivne. takychto kvazi kritikov by som zavrel do kniznice, nech neotravuju svojim negaitivizmom a ziju si svoj zakomplexovany zivot. :)
naprosto souhlasím s Kamilem F. Takové prznění by mělo být trestné.
snůška blábolů o ničem… Knižní předloha je prostě jiná, mě se film také až tak nezamlouval, ale tohle, co je zde napsané, je výpotek člověka co se rád poslouchá a čte po sobě "chytrá" slova
josef drobil (17.12.2011 20:06)
kdyz se ti nelibi tak nekecej vem osmicku a zacni tocit ty einsteine
kritik pepa (29.10.2011 03:31)
Tak jsem se na to dneska snažil koukat podruhý a podruhý jsem to po pěti minutách přepnul. Fakt jsem se snažil a říkal jsem si že teď vydržím víc, ale ne. Na Barrandově dávali Inženýrskou odyseu, taky dobrý sado-maso ale aspoň koukatelný.
Docela milý počin. Trochu jsem se toho bál po všech těch kritikách, ale nakonec jsem byl docela mile překvapen, že to není tak hrozné. Čekal jsem docela sračku, dočkal jsem se docela příjemného filmu. Trochu kratší stopáž by neškodila, ale jinak to nejni špatné. Nejni to žádná bomba, ale v budoucnu si to určitě zopáknu. Knihu jsem nečetl, tak nesrovnávám. Příjemná oddychovka jak sbalit co nejvíc bab a pořádně si zaš*kat.
Hezky napsáno a shrnuto, jen si dovolím upozornit že ve slově MANĚ (v prvním odstavci) zřejmě vypadlo T.
Koukám, že ani čtyři roky po vyjití článku se k němu nepřestávají objevovat kvalitní komentáře.
Já též souhlasím, že tam jsou všichni z jedné řeky názorů na csfd . Kam se kouknete tak samý nenasytný Otesánek. Kdybych dal na jejich kritiky, tak si nepořídím žádný film takže jejich keci bych bral s lhostejností a nezájmem. I když jejich zaujatost mi hodně připomíná otrávenost a sarkasmus jaký měla v té době i Marta Kubišová ke všemu co se dělo v českém filmu. Člověk se musí přes to přenést.Meodon@seznam.cz
NevericiTomas (28.1.2011 22:42)
Hrabalova kniha je drasticka pro kazdeho kdo nad jeji cetbou premysli a kdo si trochu uvedomuje (ne)davne dejiny stredoevropskeho prostoru. Cesta maleho skreta za zivotnim "stestim" skrz dejiny uhanejici rychlosti blesku a obracejici cely svet vzhuru nohama doslova behem jedineho dne. Pokud by Menzel postvavil predstavitele hlavni role doprostred mistnosti, nechal ho tam stat s kamenym oblicejem a nechal kolem nej a na nem "probihat" vnejsi dekoraci tak jak to muzeme na Youtube videt ve filmeccich typu: 10 let zivota v 40 vterinach, priblizil by se podstate te knihy vic nez opulentnim filmovym dilem za deitky milionu.
Ja súhlasím s pánom Filom.
To Vercinix: Eh, a co má asi dělat filmová (jakákoliv) kritika? Co je jejím účelem? Nikoliv tvořit analogické umění, ale kritizovat ho. A proč? Abychom se posunovali dopředu a příště někdo, kdo se rozhodl nebýt kritik, ale tvůrce umění, udělal umění zase o kus lepší s ohledem na kritiky konkrétních aspektů. Tomu se říká evoluce. Nemusí být dobrý malíř, aby posoudil, jestli je druhý obraz někoho, kdo se vtělil do role malíře, dobrý nebo špatný. Nemá to nic společného s emaptií a ponětím o tom, jak dané dílo vznikalo (autor článku tohle určitě zná až moc dobře), ale o tom, že někdo je kritik a někdo je tvůrce umění. Jeden něco vytváří a předhazuje publiku, druhý z publika to kritizuje, od toho to tu je. Tímhle stylem bychom vše chválili a nikam bychom se neposouvali.
To pierre: Rád bych se vyjádřil k Vašemu, v řadě druhému, jinak. Poznámka o poměru autora kritiky k Jiřímu Menzelovi, jíž jsem úmyslněj vepsal do závorek, aby bylo jasné že se jedná o pouhou poznámku, nikoli o argument, dozajista nebyla odvoláváním se na autorovy předešlé úspěchy ani melancholickopatetickou vzpomínkou na lesk zašlých časů, kdy se po kolejích proháněly Ostře sledované vlaky. Účel této poznámky spočíval v jakémsi povzdychu nad tím, že se vždy najde velká spousta kritiků hrubého zrna, kteří dokáží shodit, zdrchat, ztrapnit a znemožnit jakékoli dílo, a to jen z toho důvodu, že prostě mohou! Nikdy nevím, zda se mám u takovéhoto pisálkovství a velkohubých, šmahem provedených, bezobsažných kritik napoleonského charakteru bolestně pousmát nebo žalostně zaplakat. Vysmívat se výsledkům práce někoho jiného dlemého názoru může jen ten, kdo má alespoň rámcové ponětí o tom co takováto práce obnáší, jaká měla konkrétní úskalí, peripetie a v jakých bolestech se rodila (při náročné látce, omezeném rozpočtu, dlouholetých právních tahanicích atd. atd. jsou mantinely postaveny jistě poněkud někde jinde). Jistě že musím připustit, že každé dílo má své chyby, jež jsou plodem subjektivní nedokonalosti autorovy, a že ty největší otazníky a (o)milníky jsou v těch největších dílech. Na druhou stranu kolik z nás dokáže vůbec nějaké dílo vytvořit a pokud ano tak kolik z nás na (byť by i průměrné) úrovni? A aby otázka byla kompletní, tak se musím zeptat: a kolik z těch, jež toto nedokáží dokáže chrlit špínu v podobě kritik na cokoli, čemu se jejich schopnosti ani nikdy nepřiblíží? Je nutno činit velké rozdíly mezi vkusem, osobním nesouhlasem, názorem, kritikou a útokem, jelikož každý z těchto pojmů předpokládá jiný stupeň fundovanosti, jiný stupeň uvědomělosti a ťaké jiný stupeň bezhlavé agrese vůči práci druhého! Můj závěr je tedy asi takový: pokud je někdo přesycen božskými pokrmy a je mu servírováno pouze výborné jídlo, pak by neměl vinit šéfkuchaře, ale svou nenažranou zmlsanost, jež zapříčinila, že i jinak lahodné sousto se mu v tuto chvíli jeví jako nepoživatelné! Má rada je asi taková: dějeli se právě nyní toto strávníkovi, pak je spíše namístě odložit nůž a vidličku, odejít z restaurace (v našem případě z kina) a nechat své chuťové buňky odpočinout, aby poté mohli bojektivněji a nezávisleji posoudit skutečnou hodnotu nabízené krmě, než s příborem v ruce jít ubodat šéfkuchaře, který nám vždy dobře uvařil, obdržel několik řádů zlaté vařečky a doplatil na naivitu svých hostů, jež se domnívají, že každý pokrm z jeho kuchyně bude přesně tím samým způsobem neopakovatelný!
To Vercinix: Z Vašeho písemného projevu je jasné, že Vy "práci s písmenky" zvládáte bravurně... Jinak uznávám, že kritika je to ostrá a místy ne zcela věcná. Jak její autor poznamenává na CSFD, nepsal ji s "chladnou hlavou". Já osobně nechápu, co ho tak rozčílilo, zda "chatrný děj, mátožnost postav" nebo něco jiného. Film je podle mě zoufale nezáživný, nakašírovaný a odfláknutý, že mě ani rozčílit nedokázal. Sám bych na něj kritiku nepsal, i kdybch to uměl... Jinak argumentovat režisérovými zásluhami mi přijde velmi trapné. Bohužel se v diskuzích opakují jako ohraná deska. Máločím prokážete autorovi "medvědovitější" službu. Když už mysl přestává sloužit, má si umělec dát nohy nahoru a žít ze svých zásluh. To je zcela legitimní a nikdo mu to nemůže vyčítat. Padesát let tvorby je ažaž. Menzel si nicméně zfilmování "Krále" vymohl, resp. vyšvihal (jsem rád, že jste tu ostudu připomněl/a) a dopadlo to, jak to dopadlo. Chválit ho za "Krále" proto, že kdysi natočil Ostře sledované vlaky, mi přijde jako hloupost.
Udělat z Jičřího Menzela režiséra, který by dnes již nedokázal udělat ani prvácké cvičení na FAMU, to je podle mého do očí bijící drzá urážka, jež si přímo koleduje o další nářez proutkem! Pokud má autor článku (za jehož jménem jistě stojí daleko větší kus odvedené kvalitní práce než za jménem Jiří Menzel) raději četbum, tj. pasivní práci s písmenky, neměl by se snad ani pokoušet o práci aktivní, tj. psaní, jelikož poté je jasné, že jen matně tuší jak se to dělá a zároveň mu ovšem naprosto uniká co to vlastně dělá.
Film nestoji za hlubsi kritiku. Ma uroven "televizniho" filmu a dycha ospalosti a nudou nedelniho odpoledne. Skoro všechno v něm vypada nejak odflaknute (nejenom digitalni triky a dabing). Herci se na postavach nijak zvlast nenadreli (to je pro soucasny cesky film dost typicke) a kazdy si strihnul postavu, ktera odpovida tomu, co obvykle hraje. Cili zadne prekvapeni. Dej se sine kupredu jako tichy vlacek po zcela rovnych kolejich v placate krajine. Jeho rychlost se pohybuje mezi 30 a 50 km/h a do sveho cile bezpecne dojizdi. Zajimave: chtel jsem se ponekud vic rozepsat o jednotlivych etapach pribehu, ale nemohu si skoro nic vybavit (prispiva k tomu i fakt, ze knihu jsem necetl). To je samozrejme chyba moji pameti. Na druhou stranu: obvykle s ni problem nemivam. Jen s filmy typu OJAK, Tmavomodrý svět, Medvídek atd., atp.
Souhlasím - a nebála bych se v kritice filmu i přitvrdit. Nikdy jsem si nemyslela, že je pan Menzel nějak úchvatný režisér, ale tohle je prasárna! (Jiné jeho filmy měli aspoň jak by řekla moje babi hlavu a patu, mi tomu můžeme říkat nekoncepční paskvil. ostatní ujížděly na melancholii atd, fungovalo to, ale tahle adaptace prostě potřebovala jiný přístup...) Jenom bych snad ještě podotkla, že sem po shlédnutí filmu měla pocit, že sem tu knihu nečtla a nebo nepochopila .......... !! ;-)
Pěkný filmek, taký barevný.... to se Menzlovi vážně povedlo. Škoda, že Hrabalovu věc (subjektivně dle mého nejtemnější z jeho pera) bude muset natočit někdo jiný.... a sakra vlastně, hurá ! vždyť díky Menzlovi budeme moci v budoucnu díky zatím bezejmennému režisérovi uchopit ten román (pardon, novelu) jako skutečně vizuální adaptaci literatury a ne jen jako bezduchý barvotisk. Menzelův pokus jsem sice nakonec viděl (až teď, 2009) ale bránil jsem se tomu :) a věděl jsem asi proč. Ten film působí neškodně, téměř s lehkostí zábavně, což zcela dehonestuje Hrabalův záměr - Krále jsem četl jen jednou a to proto, že dokáže tak silně zapůsobit, jasně dát obraz.... o eventualitě v každém z nás.
Koutek reálií : zničující dopad na mě měl Hrabalův záběr na spojení Dieteho se sudeťačkou, plození nové krve Evropy - Menzlovo podání, to je karikatura které se zasmějeme (proč ne, je to přece psina) Strašlivou knutu potomka zatloukajícího hřebíky do prken bylo zřejmě s ohledem na city českých hospodyň nutno z barvotisku odstranit.
Promiňme režisérovi, bavme se.
Nesouhlasím s tím, je krásné porušovat pravidla literatury.
aha, koukam ze uz Anglicky kral asi bezel i na Nove.
Ano, tak je to (21.10.2008 04:13)
Naprostý souhlas!
Hluboké díky za tenhle článek. Viděl jsem krále včera na Nově a zůstal jsem jako opařený. Nakonec mi ten blaf připomněl dílko Eyes wide shut mého jinak milovaného Kubricka. Na starý kolena si natočil film s kozama. A Menzel udělal bohužel pouze totéž. kozy a žrádlo. To není adaptace knihy B. Hrabala, to je onanie.
velmi pravdive, diky za strizlivy pohled
Kritika podprahovým způsobem, no to mě pobavilo.. Jak se to dělá?
(Z důvodu zaneprázdněnosti odpovídám později a méně zevrubně než bych si přál.)
Máte pravdu, že formulace o Kunderovi byla příliš zkratkovitá. Souhlasí i to, že elitářství - v dobrém i horším slova smyslu - mi je občas vytýkáno, což mi nevadí (lépe řečeno se takovými otázkami nezabývám). Neuhodl jste Lukáši N. pouze můj vztah ke Kunderovi, tento spisovatel - na rozdíl od Hrabala - nepatří k mým oblíbeným. Pokusím se vysvělit proč, jakož i důvod proč jsem Nesnesitelnou lehkost bytí v písemné i zfilmované podobě označil možná příliš lakonickým a zjednodušujícím slůvkem "slabší". Vážím si Kunderovy tvorby z šedesátých let, byť i v ní jsou už patrné současné spisovatelovy postupy. V Nesnesitelné lehkosti bytí, Nesmrtelnosti aj. románech se uplatňuje autorský hlas, komentující vyprávěný příběh, zdůrazňující jeho umělost, metarománové hříčky, esejistické vložky, vůči nimž se románový děj pozorovaný "zvenku" jeví až jako (někdy přebytečná) ilustrace. Dílem to považuji za neústrojné, dílem za vlamování se do otevřených dveří.
Psát román vždy vyžaduje provádět fiktivní postavy fiktivním světem, prostorem i časem, bez ohledu na míru "dichtung und wahrheit" (ponechejme stranou hraniční případy tzv. nonfiction novel a "reportážního románu".) Není třeba na to upozorňovat, zpochybňovat věrohodnost zobrazení, nýbrž o ni naopak usilovat. Začátky narativní prózy, první verbální vyprávění, se odehrávaly u ohňů našich kromaňonských předků a vypravěči jistě nepovažovali za nutné zdůrazňovat tohle říkám já ani to, co říkám je výmysl. Posluchači by si asi zaťukali na čelo a dotyčného více neposlouchali.
V tzv. (post)moderní próze vznikla konvence banálnější než jsou všechny údajné konvence "realistického" románu. (Toto přesvědčení mi nebrání v obdivu k několika autorům, zejména Borgesovi, Nabokovovi a Fowlesovi.) Samozřejmě: Kundera má své velké předchůdce. Vypravěče odstupujícího, případně i distancujícího se od příběhu známe už z anglických klasiků Henry Fieldinga, Laurence Sterna, Jane Austenové (např. závěr Northanger Abbey), Gerorge Eliotové (např. Adam Bede), Anthony Trollopa (např. Barchesterské věže). A podobné - byť by jich asi bylo méně - příklady by se daly uvést i z jiných velkých literatur. U všech jmenovaných (s výjimkou Sterna) jsou tyto postupy použity jen výjimečně, uměřeně, jako ozvláštnění, což se dle mého názoru nedá říci o Kunderově příkladu. V tomto smyslu (funkčnosti) - nehledě na technicky kvalitní provedení - považuji Nesnesitelnou lehkost bytí za "slabší" než Žert.
K filmové podobě se vyslovím až poté, co si snímek znovu prohlédnu...
Ondrej Capek (15.9.2008 12:09)
Lukáš Novosad / Oto Horák: taky mi prijde, ze Horakovo hodnoceni NLB je trochu mimo. Mozna bych k vasemu vyctu kladu filmu dodal jeste ucast Swena Nykvista za kamerou. A zpetne videno jako klad Daniel Day-Lewis.
Co se tyce filmu Čarodějky z Eastwicku - me prisel velice dobry jeste sice komercni, ale uz chytry film s vybornym Jackem Nicholsonem. Proste nerozumim takovym tem odstrelovackam typu "slabšího románu ... slabší film". To uz trochu zavani stejnym pristupem, jako kdyz Sklepaci analyzuji Bibli.
Cetl jsem o sobe uz ledacos, ale ze bych podaval cosi "podprahovym zpusobem", to jeste ne. Ani jsem nevedel, ze neco takoveho dovedu :)
Co tohle psalo za kokota, to se jen tak nevidí. Nebudu ani ztrácet čas tu něco slušně rozvádět do detailu, tento článek toho není hoden. Že se autor neztotožňuje s obsahem a podáním filmové díla, beru - říká-li si kritik je to jeho práce, ale podat jeho hodnocení takto podprahovým, téměř zaujatým až ubohým způsobem jaký jsem si zde v článku a následně i komentářích přečetl mi právě toto připadá doslova velice těžce UHNUTÉ, jak sám autor tento obrat velmi rád používá.
Lukáš Novosad (11.9.2008 11:07)
AD Oto Horák (14.5.2007 9:59)
"Nevím (a pochybuji o tom, že Hrabal věděl), s jakými argumenty se Updike bránil vůči jakémukoliv režiséru, ale vím, že podle jeho slabšího románu Čarodějky z Eastwicku byl natočen ještě slabší film. Totéž Kundera s Nesnesitelnou lehkostí bytí. Potom se spisovatel vůči adaptacím zatvrdil, což je jeho nezadatelné právo."
Toto je krásný příklad, jak do sebe splácat věci bez rozmyslu, snad i bez znalosti. Těžko polemizovat o Updikovi, jeho dílo bohužel až tak neznám; čili ke Kunderovi. Není mi jasné, zdali je NLB hodnocena jako Kunderův slabší román, podle nějž byl natočen ještě slabší film, anebo jestli je ten román hodnocen jako dobrý a jen podle něj byl natočen slabý film. (Nehledě na to, že z hlediska čistě syntaktického není jasné, myslíte-li v poslední větě na Kunderu nebo Updika.) Syntakticky z toho leze možnost prvá, přesto si dovolím předpokládat, že jste myslel tu druhou (vede mě k tomu vaše zde mnohokrát projevované elitářství - v tom dobrém slova smyslu -, a tak by byl div, kdybyste neměl rád podobně smýšlejícího Kunderu). Snad se shodneme, že NLB patří, přinejmenším kvůli své formální stránce, k lepším Kunderovým kusům.
Tedy k filmu. Tvrdím, že dokola omílané stanovisko, že film je velmi špatný a že to pochopil i Kundera a zatrhl kvůli němu další filmování, je jednoduše fráze. Největším proviněním filmu je bezesporu to, že Kunderův příběh zlinearizoval, menším už může být to, že některé exteriéry věru nevypadají jako československé z let šedesátých (byť ty si i já dávám dohromady jen z dokumentů a dobových filmů). Tím však, domnívám se, výčet kiksů vůči knize končí. Kundera se samozřejmě pohoršil nad onou linearizací, jenže současně tvrdí, že duchu románu neodpovídají ani postavy. A to už je lež. Každý, kdo knihu skutečně pořádně přečetl, musí naznat, že ty postavy jsou ve filmu napsané a zahrané naprosto přesně podle knížky. Bohužel nemám teď film u sebe, a tak své následující tvrzení nemůžu zkonfrontovat s realitou, mám však dojem, že Kaufman (nebo scenárista nebo kýho čerta) navíc velmi citlivě rozpoznal, že Kundera při všech svých schopnostech vložil do románu dvě pasáže, které jsou ve vztahu k celku textu naprosto mimózní, a to je ta střelba a to je oddíl Velký pochod. Nevím, jak s tou střelbou, ale pamatuji-li se dobře, Velký pochod ve filmu není - to je prosím dobrá dramaturgie v praxi. Nakonec snad ještě to, že nemusíme Kunderovi věřit každé jeho slovo, on má rád kamufláž. Předpokládám, že sám nejlíp ví, jak dobře mu film posloužil při celosvětovém nárůstu prodejnosti jeho knížek.
NLB jako film nemá nakonec s knížkou nic moc společného (ostatně největší hodnota filmu je v zapojení autentických zaznámů z prvních dnů okupace (vydávaných za Tereziny fotky při jejím švýcarském angažmá), kdežto knížka využívá historickou situaci jako podklad pro hru s románovou formou (dobrý příběh, jak už to u Kundery bývá, je jen vedlejší produkt jeho hlavního zájmu "umění románu") - jenže to nepochopili ve svých recenzích na knížku nejen naši čeští kritici, nýbrž ani takoví vcelku slušní spisovatelé jako Doctorow, kteří z ní udělali zeitstück). NLB je ale dobrý film. Vztah k původnímu textu je obdobný jako u Jména růže, maximální zploštění formy, ale ve výsledku velmi dobrý mainstreamový film. Abych se vrátil k tomu, o čem je řeč v této diskusi především: totéž se bohužel nedá tvrdit o Anglickém králi.
Martin Děkan (10.9.2008 21:15)
Typická Hrabalovka. Nic jiného se o této komedii říct nedá. Vše je pokryto jemnou absurditou, Která se ke konci filmu vyvine v pěknou zhovadilost. Pan menzel tak akorát perfektně (jako vždycky) "olopíroval" tuto známou knihu.
Ked som to cele docital az do konca, musim nieco napisat aj ja. Povazujem sa za toho "z davu", ktory nema Vase znalosti p. Fila a preto vyjadrujem svoj subjektivny pocit. Ked citam Vase argumenty davam Vam za pravdu, avsak s protiargumentami Jonatána suhlasim viac. Taktiez sa stotoznujem s nazorom, ze vo Vasej recenzii ma vytaca argument az uzkoprseho zrovanavania filmu s kniznou predlohou! Pripada mi to ako moje rozcarovanie, ked po snad asi po 5.-tom precitani knihy som bol 1. krat na Winetoua v kine a pasaze, ktore som vedel skoro naspamat vo filme neboli. Ba co viac, mnohe, ktore boli, boli uplne ine ako v knihe!!! A tiez bol nazov knihy rovnaky ako filmu! (Ale vtedy som mal 8 rokov! :) )
Takze nesuhlasim s uberanim hodnotenia filmu na zaklade neautentickosti s knihou. A vacsina veci, ktore popisujete ako negativum na filme, sa mi pacili. Ani na uvodnej roztmievacke nevidim nic zle. Upozornujem, ze knihu som bohuzial (alebo nastastie) necital a film si rad pozriem aj druhy krat.
Samozřejmě, že se dabovat nepřestane a v některých případech by byla i škoda vzdát se kvůli nutnosti dabingu jakéhokoli zahraničního herce. Šlo mi o jakousi maximu - přičemž výjimky jsou připuštěny.
"Pokud někdo zaplatí práva na zfilmování knihy, ponechá filmu název knihy a odkazuje se jmenovitě na Bohumila Hrabala, bylo by naopak "choré", nedostatečné a zavádějící nesrovnávat film s knihou." - to je pravda, súhlasím. Ja len tvrdím, že je nesprávne písať recenziu v duchu "Film je zlý, pretože nezodpovedá predlohe." Ak sa bránite tak, že nie len kvôli tomu ste s filmom nespokojný, ja si myslím, že Vaše dôvody nie sú dostatočným vysvetlením jedinej hviezdičky, ktorú ste filmu dali na čsfd a komentáru, že Vás film urážal.
Akokoľvek naivne sa budete tváriť a akokoľvek si budete nepriať, aby s Vami nemal pojem "autentickosť produktu na základe originálu" nič spoločné, aj tak bude. Vy to možno voláte adaptácia, no APZO je (aspoň podľa mňa) správnejší termín, keďže adaptácia sa vykladá ako prispôsobenie. Zapojte predstavivosť, nedržte sa zaryte a nesúdne svojho ako robot.
"Nikdy neoperuju s představou, jaký by film mohl být" - no, to je prejav úzkoprsosti a nedostatku fantázie. Opakujem, že sám by som filmu pre zlý dabing hviezdičku strhol. Napriek tomu by som možno tú hviezdičku opäť pridal - po predabovaní. Skutočne neviem, čo je na tom uletené. Nepredpokladám, že to bude niekto predabovávať, ale stále to vnímam len ako malý ceruzkou napísaný výkričník pri hodnotení filmu. Teda výkričník, ktorý by bol rád zmazaný.
Súhlasím s názorom Ota Horáka na dabing, jednoznačne hlas patrí k postave - o tom niet pochýb. To ale neznamená, že by sa malo prestať dabovať.
Ako zaujímavý kontrast dávam do pozornosti poľské dabingy.
Filipovský bol dobrý dabér Luis de Funés. Možno sa preceňuje, ale treba si objektívne priznať, že to bola zrejme najlepšia možnosť.
Vuci dabingu cizich filmu do cestiny bych nebyl zase tak militantni. Samozrejme, ze jim vznikaji nove hodnoty a ze dabing je sirsi kulturni fenomen v jednotlivych zemich. A zaroven asi neni sporu o tom, ze nektere filmy jsou nenadabovatelne.
Moje poznamka mirila jenom k tomu, ze nekdo dela cesky mluveny film a pak si neda pozor pri dabovani ciziho herce. Zatimco u dabingu zahranicnich filmu nemaji puvodni tvurci kontrolu nad vysledkem (vyjimkou jsou treba Disneyovky a jine animaky, prip. Harry Potter, Hvezdne valky a Pan prstenu, kde zahranicni sudia poradaji slozite castingy), u VLASTNIHO filmu by rezisel mel mit kontrolu. Napad, "ze by se to prece dalo predabovat a pak by se to dalo ohodnotit o hvezdicku vice" mi prijde mimoradne ulitly. Vzdycky si rikam, kdyby, kdyby byly v riti ryby...
Ondrej Capek (23.7.2008 10:01)
V zasade s nazory Oto Horaka na dabing souhlasim. I kdyz: co kdyby spojenim herce a hlasu dabera vedome vznikala nova kvalita - napada me treba Marsellus Wallace z Pulp Fiction s hlasem Vydry. Jasne, ze jde o poruseni zameru a cilu puvodniho dila, ale co kdyz se na to podivame jako na Kolarovy kolaz z Vinciho Mony Lisy. (OK, vim ze je to trochu prehnany, jde ale o princip)
S tím, že se dabérské umění Filipovského v Čechách přeceňuje, souhlasím - ale šel bych dál... Podle mého názoru je dabování hrubý zásah do filmů, který lze pochopit a tolerovat u soap oper a jiných kulis pro žehlení, ale nikoli u jakéhokoli ambicióznějšího počinu. Hlas k herci neoddělitelně patří a sebelepší náhrada nemůže být nikdy plnohodnotná. Pokud se dabuje ve stejné řeči, ještě to jakžtakž ujde (Cardinalová), převod do řeči s odlišnou lingvální artikulací může sotva dopadnout jinak než (více či méně) neúspěšně. V tom spočívá i riziko zahraničních hvězd: je třeba přidělit hlas, který jim nesedne. V daném případě bych prostě Barneva (a může to být jinak slušný herec a sympatický chlapík) neobsazoval a vystačil s českým hercem či herci (jako zestárlý hrdina by se dle mého názoru - při vší úctě ke Kaiserovi - ideálně hodil Roman Skamene).
Pokud někdo zaplatí práva na zfilmování knihy, ponechá filmu název knihy a odkazuje se jmenovitě na Bohumila Hrabala, bylo by naopak "choré", nedostatečné a zavádějící nesrovnávat film s knihou. To není žádný zlozvyk recenzentů, ale přirozená a zákonitá reakce na podnět, který do světa vysílají autoři filmu.
Kritérium "autentičnost produktu na základě originálu" nechápu, nevím, co ten výraz znamená (a jestli vůbec něco znamená), a rozhodně ho nepoužívám a nepřeji s ním být spojován. :)
V zásadě se vždycky ptám na "plodnost převodu", na kreativitu, s níž je nakládáno s původní látkou. Film MUSÍ obstát jako samostatné dílo a zároveň musí nějak obstát před knihou, kterou adaptuje. Literatura a film jsou natolik odlišná média, že neexistují nějaké "přímé převody", ale lze zpětně poznat, zda film rozvíjí po svém ("filmově") literární potenciál, nebo zda knihu zplošťuje a bere jí její smysl.
Úvaha s dabingem už je pro mě úplně vyšinutá. Nikdy neoperuju s představou, jaký by film mohl být a není to pro mě skládačka, z které lze libovolně ubírat nebo do ní přidávat dílky a podle toho přihazovat a strhávat hvězdičky. Film je celek a jeho výsledný tvar odpovídá tomu, za co tvůrci ručí, co tak chtěli, nebo s čím se smířili a s čím si myslí, že se smíří i diváci.
Jinak dabing Funese Filipovským je hrozný mýtus, který by se měl vymýtit tím, že by se ty filmy konečně začaly promítat v originále s titulky. Rázem by vysvitlo, že se Filipovský jen snaží napodobit geniálního Funese, a tam, kde nestačí – protože Filipovský NEBYL dobrý dabér na lipsynch – tak to vyplní citoslovci.
Erotika má u Hrabala mnoho podob. Nelze to zvládnout s dnešními bezduchými modelínami a prostitutkami. A naopak roli, kterou má Julie Jentschová, podat tak cudně. Menzel se Hrabalovi vlastně vyhýbá obloukem.
Když Slováci začnou mluvit o dabingu, zavání to třetí světovou válkou. To snad musí být národní obsese, sofistikované pokračování ľuďácké politické linie...
Dobre, tak budem vám vykať, keď aj vy mne... každopádne k veci - čo sa týka predlohy filmu a údajnej nekompetentnosti hodnotenia, pokiaľ som knihu nečítal, pýtam sa - ale prečo? Pokiaľ hodnotím FILM, tak je akékoľvek porovnanie s predlohou irelevantné, ako som už povedal. Môžem ale samozrejme hodnotiť aj AUTENTICKOSŤ PRODUKTU NA ZÁKLADE ORIGINÁLU - v tomto prípade je originálom kniha a produktom film. Ale to ja nehodnotím. Vy ste sa rozhodli spojiť obe recenzie do jednej a na základe jednej časti (APZO) ste dospeli k záveru spoločnému pre obe zložky. A nech je to v kruhoch vám blízkych, recenzistických, akokoľvek bežnou a plne korektnou praktikou, z nadhľadu treba povedať, že je to nesprávne a takmer aj choré. Možno ak sa odosobníte, dôjde vám to.
Keby sa Menu ruže odobrala filozofická a teologická rovina a ostala by holá detektívka, akokoľvek nadpriemerná, ubrali by ste hviezdičky len preto, lebo film nebol dôveryhodným spracovaním originálu? Som takmer presvedčený, že vy by ste to urobili. A vám podobný takisto.
Čo sa dabingu týka, ja sa narozdiel od kritikov ako vy snažím hľadať riešenie problému, nie len ho nájsť a odsúdiť. Dabing Dítětě bol možno zlý. Áno, ubral by som filmu kvôli zlému dabingu nejakú tú hviezdičku. To je ale veľmi nespoľahlivé, hlavne pre rôznojazyčné dabingy. Big Lebowski v slovenčine je (podľa mňa) excelentný, zato v češtine žalostný. Naopak, nadabovanie Luis de Funés Filipovským je možno lepšie od originálu - Simpsonovci takisto. Ako sa teda rozhodnúť?
V prípade Obsluhoval jsem anglického krále by som jednoznačne odporučil predabovať Dítě. Potom by sme mali o jednu výtku menej a možno aj o hviezdičku viac.
Ad erotika - nemajú byť pekné? A kto určuje, aké majú byť? A koho to zaujíma? V knihe veci bývajú popísané všelijak, potom je to už len na čitateľovej predstavivosti. Neviem, čo ste si predstavovali vy, pán Fila, ale keďže je pre vás (akokoľvek starecká) decentná erotika sklamaním, tak vaše rozhorčenie celkom chápem.
Aj sa celkom stotožňujem s bodmi Ota Horáka na začiatku. Používate silné slová - ja si zaslúžim recenzentsky odstreliť? Za to, že mám iný názor, ako väčšina...?
1929 a vubec konec 20. let je vrcholne obdobi nemeho filmu. Grotesky/burlesky jsou zalezitosti jineho desetileti.
Obsluhoval jsem anglickeho krale nema zadny filmarsky koncept.
Kdyby vzhled filmu mel odpovidat dobe, kdy se odehrava dej, nemohl by vypadat takhle a nemohly by tam byt tak rychle prechody mezi koncem 20. let a zacatkem 30. let. A to ani v pripade, kdy by pouziti estetiky filmu z desatych let melo znacit jen symbolicky "mladi hrdiny a mladi kinematografie". Zkratka, i z tohoto hlediska je Anglicky kral paskvil bez vize, bez skutecneho ovladani toho, co chci rict a jak to rict.
O tom ostatne dost vypovidaji i rozhovory s Menzelem, z nichz plyne, jak byl prekvapeny "co vsechno se za ta leta zmenilo" a ze si v podstate nechal nakukat od svych spolupracovniku cokoli. Podle toho taky vypadaji i ty desive pocitacove triky, na ktere uz nema cit.
Nemyslím, že je z mé strany nutné se vracet do diskuse o Menzelově filmu, neboť jsem svůj názor na něj již několikrát vyjádřil. Chci zde jen upozornit, že nápodoba němých filmů není v tomto případě úplně nemyslná. Jak je známo, němý film skončil zhruba (plus minus) rokem 1929 a do stejného roku (a několika následujících) spadá i milostný vztah presidenta - tehdy už vdovce - Masaryka ke dvěma ženám (spisovatelce a sochařce), na který Hrabal i Menzel ve svých dílech naráží.
Tak, na tohle už se dá rozumně reagovat. Nejprve ale rozlišujte argumenty a tvrzení. Samosebou ne všechny věty v recenzi musejí být argumenty. Ale mohou jimi být buď předběžně nebo následně doloženy. A to buď explicitně, nebo implicitně.
Implicitně důvod zbytečnosti filmu z recenze vyplývá, je proto zbytečné vytrhávat dotyčnou větu z kontextu.
Obávám se dále, že je velmi nekompetentní hodnotit recenzi filmu, který má literární předlohu, pokud jste předlohu nečetl.
Jistěže existují dvě kritéria: 1) nakolik film odpovídá předloze, resp. Jak PLODNĚ ji přetváří, a 2) jak film funguje sám o sobě.
Menzelův film je podle prvního kritéria impotentní. Kniha stojí na konkrétních kontrastech, Menzel film kontrastů zbavil. Je to zploštění samotné STRUKTURY A SMYSLU původního díla, asi jako když filmová adaptace Jména růže zbaví film filozofické a teologické roviny a ponechá jen detektivní linii. Smysl románu byla ale postmoderní myšlenka dvojího kódování – možnosti číst román dvojím způsobem – jako populární "pokleslý" žánr a jako abstraktní, elitní rozpravu o umění, historii, herezi apod. Menzel Hrabalův román fakticky nepřevedl, on ho zničil, pestrost života (včetně hrozivých a odpudivých výjevů) nahradil lehkovážnou sérií komických scének. A vzhledem k tomu, jak se kasal, že objevil lepší klíč než jiní scenáristé předtím, jde o prohru kolosálních rozměrů, nebo možná taky výsměch všem, kteří mají na adatac slavných románů trochu vyšší nároky než přehlídku koziček a prdelek.
Ako jedinú príčinu tvojej rozhorčenosti vidím, že film neukázal 100% tvojich "maso, krev, sperma, sliny, náhlé vpády násilí a sexuálního vzedmutí". Jeden by povedal, že si úchylný.
- Ne, je to kvůli vymazání kontrastů, je to kvůli změkčení traumatu hlavního hrdiny do nic neříkajícího "koukání do zrcadel", kvůli popření jeho "narativní nespolehlivosti" (vymazání rozdílu mezi tím, co hrdina-vypraveč říká a co vidíme), kvůli špatným a nesmyslně použitým počítačovým trikům, kvůli špatnému dabingu, kvůli tomu, že Barnev a Kaiser nejsou vypravěčky propojeni tak, aby film dokázal přesvědčit, že jde o jednu osobu, kvůli stařecké uslintanosti, s jakou jsou natočeny ty nahé holčiny, kvůli tomu, že film nekoncepčně napodobuje rané němé filmy, přestože se počátek příběhu odehrává v období po němém filmu, kvůli tomu, jak ten snímek bagatelizuje historické události a kvůli tomu, jak na objednávku rehabilituje sudetské Němce a dělá to hlavně velmi neuměle. Jak si všímáte, část těchto tvrzení a argumentů se již řídí druhým, výše uvedeným a VAŠÍM kritériem.
Úplne mi vystačili všetky sexuálne a kontroverzné scény. Boli podľa mňa urobené vkusne, nie nechutne, nie úchylne.
- Přečtěte si knihu. Možná vám dojde, že tu nejde o úchylnost a hnus, ale o naturalismus a senzualitu. To, co dělá Menzel je voyeuriusmus a kýč. Nejenom, že se neshodneme na vkusnosti – podle mě jsou ty scény nevkusné, ale hlavně ani NEMAJÍ být hezké. Pokud jsou, je to proti duchu díla.
So zlým dabingom mladého Dítětě súhlasím, ale to je vec dabingu. Vec, ktorá sa dá relatívne ľahko zmeniť.
- Toto je nápad z alternativního vesmíru Jonatánov. Hodnotíme snad hotový film a míru tvůrčího vkladu – jelikož tvůrci snad film, pokud za něj chtějí vstupné, také pokládají za hotový. Pokud si někdo myslí, že stačí takto ošizený dabing, tak si z nás střílí zaslouží si sám recenzentsky odstřelit.
Krusta: Poradím se s psychyatrem. Dočkej času a do té doby vypiluj svoji slovní zásobu.
Chcípni, koblihu. Začínáš být otravný (= jsi mimořádně otravný už hodně dlouho), nehledě na to, že tvá zintenzivňující se obsese Kamilem Filou je poněkud podezřelá. Vypovídej se... Copak ti udělal?
KF: Ty jsi vážně zoufalec, Kamile.
Sám pravidelně osočuješ ostatní, že jim chybí argumenty( taková provařená formulka téměř všech kritiků) a přitom když argumenty dojdou tobě, chytneš se gramatiky. Možná by stálo za to se Jonatánovi omluvit. Ovšem, pokud ti to výchova dovolí ( o čemž silně pochybuji).
Argumentovať proti čomu? Kde sú v "recenzii" argumenty? Je irelevantné porovnávať film s knihou, hodnotíme film. Áno, stojí za zmienku povedať "v knihe to bolo inak", ale nie brať túto rozdielnosť ako najpodstatnejší dôvod výslednej absurdne negatívnej recenzie, prepchatej subjektívnymi neusporiadanými (a nevysporiadanými) pocitmi, dokonca poprepletané úsmevnými, ako to ty voláš, argumentami typu: "je to zbytečný film".
Ako jedinú príčinu tvojej rozhorčenosti vidím, že film neukázal 100% tvojich "maso, krev, sperma, sliny, náhlé vpády násilí a sexuálního vzedmutí". Jeden by povedal, že si úchylný.
Knihu som nečítal a ani sa nechystám, ale hodnotím film ako film. Bez ohľadu na nejakú predlohu. Aspoň v tomto prípade. Úplne mi vystačili všetky sexuálne a kontroverzné scény. Boli podľa mňa urobené vkusne, nie nechutne, nie úchylne.
So zlým dabingom mladého Dítětě súhlasím, ale to je vec dabingu. Vec, ktorá sa dá relatívne ľahko zmeniť.
Škoda vynakládat na to jakoukoli energii...
Buď mi sdělujte něco, co má výpovědní hodnotu (vezměte si konkrétní větu nebo pasáž textu a argumentujte k věci), nebo se na to rovnu vykašlete.
Mohol som to napísať aj po slovensky (gramaticky správne), ale obával som sa toho, že nebudeš rozumieť...
Ne "s" ve slovech "stotožňuje" a "spomínaným" se rozhodně neztotožňuju. Aspoň to učivo základní školy jsem už zvládnul, chytrolíne z Jonatánova. :)
Bod 4 je zahalen tajemstvím a to zřejmě pro to, že pan Fila se stotožňuje se spomínaným poloimbecilem, který dosáhl skvělých životních výsledků...
I když v případě pana Filu ty výsledky nějak nejsou vidět.
Bod 4 zustane navzdy zahalen tajemstvim.
Jop! My chceme bod 4!!
2 Kamil Fila:
Roztomilé naivky jsou někdy prima, ale co je mnohem podstatnější - kde je bod 4)?
Deniso,
1) podle mě kritik nemá říkat, jak by měl film být natočen, ale má říct, jaký je a neohlížet se na to, co se mu snaží nakukat autoři a reklamní kampaň. Kritik není pozdní dramaturg, ale nezávisle uvažující kulturní diagnostik.
2) Nevím, co myslíte výrazem "kladné výsledky". Ani nevím, jestli je kladný výsledek, když někdo natočí podle výjimečné a originální knihy slabý film. Navíc je zbytečné srovnávat "kladnost výsledků" u filmařů a kritiků. Jedni udělají za dva tři roky jedno dílo, druzí za tu dobu napíšou desítky článků, což jsou taky díla. Poměřovat je ale nelze.
3) Forresta Gumpa a Amélii jsem uvedl jako příklad toho, k čemu má současná kultura sklony - vytvářet velké příběhy o dějinách (či městech nebo národech) nazírané pohledem malých, naivních, hloupých nebo přímo retardovaných lidí. Tyto příběhy jsou nám navíc podávány tak, abychom s hlavními postavami sympatizovali a tím si vlastně omlouvali své vlastní chyby.
Je snazší cítit se povýšený nad chudákem, kterému je nakonec dopřáno štěstí, než kdybychom se s obrazem obyčejného člověka museli popasovat osobně, a to v případě, kdy by byl skutečně obyčejný a nám podobný. "Geniální blbové" a "roztomilé naivky" nás této výzvy zbavují. A přitom se díváme na dějiny česko-německých vztahů, na dějiny Ameriky, na Francii a Paříž...
5) "Většina filmů by snad mělo být smyšlená ne? Kdyby byly totiž ze života, tak by pan Fíla zase kritizoval, že je to ohromná nuda....=)"
- Promiňte, ale to je zcela uhnutá úvaha. Nemyslím, že by filmy MĚLY být nějaké. Nic jim nepředepisuju. Nestavím se záměrně do opozice proti tomu, jak vypadají a co si vzaly za cíl prezentovat. Jen se to snažím popsat. A ano, někdy i odmítnout, pokud to nepokládám za dobré.
Pan Fila by jistě dokázal film natočit lépe, že? Když si tu vylévá svou srdceryvnou kritiku!!! Líbí se mi, že takovíto lidé mají plnou hubu keců, jak se říká, ale žádné kladné výsledky! A už vůbec nechápu, proč v kritice na Menzela se opíráte do Forresta Gumpa či Amélie. Jak jste je nazval, že film vyvolává "kýčovitý soucit". Neříkám, že bych u Forresta plakala, ale smutný příběh to je. A co Vám vadí na tom, že je to poloimbecil a dosahuje skvělých životních výsledků. Kde je napsáno, že je to podle skutečnosti???? Většina filmů by snad mělo být smyšlená ne? Kdyby byly totiž ze života, tak by pan Fíla zase kritizoval, že je to ohromná nuda....=)
oprava: inscenace byla prostě vcelku dobrá, to slovo mi asi ujelo v porovnání s filmem a většinou her v ND
zajímavý článek, se kterým se skoro naprosto ztotožňuji
dodatek: ještě si pamatuji inscenaci v ND, a přesto, že činohry se tam dějí tak nějak "napolovic", nedodělaně..., tak obsluhoval jsem anglického krále byla výborná hra, proto mě velice zklamal film...kde se stala chyba? vždyt je to stále ten samý režisér, co natočil vlaky a postřižiny.....dřív to šlo a ted ne? že by na stará kolena chtěl raději jít cestou komerčního "úspěchu" a prvoplánovou snahou o "světový trhák"?
Pane Filo, je mi 16 let a musím se vám smát. Toť vše.
Tomáš Poláček (4.10.2007 14:04)
Včera jsem konečně dostal odvahu a shlédnul jsem film Obsluhoval jsem anglického krále. V době, kdy se začalo mluvit o tom, že se tento film bude točit, obstaral jsem si knihu. Měl jsem to štěstí, že se mi do ruky dostalo vydání Jazzové sekce z roku 1982 s podpisem autora. Že jsem knihu neodložil, až když jsem ji dočetl je asi všem jasné. Jednak způsob vyprávění příběhu to neumožňovalo a pak nádherně dlouhé věty, kterými chtěl říct najednou všem a všechno co ví, co cítí, co zažil a aby to pociťovali i posluchači (čtenáři). Snad jen při slovech "Stačívám to. Tím dneska končím" jsem změnil posed, či poleh a napil se.Chválit toto dílo je jistě zcela zbytečně.
Později jsem se dozvěděl, že v minulosti bylo i nazkoušeno divadelní představení a hrálo to nějaké divalo v Praze, snad Národní. Očitý svědek tohoto představení byl roztrpčen jeho zpracováním. Pak tu byla filmová premiéra a kritika pan Fily. Vůbec se mi na ten film nechtělo jít a snad zaneprázdněností jsem všechny projekce propásl. Teď ale mám DVD verzi a včera jsem ten film shlédl.
Můj pocit z tohoto filmu je prázdný. Tragikomický osud hlavního hrdiny, který v knize graduje až do fáze, že nebylo jasné, kdo je zavřený jestli milionáři nebo milicionáři. Dítě, který chtěl být milionářem, kde je to jeho smutné vítězství, kde je lanovka nad vodou, kde je ohňostroj, atd., atd. co mu už bylo na nic. Milionáři ho nechtěli a milicionáři taky ne.
Celou první hodinu vidíme ve filmu jak byl pikolíkem a pak vrchním, pak čtyřicet minut jsme ve válce a to podle mně podstatné, to co ukáže tu obludnou historickou absurditu je ukázano jen v nalepování bankovek na stěnu, ukázání vkladní knížky a pak už jen peří.
Když se mně někdo za rok, nebo někdy zeptá na film Obsluhoval jsem anglického krále, tak chvíli budu přemýšlet a pak řeknu, raději si přečti knížku.
Vazeni, to je legrace, s chuti ctu dalsi textiky pana Fili. K popukani, zase se mi vkrada do hlavy, kdo je pan Fila
..nejde mi o problematiku přenášení díla jednoho umění do jiného (Nelson Goodman je v jeho Languages of Art názoru, že se jedná o pokusy již principielně troskotající), ale o to, že Menzel svým zlidověním systematicky podkopává schopnosti vycítit úctu vůči něčemu velkému. Nejde mi tedy o příklad, že i snaživá adaptace může vést mimo, nýbrž nejen naznačit ale i odsoudit, co to znamená, upravuje-li se něco pro duševno prosťáčka. Jsa jednoduše štrikován není s to vydržet napětí, jež se projevuje právě díky potencionálu velkého, pročež namístě pokory, strnulého okouzlení, začne ono temné neznámé ošahávat, omakávat, si přivstřebávat.
Toť důvodem, proč v Menzelově pavlačové verzi chybí jak Siegfried tak Zdeněk, Hrabal totiž jen naznačuje --stejně jak bývalo zvykem v Delfách-- pojetí a souvislost geometrie a rytmu zabíjení osmicouláků. Zda-li byl poslední i proto zrušen, že by se mutace pingla v souha komusi nelíbila, se dá těžko posoudit, i když je podezřelé, jak přičinlivě se režisér snaží si to s nimi na stará kolena nerozházet.
V tom, co nyní píšete, nejsme v zásadním rozporu. Druhou část filmu (např. postavu Lízy, pojetí erotiky, pivko) jsem kritizoval také - viz můj příspěvek na zdejším Cineblogu.
Na rozdíl od Vás si ale myslím, že ve filmu jsou i výborně natočené scény (např. hostiny, zejména ta s habešským císařem). Nelze mechanicky srovnávat literaturu s filmem, odvozovat jedno od druhého, ošidnost takového přístupu by se dala dokumentovat na mnoha příkladech. Leckteré filmové adaptace, odchylující se (i výrazně) od předlohy filmařsky fungují mnohem líp, než kdyby byly otrockým přepisem. Menzel byl románu relativně velice věrný, každé jeho vybočení, nikoli ovšem vždy nejšťastnější, se pak bere jako prohřešek vůči "kanonickému" textu. Navíc jsem cítil nerovnoměrnost v kritice Krále (dané především bombastickými očekáváními) a shovívavosti vůči třeba (když vynecháme evidentně slabší Slavnosti sněženek) Postřižinám, v nichž se sporné vynechávky a zjednodušení vyskytují také. Zfilmovaný Král pro mne není Menzelovým neúspěchem, úpadkem, nýbrž poctivým pokusem se s náročnou látkou vyrovnat. Obsahuje "starého" Menzela s jeho silnými i slabými stránkami.
Typickým příkladem jak se Menzel otírá o dílo, na něž intelektuálně, morálně ale i řemeslně nestačí, jsou poúnorové scény: dobráčtí strejdové, z nichž mundur s kvérem div nespadne, vykládají protagonistovi s nelíčeně milým soucitem, že teda teď vše patří lidu, a on bude správcem. Na což se on zpět přeptává, jest-li to míní i to, co zakoupil, stupňujíc projev své debilnosti dotazem, zda-li i ta židle, na níž sedí. Únor je jakousi změnou osob, sranda ale bude zas. Proto střich k pozamykaným milionářům, jež nevědí roupama co dělat a hrajou si s prodraným pěřím jak někde na písečku.
Hrabal politické velkodění nekarikuje, nepotlačuje, ale také s ním nenástěnkaří. Silokřivky politiky jsou citelné i v těch nejsoukromějších sférách a není pochyb o tom, jaké byly, jak se zažily. Viz dvě tři věty o štěstí při vyšetřování z titulu "malého retribučního".
Podobně u let "38/39. Menzel nešetří celuloidem na týdeník s Ádou, po Mnichově, po 15. březnu. Události, o nichž se Hrabal nešíří, zjevně jejich vědomost předpokládá. Nebo --což se osobně domnívám-- nenazírá tak důležitými. Centrem tvorby jeho osob té doby je totiž jejich individualita, jejich jedinečná zvláštnost (že osobnost není sumou běžných zkušeností, ale těch zvláštních, toto prozření vděčí jak Hrabal tak beatnici Nietzschemu). Hrabalův pár nemá problémy s dorozuměním a jeho výměna šťáv zní jako rajská odměna, kynoucí i ve všeobecně cítěném jamrtálu. Toť skvosty, k nimž je namístě přibližovat se skromně a svátečně oblečen.
Z egerlenderačky Lízy udělal Menzel tuctovou, notabene říšskou Němku, jejíž vokalizace trapně dokládá, jak polovzdělaným je režisér ohledně dějin jednotlivých krajin zemí koruny české. Kdo chce slyšet, jakou češtinou asipak čeští Němci za první republiky mluvili, zde je hezký příklad:
Kdo by si rád dočetl, jak se v dějinách Chebsko zmítalo mezi Rakouskem, Bavorskem a Prahou, nechť si nahlédne do učebnic dějepisu, ovšem z první republiky.
Snad největší Menzelovou hrubkou je ale jeho všude přítomné zploštění Hrabalem bohatě vyzdobených scén. Kde nás Hrabal konfrontuje s tím, co vše se ztratilo, co zmizelo, co dnes už nikdo nedělá, tam hází Menzel klišé věčně trvajícího: chlípný pohled za výstřih, hýbající se zadnice mladých samiček a --především-- pivko. Zde je konstanta, v prima pěně tkví smysl života. Čí?
Píši přeci, komu předžvejkává..
Pane autore této kritiky, nezbývá mi než se jen otázat: "Nejste náhodou debil nebo snad dokonce magor uznaný komisí?" Znát vás osobně stokrát bych vám tuto otázku s radostí zopakoval. Neviděl jsem nikdy ve svém životě větší potupy jazyka, než tuto, prostřednictvím které vy kritizujete ono filmové dílo. I sám sobě se divím, že vůbec nějaký komentář píši, že mi to za to stojí..Nakonec bych rád ještě dodal: "Synku, synku.."
Neumím si představit, co měl Menzel dělat jiného, než si z Hrabalova literárního díla do svého filmu něco vybrat. (Zhoubná láska Manoela de Oliveiry a několik dalších snímků jsou se svým "totálním" přepisem jen výjimkami, potvrzujícími pravidlo.) S tou "spoustou" potlačených věcí to nebude tak žhavé a u některých lze pochopit důvody vynechání. Nějaké doplňky dělá (téměř) každý adaptátor do jiného média a je to v pořádku - odhlédněme přitom od toho, jak jsou vsuvky zdařilé.
Insinuace o právech k zfilmování je bezdůvodná, spor mezi Menzelem a Kachyňou byl mediálně promrskán až do omrzení. (Poznámka na okraj: V době sporu - dokud žil Kachyňa - jsem mu soukromě jako adaptátorovi /přes nepřesvědčivost většiny jeho "poprocházkovských" filmů/ dával přednost, zejména proto, že by to byl jeho první pokus o Hrabala.) Bohumil Hrabal byl velkorysý člověk a jako mu často nevadil ani vlastní zmrzačený text či jej považoval za lepší než text žádný (který i tak vrhal odlesky velké krásy), důvěřoval i svým divadelním a filmovým adaptátorům a "nekafral" jim do toho, byť měli třeba trochu jinou poetiku. To je i případ Jiřího Menzela: nechápu, proč někdo chce, aby byl Hrabalovým uměleckým dvojčetem.
Nevím (a pochybuji o tom, že Hrabal věděl), s jakými argumenty se Updike bránil vůči jakémukoliv režiséru, ale vím, že podle jeho slabšího románu Čarodějky z Eastwicku byl natočen ještě slabší film. Totéž Kundera s Nesnesitelnou lehkostí bytí. Potom se spisovatel vůči adaptacím zatvrdil, což je jeho nezadatelné právo. (Jen dávno mrtví autoři se už bránit nemohou a jménem Lawrenceovy Lady Chatterleyové se zaštiťuje kdejaké banální porno.) Hrabal se prokazatelně nezatvrdil, byť ho spory mohly ke konci života otrávit. Ostatní jsou neodůvodněné spekulace.
..trefně píšete, pane Filo, že
"je to film zpozdile zbytečný, anachronický a navíc ideologicky odporný". S určitou, ne moc velkou porcí sarkasmu by se dalo říci: Aha, takhle se předžvejkává MČČ potažmo čecháčkovi jak strávit jednoho z mála velikánů ještě živé minulosti. Nejen, že si Menzel vybral z tohoto Hrabalova díla co se mu páčí nebo o čem se domnívá, že se zalíbí domácímu obecenstvu (čímž dává samozřejmě najevo, jak jej nazírá) a spoustu věcí potlačil, sám si dokonce pár věcí domyslel, tak nějak připsal, doplnil, byl holt kreativním. Neomaleně, dodal bych, a vůbec bych se nedivil, vyleze-li jednou na povrch, že se k právům na zfilmování dostal podivným způsobem.
Hrabal totiž zcela jistě věděl, s jakými argumenty se Updike bránil proti jakémukoliv režisérovi.
jirka | 09.02.2007 - 00:53:43
Jirko promiň,ale musím reagovat na tvůj nesmyslný blábol !!!Podle tebe se tedy budou filmy označovat už né jenom od 12 a 15 let ,ale i proty co chodí do kina a nebo prostě nechodí ?!!
Mám pana Menzela moc rád , ale ať natočí ten film taky pro nás co do toho kina chodíme a nebo ať si předpremiéry a premiéry zařídí v televizi !!!
Když to netočil pro návštěvníky kin !!!!!!!!!!!!!!!
Myslím ,když si se dostal na předpremiéru , tak k němu máš blíž než my obyčejní plebejci !!
jirka | 09.02.2007 - 00:53:43
...A poslední poznámka... Byl jsme na předpremiéře filmu... kde režisér pronesl slova..."Tento film je jiný... točil jsem ho pro lidi... kteří nechodí do kina..." Takže milý pane redaktore Cinepuru... tento film není jednoduše typ zboží, které by dokázal "přefilmovaný človek" ocenit... tedy aspoň to tak vypadá...
Ten film jsem ještě neviděl , ale když jsem se dozvěděl , že tam hraje to malé slovenské prasátko a pan Kaiser , tak sem rovnou odmítl !!
Kniha je skvělá a po zkušenosti s Černými barony ,
kdy jsem plakal celý film a po přečtení tohoto skvělého článku , se ani na ten film NEPODÍVÁM !!!
Film je naprosto to nejlepší, co bylo v posledních letech v Česku natočeno.
pred chvili jsem videl, jak Hrebejk s Menzlem sedi vedle sebe na lvech a drzi se za ruku
Před chvílí jsem ten film viděl. Jako hlavní pocit převládá rozpačitost.
Ano, prosím... (Limonádový Joe) :-)
Edita Langpaulová (22.2.2007 19:56)
Bez ohled na úspěch/ neúspěch filmu na festivalu, bych prosila všechny přispěvovatele do diskuze, aby si laskavě prošli předchozí příspěvky a alespoň se pokusili na ně nějak konstruktivně reagovat! Vyhneme se tak trapnému připodobnění s pubertálnimi stránkami stejného zaměření.
Je opravdu poučné číst reakce diváků na internetu. Letmo pročítám Lidovky, Aktuálně aj. O percepci kinematografie v Čechách to vypovídá mnohé a svědčí o tuhém kořínku názorových klišé. Nyní, po skončení berlínského festivalu, převládá opět klasické schéma, že Němci, resp. svět, prostě nejsou schopni pochopit českou poetiku atd. Na vítězný čínský film se snáší kritika nazlobených českých vlastenců.
Díky za recenzi. Četl jem ji dříve, než jsem na film šel a tak mi připadalo, že přece jen nemůže být tak špatný. Ale on je. A jěště více, než by člověk očekával. On to totiž vůbec film není, nemá v sobě cokoliv filmového, je to jen polopatistický popis pod úrovní běžné televizní inscenace. Snad jen jedna věc je na něm zajímavá: v naprosté nahotě se ukazuje, že výběr filmů na komerční festivaly (např. právě probíhající Berlinale) se řídí úplně jinými pravidly, než je hodnota díla. Za takovýto film bych panu Menzelovi udělil ne cenu, ale dost vysokou pokutu.
Já jsem také znechucen, ale z této recenze. Viděl jsem film a vzápětí jsem si znovu přečetl i literární předlohu, protože mi nešlo do hlavy, proč všichni recenzenti píšou, že to předloze neodpovídá. Já říkám, že odpovídá. Tady někdo vytvořil okolo Hrabala a "anglického krále" mýtus nějaké posvátné knihy, po Babičce snad nejdůležitější v naší literatuře. A někdo pak zase řekl, že filmový přepis je úplnný blábol odepsaného filmaře, který ztratil kontakt s oborem a knihu převedl tím nejhůře možným způsobem. A tyto názory pak ostatní opakují. Já doporučuji nejdříve si tu knihu přečíst, na film se zajít podívat a pak bez jakékoliv předpojatosti hodnotit. To už budete vědět, že kniha je jiná, než se o ní vykládá, a film také. Takže i to hodnocení by pak mohlo být více odpovídající.
Film je nebetyčně špatný. Vlastně to vůbec není film - barvotiskové obrázky podmalované vypravěčem, uslintaná rádoby erotika bez špetky rafinovanosti špatné herecké výkony , přehrávání, záplava různých filmařských klišé a polopatického idiotského vysvětlování. S Hrabalovou poetikou i vyzněním celé knihy se Menzl tentokrát totálně minul. Navíc jak recenzent píše vynechal některé klíčové scény. Režisér klouže po povrchu a ještě špatně. Celý film je o něčem úplně jiném než kniha a není vlastně skoro o ničem.
Při čtení této kritiky jsem se nestačil divit. Z textu je patrné, že autor je dozajista filmový znalec a že se v kinematografii už nějakou tu dobu patrně orientuje. To nelze upřít. Ale na druhou stranu... ještě v životě jsem nečetl kritiku, která by film tak neuvěřitelně drasticky až morbidně strhala. Vidím to jako absolutní neúctu vůči jednomu z největších domácích režisérů. V žádném případě netvrdím, že si snad Menzel zasluhuje nějaká privilegia... to vůbec ne... ale tahle kritika přesahuje všechny meze... Další věc která se mi při nejmenším nezdá... a která mne vždy otravuje... a právě tento text na ní stojí... je to neustálé srovnávání literárních předloh s následnými filmy... Čľověk který tak činí a pořád dokola papouškuje ty ohrané fáze... "Kniha je vždy lepší"... "Ten režisér vůbec nepochopil tu knihu" mne strašně vytáčí... a mrzí mne, že taková slova slyším právě z Cinepuru... Je totiž důležité si uvědomt jednu věc... literatura je literaturou a film filmem... navzájem se mohou doplňˇovat... ale nelze takto přehnaně kritizovat jedno na základě druhého... A poslední poznámka... Byl jsme na předpremiéře filmu... kde režisér pronesl slova..."Tento film je jiný... točil jsem ho pro lidi... kteří nechodí do kina..." Takže milý pane redaktore Cinepuru... tento film není jednoduše typ zboží, které by dokázal "přefilmovaný človek" ocenit... tedy aspoň to tak vypadá...
..aj keby sme zbudli na nejaky charakter predlohy, film Obsluhoval jsem anglickeho krale trpi akousi schizofrenickou tuzbou po modernej nostalgii - stotoznujem sa s kamilom, ze kombinacia svietenia a misansceny 1980´ rokov a viditelne digitalnych efektov nie je moc dobry napad..navyse, nejde o jediny preslap proti sebe: viz ona scena predavania parkov na stanici tvariaca sa ako nemy film so svietenim 1950´ rokov a sucasnym zaberovanim..
..na rozdiel od Postrizin (ktore mam rada) posobia tu vsetky vychutnavania (ci uz ide o jedlo, alebo zeny, alebo peniaze) samoucelne a rozbijaju, spolu s baletnymi kreaciami, film na vyjavy - obrazy, ktore vsak netvoria jednu a tu istu vystavu - je to ako behanie po muzeach po celom meste..hravost scen bola az prilis strojena - nemohla som sa zbavit pocitu, ze pan reziser si rakosku nedal vziat z ruky ani pocas nakrucania..
..co sa tyka hlavnej postavy: akosi mi nebolo jasne, co je zac..niekedy bol iba naiva, ktoremu veci padli do lona, niekedy sa o ne pricinil, niekedy sa zviezol na vlne, niekedy ju umyselne chytil..mna to rusilo..
..a aj napriek tomu, ze postavy pravidelne artikulovali nejaku zivotnu mudrost, film ako celok mi prisiel prazdny..
..a na zaver: nemohla som sa zbavit pocitu, ktory som mala pri sledovani antonioniho poviedky z filmu eros - akasi absencia vole rezisera zmierit sa s tym, ze novy film nebude mat tu atmosferu a efekt, ktore mali jeho starsie filmy z logickych dovodov (zmena spolocenskeho kontextu, kedy ona snaha o nostalgiu jednoducho posobi tristne)..
"Rituální zatracení" - to je řekl bych největší pocta, která tento film může potkat.
Film jsem dosud neviděl, ale když jsem se dočetl, že Menzel v "Královi" použil i počítačovou animaci, tak mne trochu polilo horko. Který český filmař ji tady v Čechách umí smysluplně využít? "Tak nevím..." (takhle nějak se před lety jmenovaly Menzelovy fejetony v novinách, kde se např. rozhořčoval nad psími výkaly v pražských ulicích...)
Chvále předchozích přispěvatelů rozumím, ale přece jen si myslím, že se z předlohy dalo dostat víc, hlavně ostřejší přechody a kontrasty. Některé scény (např. KF připomínaná scéna útoku na Lízu) měly být dynamičtější, vadí mi také využívání značky Hrabal jako copyright na pivo (v trochu nejapném závěru i jinde).
Myslím, že ať se jakkoli snažíme být nepředpojatí, přece jen se do našeho názoru asi nějak promítá, s jakými očekáváními jdeme do kina. Já jsem čekal průšvih a byl jsem příjemně překvapen. Příští den jsem však vzal po letech do ruky knihu a představoval si co šlo udělat jinak, účinněji... Ovšemže je film samostatný a knihu ani nemusíme znát, srovnání se přesto nabízí. (Pokud se mu chce filmař vyhnout, ať nenatáčí románové adaptace...)
Přemysl Hnilička (2.2.2007 08:29)
No vida, jak rozdílné mohou být názory; já pro změnu považuju Menzelův film za nejodvážnější pohled na české dějiny ve filmu za poslední roky; právě tím, že příběh vypráví kolaborant. Menzel perfektně zmátl diváka první polovinou, kde jeho "hrdina" působí sympaticky, aby si pak v okupační části divák uvědomil, že nebyl jediný důvod mu fandit - vždyť jen stál a koukal se, nijak se neprojevoval... - Pravda, byly vypuštěny mnohé důležité a syrové scény románu; celý film jsem čekal, jak si Menzel poradí s místem, v němž Jan Dítě pomáhá najít čerstvě propuštěnému trestanci rodnou vesnici, aby po hodinách marného hledání zjistili, že hledá - Lidice. Zfilmuje ji? Vynechá? Nikoliv - nahradil ji dvojicí scén se stejnou působností, záměrem; první se odehraje hned na začátku, v rychlém groteskovém sledu (Jan Dítě se "snaží" doběhnout vlak a vrátit drobné panu Waldenovi), druhá je prakticky totožná, avšak vyzněním tragická (Jan Dítě se tentokrát opravdu snaží doběhnout transportní vlak s panem Waldenem - Židem a dát mu alespoň kousek chleba). To je filmová dramaturgie v praxi.
A k samotné kritice pana Fily? Pasáže jako "proč vyhazování peněz do vzduchu vypadá jako reklama na E-banku "Ne-mu-sím!"?" mi připomínají recenzentskou snahu jedné mé kolegyně ze studií, která, oslněna svou mocí (působila tehdy tři dny v komisi jednoho festivalu), napsala v kritice na inscenaci, v níž velký úspěch slavila parodická scéna s teleshoppingem, "ano, bylo to vtipné, ale copak je dnes největším aktuálním problémem vaření v televizi?".
Edita Langpaulová-ještějednou (1.2.2007 19:52)
Tahle část blogu je asi hodně nekontinuální a je to způsobené taky tím, že jsem knihu nečetla a tudíž nehodnotím film jako adaptaci. Nevím, "co schází"a myslím, že tyhle úvahy hodně zavání spekulováním. Pro mě film jako celek naprosto funguje.
Edita Langpaulová (1.2.2007 19:44)
Tak já taky něco. Kamil Fila připsal nespolehlivost vypravěče, která kontrastuje s naším povědomím, knize. Filmu obecně připisuje nespolehlivost vypravěče v rovině obrazu a slova. Přitom film pracuje s OBĚMA principy. Jednak jedné z posledních scén říká Dítě, že jde do vězení a konečně tam bude mezi svými. A také, a to považuji za hlavní, ve filmu vystupuje více postav, kterému se komentář jakoby vyhnul! Což nutí diváka k oné kritičnosti, po které někteří volají. Vzpomeňte si na vrchního z hotelu Paris, který odmítl obsloužit Němce, a jehož chování kontrastuje s Dítětem.
Problém "hezkých" obrázků leží v hlavě mnoha recenzentů. Mě vadí hlavně jejich nepochopenost... Sexuální hedonismus, pompa a krása, které Dítě obklopují v jeho práci, není nic jiného než příznakem ztotožnění se s fašismem (případně jinou ideologií). Vždyť co jiného měl Walter Benjamin na mysli, když psal o estetizaci každodennosti? Co jiného znamenaly obrazy Riefenstahlové? Touha hrdiny po uhlazenosti, řádu ceremonií, připomínají strojené zástupy lidí s mávátky. Bohužel narážky na prvomájové průvody jsou asi příliš intelektuálně náročné, lepší je dát na konec snímku titulek, aby diváci nekupovali pašované diamanty.
A už úplně odmítám film napadat kvůli nedostatku grotesknosti. Naopak si myslím, že značná ironie a surovost je v narativní kompozici (mimochodem není lineární, ale paralelní, a proto Dítě je jakoby bez vývoje a ti dva herci jsou tak rozdílní), která nenechává diváka ani chvilku v klidu, neustále musí rušit své hypotézy o postavě. Grotesknosti je také plno v obrazovém pojetí založené na kontrastu. Například koupající se nahé krásky lebensbornu střídají vojáci bez končetin. Groteskní je portrét Stalina na vchodu do hotelu. Stejně jako milionáři, kteří sedí v kruhu za stolem kolem nahé prostitutky, ale přitom o pár let později sedí znova u stolu, ale je to ve vězení a derou peří.
Menzlovi a kameramanovi patří velká pochvala za jedinečnou kompozici mizanscény, která se stává dominantní filmotvorným prvkem. Spolu s minimem dialogů, drásavým humorem a odcizeností pod slupkou přepychovosti, mi připomíná Jacqua Tatiho. Jako Tati ukazoval odcizenost člověka v moderní přetechnizované době, Menzlův přínos můžeme interpetovat jako člověka (společnost) fungující jako stroj. Viz pečlivě naaranžované scény, kde číšnící, vojáci, holky se pohybují podle přesných, symetrických sestav... . Atakdále... stojí za opakované shlédnutí!
Díky za rychlou a noblesní reakci.
Už jenom dvě malé poznámky: Četl jsem pouze tištěnou a nikoli internetovou verzi článku, takže jsem si zmizení "holocaustu" nevšiml.
Souhlasím, že je znát, že Menzel ztrácí kontakt se současným filmovým vývojem (i když proti takovému Vojtěchu Jasnému a jeho Návratu ztraceného ráje je to slabé kafe). Ostatně několikrát řekl, že se na současné filmy nedívá, neboť jsou prý ošklivé, brutální atd. Je ovšem otázka, zda se tomu dá dávat jednoznačně minusové znaménko. Jde také o osobní inklinace. Já se sice snažím sledovat současné změny filmové "řeči", avšak "srdcem" (které do psaní o filmu nepatří, ale přece jen se nezapře) dám vždy přednost klasice takového Dreyera, Ozua, Rosselliniho, Ophuelse atd. Jako "staromilci" mi tedy je Menzel blízký, vadí mne spíš ta vše smiřující idyličnost a jiné věci...
2Oto Horák: Díky za reakce:
Taky jen stručně.
1. Řeči o popírání holocaustu jsou zjevně - slušně řečeno -
nepřiměřené a nemístné. - Ano, v tištěné verzi Cinepuru vyšla první, neredigovaná verze textu. Je to velký omyl, který se mi za celou dobu působení v Cinepuru nestal. Internetová verze neobsahuje žádný holocaust. Tuhle pasáž, resp., to, že nebyla otištěna nynejší verze, považuju za svoje selhání.
2. Zbytečně silná a nedostatečně vysvětlená mi připadají i
slova o "ideologické odpornosti". - myšlen jednoduše nepoměr mezi zobrazováním protektorátu, poúnorového kriminálu a odsunu Němců + (pro mě asi nejvíc) ten nezastíraný voyuerismus, kteří staří pánové rádi nazývají decentní erotikou.
3. Úvodní roztmívačku nepovažuji za znouzectnost, ale za symbolické vyjádření starých časů a určité etapy filmového vývoje. Nic bůhvíjak objevného, ale ani nic odsouzeníhodného. - V kontextu stovek jiných filmů, které jsem v posledních letech viděl, si nevzpomínám na žádný, který by od začátku vypadal jako od někoho, kdo mnoho let netočil. Taková až urputná archaičnost. Říkal jsem si, jak by takovou retro náladu navodil třeba Jean-Pierre Jeunet, nebo Jan Svěrák... Samozřejmě ale po Menzelovi nechci, aby točil jinak, hodnotím jen hotové dílo, a jde o můj - generačně determinovaný - pohled. Je mi celkem jasné, že je to takto natočené schválně.
4. Levitující bankovky mi nevadí, podobné scény nemají mít
charakter otrockého realismu, ale rozměr paraboly. - V tomto bodě mě nezajímá ani realistická motivace či parabolický rozměr, ale bídná úroveň digitálního triku, který působí jako pěst na oko. Je v tom opět rozdíl generační, jistá vycvičenost zraku. Menzelovi to nevadí, jak blbě to vypadá; mě ano, poněvadž jsem zvyklý na jinou technickou kvalitu.
Se zbytkem souhlasím. Pouze bych chtěl obhájit bod 12: "Okouzlení sebou samým". Jistě že lze vždycky někoho takto jednoduše obvinit, i bez velkého důkazu. Ta pasáž v kritice ale míří ke zcela viditelným a systematickým formálním postupům a tematice. Zrcadlení a koukání se na sebe - spokojené prohlížení se. Je to takové autorské mise-en-abyme - "to se mi to, panečku, povedlo hezky natočit"...:)
Původně jsem na Filovu kritiku nechtěl reagovat, neboť k filmu jsem řekl své už na blogu, ale přece jen několik poznámek možná neuškodí (určitě ne KF, který snáší jiné kanonády).
Nevadí mi recenzentův negativní názor, nýbrž použitá silná slovní munice, která se už v podstatě nedá stupňovat, ale jen kupit a vede až k jakémusi rituálnímu zatracení. Považuji se za "literárně a filmově gramotného" (už samotná tato formulace dehonestuje předem oponenty), kdysi jsem se Hrabalovým románem podrobně zabýval a psal o něm a přesto (právě proto) Filově recenzi v řadě tvrzení nemohu dát za pravdu.
Vezmu to po bodech:
1. Řeči o popírání holocaustu jsou zjevně - slušně řečeno -
nepřiměřené a nemístné.
2. Zbytečně silná a nedostatečně vysvětlená mi připadají i
slova o "ideologické odpornosti".
3. Úvodní roztmívačku nepovažuji za znouzectnost, ale za
symbolické vyjádření starých časů a určité etapy filmového
vývoje. Nic bůhvíjak objevného, ale ani nic
odsouzeníhodného.
4. Levitující bankovky mi nevadí, podobné scény nemají mít
charakter otrockého realismu, ale rozměr paraboly.
5. Na otázku "kdo by nechtěl žít pohodlný život?" Fila říká,
že Hrabal nikoli, ale nevím jak na to přišel. Obzvlášť ve
středním a starším věku se mu spisovatel rozhodně
nebránil.
6. "Výsledné filmy jsou vždy měkčí,
redukovanější,uhlazenější a hladivější než původní
knihy." S tímto tvrzením je možno se ztotožnit, ačkoli
sám Hrabal publikoval - a nejen za normalizace, ale i
v šedesátých letech - také měkčí, redukované, uhlazené
a hladivější verze svých textů a nedělalo mu to prý
špatné spaní. Rozdíly naturelu mezi Hrabalem a
Menzelem nesporně existují, ale neviděl bych je jako
"obrovskou propast". Spíše bych řekl, že spisovatel měl
v sobě (pro umělce potřebnou) krutost, kterou režisér
postrádá.
7. Postřižiny a Anglický král jsou psané takřka v stejnou
dobu a nelze tvrdit, že první kniha je jen "hedonistickým
líčením" konzumentského života a druhá "groteskně
hrůzným" portrétem "tragikomické hry" dějin. Obě díla
mají mnoho společného (v první řadě v pojetí času a role
vzpomínky), ačkoli Král je pochopitelně drsnější,
syrovější.
8. Nemyslím, že Menzelova adaptace je "lineární, hodně
pomalá retrospektivní povídačka" a "ospalá nuda".
Myslím, že tempo filmu je přiměřené obsahu, scény mají
správnou délku a "nuda" je subjektivní stav, který
pociťuje každý někdy jindy (já např. u devíti z desíti
akčních snímků).
9. Sexuální a násilné scény jsou zvláště v druhé části
filmu hodně zmírněny a vyznění příběhu to silně
poškozuje. Na druhé straně (částečně voyeuristické)
prasečinky" v předválečných epizodách odpovídají
duchu románu.
10. S vynechanými scénami z předlohy má Fila pravdu, zde
je ostré vytknutí na místě.
11. Ivan Barnev je skutečně "špatně nadabovaný",
"výrazová protivnost" je však subjektivní záležitostí
a neoperoval bych jí jako faktem.
12. "Okouzlení sebou samým" se dá vytknout kdekomu, od
kteréhokoli filmaře, kritika (Filu a mne nevyjímaje),
herce až po politika. Vždy najdeme dostatek indicií pro
takové podezření a je lepší se mu tedy vyhnout.
13. Distance od vypravěčovy věrohodnosti mohla být,
obzvlášť v druhé části, více zdůrazněna. Ovšem
naivnost a "roztomilost" Dítěte se mi jevila
"zarážející" a problematická i ve filmu a věřím, že to
není způsobeno mou znalostí výchozího textu.
14. Protektorátní a poválečné scény jsou výrazně slabší
a Menzel je nedokázal od předchozích dostatečně
odlišit.
Na závěr chci jen znovu zdůraznit, že film nehájím jako
celek, "bezezbytku". Zatímco prvorepublikovou část
považuji za nejlepšího Menzela (minimálně) od Skřivánků
na niti, zbytek režisér nezvládl ani zdaleka na této úrovni. Právě proto, že si Hrabala jako spisovatele tolik vážím, nemám rád, když se jím režisér (který rozhodně nepatří v českém filmu k mým nejoblíbenějším) mlátí po hlavě.
Anonym se zapomnel podepsat:) Nyní tak napravuje.
"Nespolehlivost vypravěčova se dá vyabstrahovat v našem obecném, kulturním i osobním a morálním vědomí" = cca (věta z recenze) "rozdíl mezi rovinou toho, o čem se vypráví, a jak my si to můžeme porovnat s naší představou o dějinách a s širším kulturním kontextem díla". Nemyslím si, že nespolehlivost musí nutně vyplývat JENOM z rozdílu mezi slovem a obrazem. Ale třeba ten případ s přepadením Lízy, kdy to opravdu vypadá jako nevinné pošťuchování, ukazuje, jak samotné vyprávění (které stojí "nad vypravěčem", který je uvnitř fikce) splývá s vypravěčovým popisem. "Nespolehlivost" tu tedy nefunguje a je přímo popřena. Musel bych se na ten film podívat vícekrát, abych nalezl podobných průkazných selhání víc. __________ Na základě tohoto základního postřehu tvrdím nikoli to, že si žádný divák nemůže domyslet, že Dítě chápe dějiny "špatně" (a že my o nich víme něco jiného), ale jde spíš o to, že Menzelův koncept nás s jakkoli hroznými dějinami spíše smiřuje, než aby nás o nich nutil uvažovat kriticky. ________ A myslím, že ke kritickému myšlení lze dospět i bez moralismu. Bohatě stačí být více groteskní, v tom původním slova smyslu" mísit komičnost a hrůzu. Na Anglickém králi je ovšem hrůzný pouze dabing a digitální triky...:) _________ Za zaznamenání stojí i Menzelův výrok, jak chápe postavu Dítěte a v tomto výroku vidět i klíč, jak je udělaný film. Dítě prý "není zlej, je jenom blbej, jako my všichni". Pardon, ale všichni ne. Nebo přinejmenším nechceme být. A ne všichni se chceme nechat otupovat a hladit hezkými obrázky...
Edita Langpaulová (31.1.2007 22:22)
Zavádějící fikční vypravěč ve filmu funguje úplně skvěle, jakož i všechno ostatní. Nemusíme přeci nespolehlivost vypravěčova komentáře hledat pouze v nesouladu slova a obrazu, (i když ani to všímavému divákovi neujde), ale dá se vyabstrahovat v našem obecném, kulturním i osobním a morálním vědomí. Chci říct, vypravěč Dítě nemusí být v rozporu s obrazem, ale s divákovým názorem. Přeci si nebudu myslet, že film (implikovaný autor) propaguje fašismus. To je evidentně ironie a atak na diváka. Naopak tímto distancujícím gestem se Menzl vyhnul trapnému moralizování a přeci osvětil.
Souhlasim, Menzel se uz ale odepsal davno.
Naprosto senzační recenze - mluví mi z duše. Jsem rád, že se našel někdo, kdo dokáže tak trefně ukázat na příčiny toho zvláštního znechucení, jakým tento film působí.
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl
KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Vejdi do prázdna / ...a přesyť se silnými podněty
Editorial č.68 / Autorství pohřbívané i zmrvýchvstalé
Prorok / Žánr a mystika převlečené do hávu realismu
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #49, prosinec 2006
Z obsahu tištěného čísla:
Rozhovor se Stanislavem Zajíčekem, učitelem Gymnázia Matyáše Lercha v Brně (Patrik Vacek, téma)
Nikdo nesmí chybět / Cesta domů (Lucie Čihánková, kritika)
Na hranicích mediální výchovy / Rozhovor s Jaromírem Volkem (Patrik Vacek, téma)
Déja vu (Jan Hlubek, kritika)
Milenci z Pont-Neuf / Hudební hrátky (Petr Hamšík, zoom)
Tristram Shandy / Nenarodit se a nenatočit o tom film (Kamil Fila, kritika)