Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Cosmopolis / Asymetrická prostata podle Cronenberga
kritika / Antonín Tesař / 5. 8. 2012 / komentáře (19)
Režisér David Cronenberg si k adaptaci románu Dona DeLilla Cosmopolis zvolil zatraceně nebezpečnou metodu. DeLillova kniha o duševním rozkladu mladého miliardáře cestujícího v limuzíně ve světě budoucnosti, kde rozpad trhu předjímá zkázu kapitalistického světa, jak jej známe, je napsána jako zachycení proudu hrdinova vědomí v kombinaci s jeho silně sofistikovanými a často i silně delirickými rozhovory s ostatními postavami. Zjevně proto není příliš šťastné, když filmová adaptace k této esejistické, nedějové a myšlenkově záměrně rozklížené próze přistupuje tak, že otrocky převede její děj do filmového formátu a ještě do hlavní role, na které snímek do značné míry stojí, obsadí herce s tváří plakátového hezouna, jehož dosavadní nejvýraznější rolí byl tajuplný upír z teenagerské tmavě červené knihovny Stmívání.
Zvlášť po herecky i režijně suverénní Nebezpečné metodě působí Cosmopolis jako pád filmového klasika hluboko pod úroveň rutinních žánrovek a jako učebnicový příklad toho, jak lze zkazit slušnou literární předlohu. Ve vztahu ke knize film ukazuje vlastně to, že její těkavé dialogy, z velké části založené na nadhazování okamžitých, nepromýšlených a výstředních tezí, působí v inscenaci do filmového média literátsky, mudrlantsky a zdlouhavě. To se ale dalo snadno odvodit už z textu sa- motného, který zjevně nebyl psán jako vhodný podklad pro snadné audiovizuální zpracování.
Filmová Cosmopolis ale stejně spolehlivě pohřbívá i veškerý (nijak rozsáhlý) spektakulární potenciál knihy. Přestože román se odehrává v blízké budoucnosti, ve filmu nenajdeme téměř žádné futuristické prvky, naopak většina prostředí, čítající vedle vnitřku limuzíny jen několik ulic a interiérů, vyznívá jako fádní kulisa poutající minimální pozornost (až na ručník na hlavě Paula Giamattiho, který ve své rušivé nepatřičnosti působí jako čiré barthesovské punctum).
Naprosto do pozadí jsou tu kupodivu zatlačeny také pasáže, které mají v knize jednoznačně nejsilnější vizuální potenciál, totiž líčení masových protestů v ulicích, jimiž projíždí hrdinova limuzína, scéna na bizarní hudební a drogové party a pohřeb úspěšného rappera. Demonstrace líčené v textu jako bizarní karneval, kde dochází ke spontánnímu násilí a lidé se upalují na ulici, je ve filmu odbytá několika krátkými a poměrně chudými záběry, z nichž si náladu protestů musíme spíše domýšlet, futuristická party zase vyzní jako tuctová diskotéka a charisma údajně skvělého rappera silně pocuchá zcela tuctový song, který ve filmu zazní a je rapperovi připisován.
Cosmopolis zcela selhává i jako herecký film. Robert Pattinson hraje náročnou roli geniálního finančníka, který v knize působí jako odtělesněná a neurčitá figura s patologickými sklony, stejně bezkrevně jako postavu unyle zírajícího upíra Edwarda. Jeho uhlazená tvář působí spíš jako stroj na pohotové řečnické glosy než jako maska životné, navíc komplikované postavy. Ani Juliette Binoche, Paul Giamatti a Matthieu Almaric nepodávají nijak pamětihodné výkony. Jsou sice obsazeni proti svému hereckému typu, ale nepředvádějí nic víc než jednorozměrné figurky dobrosrdečné děvky, mstícího se ztroskotance a výstředního umělce. Ve výsledku snímek nepřipomíná Cronenberga, ale spíš upovídané nezávislé sci-fi devadesátých let, typicky film Lovci mozků Abela Ferrary. Diváci neznalí předlohy mohou také tápat, proč se vůbec Cronenberg, který se přes poměrně velký žánrový a do jisté míry i stylový rozptyl svých filmů kontinuálě drží podobných motivů a témat, vůbec rozhodl adaptovat DeLillův román.
Kniha přitom rozhodně má potenciál stát se cronenbergovskou látkou, přinejmenším v poměrně těsném propojení sexuality a makroekonomie, usouvztažnění šílenství jednotlivce a světa nebo celkově jakožto apokalyptická vize množících se chyb dosud hladce pracujícího systému. Film ale tyto cronenbergovské prvky nijak nezdůrazňuje a nechává je před divákem defilovat ve stejně jalovém modu jako ostatní dějové peripetie.
Cronenbergův přístup je o to překvapivější, že tvůrce dosud pracoval s předlohami svých děl poměrně volně (především jeho remake Mouchy a adaptace Ballardova autorského porna Crash vytváří z podnětných vzorů zcela originální a svébytná díla). Filmová Cosmopolis nicméně nechává předlohu spíše rozbřednout do tvaru, který je podobně záhadný a atraktivní jako asymetrická prostata jeho hlavního hrdiny.
Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, Kanada/VB/Německo/Švýcarsko, 2011, IMDb)
Režie: David Cronenberg, scénář: Christopher Hampton podle předlohy Johna Kerra, kamera: Peter Suschitzky, střih: Ronald Sanders, hudba: Howard Shore, hrají: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley, Vincent Cassel ad,.99 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 26. 1. 2012).
Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, Kanada/VB/Německo/Švýcarsko, 2011, IMDb)
Režie: David Cronenberg, scénář: Christopher Hampton podle předlohy Johna Kerra, kamera: Peter Suschitzky, střih: Ronald Sanders, hudba: Howard Shore, hrají: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley, Vincent Cassel ad,.99 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 26. 1. 2012).
Přečteno 6421x
Článek vyšel v časopise Cinepur #82, červenec 2012.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2.1 /12
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Bývalý Cronenbergův fanoušek (31.5.2022 01:26)
Nebylůo to tak hrozné, jak se hvězdičkovalo a psalo, ale časem to hlavou stejně prošumělo…
No-tak,-kluci,-nehádejte-se!
ok. já tě smažu, zdeni
Ondra: Znalost a uplatňování gramatiky nemá přímou souvislost s kvalitou předkládané myšlenky. Tedy nechápu, co to dělá v diskuzi.
a co teprva za třicet let
božínku, "začaly", ovšem…
EGOD: pěkné, díky… k té nediváckosti: na filmu jsem byl v multiplexovém sále, obklopen šustícími pojídači popcornu, které pravděpodobně přilákal do kina Pattison, a koncept jiného, "prvoplánově nediváckého" filmu, který diváka nesmlouvavě nutí přešaltrovat očekávání a čtení, nemohl být patrnější, když po půlhodině začali papírové pytlíky houfně odcházet…
Nedalo mi to a včera jsem si byl potvrdit prvodivácký zážitek. Napodruhé je pro mě zcela mimo pochybnost, že koncept toho filmu, kdy struktura díla se stává metaforou sdělení - řekněme: obraz rozpadajícího se a přitom tak racionalisticky kompaktního, významově nasyceného a přitom tak nesrozumitelného, dravého a přitom tak mrtvolně bezčasého kapitalistického světa plného bizarních izolovaných vztahů a tím i hluboce osamělých lidí - …že tento divácky nepřítulný koncept je ideově vystavěn i realizací naplněn s takovou bravurou, že nemohu, než ho neocenit. Díky tomu, že Cronenberg doposud nebyl zvyklý komponovat film z dlouhých /"teatrálně hereckých/" záběrů, jsem k tomu schopen i mhouřit oči nad občasnými (byť v malém množství, ale přece) výkyvy v hereckých výkonech. Co je mi však na tom filmu i nadále bytostně nesympatické je právě jeho /"prvoplánová nediváckost/" - zavání mi to totiž /"Hitchcockovým syndromem/": Tvůrce se natolik etabluje ve světě /"elitních diváků/" (festivaly, fankluby…), že své filmy začně koncipovat už jen k jejich potěše, či pouze jako /"soukromou komunikaci/" s nimi (čili, něco jako: já jsem TEN TVŮRCE a TOHLE byste ode mě nečekali - SERU NA VÁS, MILUJTE MĚ A NENÁVIĎTE DÁL!). Tahle Cronenbergova póza už trochu lezla z ExisTenZ i PAVOUKA, ale tady je poprvé vytůrována naplno (snad jako sebedestruktivní reakce na komerční úspěch mainstreamové NEBEZPEČNÉ METODY). Druhé shlédnutí mě však také utvrdilo v pocitu, že až za dvacet let objeví tenhle (v té době již) /"zapomenutý/zatracený film/" nějaký zapálený student filmové vědy, bude na něj působit jako naprosté zjevení. Je to film, který je potřeba nechat chvíli uležet a zaprášit, aby našel své vášnivé obdivovatele: My, tady a teď, ho nemáme šanci milovat!>)
pokusit se pochopit, proč se toho Cronenberg vzdal? Možná proto, že s 20 miliony dolarů rozpočtu těžko mohl natočit rabování a masové útoky na sídla korporací v NY. :o) Vynechávky stranou, pro mě se ten film minul podstatou knihy především v tom ohledu, že vytváří dojem /"planého žvanění o tekuté podstatě kapitalismu/" a nedaří se mu zachytit mnohem archetypálnější téma zápolení hrdiny s limity vlastního těla a touhu po nalezení /"univerzální rovnice/" k pochopení světa. Packer je skutečně jen poker face továrna na mimózní glosy. A svět kolem limuzíny pro mě až podivuhodně postrádal jakékoli výrazné rysy, dokonce i jako pasivní kulisa byl až příliš vyvanulý a inscenovaný. Dílčí věci mě bavily (interiér limuzíny hlavně), celek se ale naprosto rozsypal do žvanivé manýry plné rozteklých figur, které se nikam nevlévají. To teatrální běsnění Giamattiho s ručníkem pro mě bylo jasnou ukázkou filmu, který nefunguje, protože obsahuje jen samé /"volné radikály/" a mnohomluvné přibližnosti.
Víceméně recenzent shrnul moje pocity ze sledování posledního Cronenberga. Názory se samozřejmě můžou různit. Dost velká výtka je u mě proti výběru Roberta Patyzóna. Možná to je záměr autora, ale to charisma a srdíčko tam prostě není cítit. Vzpomeňte si na Jeremy Ironse v Dead Ringers, když vytáhnul porodnické náčiní- to byla Klasa…
http://www.youtube.com/watch?v=Zp6hw68O6cg a ještě bych se zastal té písničky. ač tuctová, měla pro mě v kontextu filmu téměř hypnotický efekt. ale to jsou jen dojmy…
Daniel Arely (14.8.2012 09:55)
Mohu se autora zeptat, jak přišel na to, že se kniha odehrává v "blízké budoucnosti" a je "futuristická"? V mém vydání je tedy výslovně napsáno, že se odehrává v dubnu 2000 (a napsaná byla 2003, tedy autor ji umístil výslovně do MINULOSTI). Zajímá mě to hlavně proto, že jsem z textu vyrozuměl, že její "futurističnost" považuje za důležitý prvek.
Antoníne, otázka "neumětelskosti" je pro mě vždycky ošemetný argument, se kterým by se mělo šetřit na "nezpochybnitelné případy". U edwoodovských "direct-to-domácí spotřebič" variací většinou neexistuje pro nestandartní dramaturgické nebo stylistické řešení jiné vysvětlení (prostě nebyly peníze, čas, talent…) - v případech typu COSMOPOLIS je to ale už jen otázka "osobních norem". Na tom filmu mi nepřijde nic "neumětelského" - má jasně definovaný a udržený vyprávěcí i stylistický koncept, herci i další významné složky štábu jsou evidentně pod kontrolou režiséra, který to všechno "sceluje autorským gestem" a nadto to dokonale zapadá do jeho "autorského opusu" - funguje to jako dílek "Cronenbergovi kariérní" skládačky s mnoha intertextovými vazbami na jeho jiné filmy. Takže nejen, že vše působí "umětelsky", nebo-li řekněme "profesionálně", ale v této profesionalitě je ještě obsažena i "zřejmá autorská záměrnost". O čem můžeme házet řeč, je: jestli a jak TO komunikuje. Čili, nevím sice, co přesně je povinností kritika - nejspíš je to ale ideálně napsat něco podnětného buď v přesnosti pojmenování nebo v síle náhledu -, nicméně v Tvém textu a následné argumentaci vnímám jen jakousi "zbytečnou zatvrzelost" vůči prostředkům, kterými se ten film pokouší působit. Osobně máš na to samozřejmě právo, ale jako od kritika bych od Tebe čekal trochu víc otevřenosti. (…která - nutno dodat - Ti v jiných případech nechybí!>)
Antonín Tesař (13.8.2012 12:04)
Tak soukromé teorie nechme tedy do mléčného baru, Jane. Nicméně úvahy, že všechny neumětelské prvky ve filmu byly záměrně a evidentně "zironizovány a ztrapákovány", mi připadají trochu konspirační. Jako by řemeslně mizerný film od Cronenberga musel být mizerný záměrně, protože je od Cronenberga (a Cosmopolis je zjevně jiný případ než třeba Burtonův Mars útočí - tam je neumětelství záležitost stylizace, zatímco Cosmopolis je v podstatě konvenční nudná konverzačka). Co se týče důvodu, proč Cronenberg obsadil Pattinsona, těžko říct, on sám k tomu říká jen tohle: http://www.youtube.com/watch?v=S5OgCN7waiM - otázka pro kritika ale není ani tak proč nějaký tvůrce udělal nějaká rozhodnutí, ale jak ta rozhodnutí ve výsledném filmu působí.
Navrhoval bych přepracovat druhý, třetí, čtvrtý a pátý odstavec s tím, že stojí za zamyšlení i to, proč Cronenberg do hlavní role obsadil matně čitelného plakátového hezouna. Je skandální až trapné, že se i na stránkách tak seriózního cinefilního časopisu, jako je Cinepur, odbývají zajímavé filmy tak šmahem.
To je právě ono, Antoníne… soukromé teorie samozřejmě mám (a nechám si je s dovolením do mléčného baru, kde Ti je rád nad shakem povím!>), ale já se nechci stavět do suverénní pozice toho "chytřejšího" či "vnímavějšího" - to bys mě špatně pochopil. Já bych si přál znát z textu Tvůj výklad (namísto itineráře toho, co chybí a toho, co bylo evidentně zironizováno a ztrapákováno), abych s Tebou mohl "s radostí nesouhlasit" (což mi Tvé často velmi promyšlené texty umožňují), takhle tomu chybí právě ta radost. Tady sice asi musím souhlasit s výsledkem kritiky, ale rozhodně ne s tím, jak k němu dojdeš!>(
Antonín Tesař (10.8.2012 22:15)
EGOD: A máš nějaké návrhy, proč se toho Cronenberg mohl vzdát? Evidentně potřebuju radu od vnímavého diváka
"Filmová Cosmopolis ale stejně spolehlivě pohřbívá i veškerý (nijak rozsáhlý) spektakulární potenciál knihy. Přestože román se odehrává v blízké budoucnosti, ve filmu nenajdeme téměř žádné futuristické prvky, naopak většina prostředí, čítající vedle vnitřku limuzíny jen několik ulic a interiérů, vyznívá jako fádní kulisa poutající minimální pozornost (až na ručník na hlavě Paula Giamattiho, který ve své rušivé nepatřičnosti působí jako čiré barthesovské punctum). Naprosto do pozadí jsou tu kupodivu zatlačeny také pasáže, které mají v knize jednoznačně nejsilnější vizuální potenciál, totiž líčení masových protestů v ulicích, jimiž projíždí hrdinova limuzína, scéna na bizarní hudební a drogové party a pohřeb úspěšného rappera. Demonstrace líčené v textu jako bizarní karneval, kde dochází ke spontánnímu násilí a lidé se upalují na ulici, je ve filmu odbytá několika krátkými a poměrně chudými záběry, z nichž si náladu protestů musíme spíše domýšlet, futuristická party zase vyzní jako tuctová diskotéka a charisma údajně skvělého rappera silně pocuchá zcela tuctový song, který ve filmu zazní a je rapperovi připisován." - a nestálo by za to - spíš než zklamaně popisovat, co "pěkného" ve filmu z té knížky není - pokusit se pochopit, proč se toho Cronenberg vzdal? Proč ze své adaptace udělal cosi jako "adaptaci divadelní (jedovatěji: rozhlasové) hry", aniž by ovšem jakákoli adaptovaná divadelní (/rozhlasová) hry existovala? I přesto, že je mi Cronenbergova tvorba blízká, nemám chuť tenhle film nijak zásadně hájit - bojím se totiž, že bych si lhal do kapsy, nebo minimálně nadinterpretovával až běda -, ale rozhodně by si zasloužil vnímavější kritiku, než je Tvůj text, Antoníne.
pro mě bylo Cosmopolis naopak docela uhrančivý film: futuristické prostředí limuzíny, osvěžující práce se zvukem, špatně čitelná a psychologizovatelná tvář-maska hlavní postavy a masa "nenarativizovatelného" textu obludně obtěžkávající celý tento rozkošně podvratný a divácky nevstřícný film…. po zklamání z příliš učesané a herecké Nebezpečné metody mám z nějakého Cron. filmu opět radost
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl
KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #82, červenec 2012
Z obsahu tištěného čísla:
O záchranu české animace (Michal Procházka, glosa)
Diktátor / Je Cohenův film aladín, nebo aladín? (Tomáš Stejskal, kritika)
Festival v Cannes (Jakub Felcman, report)
Treme / All That Jazz (Jana Jedličková, televize)
S Renée Fleming v Aeru / Met: Live in HD jako první alternativní obsah (Kamila Dohnalová, téma)
Rozhovor s ředitelem La Quinzaine Edouardem Waintropem (Jakub Felcman, rozhovor)