Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bez kalhot / Striptér na přání

Bez kalhot / Striptér na přání

kritika / Ondřej Pavlík / 15. 8. 2012

Konstantou posledních filmů Stevena Soderbergha se stala jistá dávka podvratnosti, která obvykle odpírala očekávatelná divácká potěšení. Špionážní Zkrat nenabízel viscerální vzrušení z rychle sestříhané akce, ale fyzické schopnosti Giny Carano nechal vyniknout v rozvážně snímaných celcích, v katastrofické Nákaze musel hvězdný herecký ansámbl ustoupit novému smrtícímu viru, jehož vlastnosti opanovaly i formu a styl snímku, a Dívkou na přání byla pornoherečka Sasha Grey, která své svršky ve filmu odkládala jen sporadicky a účastnila se místo toho rozpravy nad všudypřítomnou odosobnělostí v ekonomicky destabilizované Americe. Soderberghův nejnovější film, který je v českých kinech uváděn pod přímočarým názvem Bez kalhot, je sondou do života striptérů a v kontextu výše uvedených snímků se lehce vymyká tím, že svému cílovému publiku alespoň z části dává to, po čem již předem touží.

Jak ostatně dokumentují některá YouTube videa zaznamenávající dění v kinosálech při promítání tohoto filmu, hlasité reakce divaček v průběhu jednotlivých striptýzových čísel silně evokují atmosféru nočních klubů pro ženy. Způsob, jakým jsou vystoupení Mika (bývalý skutečný striptér Channing Tatum) a jeho kolegů ukazována, totiž nijak zásadně nekomplikuje akt sledování – kamera většinu času zaujímá pozici publika a nechává vyniknout umění herců na pódiu. Lze namítnout, že Bez kalhot se v tomto ohledu příliš neliší od Zkratu, který také plně zaměstnává profesionála z oboru a choreografii jeho pohybů rámuje s důrazem na přehlednost. Zatímco v akčním filmu ale takový postup působí znejisťujícím dojmem vzhledem k převládajícím konvencím žánru, v případě hudebně-tanečních snímků jde spíše o potvrzení ustanovených norem.

Aspekt odhalování těla a jeho pozorování zde tedy problematizován není, alespoň ne přímo. Především v druhé půli filmu se však nachází řada drobných i výrazných motivů s temnějším podtónem, které vyzývají k přehodnocení pozitivních dojmů z úvodu. Tím zřejmě nejdůležitějším prvkem, rozvedeným na několika významových rovinách, je funkce společenských rolí: to, jak člověka definují a jaká omezení s sebou přinášejí. K demonstraci vnějškového původu těchto rolí filmu přirozeně slouží striptérské kostýmy, jejichž apel do určité míry spočívá v konotacích, které vyvolávají. Klíčová scéna, v níž Mike a jeho kolega Adam „zasahují“ coby falešní strážci pořádku na domácím večírku plném dívek, tak nepředstavuje pouze důležitý přelom ve vyprávění, ale zároveň zobrazuje opojný pocit nadvlády nezodpovědného člověka v policejní uniformě. Protože nesledujeme selhání opravdového policisty, ale obyčejného kluka v převleku, jsme tím více nuceni zvažovat vliv kostýmu na celou situaci.

Neschopnost vystoupit z vlastní role a přizpůsobit se odlišnému prostředí pak nejlépe vystihuje scéna, ve které Mike přichází do banky jednat o půjčce na svůj plánovaný byznys s originálním nábytkem. Poté, co jej vidíme vystrojeného v obleku s dioptrickými brýlemi na nose (které jinak zjevně nepotřebuje) a lehce roztřesenou bankovní poradkyni slyšíme zakoktávat se špatně potlačovaným vzrušením, začíná být jasné, že tohle není klasické úřední jednání, ale další variace na vystoupení z nightclubu. Pečlivě budovaná fasáda Mikova převleku se začíná definitivně rozpadat, když od ženy za přepážkou slyší zamítavý verdikt a v rozčilení ji osloví „kotě“, zatímco své poctivě vydělané štosy bankovek vrací zpět do tašky. Do hry se v tuto chvíli naplno dostává i socioekonomický kontext filmu, který striptéry líčí jako zvláštní druh „modrých límečků“, stojících ovšem mimo systém. Mikovo selhání při žádosti o úvěr nemá základ jen v jeho vnímání světa jako kostýmní show, ale minimálně stejnou měrou v nepřizpůsobivosti banky, která neví, jak si poradit s někým, kdo nevlastní běžný účet.

Překonávání společenských bariér a předsudků, jež si často sami vytváříme, charakterizuje i ústřední milostnou zápletku filmu. Postupné zbližování Mika s Adamovou sestrou Brooke, která se vůči chaotickému stylu života svého bratra vymezuje důslednou zodpovědností až opatrností, se vzhledem k přirozeně znějícím, dobře odposlouchaným dialogům dlouho maskuje za další nezávislé drama, aby pak nakonec vyšlo najevo, že struktura rodícího se vztahu tu v mnohém kopíruje prověřený model romantických komedií. Podobně jako v případě Nákazy, kde docházelo k organickému prolínání principů síťového narativu (založeného spíše na náhodě) a klasického, kauzálně orientovaného vyprávění, je i film Bez kalhot takřka bezešvou kombinací protikladných přístupů: uměleckého a hollywoodského, fikčního a dokumentárního. Snímek je patrně zatím Soderberghovým vrcholem co se týče vytváření takřka dokonalé nejednoznačnosti, která ovládá formu i styl filmu a prozrazuje neochotu jasně se postavit na kteroukoli stranu z představeného ideového spektra. Bez kalhot sice z řady důvodů svádí nazývat mužskou variantou Dívky na přání, ale míry deziluzivnosti staršího filmu přece jen nedosahuje. Závěrečnou tečkou zde totiž není chápavé neerotické objetí odrážející společenský smutek čerstvě post-lehmanovské Ameriky, ale vášnivě pevné stisknutí rukou značící naději v lepší zítřek.

Bez kalhot (Magic Mike, USA, 2012, IMDb)
Režie, kamera a střih: Steven Soderbergh, scénář: Reid Carolin, hrají: Channing Tatum, Matthew McConaughey, Olivia Munn, Alex Pettyfer ad., 110 min., distribuce: H. C. E. (premiéra v ČR 12. 7. 2012).

Dívka na přání (The Girlfriend Experience, USA, 2009, IMDb)
Režie: Steven Soderbergh; Hrají: Sasha Grey, Hiro Kanagawa, George Aloi, Quarles Antoine.

Bez kalhot (Magic Mike, USA, 2012, IMDb)
Režie, kamera a střih: Steven Soderbergh, scénář: Reid Carolin, hrají: Channing Tatum, Matthew McConaughey, Olivia Munn, Alex Pettyfer ad., 110 min., distribuce: H. C. E. (premiéra v ČR 12. 7. 2012).

Dívka na přání (The Girlfriend Experience, USA, 2009, IMDb)
Režie: Steven Soderbergh; Hrají: Sasha Grey, Hiro Kanagawa, George Aloi, Quarles Antoine.

Přečteno 4908x

Článek vyšel v časopise Cinepur #83, září 2012.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.2 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #134

#134

duben 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Smysl života a to, co chceme / Smysl života

Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie

Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe

Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec

Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna

Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit

Dámský gambit / Vítězství mimo šachovnici

Burácející řeka času / Tenet

LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti

Víc než westernová revize / First Cow


RUBRIKY

anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (108) / fenomén (79) / festival (97) / flashback (8) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (5) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (1005) / mimo kino (183) / novinka (794) / pojem (36) / portrét (43) / profil (91) / reflexe (25) / report (121) / rozhovor (171) / scénář (4) / soundtrack (78) / téma (967) / televize (118) / událost týdne (270) / videohra (74) / web (43) / zoom (167)

Cinepur #83 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #83, září 2012

Z obsahu tištěného čísla:

Nic magického není nepravděpodobné / Rozhovor s Vimukthim Jayasundarou (Matěj Nytra, rozhovor)

Až vyjde měsíc / Andersonův průvodce dětskými láskami (Tomáš Stejskal, kritika)

Je to jen vítr / Je to jen film – a přece něco víc… (Vít Schmarc, kritika)

Tváře – Galerie Rudolfinum / Tvář jako živý (elektronický) obraz (Magda Španihelová, mimo kino)

Ve spárech minulosti / Historické filmy ve věku digitální obraznosti (Joachim Lepastier, téma)

Max Payne 3 / Zdravě zpomalený soundtrack (Jan Bárta, soundtrack)

+ více...