Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Čtyři lvi / Popkulturní křik bombonosné vrány

Čtyři lvi / Popkulturní křik bombonosné vrány

kritika / Tomáš Stejskal / 11. 11. 2010 / komentáře (1)

Britský „mediální terorista“ Christopher Morris natočil snímek o „skutečných“ teroristech. Snímek, který velmi dobře funguje jako černá komedie o pomatených muslimských radikálech, však ve skutečnosti vypovídá o něčem jiném: o moci a vlivu médií, což je téma, které prostupuje celou Morrisovou televizní a rozhlasovou tvorbou. Není těžké kritizovat jej za to, že množství vtipů je přehnaně slapstickové povahy a stěžovat si, že dramatické momenty nepůsobí věrohodně vzhledem k vykreslení protagonistů (jejich mentální rozhled spadá spíš do ranku parodie). Jenže to by nesmělo být toto napětí základní zbraní celého filmu; zbraní údernější než bombonosná vrána, kterou tu můžeme vidět v akci.

Už první dvě scény naznačují, podle jakého klíče se bude hrát. Nejprve sledujeme snahu o natočení videa povolávajícího do zbraně, během níž se zdá, že přinejmenším tři ze čtyř členů buňky bojovníků džihádu jsou postiženi oligofrenií či jinou duševní poruchou. Zesměšňující pohled je vzápětí vystřídán situací u rodinného stolu, kde „mozek“ celého týmu Omar komentuje výsledek této snahy se svou ženou a malým synkem: hovoří o atentátech zcela samozřejmě, jako kdyby tu probírali tatínkovy všednodenní aktivity (oba rodiče jsou arabové, kteří ale žijí v nejmenovaném městečku v Anglii a pracují jako zdravotní sestra a operátor bezpečnostních kamer). Zmatení perspektiv i paradoxy pak dále rostou. Omar poučuje synka o „správném“ pohledu na svět pomocí Disneyovek a podobně využívá popkulturu i při snaze vysvětlit jejich poslání Wajovi - nejjednoduššímu členovi týmu. Nově přibyvší spolubojovník Hassan zase ve fundamentalistických videích frázuje stylem rapera Tupaca.

Pomocí kulturních referencí se též hbitě špičkují postavy mezi sebou, což vedle potvrzení jejich nábožensko-politické dezorientovanosti poněkud problematizuje rozsah jejich mentálních obzorů. S postupem času přestávají být protagonisté jednorozměrnými karikovanými figurkami a začíná vyvstávat rozdílnost jejich (jakkoli pošahaných či radikálních) pohledů na svět. A také se začínají hlouběji řešit vztahy mezi nimi, s čímž ve filmu sílí optika nejen západních, ale též zcela neradikálních hodnot, jako je přátelství. Protagonisté získávají na sympatičnosti a jedinou radikálnější veličinou tak zůstává povaha humoru, dostávající stále krutější a absurdnější rozměr. Dramatických momentů přibývá a je čím dál jasnější, že snímek má být nevybíravou satirou; je však stále méně zřetelné, proti komu je vlastně namířena.

Styl snímání využívající ruční kameru, náhlé střihy a poměrně rychlé zoomy představuje další zneklidňující prvek. Tyto dokumentaristické rysy (upomínající na britkom Kancl, v němž se osciluje mezi dokumentem a reality show) posilují realističnost snímku a taktéž odkazují k systému kamer, v Británii všudypřítomných. Celkové záběry s dlouhými nájezdy na detail, z nichž některé jsou v režimu nočního vidění, zřetelně naznačují, že skupinka je pod stálým dohledem – podobně jako jiní britští občané. Po většinu snímku však není jisté, komu tento pohled patří a proč se dívá, a stejně jako u většiny věcí ve filmu se i tady ukáže, že dosavadní náznaky sváděly na nesprávnou stopu.

Postupně víc a víc vysvítá, že ani Omar nemá zcela jasno v důvodech chystaných činů: v rámci komunikace uvnitř buňky sice působí konzistentně, avšak je to on, kdo si se svou ženou tropí legraci ze svého bratra – jediného opravdového muslima, vnímajícího své náboženství vážně (příznačně jde o nejzesměšňovanější postavu snímku). Po rozbrojích ve skupince je Omar zcela po americku přesvědčen v rodinném kruhu, že se musí vrátit a dokončit poslání. Následná přátelská objetí a pohled na skupinku vyrážející do akce a prozpěvující si ve své dodávce Dancing in the Moonlight působí poměrně mrazivě. A to hlavně proto, že díky podání tyto scény nevyznívají výsměšně, nýbrž posilují sympatie k hrdinům táhnoucím za jeden provaz.

Ten provaz však rozhodně není konopný, a když se přejde od slov k činům, umělá vlákna vachrlaté ideologie se brzy začínají drolit. Závěrečné scény z maratonu ukazují pravou povahu protagonistů. Dávno je jisté, že kromě Waje tu nikdo netrpí mentálním handicapem, a že pomatenost slov i činů (tedy hybatel toho nejkomičtějšího z celého snímku) má příčiny jinde. Předmětem satiry je totiž v tomto filmu mnohem větší měrou západní způsob života: všichni jsme oběti komunikačního šumu, nestálé a nejasné povahy mediálních obrazů a svůdného popkulturního hédonismu. Není však jisté, která strana se na tyto příčiny může víc vymlouvat.

V hromadě třeskutých gagů to může lehce zaniknout, každopádně závěrečné scény definitivně potvrzují podvratnost a promyšlenost Morrisova přístupu. Teroristé se dokonale vyznají v západní  (pop)kultuře, na níž útočí, zatímco její neznalost na straně policistů vede k úmrtí nevinných civilistů. A jediný zdárně dokonaný atentát je proveden zcela vědomě ve jménu našich západních hodnot. Jak nutný a přitom zbytečný čin...

Čtyři lvi (Four Lions, Velká Británie, 2009, IMDb)
Režie: Christopher Morris, scénář: Christopher Morris, Simon Blackwell, Sam Bain a Jesse Armstrong, kamera: Lol Crawley, střih: Billy Sneddon, hrají: Benedict Cumberbatch, Kavan Novak, Nigel Lindsay, Darren Boyd, Riz Ahmed ad. 94 minut, distribuce: HCE. (premiéra v ČR 21. 10. 2010).

Čtyři lvi (Four Lions, Velká Británie, 2009, IMDb)
Režie: Christopher Morris, scénář: Christopher Morris, Simon Blackwell, Sam Bain a Jesse Armstrong, kamera: Lol Crawley, střih: Billy Sneddon, hrají: Benedict Cumberbatch, Kavan Novak, Nigel Lindsay, Darren Boyd, Riz Ahmed ad. 94 minut, distribuce: HCE. (premiéra v ČR 21. 10. 2010).

Přečteno 5311x

Článek vyšel v časopise Cinepur #72, listopad 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.1 /9

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Čtyři lvi

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (2.8)


komentáře

    přepište kód:

houx  (21.11.2012 12:07)

Opravdu černá komedie.doporučuji schlédnout.mnoho humorných situačních zápletek,co ovšem nemusí sednout pro svou surovost a satiriku,zdaleka všichni..10/10 dávám 9.5/10 :-)

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (745) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (247) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #72 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #72, listopad 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Inscenovaná realita / Úvod k tématu (Jan Kolář, téma)

Joe Dante / 3D televize nemá šanci (Jindřiška Bláhová, rozhovor)

Komisařka (Tomáš Hála, dvd)

Manipulaci se stejně nevyhnete, jen nesmí být zbytečná / Rozhovor s Miloslavem Kučerou (Jan Kolář, téma)

The Social Network / Klub rváčů internetové generace (Jindřiška Bláhová, kritika)

This is real life (not television) / Konstrukce reality v reality TV (Jana Jedličková, téma)

+ více...