Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kuky se vrací / Jak experimentovat, aby se to vyplatilo

Kuky se vrací / Jak experimentovat, aby se to vyplatilo

kritika / Kamila Boháčková / 8. 7. 2010

Loutko-hraný snímek Kuky se vrací je jen dalším potvrzením faktu, že Jan Svěrák má neochvějný cit pro to, co diváka bude v dané době zajímat – a to nejen co do tématu, ale i žánru a stylu. Občas se mu s trochou nadsázky přezdívá „Spielberg českého filmu“ a má to svůj smysl: Svěrák není režisérem čitelného autorského rukopisu, ale spíše stále stejného kalkulu s divákem, který má však pokaždé zcela jinou podobu. Vždy se v něm ale mísí touha zkusit si v rámci českého filmu něco nového s vědomím komerčního potenciálu a sázkou na laskavý humor jeho tatínka. Obecná škola (1991) hrála na porevoluční notu sentimentu při vzpomínkách na dobu dospívání po druhé světové válce, Jízda (1994) se objevila v době nadšení pro americké nezávislé road movie, oscarový Kolja (1996) byl načasován přesně tak, aby problematický, „bratrský“ vztah Čechů a Rusů byl ještě aktuální, ovšem namísto reflexe se z něj stala dojemná selanka, a Tmavomodrý svět (2001) si pohrává s vážným „národním tématem“ českých letců za druhé světové války, a přitom si v něm Svěrák především zkouší žánrový film plný triků, na který český film nebyl v té době vůbec zvyklý (což platí i pro Svěrákovu sci-fi Akumulátor 1 z roku 1994). I když Jan Svěrák vždy kouzlí s formálními prostředky a žánry, v jádru jeho filmů zůstává tatáž stereotypní vlídnost a humor „malého českého člověka“.

Kuky se vrací (2010) je dalším příkladem toho, jak je Svěrákova tvorba rozkročena mezi odvážným a hravým experimentem a poměrně jednotvárným světonázorem, který zaručeně přivede diváky do kin. Dalo by se říct, že takový filmařský pokus, jako je Kuky, si může v českém filmu dovolit jen Jan Svěrák – se svým jménem a produkčním zázemím a především smyslem pro to, co ještě divácký film unese. A Kuky je z formálního pohledu skutečně v českém filmu přelomový. Přistupuje k loutce zcela jinak, než kdy bývalo v loutkovém filmu zvykem: natáčí totiž s loutkami převážně v přírodě, navíc nikoli klasicky po oknech, jak se animace dělává, ale po záběrech jako v hraném filmu. Kamera pracuje s neobvykle detailními předměty osvětlenými denním světlem nebo ocitajícími se ve skutečné sněhové vánici. Přiznám se, že jsem dosud neviděla snímek, ve kterém by byl po celou dobu z takové blízkosti snímán opelichaný plyšový medvídek, jehož možnosti pohybu a animace nejsou nikterak valné (není tu používán ani lipsynch), a přitom po celých devadesát minut vzbuzuje emoce. Svěrákovi se navíc podařilo za pomoci animátora Jakuba Dvorského skvěle oživit lesní svět s podivnými tvory a jejich prazvláštními příběhy, který se přiznaně inspiroval poetikou výtvarníka Františka Skály.

Kuky se vrací jde zcela proti současnému světovému boomu dokonalé 3D iluze – také využívá počítač (trikových scén tu bylo dokonce třikrát víc než ve Tmavomodrém světě), ale nikoli k simulaci fantazijních krajin typu Pandory, ale k vytváření iluze ve světě skutečném. Počítač nesmazal jen drátky, kterými loutkoherci vodili po lese roztodivné loutkové tvory včetně růžového Kukyho, ale pomohl spojit i záběry několika loutek dohromady (např. strašlivý soud Anušky nad Hergotem) a propojit loutky s hranou akcí (a často ne jen lidskou – ve filmu zdařile „hrají“ i lesní zvířata). Dramatické honičky na roztodivných vozítkách skutečně připomínají Indiana Jonese v malém a napětí stupňuje i vypjatá hudba. Drama vyvažují naopak scény dojemného sbližování lesního kapitána Von Hergota s malým mazlem Kukym, jejichž procítěnost stojí a padá s hlasovými výkony nejmladšího a nejstaršího z rodiny Svěráků.

Bohužel v pozadí celého snímku stojí černobílé vidění: mocichtivý Anuška s bandou igelitových pytlíků je zatraceně zlý a stárnoucí Von Hergot zase dobrý. Ano, Kuky má být „dobrodružným snímkem pro celou rodinu“ a filmy pro děti bývají černobílé a s řadou moralizování, které lze v případě tohoto snímku shrnout do známé Svěrákovy písně Neopouštěj staré známé pro nové. Bývají, ale nemusejí. A ty nejlepší také nejsou – stačí se podívat na světový úspěch jiného českého loutkového filmu současnosti, Bartova snímku Na půdě (2009). Z Kukyho i přes formální odvahu a klukovský experiment zkrátka dýchá kalkul s diváckou slabostí pro infantilitu, fantazii, dětský svět a „svěrákovsky“ dojemný humor. Je to především rodinný film tří generací rodiny Svěráků, jež se opět řídila ověřeným receptem na divácký úspěch; kulisy, žánry a technika se mění, ale výsledek zůstává.

Existuje hodně filmů čerpajících inspiraci z dětské fantazie, které přitom nejsou pouze líbivé a roztomilé. Některá díla si dovedou ponechávat i tajemství, tak jako legendární animovaná interaktivní flashová hra Samorost už zmiňovaného Jakuba Dvorského. Ve Svěrákově snímku je divák spíš veden za drátky – jako další loutka.

Kuky se vrací (ČR, 2009, IMDb)
Scénář a režie: Jan Svěrák, hudba: Michal Novinski, kamera: Mark Bliss, Vladimír Smutný, výtvarník: Jakub Dvorský, hlasy namluvili: Ondřej Svěrák, Zdeněk Svěrák, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška ad. 95 minut, distribuce: Falkon (premiéra v ČR 20. 5. 2010).

Kuky se vrací (ČR, 2009, IMDb)
Scénář a režie: Jan Svěrák, hudba: Michal Novinski, kamera: Mark Bliss, Vladimír Smutný, výtvarník: Jakub Dvorský, hlasy namluvili: Ondřej Svěrák, Zdeněk Svěrák, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška ad. 95 minut, distribuce: Falkon (premiéra v ČR 20. 5. 2010).

Přečteno 6461x

Článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /20

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Kuky se vrací

****  CINEPUR (1)

****  ČTENÁŘI (1.8)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Rudolf Šmíd / Kronikář strašáků

Staronové i nové cesty animace / Anifilm 2017

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem


RUBRIKY

anketa (22) / český film (68) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (54) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (703) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (597) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (188) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #70 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Television on demand / Konec staré dobré pasivní televize? (Jakub Korda, téma)

Zapomeňte na Jarmusche, jdeme na fotbal / Dnešní alternativa vůči mainstreamu (Přemysl Martinek, téma)

Ani film, Ani fest / Cesta ke zmatení diváka a vytvoření prostoru nekonečné recyklace animovaného filmu (Pavel Bednařík, glosa)

Bruno Dumont / Náhoda je součástí reality a vy na ni musíte čekat (David Čeněk, Jan Bušta, Kamil Fila, rozhovor)

Stagnace i nové vyhlídky v jihovýchodní asii / Far east film festival Udine 2010 (Jiří Flígl, glosa)

Kuky se vrací / Jak experimentovat, aby se to vyplatilo (Kamila Boháčková, kritika)

+ více...