Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
ROMing / 'piča!' a předsudek
kritika / Antonín Tesař / komentáře (13)
Na úvod bych chtěl vytknout před závorku dva nedůvěru vyvolávající fakty, které jsou zjevné, aniž je nutné se na ROMing vůbec dívat. Za prvé je přinejmenším rozporuplné, když někdo natáčí film, který oslavuje cikánský způsob života, a do rolí dvou ústředních postav obsadí bílé herce. Budí to dojem, že tvůrci sice přitakávají romské kultuře, ale nechtějí mít v hlavních rolích svého díla skutečné Romy. Druhý fakt, který budí podezření, je slovní hříčka tvořící název filmu, kterou nelze při nejlepší vůli označit jinak než za dementní. Stejně rozpačitý a hloupý je také samotný snímek.
Podobně jako ve svém předchozím filmu Účastníci zájezdu, nekoukatelné kompilaci malomyšlenkářských a sebeomlouvačných postojů příslušníků tuzemské střední třídy, vsadil režisér Jiří Vejdělek i v ROMingu všechno na předsudky. O Romech se nedozvíme nic nového, zato si o nich potvrdíme spoustu navyklých představ. V první řadě jsou to omletá klišé, že rádi kradou a tancují, která jsou ve filmu dokonce povýšena na primární definiční rysy celého etnika: hned na začátku nám vypravěč řekne, že cikánský král Somáli není pořádný Rom, protože nezvládá právě tyto dvě základní dovednosti. Postavy navíc konvence dobrovolně přebírají za své, a pokud se jejich chování od vžitých představ liší, tak se zcela bezostyšně přetvařují: Somáli zapírá před rodinou, že přijal práci ve fabrice, chánovský Rom Roman zatahuje záclony, aby ostatní v ulici nepoznali, že platí za elektřinu. Vrcholem je postava pravověrného „cigána ze staré školy” Stana, která působí dojmem mimozemšťana, jenž do světa filmu spadl odněkud z vnějšího vesmíru vyzbrojen pouze sadou stereotypních představ o romském národu. Jinak by těžko bylo možné, aby se tolikrát zcela bezelstně snažil tyto představy naplňovat a potom se divil, že mu to neprochází tak snadno („čórka” ryb ve vodní nádrži, prochladnutí po noci strávené venku na dešti). ROMing de facto není ani tak film o Romech, jako spíš o lidech, kteří se úporně snaží chovat tak, jak to od Romů očekávají předpojaté společenské postoje. Stejně jako v Účastnících zájezdu se tu předkládá morálka, která se na prvním místě ptá, „co tomu řeknou lidi?”.
Ještě daleko zákeřněji snímek pojímá druhou tvář našich představ o Romech, a sice zvyk spojovat si tento národ s uvolněným, bezprostředním myšlením a chováním, jež přisuzujeme také mentalitě přírodních národů. Pojetí uvažování jako „žité mytologie”, „divokého duchovenství” či „dionýského principu” představují pro mnohé ideál, avšak ukazuje se jako podstatný problém utvořit si jasnou představu o tom, jak toto myšlení vypadá v praxi. Autoři ROMingu při jeho ztvárňování opět vyšli výhradně z předsudků a klišé, takže nám jej předkládají v osobě Stana jako naprostou spontaneitu chování řízenou pouze okamžitými hnutími mysli, a skrze postavu Romana píšícího autentický epos romského národa jako naivní důvěru a pohnutí nad kýčovitě dojemnými fantaziemi. Spíše než přiblížení se předpokládanému prvotnímu lidskému duchu to připomíná docela obyčejnou dětinskost (kterážto se stále bezpečněji stává poznávacím znamením současných českých filmů, podobně jako epizodičnost, jíž je v ROMingu spadajícím do žánru výletnické road movie také učiněno zadost) a svoboda myšlení je tu zaměněna s prostou nezodpovědností.
ROMing selhává i jako „bezproblémová” komedie, což jen dotvrzuje neschopnost současných českých tvůrců natočit čistý žánrový film. Svým přístupem k tématu a zápletkou jednoznačně pokukuje po balkánské oslavě nevázanosti Černá kočka, bílý kocour, ovšem zatímco Kusturicova živelná pohádka se nebála černého humoru a neustále ohromovala originálními vizuálními atrakcemi, ROMing se drží konvenčních, předvídatelných situací a výjevů spojených s Romy (maringotky, cirkus, kradení slepic, mlčenlivá vyzývavě se tvářící romská dívka, která krásně zpívá...). Scény, kdy výpravu Romů zastaví policisté nebo kdy farář v kostele odmítá pokřtít dítě kvůli chybějícímu občanskému průkazu otce, sice možná vycházejí z reálných situací, ale především jsou stereotypní a pouze opět potvrzují společenská klišé. Film má chudou a nenápaditou výpravu, čímž trpí především fantazijní scény odehrávající se ve světě Romanova romského eposu, a práce s kamerou a střihem svou přílišnou názorností připomíná televizní inscenace či reklamní spoty. Hlavním motorem komiky měla být postava Stana, avšak způsob, jakým ji Bolek Polívka ztvárnil, se už nedá označit ani jako herecké sebevykrádání. Jeho Stano je mnohem unavenější verzí rozjíveného burana Bohuše z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag a nedostatek skutečně vtipných replik se pokouší nahradit neustálým používáním slov „piča” a „pičus” (jednoznačně nejčastější výrazy ve filmu).
Tvůrci jako by si byli vědomi, že nemohou příběh svého filmu dovést do jednoznačného konce, protože to by znamenalo jít za negativně vymezené předpojatosti a zaujmout určitá stanoviska k otázkám, které téma jejich díla klade. Snímek proto neskončí, ale pouze přestane. Ptáček symbolizující romskou duši se sice zničehonic vznese nad vody, ale netušíme, proč se to stalo a co to komu přinese. antonín tesař ROMing
ROMing
(ČR, Slovensko, Rumunsko 2007)
Režie: Jiří Vejdělek, scénář: Marek
Epstein, kamera: Jakub Šimůnek, hudba: Vojtěch Lavička Hrají: Bolek
Polívka, Marián Labuda, Vítězslav Holub, Jean Constantin, Corina Moise
105 minut, distribuce: Falcon, datum premiéry v ČR: 31. května 2007
Přečteno 13643x
Článek vyšel v časopise Cinepur #52, červen 2007.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2 /47
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Bohuš ten sa vyznamenal.Je to típek,užíva si život a má to v pí...
Monika Ticháčková (24.2.2009 12:17)
Opravdu trefná recenze. Když jsem tento film viděla, měla jsem z něho naprosto stejný dojem, jen bych to nedokázala tak výstižně napsat jako Antonín Tesař.
Vic nez ubohej prispevek nekoho, komu se film nelibi, a vylejva si vztek. Urcite se nelibi vsem, ale jen prskat siru je trochu malo. Co jsis chtel dokazat?
jdi do haje
A mě by zajímalo, jakou recenzi filmu o Romech by uměl napsat tento respondent... viděl někdy nějakou, nebo si o tom četl ve skriptech.
to by mě zajímalo, jaký film by o Romech dovedl natočit tenhle recenzent... viděl někdy nějakého Roma, nebo si o nich jen četl ve skriptech...?
Petr Pláteník (2.8.2007 10:29)
Jak to říct. Další recenze přesně v intencích cinepurského vymezování vůči českému filmu. Napadnout film z ideologických pozic (i když v tomto případě asi zcela oprávněně, nakládání s romskou tematikou je opravdu založeno na kulturních stereotypech), připomenout neschopnost autorů, postesknout si nad neschopností žánrovosti, odsoudit hereckou rutinu. Možná je snaha redaktorů Cinepuru vedena úsilím o zušlechtění současného českého filmu. Nevím. Nicméně věrohodný obraz, postihující vývoj, nepodává. Vejdělkův druhý film rozhodně není historickým počinem. Ale aspoň stopový prvek talentu proujevil tento režisér už při adaptaci hrůzostrašné Vieweghovy předlohy Účastníci zájezdu. Kvality toho filmu, i když pochybné, nejsou na úrovni tolik napadaného scénáře , ale ve schopnosti vytvořit věrohodnou atmosféru zahraničních zájezdů s nenostalgickým nádechem předlistopadového kolektivismu.
V Marku Epsteinovi našel už schopnějšího scénáristu, přesto není možno Roming považovat za nejzdařilejší scénář. Schematické rozdvojení do dvou linií, které se pochopitelně spojí a nakonec přece jen završí, banální ne-komické scény, atd. Přesto přese všechno je cítit v pozadí scénáristovo zahloubání, touhu po vyjádření určité melancholie cikánského života. Tedy žádný Kusturica, ale ani ke komedii tíhnoucí Vejdělek. Právě syntetizující finále, v němž se konečně děj dynamizuje a tím pádem odhmotní od přebývajících významů, je ukázkou možnost, jak se zpracování Epsteinova scénáře mohlo ubírat.
P.S.: Pokud se chcete setkat s Markem Epsteinem v plné síle, přečtěte si jeho prozaickou prvotinu Ohýbač křížů
Dnes mohl být světový mim, pravý, byť odlišný nástupce Marcela Marceaua,...
OPRAVDU HUMORNE...
Myslím, že je u nás pár herců s mimořádným talentem. Vedle Oldřicha Kaisera či Pavla Lišky (a několika dalších) k nim řadím Bolka Polívku. Tito herci i když hrajou "špatně", hrajou "dobře" v porovnání se spoustou jiných (často více známých než kvalitních) herců. Nechci Polívku a Labudu chválit za jejich standard, který je logicky vyšší než u většiny ostatních - s talentem stoupají i nároky, které je třeba na takové umělce vznášet. (Podobně u režisérů: nové snímky Jana Němce poměřuji s "revolučními" počiny, jako byly Démanty noci a Mučedníci lásky /jeden z nejméně doceněných českých filmů/, a nikoli s filmy Renče či Vejdělka.) Nekritizuji Polívkův výkon v ROMingu (na rozdíl od Tesaře mi název nijak zvlášť nevadí), je v něm řada míst, na kterých si lze – bez ironie – "pochutnat". Nevidím však ani důvod jej chválit, neboť tento herecký "koncert" zůstává v intencích předvídatelného, bezpečně zvládnutého. Fakt, že je Polívka ve filmu lepší než "amatér" Holub považuji za samozřejmý. (Podobně je tomu s herci i "neherci" v Slámových Divokých včelách – což neznamená, že tomu tak musí být vždy. Včely však dokazují, že v zvoleném poměru není dobré odlišný herecký projev, řekněme školený a neškolený, míchat.)
Poznámka na okraj: nikdy jsem se úplně nesmířil s Polívkovou "dezercí" od (menšinové) pantomimy k (většinovému) herectví. Dnes mohl být světový mim, pravý, byť odlišný nástupce Marcela Marceaua, místo toho je předním, ale také nadužívaným českým hercem – a navíc ještě (zajisté kultivovaným, inteligentním) bavičem.
Myslím, že Vejdělkovu filmu (a nejen jemu) moc neprospívají takové ty řeči o tom, jak se Polívka s Labudou (už předtím kamarádi) skamarádili při natáčení na život a na smrt. Je mi úplně jedno, jaké vztahy panují ve štábu, mezi herci. Jako divákovi je mi u … (píp), zda-li si herci natáčení "užívali", zda byla vytvořena báječná, přátelská atmosféra. Zajímá mne jen výsledek.
Bohdan Karásek (12.7.2007 20:23)
S tím scénářem to není tak jasné - vypadal (ještě pro Dorůžku) trochu jinak než film a scénáristu oproti výslednému filmu drobet rehabilituje. Nemyslím si, že z filmu bude divácký hit, a ne že bych to tvůrcům nepřál. Je totiž možné ho kritizovat v podstatě z pozice jakékoli divácké skupiny, nedrží pohromadě ani stylově, ani jinak. Paradoxně jediným slušným pojidlem je tu výkon dvou hlavních představitelů, zejména Polívky. Ty omílané požadavky, aby byl herec stále jiný, stále v jiné poloze, "nevykrádal se" se mi zdají nesmyslné. Herectví spočívá v něčem trochu jiném. Nechápu spíš, jak mohlo dojít k obsazení třetího v partě, mladíka Jury.
A tak dál.
Myslím, že nemá cenu spekulovat, jak by natočil film původně určený režisér. Doufejme, že dostane příležitost ukázat své schopnosti na jiné látce a že se nenechá příště tak hloupě odstavit.
Jakmile se rozhodlo o obsazení hlavních rolí Polívkou a Labudou, stalo se evidentním, že nejde (už?) o romskou problematiku, nýbrž "vciťující se" hru "gádžů" na ni, lehce stravitelnou "exotiku". Z filmu se stala samoúčelná herecká exhibice, chcete-li šarže dvou populárních osobností, mající za účel přilákat za každou cenu diváky. Bezzubá Vejdělkova režie je jen navíc. Podivnější je však Epsteinův scénář (či možná to, co z něj zbylo, nevím), vůbec nebudí důvěru v schopnosti jednoho z nejžádanějších scénáristů dneška. Možná, že z filmu bude divácký hit, těžko něco víc.
Naprosto souhlasím, že Polívkův výkon je ubohý a na celém filmu mi nejvíc vadil právě on. Nicméně mám dojem, že p.Tesař úplně pominul skutečnost, že mladá romská generace představená ve filmu s těmi uvedenými klišé sama bojuje a zjevně se podle uvedených stereotypních představ nechová. A to je podle mého názoru důležité poselství tohoto filmu - Romové jsou schopni a ochotni se změnit a nemusejí při tom nutně popřít svoji identitu.
Jak by asi dopadl ROMing, kdyby byl natočen původním režisérem Doružkou... možna ne o moc lépe.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev
BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #52, červen 2007
Z obsahu tištěného čísla:
James Bond a Major Zeman / Ideologizují vzorce vyprávění (v tajných službách ideologického vyprávění) (Zdeněk Hudec, kniha)
Nová vlna studia Šóčiku (Jiří Flígl, fenomén)
Letiště / Pokus o postmoderní televizi po česku (Jakub Korda, televize)
Stalker / Toporný příběh a síla ruské ikonografie (Zdeněk Holý, videohra)
Zodiac / This is Fincher speaking (Jan Hlubek, kritika)
Když se animovaný film přizná (Eliška Děcká, téma)