Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č.70 / Připusťte záhadu

Editorial č.70 / Připusťte záhadu

editorial / Aleš Stuchlý / 23. 7. 2010 / komentáře (3)

Ani nevím, který z těch dvou turnajů byl inspirativnější: jestli ten fotbalový, zasazený do Jihoafrické republiky, nebo ten filmový, odehrávající se v rusko-českém lázeňském městě, v němž k pádu apartheidu zatím nedošlo. Jakkoli se obě akce časově prolnuly jen zčásti, co do jednotlivých motivů a charakteristických prvků mi oba maratony v jistých ohledech velmi organicky splynuly.

Fotbalový mundial přinesl hned dva nepřehlédnutelné fenomény: jeden akustický, který napínavě proměnil naši představu o účincích hluku ve veřejném prostoru, a jeden mysteriózní, pocházející z biologické říše. Tím prvním byl tradiční dechový nástroj jihoafrických fanoušků, plastová trumpeta zvaná vuvuzela. Na internetových fórech si rozhořčení fotbaloví příznivci ztěžovali na „hororový zvuk, který ničí fotbal a atmosféru na stadionech“, padaly zákazy používání tohoto instrumentu na stadionech i v parcích. Spolu s kolegy z časopisu His Voice nám to přišlo jako bezmála opojné zjištění: zdálo se to téměř nemožné, ale hluk pořád ještě může mít vysoce subverzivní potenciál. Osobně jsem se zakoupením několika vuvuzel a mohutnými přídechy pokoušel (nejen na karlovarském festivalu) naplnit volání některých hudebních a filmových publicistů po zničení euroamerické fotbalové idylky a nekompromisnímu dráždění malého českého hovada…

Ještě výraznějším emblémem mistrovství se ale stala chobotnice Paul, která ošetřovatele v akváriu v německém Oberhausenu upoutala svou inteligencí natolik, že jí svěřili z národního hlediska velmi odpovědný úkol: hádat vítěze zápasů, k nimž nastupuje na šampionátu Německo. Výsledek byl obdivuhodný: osm utkání, osm správných předpovědí, za každé chapadlo jedna trefná vize. Vzhledem k neomylnosti tohoto tvora bych byl rád, kdyby se Paul stal bez větších cavyků příštím papežem. Možná že by mu ale víc seděla funkce festivalového dramaturga. Karlovarská soutěž ostatně vypadá, že ji hlavonožec vybírá už léta…

Na druhou stranu, několik filmů z pravidelných sekcí Horizonty a Otevřené oči mělo sílu a průraznost vuvuzelských fanfár: doteď ve mně rezonují jemně ironické Lurdy Jessicy Hausner, delikátní turecký Med Semiha Kaplanoglua, klaustrofobický debut Samuela Maoze Libanon nebo Loznicovo deziluzivní Moje štěstí. Coby velkému fanouškovi obřízky (mužské) mi ale největší radost udělala cena za celoživotní přínos, kterou dostal režisér Juraj (mega)Herz a především nový famózní opus bratří Coenů Seriózní muž. Snímek, zasazený na americký Středozápad 60. let – navíc do akademické židovské komunity –, je zřetelnou variací na biblický příběh utrpení Jóba. K starozákonní tvrdosti však Coenové přidávají neodolatelný humor a funkční intelektuální mix, v němž mají své místo sarkastické narážky na židovské tradice, texty pop-music, matematické paradoxy, úvahy o krizi víry i motiv pravděpodobnostní mapy vesmíru.

Coenových novinku pro mě navíc dokonale charakterizuje jediná věta, kterou zde pronáší ztrápený korejský student a jejíž imperativ se ideálně hodí jak na moje zážitky posledních týdnů, tak na činy fotbalového orákula Paula: Accept the mystery!

Přečteno 4930x

Článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /20

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Admin  (5.8.2010 21:29)

Zdravím vás. Souhlasím i nesouhlasím. Nepřikládám zmíněným dvěma bodovačkám nějakou závratnou úlohu, i když třeba Solomon Kane získal na CSFD 67% a tady ho asi moc hvězdiček nečeká. Tak snad to něco říká o tom, kdo to tu čte... Jinak je to samozřejmě taková svého druhu společenská aktivita, která dává nějaké info snad jen v extrémech. U filmů hodnocení kopíruje to z tištěného čísla, pak vznikl nápad dát ho na web a k tomu se přilepil nápad nechat hodnotit i čtenáře. Osobně se mi zdá škála 0-4 malá, ale budiž. Hodnocení článků je mj. nástroj, jak na úvodní straně upozornit na statisticky lépe hodnocené texty z poslední doby, které by jinak zapadly do hlubin archivu. V případě některých textů to myslím funguje a je to něco navíc k statistice čtenosti, která má úplně jiný účel, než analýzu návštěvnosti. K té nám slouží jiné, trochu složitější nástroje. Cinepur neeviduje jednotlivé kliky a hodnoty, pouze sčítá, což nedovoluje napsat skutečně dobré statistické algoritmy, které by např. zhodnocovaly medián. Takže máte pravdu v tom, že je to trochu blbost, ale na druhou stranu... v extrémních hodnotách, které nejsou tak časté, to může ukázat něco zajímavého.

koleso  (5.8.2010 19:00)

Nemyslím si, že by hodnocení článků konvergovalo k průměru - když si porovnáte hodnocení textů Kamila Činátla nebo Jakuba Kordy oproti hodnocení kritik na Hranice ovládání nebo Útěk do divočiny, bude mezi nimi dost podstatný rozdíl. Pro nás je to (kromě takového lehce fetišistického sportu) i zajímavá informace o tom, jaký typ textů vlastně naši čtenáři preferují - i když se tím nijak zvlášť neřídíme, to je fakt. Stejný důvod má i rozdělené hodnocení filmů; poté, co jsme si několikrát vyslechli komentáře na filmy uváděné v rámci CinepurChoice, už si dávno nemyslíme, že by náš osobní vkus musel nutně vyhovovat většině lidí, kteří nás čtou. A v neposlední řadě prostě rádi klikáme - takže čím víc možností, tím líp. Jestli vás na kritikách zajímá hlavně text, je to fajn; čísla jsou až dole, tak je prostě ignorujte.

Ondřej Čermák  (5.8.2010 18:42)

Dva technický dotazy k webu Cinepuru a k aktuálním změnám, který prodělal. Házím to sem pod editorial. V prvé řadě mi není jasný, jaký smysl a dopad má hodnocení článků, protože vidím, že se téměř bez výjimky pohybuje kolem průměru, tudíž je na nic. Možná to míníte coby parodii na recenzované články; není-li tomu tak, zajímalo by mě, jaký má tenhle nesmysl význam, kdo s tím přišel a co tím sleduje. Za druhé hodnocení filmů čtenáři a redakcí... k čemu probůh? Opět jsou ty čísla zcela irelevantní a nikoho soudného snad nezajímají, už jen proto, že opět téměř všechny konvergují ke stejným hodnotám, plus mám za to, že klíčovou roli hraje u kritiky text.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017

Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Grand Theft Auto V / Vypečený čabáty lidi to chálujou brrap!

V lůně zvuku / Ambientní filmy Benedeka Fliegaufa


RUBRIKY

anketa (24) / český film (82) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (98) / fenomén (73) / festival (86) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (117) / komiks (10) / kritika (803) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (727) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (105) / reflexe (24) / report (110) / rozhovor (160) / scénář (4) / soundtrack (45) / téma (898) / televize (102) / tisková zpráva (1) / událost týdne (238) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (62) / web (42) / zoom (157)

Cinepur #70 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial č.70 / Připusťte záhadu (Aleš Stuchlý, editorial)

Psychedlická kniha mrtvých Gaspara Noého / Co lze zakusit mezi tokijskými kluby Enter a The Void (Tomáš Stejskal, zoom)

Bruno Dumont / Náhoda je součástí reality a vy na ni musíte čekat (David Čeněk, Jan Bušta, Kamil Fila, rozhovor)

Zelená zóna / Žánrová mašina (Antonín Tesař, kritika)

RoboCop (Jiří Flígl, blu-ray)

Téma: Cesty filmové distribuce (Redakce, téma)

+ více...