Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Antikrist / Pod sluncem satanovým

Antikrist / Pod sluncem satanovým

kritika / Aleš Stuchlý komentáře (16)

Jdeš-li mezi ženy, vezmi s sebou bič! (Friedrich Nietzsche)

Temná podstata ženy – tvora nebezpečně napojeného na silové pole přírody, a proto zcela nevyzpytatelného a těžko ovladatelného – nahlédnutá prizmatem západní tradice stojí v epicentru nového snímku dánského apoštola emocionální tortury Larse von Triera. Muž, jenž ve svých filmech nezřídka využívá provokací a podvratností k rafinované manipulaci a pokoření jednotlivých postav (i publika), pokračuje v Antikristovi v dobře započaté práci a zároveň se ze své autorské dráhy poutavě vychyluje. I tady Trier stvořil amalgám žánrů (gotický horor, komorní psychologické drama, napínavý thriller s absurdními komediálními prvky) a jim odpovídajících formálních postupů, i tentokrát dánský tvůrce potvrzuje pověst autora, který jako by točil stále tentýž film (o hrdinovi/hrdince záměrně vystavené naprosto extrémním podmínkám). Jenže Antikrist, Trierovo nejsilnější dílo od vzniku jeho opusu magnum, nadčasového mystéria Království, je bestií trochu jiného druhu.

Snad i proto, že vznikal v době režisérových nejtěžších depresí, jde o film plný odzbrojujících dichotomií: juvenilní energie i sardonického misogynství, masivní ironie i toho nejdelikátnějšího patosu. Archetypální postavy Ženy-čarodějnice (princip dočasně vládnoucího chaosu) a o něco staršího Muže-psychoterapeuta (racionální princip západní kultury) se po tragické smrti svého syna uchylují do chaty v lesích jménem Eden, jež jsou zřetelnou antitezí křesťanského Ráje: magnetizující chmurnou krajinou plnou netečných stromů, temných stínů, výhružné mlhy a mrazivého větru, kterou obývají mytologická zvířata, kde místo vody prší z nebe žaludy, a v němž svítí zářivé slunce katastrofy. Mužova terapeutická seance v přírodě, během níž míní svou Ženu vyléčit tím, že ji vystaví jejím nejhlubším („iracionálním“) strachům, je odsouzena k neúspěchu už v momentě, kdy manželský pár přejde most přes horskou říčku, evokující hranici mezi civilizací a divočinou, řádem a anarchií, příčetností a šílenstvím. Příroda tu funguje coby „Satanův chrám“; místo, které jako by bylo infikováno zlem ještě před příchodem člověka (viz známá studie Paula Ricoeura o knize Genesis).

Ačkoli se Trier svým enigmatickým snímkem kontinuálně vysmívá a vzpírá snadné uchopitelnosti i dokonale padnoucím (teologickým, filozofickým, dějinným) interpretacím, nepřestává vršit indicie a podněty, jež nás k nim vybízejí. Důležitější ale je, že v Antikristovi poprvé pěstuje severský odpůrce kognitivních terapeutických praktik a organizovaného náboženství jakýsi „filmový exorcismus“ – vymýtání osobních démonů skrze filmové médium, s jehož pomocí proměňuje své obsese a fantomy na přátelské (protože ovladatelné) filmové subjekty. Antikrist se totiž navzdory všem metafyzickým přesahům a „dospělému“ těžkotonážnímu sarkasmu nejvíc podobá rozjívenému výplodu dětské fantazie, která se umí odpoutat od rozumu, provinile se oddávat „pre-romantické“ hororové atmosféře i slastně trnout při nevyslovitelných krutostech.

Klíčovým důvodem, proč Antikrist tak umně vyvolává strachem poznamenaný smích i pobavením kontaminovanou hrůzu, je obrazové pojetí díla, brilantně oscilujícího mezi realismem a vysoce expresivní stylizací. Pro jednotlivé části snímku, rozděleného do čtyř tematicky nazvaných kapitol (Zármutek, Bolest-Chaos vládne, Zoufalství–Gynocida, Tři žebráci) a z obou stran sevřeného Prologem a Epilogem, zvolil režisér spolu s  kameramanem osobitý vizuální mód, který vždy koresponduje s jejich obsahovým laděním. Sekvence spadající do kategorie civilního dramatu jsou až na pár výjimek snímány naturalistickou ruční kamerou, zatímco ve fantazijních, mystických scénách dominují četné barevné filtry a statický obraz. V úvodní a závěrečné sekvenci pak Trier zvolil černobílý materiál a kameru, umožňující natáčet v extrémní slow-motion. Výsledkem (a to platí pro celý film) jsou vizuální bakchanálie: majestátní tóny Händelovy árie z opery Rinaldo doprovázejí v prvním případě explicitně pojatý koitus manželů, během kterého jejich dítě vypadne za stálého sněžení z okna, a v případě druhém zní k „trierovsky“ uštěpačnému zmrtvýchvstání kdysi upálených, náhle vykoupených čarodějnic.

Dichotomie se pochopitelně promítly i do formální stránky díla: najdeme tu decentní poezii symbolů (záběr na kráčející hrdinku vedený skrze „pochvu“ – průrvu v zemi) i bezprecedentní krajnosti. Ony tolik diskutované explicitní záběry (srna s mrtvým mládětem visícím z rodidel, krvavá ejakulace, odstřižení klitorisu) ovšem svým laděním neodkazují ani tak k slasherovým krvákům a pornografii jako spíš k intelektuální morbiditě „hanekeovského“ či „dumontovského“ typu. Trier se navíc v hyperstylizovaných scénách Antikrista ukazuje být malířem ikon – autorem uhrančivých filmových obrazů, v jejichž oslnivém světle se už finální dedikace Andreji Tarkovskému nejeví být pouhým post-pubertálním výstřelkem.

Součástí kouzla Trierova mimořádného filmu – který jako by se jedním dechem hlásil k aristotelské tradici (a známému tvrzení velkého myslitele, že „žena je jen zmrzačený muž“) i feministické revizi nejrozporuplnějšího období v evropských dějinách, honu na čarodějnice (místo něhož používá termín „gynocida“) – zůstává fakt, že přes všechny převzaté inspirace dodržuje jen své vlastní zákonitosti. Neobyčejně přitažlivě se v něm mísí agónie a extáze, radostně se v něm střetává pasivní utrpení a aktivní touha.

Inu, co jiného čekat od filmu člověka, který má Nietzschova Antikrista na nočním stolku už od dvanácti let.

Antikrist
(Antichrist, Dánsko/Německo/Francie/Švédsko/Itálie/Polsko 2009)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Anthony Dod Mantle, střih: Anders Refn,
hrají: Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg.
104 minut, distribuce: Artcam, premiéra v ČR: 22. října 2009

Přečteno 10346x

Článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /46

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Edita  (25.4.2014 18:09)

Recenze mino, komentáře mimo … ještě že alespoň film zanechal STOPU!

Mbuna  (8.2.2010 15:04)

Nevim... clanek vysel v zari 2009, ja jsem celkem spokojen...

KB  (8.2.2010 14:55)

článek mi přišel velice slabý - popisný a když už nějak interpretuje, jako by přežvýkal názory, které už o filmu vyšly jinde...

alane@atlas.cz  (10.12.2009 13:35)

Vedl mě k němu estetický zážitek z Antikrista. Mně zase můžou připadat mimo mísu Vaše reakce.

Zdeněk H.  (9.12.2009 15:56)

V každém případě to srovnání jakkoli hyperbolizované bylo mimo mísu. Co Vás k němu vedlo netuším, jsem rád, že to nebyl žádný národnostní komplex.

alane@atlas.cz  (9.12.2009 13:08)

Myslím, že jste si moje přirovnání vyložil špatně, mě je jakýkoliv nacionalismus ukradený.

Ondřej Čapek  (7.12.2009 16:52)

Zdeněk H.: jojo, dobrý podotek. Ostatně tradovalo se, že nás čte i prostá žena Bibli lépe, než nějaký profesor v Paříži. K tématu:

http://cineblog.cinepur.cz/blog.php?article_id=118

Zdeněk H.  (6.12.2009 08:20)

to alane@atlas.cz
Ano, my Češi jsme nej, u nás už studenti FAMU točí líp než Trier a je jen otázkou mezinárodního spiknutí, že o naši kinematografii se neperou diváci a festivaly po celém světě. Řešil bych to u OSN.

student  (1.12.2009 15:16)

1. rocnik FAMU dekuje

alane@atlas.cz  (30.11.2009 18:44)

Tak jsem viděl Antikrista. Největší filmové zklamání za dlouhou dobu. Prý proti filmu protestovaly feministky. Ani se nedivím: on takový hajzl, ona prima ženská:) Šokující momenty nudné, estetické obrazy na úrovni 1. ročníku FAMU. Závěr a nejen on měl něco symbolizovat. Spíš než Tarkovskému měl Trier asi odkázat film Saudkovi. Asi už stárnu. Nebo jsem to mistrovi nesežral. A do toho mluvící liška.

anonym  (23.11.2009 02:13)

http://www.lidovky.cz/kdo-je-antikrist-nevim-rika-lars-von-trier-fiq-/ln_kultura.asp?c=A091119_185647_ln_kultura_ani

nietzsche  (22.11.2009 23:33)

No, autor "recenze" (kde je nějaký názor na film, líbil se, nelíbil?proč?) evidentně Nietzschova Antikrista na nočním stolku nemá. Zvláštní, jak rychle se šíří fámy a prohlášení Triera a některých dánských novinářů na film. O Antikristovi toho bylo napsámo mnoho, o čarodejnictví a blízkosti ženského těla k přírodě, ergo k hmotě, zlu taktéž, Trier evidentně toho moc nečetl, ale to jaksi není pro film důležité. Research mu dělali asi nějací amatéři. A ptáte se po identitě Antkrista? "Blahoví dojdou k pravdě jako poslední...".

troška  (22.10.2009 16:00)

"Antikrist" je v tomto případě sám autor (filmu). Je to radikální (a zcela unikátní) případ sebe-reflexivní kinematografie!

xp  (18.10.2009 20:20)

Gratuluji anonymovi k objevu wikipedie, a dotaz stale plati: kdo nebo co je ve filmu antikristem? Zatim mne napadaji tri nebo ctyri vyklady, ale nepochybuji ze jich bude vic.

anonym  (14.10.2009 10:58)

http://en.wikipedia.org/wiki/Antichrist

xp  (14.10.2009 09:42)

Clanek mi bohuzel nedal odpoved na otazku o ktere od shlednuti filmu premyslim, a to kdo je vlastne tim antichristem, nebo k cemu se ten nazev vlastne vaze. Nietzscheho Antichrista na nocnim stolku nemam a ani jsem ho necetl.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017

Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Grand Theft Auto V / Vypečený čabáty lidi to chálujou brrap!

V lůně zvuku / Ambientní filmy Benedeka Fliegaufa


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #65 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009

Z obsahu tištěného čísla:

Filmové setkání v červenci / Letní filmová škola 2009 (Antonín Tesař, glosa)

Coco Chanel / Cococodák! (Iva Baslarová, glosa)

Derek Jarman (Luboš Ptáček, profil)

Antikrist / Pod sluncem satanovým (Aleš Stuchlý, kritika)

Historii nelze rozlišit od jejího zobrazení / Rozhovor s Malte Hagenerem (Tereza Hadravová, téma)

Glosa k věži ze slonoviny (Zdeněk Holý, Petr Szczepanik, glosa)

+ více...