Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Přehlídka animovaného filmu Olomouc, zkráceně PAF, existuje již devátým rokem. Za dobu své existence si vydobyl renomé jako festival přinášející inspirativní podněty nejen v oblasti animovaného filmu, ale i různých úběžnících videoartu, live cinema a aplikovaných technologií v audiovizi. S dramaturgem Martinem Mazancem jsme mluvili o živosti animace, Peteru Greenewayovi a nadcházejícím ročníku PAFu, který se odehraje ve dnech 9.-12.12.2010

---

Váš festival je známý tím, že přestože má v podtitulu slovo "animace", bývá jeho součástí řada projekcí a doprovodných programů, které bychom s animací na první popud nespojili. Jak tedy animaci chápete coby PAF?

Z PAFu se postupně stává přehlídka filmové animace ve vizuálním umění a kinematografii, což si myslím, že je dobře. Animaci chápeme nikoli jen v kontextu kinematografie, ale i jako mediální zkratku pro práci s digitálními technologiemi, nebo při zpětné analýze médií pohyblivého obrazu jako je film, video, nebo prekinematografické nástroje. Důležitý je pro nás způsob prezentace pohyblivých obrazů, kterým je pořád v 80% kinosál. Ten jako základní východisko k interpretaci děl nehodláme opustit. Letos má PAF čtyři hlavní programové sekce: PAF téma: Ostrovy animace, Živá animace: barevná hudba, PAF Rewind: Ilustrace, kdy ke každému tématu připravujeme publikaci mimo hlavní katalog.

Jak do tohoto rámce můžete zařadit letošní účast Petera Greenawaye?

Ano, jde o ikonu malířsky narativní kinematografie (smích) … bez nadsázky je Greenaway pro nás důležitý zejména pro své realizace v galeriích, zajímají nás jeho videa s animačními principy, instalace, VJský systém a obecně experimenty s médii pohyblivého obrazu. Festival sice zahájí se svým zřejmě nejslavnějším „klasickým“ filmem Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, ale jedná se pouze o východisko k výkladu filmových barev, kterému se bude věnovat během své přednášky.

Bude Greeneway vystupovat i "živě"?

Připravil si přednášku na čtyři hodiny, ukázky má údajně na 30 dní čistého času, a pokud se ptáš na VJský set, tak pravděpodobně jen pustí sekvence a promluví o principech. Samotný tablet, ze kterého „hraje“ jsme nenechali dopravovat.

Festival uvádí aktuální tendence živé animace, audiovizuální performance a podobné živé kusy, které musí člověk jinak těžko vystopovat. Co dalšího v této oblasti bude na programu?

Letos se zabýváme fenomény barevné hudby, barevného slyšení, synestézií v kontextu umění pohyblivého obrazu od kinetismu, skrze film a video až po současné audiovizuální projekty. V této souvislosti vystoupí v ČR poprvé německý audiovizuální umělec Carsten Nicolai aka Alva Noto, dále ve speciálním setu český producent Elektrabel ve spolupráci s Andrejem Boleslavským, a také Georgi Bagdasarov s projektem Surfing on Surface. Programově mimo kontext „barevné hudby“, ale v rámci živé animace se představí nový projekt Kateřiny Zochové s Davidem Landou pracující s příběhem v živé „ploškové animaci“, a na závěr festivalu bude premiéra slovenských Voice Over Noise, kteří připravují animačně eklektický projekt s VJkou Chaosdroid na motiv Odysseovy cesty.

Zatím jsme mluvili jen o zvláštních formách animace, bude na festivalu (vůbec) něco pro příznivce tradičních žánrů?

Tradiční animace bude možná víc než kdykoli dřív. Takzvaná jiná nebo „živá animace“ tvoří asi 50% programu. Letos z klasické animace vynikají dvě sekce - Ostrovy animace a poté analýza animačních technik, kterou řešíme v rámci PAF Rewind. Letos jde o českou knižní ilustraci a její animace.

Hlavní téma připravila Kateřina Surmanová, jedná se o poměrně náročnou sondu, kde dramaturgicky řeší, jakým způsobem využívají animace malé národy a etnika. Poprvé bude u nás promítnut blok africké nebo australské animace, Kateřina se zaměřuje i na národní identifikaci v rámci kanadské animace či rozklíčovaní národních mýtů. Jedná se o program, na kterém pracovala zejména s teoretiky filmu, historiky a sociology ze zahraničí. Mezi filmy lze očekávat „nikdy neviděné“, ale i klasické snímky od Jana Švankmajera, Jiřího Trnky nebo Piotra Dumaly.

Téma Ilustrace v animaci vychází z touhy o popsání archetypů české knižní ilustrace a animovaného filmu. Bude tedy Mikeš, liška, čarodějnice, snad i Rumcajs, ale představíme i pohled současných umělců na ilustraci a obkreslování – prezentovat své teorie a projekty bude Jirka Havlíček a Tomáš Vaněk...

V minulých ročnících jste měli uměleckého residenta, který vytvořil dílo pro festival přímo na míru. Kdo to bude letos? A co udělá?

S ideou residenta pracujeme už čtvrtým rokem, letos se poprvé pokoušíme o rozsáhlejší podobu, kterou jsme nazvali PAF ART. Vedle dvou residentů, kteří připravují specifické řešení díla pro budovu konviktu chystáme i několik instalací. Residentem bude animátor, kreslíř a ilustrátor Matúš Vizár, který bude pracovat na „soudních záznamech“ z festivalu a údajně bude vzniklé ilustrace i animovat. Druhým je fotograf Jirka Thýn, který ve spolupráci s kurátorem Martinem Fišerem chystá menší světelnou instalaci. Mezi dalšími výstavami nebo instalacemi je připravovaný celek obrazů od Jana Šrámka, bezzdrojové animace Martina Búřila a Zdeňka Durdila, vycházející z animace Opičího krále z letošního EXPA. V galeriích ve městě bude mít výstavu k tématu ilustrací Anežka Hošková a něco nového chystá Matěj Smetana pro výstavu v galerii 36.

Loni byl hlavní "hvězdou" festivalu Martin Arnold. V programu jsem našel, že přijede i letos. Co přesně na festivalu bude uvádět?

Martin Arnold se nám ozval, že by rád na PAFu uvedl v premiéře nové video, které nazval Soft Palate, při té příležitosti pustí i novinku Shadow Cuts, jakousi úvodní část k projektu s postupně mizejícím Mickey Mousem v temnotě obrazu...

Součástí PAFu je i soutěž. Jaká kritéria uplatňujete při výběru filmů a videí?

Cílem soutěže Jiné vize je zejména mapovat dění na poli české tvorby pohyblivých obrazů s důrazem na animační a postprodukční postupy. Každý rok oslovíme jiného kurátora, letos je jí teoretička a kurátorka Sylva Poláková. Soutěž zatím vyhrál Viktor Takáč, Martin Kohout a Daniel Pitín, letos je ve výběru šest žen.

Jak myslíte, že stojí PAF v souvislostech ostatních českých festivalů animované tvorby?

Jsme takový „samotvar“ pro publikum, které se rekrutuje zejména z řad studentů filmových a uměleckých škol, profesionálů a nadšenců, co mají tendencí se animací opravdu zabývat. Hosté k nám jezdí zejména pro intimitu prostředí, kde každá přednáška má specifickou atmosféru. Nemáme záměrně mezinárodní soutěž klasických animovaných filmů, protože – upřímně řečeno – všude koluje víceméně stejný vzorek a naše kapacity nejsou zatím takové, abychom mohli být ve stejně intenzivním kontaktu se školami, galeriemi a umělci jako v českém prostředí. Osobně ani nemám rád pásma animovaných filmů, která jsou řazena jen dle aktuálnosti a výběr nemá dramaturgicky rozvinutý kontext v rámci programu.

Pro srovnání lze ještě uvést současné mezinárodní nebo i tuzemské festivaly digitální kultury a podobné projekty, které VELMI respektuji, ale osobně se v jejich dramaturgii málokdy vyznám. Často mám problém s nedostatečně pochopitelným prezentačnímu způsobem, který rozptylují nejčastěji od klubového parketu, přes divadlo, galerii až po konferenční sály. Málokdy pochopím, co opravdu sledují, jestli se zabývají zvukem a obrazem, nebo filmem a videem, nebo virtuální realitou či gramofonem... Nepopírám, že tam vidím zajímavé projekty, které poté zveme na náš festival. Ani netvrdím, že PAF děláme ideálně, ale jeho rozsah umožňuje během 4 dní navodit atmosféru uzavřeného a vnitřně provázaného organismu, taková „filmová instalace animace“, něco mezi muzeem a happeningem současné filmové animace.