Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

3 sezóny v pekle / Reklamní dekadence

3 sezóny v pekle / Reklamní dekadence

kritika / Viktor Palák / 31. 1. 2010

Zatímco před několika lety sklízely nejpříznivější odezvu snímky přezdívané „hezké české filmy“, které byly divácky vstřícné zejména díky přehledné naraci, jíž sekundoval nevynalézavý a nerušivý styl, v současné době se nejhlasitěji aplauduje domácím titulům, které spojují historické téma a ještě jsou pěkné na pohled. A nic víc. Tato pohlednost přitom nemusí být nijak „česká“, ale spíše pokukující po hollywoodské zručnosti a rutině. A není třeba hned myslet na Zdeňka Trošku a jeho proslavený výrok, naznačující, že zlaté české ručičky by na adaptaci Pána prstenů nepotřebovaly zdaleka tolik kapitálu. Vyvrcholením touhy po „dobře vypadajícím filmu tuzemské (ko)produkce“ se stalo dobové drama 3 sezóny v pekle.

Celovečerní debut Tomáše Mašína je formálně tak zručný, že i kdyby režisér natočil reklamu na nemoc, chtěli by ji všichni diváci dostat. Veškerá preciznost se ale v případě 3 sezón rovná také nekonfliktnosti, která je o to více iritující, o co víc film ovládá i přes papírově tíživé téma. Pro reflexi tohoto snímku je příznačné, jak se k takřka jednohlasné kritické chvále formální stránky přidává už spíše nesmělé přitakání příběhu. To však s obrazností filmu nijak nekomunikuje a ze 3 sezón dělá dílo sice úhledné, ale s nejasným směřováním a postavami, na nichž je nejzajímavější jejich sošnost. Ocenění Mašínova debutu je relevantní při úvahách nad řemeslností, argumenty podporující odvážnost či poutavost filmu však vyznívají až kontrastně nepřesvědčivě. Patrné to je zejména v různých interpretacích toho, jak moc snímek je či není o Egonu Bondym, přičemž právě od individuálního připuštění té či oné varianty se odvíjí i argumenty podporující adekvátnost stylu. Rozpory ve výchozí otázce však nepoukazují k stimulující mnohovrstevnatosti díla, nýbrž k jeho neujasněnosti. Vždyť v tom, jak moc je či není protagonista Ivan Heinz Bondym, jakoby nechtěli mít tak docela jasno hlavně sami tvůrci filmu. Ti se od autobiografického čtení snímku o muži, který se vyžíval v mystifikacích, sice distancují, ale na druhé straně Bondyho marketingově využívají.

Poutavost 3 sezón v pekle končí ve chvíli, kdy diváka přestane bavit precizní výprava a neustávající náhledy do pečlivě stylizovaných interiérů. Ač lineárně spějící k neurčité proměně revoltujícího hrdiny, nenabízí snímek o mnoho více než dílčí prozření a zklidnění v přítomnosti unaveného, ale alespoň domácky elegantního otce (kolikrát už jsme Martina Hubu viděli v podobné roli?). Náznaky osudovosti ztrácí i milostná zápletka a za podpory hrdinova nadšení z nečekaného otcovství je zároveň podtrženo poselství filmu, že každá revolta musí skončit a zůstanou z ní vlastně jen vzpomínky na mladickou nerozvážnost. S líbivým až okázalým stylem kladoucím důraz na propracovanou, ale mnohdy samoúčelnou mizanscénu, si však právě téma rebelie nerozumí. Snad odkazujíc ke Camusově Cizinci, nechává Mašín své protagonisty souložit nedlouho po oznámení úmrtí přítele – zde však kvůli své ornamentálnosti a gustu, s jakým se k sobě postavy mají, působí podobná scéna cynicky až nemístně; jako bychom si po pohřbu vyrazili zatančit na hrobech a s věncem okolo krku křičeli „hovno, hovno“. Poněkud průhledně „osud“ naloží i s postavou kritika a podporovatele umělecké omladiny, kterého Jan Kraus obdařil dikcí až komicky shodnou s tou, jakou známe z hercovy televizní talk show.

Mladý básník Heinz budí snad odpor, ale jen stěží kontroverzi. Ve své otravné mladické rozjívenosti neponouká ani k nápodobě, ani k obdivu ze strany diváka. Dekadentní chování a revolucionářská umanutost splývají tu ve scéně bezvýchodného výslechu, tu při buzeraci číšníka, který není s to dodat to správné surrealistické menu. Rebelie se odehrává ponejvíce na papíře a při recitaci toho, co na něj bylo napsáno. Téma názorové proměny se ale jinak úspěšně skrývá za zahlcením pěknými obrázky, včetně několika evokativních pohledů na Prahu, jaké by okamžitě měly na CNN nahradit stávající propagační spoty s vínu se oddávajícímu modelkami, které snad zapíjejí to, že v restauraci vydržely až do setmění. Ač nemá zapotřebí dávno okoukané zpomalování záběrů, kterým reklama ovlivnila kinematografii před desítkami let, neodpouští si Mašín čas od času požitkářsky pomalé tempo, které však nevede k rytmické vyrovnanosti či naopak podvratnosti filmu plného hektických akcí. Naopak: spíše poukazuje na nutkání nechat jinak nervního hrdinu taky trochu užívat si života. Byla by přece škoda, aby v tak pěkných záběrech jen freneticky pobíhal.

Za pečlivou výpravou filmu se zcela ztrácí stěžejní postavy i témata, jichž jsou figury nositeli. Důležitějším se tak nakonec stává, jakou „trotlovinu“ provede hlavní hrdina příště, a nikoliv to, jak jeho chování koresponduje s proměnlivou a tíživou dobou, na jejímž vykreslení si Mašín dal tak záležet. 3 sezóny v pekle jsou realizačně precizní, ale stylově nevzrušivý film o revoltě, kterou nakonec zadupává spíše množství úhledných záběrů než dobová moc, jak se nám snímek snaží naznačit.

3 sezóny v pekle (ČR/SR/Německo 2009)
režie, scénář: Tomáš Mašín, námět: Lubomír Drozd,
kamera: Karl Oskarsson, střih: Petr Turyna, hudba: Filip Jelínek
hrají: Kryštof Hádek, Karolina Gruszka, Matěj Ruppert, Martin Huba, Luboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Jan Kraus ad.
110 minut, distribuce: Falcon, premiéra v ČR: 26. listopadu 2009

Přečteno 5935x

Článek vyšel v časopise Cinepur #67, leden 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.7 /14

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Vnímavá porota silného Berlinale

Máme papeže / Pochybovat je lidské

Poupata / Vánoce jako varianta očistce

Černá Venuše / Freak show za zvuků harfy

Turínský kůň / Bélova poslední černá káva


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #67 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #67, leden 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Filmy jako recepty na modernitu / Podoby současné filmové Koreje (Michal Procházka, fenomén)

Editorial č.67 (Zdeněk Holý, editorial)

Nejlepší filmy roku 2009 (Redakce, anketa)

Menstruační bolest v podbřišku české kinematografie (Iva Baslarová, zoom)

Prorok / Žánr a mystika převlečené do hávu realismu (Kamil Fila, kritika)

Utopie a vrčící kopírky (Zdeněk Hudec, glosa)

+ více...