Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Země bez zákona je něco jako rodinné stříbro na plátně. V knize The Wettest County in The World Matt Bondurant převyprávěl osudy svého dědečka a prastrýců za doby tuhé americké prohibice začátkem 30. let minulého století; příběh, o němž se u Bondurantových léta nehovořilo a který si musel autor složitě vydestilovat z dobových článků a soudních zápisů. Ačkoliv největší zisky z načerno páleného alkoholu patřily městu, spodní příčky tohoto nelegálního byznysu obsadili, se shovívavou tolerancí místních úřadů, drobní podnikavci. Osiřelí bratři Bondurantové, zocelení válkou a španělskou chřipkou, využili situace jako stovky jiných a svého étosu (prodávat komukoliv, ale před nikým neohýbat hřbet) se nevzdali ani ve chvíli, kdy podmínky pro výrobu a rozvoz nezákonné kořalky přituhly i v zapadlém koutě Virginie.

Filmová adaptace Johna Hillcoata podle scénáře Nicka Cavea pak nese známky žánrového triumvirátu. Vizuálně, zejména ve vztahu ke krajině a v konstrukci jednoho z hrdinů, odpovídá pravidlům westernu; v charakteristice postav, jejich vzájemných vztazích a v neposlední řadě také co do kostýmu vychází vstříc gangsterce. Do výsledné kombinace pak ještě vstupuje příměs rodinného dramatu, protože příslušnost k rodinnému klanu je tu výsostně kvalitativním znakem, oddělujícím nebojácné bratry od manipulovatelné většiny. Vypravěčem je navíc nejmladší Jack, který z pozice benjamínka horko těžko získává respekt svých starších sourozenců.

V amerických filmech představují klíčovou složku pro rozvržení emocí v příběhu vztahy mezi mužskými protagonisty, ať už na bázi otec a syn, příbuzní, rivalové, parťáci nebo kámoši. Země bez zákona rozvíjí hned několik výše naznačených motivů – bratrské pnutí mezi Bondurantovými, padouch Charlie Rakes versus neohrožený rodinný klan, kamarádské pouto mezi Jackem a kumpánem bratrů Cvrčkem a tak dále... Ženy bohužel tato pánská přesilovka redukuje na čistě dekorativní element a mohou maximálně tak poodhalit něžnější tvář jindy drsných a neurvalých chlapíků.

Plakát k filmu tuto vztahovou dynamiku převádí do vizuální podoby. Jessica Chastain vypíná hruď v pozadí, zatímco Tom Hardy jako Forrest Bondurant míří káravým pohledem směrem k Shiovi LaBeouf v roli Jacka. Krom toho ve zkratce naznačuje, která z linií tvoří srdce příběhu (Jack a jeho snaha prosadit se navzdory podceňování svých starších bratrů), a také svědčí o tom, nakolik je mísení žánrů v Zemi bez zákona věcí castingu, hereckých technik, stylizace a kostýmování.

Forrest Bondurant, prostřední z bratrů a neoficiální vůdce rodinné smečky, se blíží klasickým westernovým postavám díky několika znakům, nejvýrazněji pro svůj způsob vyjadřování. Hovoří lakonicky, nikdy nezvyšuje hlas, někdy dokonce jen výstražně chrčí a vrčí; stejně tak hrdinové divokého Západu byli málomluvní, struční a šetřili síly na daleko důležitější fyzickou akci. Ideu starosvětského chlapáctví navíc podtrhuje neměnný kostým, přesně plnící ideu non-fashion (ustanovení fixních zvyklostí, konvencí a významů v odívání) a sestávající z nízko posazeného klobouku, zastírajícího pohled a tím pádem i záměry, bavlněné košile a propínacího svetru, skrývajícího v jedné z kapes nebezpečnou zbraň. Forrestově tiché autoritě rovněž nahrává prostá skutečnost, že Tom Hardy naštěstí nestihl shodit kilogramy nabrané pro roli Banea ve filmu Temný rytíř povstal a hercova robustnější fysis tak nenápadně přispívá ke konstrukci postavy coby strážce rodinné morálky, šířící kolem sebe legendy o vlastní nesmrtelnosti.

Jako protipól k westernem uhnětenému, mužnému Forrestovi stojí nejmladší Jack, využívající „štěněcí půvab“ Shii La Beoufa. Bondurantovic benjamínka sice provázejí některé atributy typické pro gangsterku, například rychlá mluva (v širší definici žánru v podstatě reflektující tempo přestřelek) a až fetišistické nakládání s šaty, auty a zbraněmi coby symboly dosaženého postavení, předpokládající automatický respekt okolí. Jack se sice všemi těmito věcmi zhruba od poloviny příběhu vytrvale obklopuje, ale do skutečného gangstera nikdy opravdu nedoroste, na to jej příliš svazuje etický kodex Bondurantů, který toleruje překračování zákona pouze v reakci na zdivočelou dobu. Nejmladšímu z bratrů proto luxusní obleky nikdy tak docela nepadnou, jindy zapomene cedulku na kabátě. Drahé šaty mu rozhodně nezaručují vážené postavení ani mu nepropůjčují pokerovou tvář kriminálníka; před otcem milované Berthy se musí krčit a utíkat, jindy jde z jeho výrazu přečíst úlek nad krutostí vlastních bratrů, fascinace krásou jeho milé nebo potlačovaný pláč. V epilogu vidíme, že Jack narcistní propriety gangsterů časem odložil a spolu s vlastní rodinou přijal za své také civilnější znaky mužnosti. Už žádná těkavá mladistvá energie, ale klidné klábosení s bratry na verandě; výrazné lesklé barvy módních košil vystřídaly tlumené zemité tóny.

Kdo se však uměl vždy dobře oblékat byli padouši, což souvisí s obecnou nedůvěrou vůči velmi stylovým mužům. Až přepečlivě upravený zevnějšek vzbuzuje pochybnosti, zda se za naleštěnou fasádou neskrývá nemilé překvapení – od zženštilosti přes nejasnou sexuální orientaci až po psychotické sklony. Pro Charlieho Rakese to platí dvojnásob a už samotné jeho entré do příběhu, kdy jej Forrest tituluje jako „navoněnýho panáka s motejlem“, dává tušit velmi nebezpečného protivníka. Rakes v podání Guye Pearce představuje ztělesněné zlo; jeho vždy sladěné obleky doplněné koženými rukavicemi (opravdu se jako padouch „neštítí ničeho“), s dohladka napomádovanými vlasy rozdělenými pěšinkou a s tváří skoro bez obočí mohou ve výsledku až vzbuzovat dojem, že za herce odvádí práci kostymérna s rekvizitami. Mějme však na paměti, že takto důmyslně stylizovaná figura s pozorností věnovanou nejmenším detailům bývá málokdy k vidění.