Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Louise-Michel / Čertík v krabičce

Louise-Michel / Čertík v krabičce

kritika / Antonín Tesař komentáře (1)

Třetí snímek autorské dvojice Delépine – De Kervern (zatím skromná filmografie tohoto dua byla k vidění na letošním Febiofestu, rozhovor v Cinepuru č. 63) se připojuje k současnému proudu důsledně konfrontačních filmů procházejícímu napříč festivalovou kinematografií (Ex Drummer), mainstreamem (Borat) i oblastí „béčkové“ produkce (Poultrygeist). Přestože každý ze jmenovaných titulů odkazuje k jiným kořenům (Ex Drummer k punkové estetice, Borat k reality TV a Poultrygeist ke camp filmům), společná jim je snaha dehonestovat co nejširší spektrum obecně uznávaných hodnot a tabu. Vyvracení model se zde ale nekoná v rámci žádného pozitivního programu, nýbrž z čiré, (sebe)destruktivní, anarchistické radosti.

Uvedené snímky se navíc nestaví do distance vůči popkultuře, naopak se s ní identifikují, aby ji mohly rozvracet zevnitř. Poučená rafinovanost, s jakou servírují divákům líbivé a efektní nálože provokací, perverze a hnusu, je jedním z hlavních zdrojů fascinace, jež tato díla vyvolávají. Laciný a přímočarý vzdor už nikoho ze židle nezvedne – i pobuřovat se musí promyšleně.

Louise-Michel v tomto ohledu nedosahuje extravagantní eklektičnosti a mnohovrstevnatosti Ex Drummera ani originality Borata. Ve všech scénách se drží relativně civilní stylizace, v níž vyniká výstřední fyziognomie postav, a poměrně nenápadného jednotného stylu, založeného na delších statických záběrech. Snímek však díky své formální ukotvenosti efektivněji využívá formát celovečerního filmu: oproti výše zmíněným titulům, které se záměrně rozpadají do sérií víceméně autonomních skečů, je děj Louise-Michel mnohem sevřenější. Jeho záludnost spočívá zejména v pečlivém ukrývání a odhalování informací, precizním dávkování překvapivých point jednotlivých pasáží a citlivém stupňování intenzity šokujících prvků. Některé pointy jsou zatajovány velmi dlouho (skryté identity obou hlavních postav), nicméně častější jsou nečekané údery bleskově rozvracející relativně normální situaci (k hlavě čekajícího úředníka se z mimozáběrového prostoru přiblíží hlaveň brokovnice a následný výstřel ji rozmetá po celé místnosti). Mnoho situací je zakončeno ve stylu čertíka vyskakujícího z krabičky: prudkým vpádem čehosi nepřijatelného, provokativního či odpudivého (záběry bez varování přicházejících explozí či náhlých smrtí lidí a zvířat způsobených střelnými zbraněmi). Destrukce a šok přicházejí rychle, avšak následky pro přeživší mají dlouhodobou platnost.

Explozivní pojetí světa, jak jej Louise-Michel předkládá, úzce souvisí s tématem třídního boje, které je pro celý děj charakteristické. Delépine a De Kervern snímek pojmenovali po francouzské revolucionářce z devatenáctého století a tematizací vzdoru proti společenským normám odkazují ke své spřízněnosti se surrealismem (nejsilněji vyjádřené v jejich filmu Avida inspirovaném jedním z Dalího obrazů). Snímek už od začátku natvrdo ukazuje nesmiřitelnou válku mezi bohatými a chudými: nemajetné dělnice jsou podvodem ze dne na den přivedeny na dlažbu a následně se rozhodnou využít společné peníze k zavraždění bohatých majitelů továrny, kde pracovaly. Vzájemný boj vykořisťovatelů a vykořisťovaných zde probíhá stejnými prostředky, jakými se vedou moderní války: rychlými, nečekanými, pečlivě plánovanými výpady na jedné straně a bezohledným, nevyzpytatelným terorismem na straně druhé. Scéna s modely letadel narážejícími do zmenšenin dvou mrakodrapů není jen jednorázovou a ve své podstatě nevinnou provokací; svět bohatých je natolik odtažitý a dobře chráněný, že chudým nezbývá než přikročit k přímočaře brutálním akcím. Nájemný zabiják živořící v přívěsu využívá k vraždám bohatých obchodníků smrtelně nemocné sebevražedné atentátníky, Louise pronikne do boháčova domu tak, že cestou všechny prostě postřílí.

Moderní třídní válka je ve filmu zobrazována bez nejmenšího idealismu. Titulní dvojice (anti)hrdinů, jež si mezi sebe rozdělila jméno francouzské revolucionářky, působí stejně groteskně jako zazobaný pán v obleku poroučející si na nóbl večírku stále nové druhy sýra. Vše je tu formováno důslednou neúctou k obecným hodnotám, včetně těch revolučních. Anarchie není lék na choroby současné společnosti, ale pouze způsob, jak v jejím rámci přežívat. Tím, co v permanentně vybuchujícím světě nakonec vítězí, je humor – samozřejmě zcela černý, krutý a výsměšný. Vzdor a provokace jsou v podání Louise-Michel, podobně jako u Ex Drummera, Borata a Poultrygeista, podřízeny ještě šílenější autoritě. Anarchie má smysl jen tehdy, je-li to zároveň legrace.

Louise-Michel (Francie, 2008, IMDb)
Scénář a režie: Benoit Delépine, Gustave de Kervern, kamera: Hugues Poulain, střih: Stéphanie Elmadjian, hudba: Gaetan Roussel, hrají: Yolande Moreau, Bouli Lanners, Benoit Poelvoorde, Albert Dupontel, Mathieu Kassowitz ad., 94 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 10. 9. 2009).

Louise-Michel (Francie, 2008, IMDb)
Scénář a režie: Benoit Delépine, Gustave de Kervern, kamera: Hugues Poulain, střih: Stéphanie Elmadjian, hudba: Gaetan Roussel, hrají: Yolande Moreau, Bouli Lanners, Benoit Poelvoorde, Albert Dupontel, Mathieu Kassowitz ad., 94 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 10. 9. 2009).

Přečteno 8205x

Článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

lojzo  (5.4.2010 00:17)

vyborne a vystizne napisana "kritika", dakujeme.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ozu chudých / Po bouři

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

Filmy, které musíte vidět v kině / MFF Karlovy Vary 2017

Patnáct tipů z programu Karlových Varů

Scorseseho zabřednutí do křesťanské bažiny / Mlčení


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #65 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009

Z obsahu tištěného čísla:

Douglas Gordon / Prosté věci, jež vidíte, jsou složité (Sylva Poláková, horizont)

Isaach de Bankolé / Největší zbraní je imaginace (Aleš Stuchlý, rozhovor)

Od vzteku k sebeironii / Německo mezi dvěma generacemi (Dominika Prejdová, téma)

Lištičky / Za slzavým údolím unter-šelmiček (Kamil Fila, kritika)

Zlá krev ve zlatém městě / Němci a Češi v melodramatu Veita Harlana (Petr Mareš, téma)

John Adams / Kronika jedné revoluce a její každodennosti (Jakub Korda, televize)

+ více...