Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Editorial č.65 / Kdo režíruje seriály?
editorial / Zdeněk Holý / komentáře (11)
Uvyklý z filmu zaměřuji se na režii i u televizního seriálu. Zatímco k filmu je jméno režiséra připojeno tak nějak automaticky, u seriálu tomu tak není. Ostatně, na jednom seriálu se většinou vystřídá mnoho režisérů. A také v tom to vězí. Proč u seriálů nejsou uváděna jména režisérů?
Seriály mnohem více než celovečerní hrané filmy poukazují, jak filmové fikce (lepší než audiovizuální příběhy, ne?) jsou výsledkem kolektivního úsilí. Seriál má často tolik dílů a tak komplikované produkční zázemí (několik dílů se natáčí najednou), že je zcela pochopitelné, že s jedním režisérem to zvládnout nelze. Navíc, pokud bychom brali scénář jako partituru a režii jako originální interpretaci, je krajně obtížné provést zásadně jinou interpretaci na ploše řekněme sto dílů. Autorem jako rozhodujícím tvůrčím momentem, jehož intence se v celku díla prosadí, se zde mnohem více stává scenárista – tedy tým scenáristů, jak tomu u seriálů bývá. A možná ještě spíše producent. Tedy někdo, kdo přijde s originální výchozí ideou a najme si dle svého záměru celou plejádu tvůrců. A nejsou to nakonec herci, na koho je toho u dlouhého seriálu nejvíc „naloženo“? Udržet charakter postavy v padesáti dílech nemusí být jen jednoduchou rutinou, ale zrovna tak zkouškou herecké identity. Na místo autora se nám u televizního seriálu hned vměstnává několik profesí a ta režisérská je z nich skoro ta poslední.
A přesto má množství seriálů vytříbenou režii, která budí zvědavost, kdo je tím konkrétním režisérem. Kdysi jsem třeba viděl několik vynikajících sérií The Wire, režijně poměrně identických. Několik dílů přitom režírovala osobitá polská filmařka Agnieszka Hollandová. Tedy navzdory různým režisérům si seriály často udrží svoji režijní jednotu. Ukazuje se, že rozhodující pro kvalitu seriálů jsou dobře nastavené tvůrčí standardy, které, pomineme-li instituci televize samotné, vznikají u autorů celé koncepce seriálu, tedy především producentů. U seriálů, kde je producentem někdo natolik multitalentovaný jako J. J. Abrams (Ztraceni, Alias, režijně filmy Mision Impossible 3, Star Trek), se není čemu divit. Vynikající scenárista i režisér se o nastavení tvůrčích standardů zasadí třeba i tím, že se u prvních dílů sám ujme režie. Že to funguje i jinde, nemusí být žádné mystérium – seriálům se v dnešní době zkrátka daří. Vzpomeňme, jak úžasně v šedesátých letech režírovali naši režiséři nové vlny, a dnes již málokdo bude tvrdit, že by to bylo jen jimi.
Nicméně postava autora je důležitá, alespoň pro klasifikaci a rozpoznávání umění. Bez autora jako by nemohlo být ani umělecké dílo. Myslím, že ne nadarmo se říká, že celé hnutí za ustavení režiséra coby autora filmu, které zahájili v padesátých letech redaktoři Cahiérs du Cinéma, sloužilo k definitivní emancipaci filmu jako uměleckého druhu. Zůstává otázkou, zda je možné takovou pozici u seriálu jako vyhraněně kolektivního díla možné ustanovit (i když právě J. J. Abrams nebo Jerry Bruckheimer na ni již dnes kandidují) a zda seriály vůbec podobný glejt umění potřebují.
Přečteno 9003x
Článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.4 /9
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Twin Peaks: Vřele doporučuji vyhledat si knihu Roberta Fischera David Lynch - Temné stránky duše, která byla recenzována Rudolfem Schimerou i na těchto stránkách, když před pár lety vyšla v druhém vydání s bravurním dopln"kem několika kapitol z pera Kamila Fily. Seriálu T.P. je věnováno několik poučných stránek, při kterých se rozebírají i témata jako jsou právě scénaristi a režiséři. Jen pro pořádek: Lynchova "pauza", kdy po patnáctém dílu se vrátil k režii až v tom závěrečném, třicátém, byla zapříčiněna v podobě natáčení Zběsilosti v srdci, jak už tu někdo podotknul. Každopádně se seriálu i nadále věnoval, i když né v podobě režie.
Díky. Příští rok bude téma jednoho čísla věnováno seriálům. Také si myslíme, že estetické kvality současných seriálů jsou výzvou tradičnímu filmu.
Dobrej pokus, chtělo by to ale nějakej rozsáhlejší článek o seriálech, co tomu věnovat třeba celý číslo, myslim si, že jako filmovej fenomén sou seriály hodně důležitý
Daniel Arely (21.10.2009 19:07)
Tak už jsem se dostal ke své knihovně, můžu tedy dát slovo samotnému Lynchovi. V knize Lynch on Lynch (což je vlastně přepis pozoruhodně rozsáhlých a podrobných rozhovorů, jež s Lynchem o jeho díle vedl Chris Rodley), vydání z r. 1999, str. 182 - hned první věta na této straně je z hlediska tvrzení, že Lynch nechával jistě scénáře upravovat podle svých představ, výmluvná (překlad je můj, takže se omlouvám za jeho neprofesionálnost): "V druhé sezóně přestal pro mě být Cooper 100% cooperovský."
A o dva odstavce dál je to zcela natvrdo:
Není pravda, že jste se na druhé sezóně podílel méně, protože jste jinde pracoval na Zběsilosti v srdci?
Správně. To začalo... víte, v druhé sezóně jsem se tomu [Twin Peaks - pozn. D.A.] vzdálil. I když se mi myšlenka stále se vyvíjejícího příběhu velice líbila, ty příběhy se musí psát, a každý týden se musí točit další díl, a velice rychle vás to užene a zjistíte, že nemáte čas se tomu věnovat a dělat, co dělat máte. A stává se z toho něco, co ani dělat nechcete.
Byl jste nespokojený, když jste se vrátil a viděl, jaký směr Twin Peaks nabírá?
Podívejte, já to nijak neodsuzuji. Jenom to prostě není... Kdybychom s Markem spolupracovali, bylo by to jiné. Jenže my jsme spolu nepracovali, tak je to takové, jaké to je. Zúčastnil jsem se prá sezení se scénáristy a podobných věcí, ale když v tom člověk není přímo zapojený... To je jedna z věcí, které na televizi člověka rozčilují: máte tam další režiséry, další scénáristy a jiné věci, co do toho vstupují. Může to být slušné, ale není to, co byste dělal vy. Rozčiluje to.
Dalo by se o téhle věci mluvit dál, například to, co říkali herci v dobových rozhovorech, ale myslím, že tyto výroky z úst samotného Lynche jsou dostatečně jednoznačné.
Daniel Arely (21.10.2009 16:14)
Takže se nám tu ke dvěma mýtům: 1) Twin Peaks je autorské dílo od začátku do konce vytvořené Lynchem (sem tam si někdo vzpomene ještě na Marka Frosta); 2) vše v Twin Peaks bylo od začátku pečlivě promyšlené; objevil ještě 3) Lynch byl producent Twin Peaks.
Nebyl :-) Lynch a M. Frost byli "executive producers", což není producent. Myslím, že nejblíže by v české terminologii bylo produkční, ale to je taky zavádějící, protože "executive producer" může mít hodně různé významy podle konkrétního projektu.
Jinak teď momentálně nemám po ruce literaturu, takže nemohu argumentovat obšírně různými příklady, proč se Lynch ve skutečnosti věnoval Twin Peaks v druhé sezóně celkem málo (ostatně i v první, jenže první byla skutečně celkem dost promyšlená dopředu, u druhé to neplatí ani náhodou), ale snadno se dá najít tento známý výrok Marka Frosta (!):
"He [David Lynch] wasn"t really involved with the scripts. Then he"d go off on his own thing and leave us hanging."
Mimochodem, k tomu, proč tam nebyl: v té době přece natáčel Zběsilost v srdci, nemluvě o snahách oživit Ronnieho Rocketa a spoustě dalších projektů
Ondřej Hokr (21.10.2009 15:18)
Vaše znalosti seriálu Twin Peaks jsou očividně hluboké, zatímco já operuji jen s tím, co mi řeklo mé milé poleno.
Nicméně žádná z vámi podaných zajímavých informací vyloženě nevyvrací domněnku, že Lynch jakožto producent každý scénář přečetl, opoznámkoval, případně nechal upravit. A že kontroloval finální střih. :-)
Daniel Arely (21.10.2009 13:31)
Ještě bych doplnil: Twin Peaks je velice zajímavé právě v tom, jak na PRVNÍ pohled působí kompaktně a jednotně. Ale když ho člověk začne sledovat pozorněji a jednotlivé díly a prvky si rozebírat, zjistí, že to vlastně není až tak docela pravda.
K té promyšlenosti - Lynch sám v několika rozhovorech řekl, že ho na seriálu lákala právě možnost "nekonečného" vyprávění, možnost zdržovat se u detailů a nemuset všechno v krátkém horizontu řešit a dokončovat. Proto na začátku (přiznaně) neměli autoři příliš podrobně vymyšlené "co bude dál" (podle původních záměrů se dokonce vrah Laury Palmerové neměl vůbec odhalit!)
Daniel Arely (21.10.2009 13:25)
@Lynch byl (spolu)autorem scénářů pouze u pilotního dílu a dvou následujících epizod. Na jiných epizodách se scénáristicky v podstatě nijak nepodílel. Frost těch scénářů napsal víc, ale kromě něho se na tom podílelo celkem dost jiných scénáristů - rozhodně to nebyl nějak "autorský seriál", v tom smyslu, že by to psali 1-2 lidi. (Pokud se dobře pamatuji, koordinaci příběhu měl v druhé sezóně na starosti Bob Engels - tedy ani Lynch, ani Frost!)
A co se týče té kontroly - je celkem dobře potvrzeno, že Lynch se skutečně natáčení druhé poloviny prakticky vůbec neúčastnil a věnoval se jiným projektům.
Ondřej Hokr (20.10.2009 22:51)
Já už si moc nepamatuju, jaká ta druhá polovina byla, ale jsem si jist, že Lynch s Frostem měli kontrolu nad (svým) scénářem i nad výsledným střihem všech epizod...
Takže jestli se něco nějak rozvíjelo, bylo to jejich přání.
Twin Peaks je jistě jedním z nejvýjimečnější seriálů všech dob, nicméně právě pro toto jeho výjimečné postavení bych si v jeho případě dával pozor na zobecnění. Rozhodně je vnímán jako seriál Davida Lynche (případně Marka Frosta) a otázku autorství si u něj nikdo výrazně neklade. Lynch vlastně model filmového autorství rozšířil na televizní produkci.
Jedním z příkladů, který by stál za rozbor je třeba seriál Twin Peaks. David Lynch byl s Markem Frostem hlavní producent a odrežíroval 6 dílů (1,3,9,10,15,30). Zajímavé je, že kromě posledního dílu režíroval pouze v první patnáctce a jde to poznat. První polovina seriálu je hutná, konzistentní a zakončená tak, že by mohla stát sama o sobě. Druhá polovina seriálu je čím dál řidší (až na výjimky), kromě posledního dílu, kdy se k režii vrátil Lynch a jakoby (skoro až výsměšně) smetl a rázně ukončil všechny "nesmysly", které se do té doby nahromadily. Zajímalo by mě, do jaké míry to byl záměr, ponechat druhou polovinu seriálu rozvíjet se tak, jak se rozvíjela.
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY editorial
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu
Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Film jako písek na pláži / Editorial 139
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Zamést si před vlastním prahem
Panství Downton / Jak si užít nostalgii a neurazit liberální cítění /
Top of the Lake / Režisérská pečeť v seriálu
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009
Z obsahu tištěného čísla:
Isaach de Bankolé / Největší zbraní je imaginace (Aleš Stuchlý, rozhovor)
Vnitřní poušť / Vina a trest v "mystickém" balení (David Čeněk, kritika)
Henry: Portrét masového vraha (Jiří Flígl, mimo kino)
Coco Chanel / Cococodák! (Iva Baslarová, glosa)
Lištičky / Za slzavým údolím unter-šelmiček (Kamil Fila, kritika)
Historii nelze rozlišit od jejího zobrazení / Rozhovor s Malte Hagenerem (Tereza Hadravová, téma)