Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Skyfall / Krásný starý exponát
kritika / Vít Schmarc / 29. 10. 2012 / komentáře (38)
Patří James Bond v padesáti do muzea? V jedné ze scén 23. bondovky Skyfall se ocitáme v londýnské National Gallery, v níž zarostlý a zjizvený agent jejího veličenstva sedí na lavici a zádumčivě hledí na obraz Williama Turner The Fighting Téméraire. Slavné romantické plátno zobrazuje v melancholicky splývavém duchu poslední pouť hrdé plachetnice do výslužby, kam jí nevybíravě táhne moderní paroloď.
Následuje výměna názorů mezi Bondem a novým „provianťákem“ Q o nevyhnutelnosti času, neudržitelnosti starého a dravosti nového. Namísto tradičně nevrlého starce v plášti je Q geek se stopami po akné, který je, dle svých slov, schopný napáchat v pyžamu vsedě u počítače více škody než agent s povolením zabíjet v terénu. „Krásný nový svět,“ zabručí 007, když od apoštola pokroku vyfasuje bondovský low-tech set: radiolokátor a Walthera PPK s čtečkou otisků.
Tato scéna přesně vystihuje, o čem aktuální Bond především je. Jakoby trochu upozadil odkaz dvou předchozích filmů, které nabourávaly mýtus poživačného Dandyho s věčným nadhledem nad časem a smrtí, ale i fantaskní svět, kde se dobro a zlo potýkají v blyštivých kulisách „buržoazního“ luxusu. Skyfall není očekávaným završením trilogie, která začala Bondovým návratem k flemingovským kořenům v Casinu Royale a pokračovala kontroverzním přenesením nedotknutelného hrdiny do více či méně realistického univerza, kde místo dobra a zla dominuje ryzí pragmatismus politiků i tajných služeb.
Sam Mendes natočil film, který by se dal označit pojmem „meta-bondovka“, neboť spíše než další generický film „s Bondem“ značí film „o Bondovi“. Nikoli jen o Bondovi-postavě, ale o Bondovi coby hrdinském modelu a bondovských filmech jako typu podívané. Skyfall výrazně akcentuje motiv pohledu – v netradičně temné a morbidní titulkové scéně se hned několikrát díváme agentovi 007 z detailu do očí a na jejím konci se v nich „ztrácíme“.
Bondova identita je klíčovým tématem. Poté, co hrdina na začátku filmu „zemře“, čeká ho v průběhu Skyfallu bolestivé zmrtvýchvstání a pouť zpátky časem, na počátek, k traumatické události, která stvořila „buldoka jejího Veličenstva“. Už předchozí dva filmy si rády zahrávaly s motivem pohledu do zrcadla, který symbolizoval moment, v němž se postava proměňuje nebo ocitá na hraně. Ve Skyfallu se „zrcadlí“ mimo jiné Bondova makabrózně vyhublá tvář a zjizvené tělo, do nějž 007 v takřka masochistickém aktu řeže nožem. Vědomí konečnosti a zdůraznění toho, kterak se „superhrdinská“ služba podepisuje na fyzické schráně, je kontinuální proces, který pokračuje napříč třemi bondovkami s Danielem Craigem. Rozbíjí se tak zažitý mýtus hrdiny, jenž svůj úděl nese s lehkostí a šarmem. I bondovské požitkářství má v případě Craiga destruktivní konotace a funguje jako patologický únik před pochybami a prázdnotou.
Výraznou roli v proměnách agenta 007 opět sehrává motiv „hluboké vody“, z níž se v první „craigovce“ vynořil namísto Bonda romantika nekompromisní cynický zabiják. Skyfall obsahuje takové momenty hned dva a pokaždé se z hlubiny ke světlu dere trochu jiný Bond. Nejen touto opakující se figurou „bloudění v temnotách“ a s ní související hrdinskou transformací se připomíná Nolanova batmanovská trilogie. Mendesem přiznaná otevřená inspirace je hlubší a dotýká se samé podstaty filmu, který pod rouškou vzrušení a vizuálních atrakcí testuje možnosti blockbusterového vyprávění a psychologický potenciál letitého mýtu.
Ačkoli je Skyfall v tomto ohledu dost možná nejtemnější položkou „trilogie“, poněkud paradoxně se zároveň nejotevřeněji hlásí k bondovské kontinuitě, ke sdílenému světu, v němž se předchozí reprezentace imaginárně protínají. Takovým bodem je nejen „goldfingerovsky“ vyzbrojený Aston Martin DB5, který 007 skrývá v londýnské garáži, ale především způsob, jakým Mendes a spol. pracují s prostorem. Po realistické výpravě filmu Quantum of Solace se vynořují příznakové a expresivně nasvícené lokace, které kamera Rogera Deakinse zachycuje v okouzlujícím ikonickém nadrealismu. Opět je tu cítit ona výstřednost a eskapistické snění, přitom tu zároveň vysvítá reflexivní odstup, zaujetí způsobem, jakým na tento druh hrdinské romantiky fascinovaně hledíme.
Ještě nikdy nebyly obrazy Jamese Bonda tak apriorně esteticky stylizované, tak kanonicky jasné, jako když proplouvá rozsvícenou dračí tlamou v Macau nebo absolvuje pěstní souboj v neonovém zrcadlovém bludišti Šanghaje. Zajímají nás skutečně ještě „holé“ hrdinovy činy, nebo se mnohem víc opájíme narcistní krásou jejich prezentace? Skyfall jasně akcentuje romantický prvek bondovského spektáklu, což je o to výraznější, že jediná dravá akční scéna s obřím měřítkem je „předsazena“ do úvodu a film ji posléze nezkouší překonat jinak než výtvarně nápaditou komorností.
Žádné megalomanské plány na zničení světa, žádné gigantické sety. Skyfall je sevřeným příběhem „oidipovského trojúhelníku“, v jehož středu stojí mateřská M Judi Dench. Šéfka MI6 je důvodem, proč se Bond střetne se svým „přízrakem šílenství“ – odpadlým agentem Silvou, kterého M kdysi ponechala na pospas mučení. Není to střet vzoru mužnosti s deviantním a stigmatizovaným zlem známý ze starších bondovek, mnohem spíše střet dvou jedinců nenávratně poznamenaných službou i rozhodnutími M(atky). Střet dvou zneužitých synů slábnoucího impéria.
Skyfall se tak dotýká samotné „podstaty“ série: MI6 bývala pevným bodem, superegem. V posledních bondovkách se však stává nejistou, chybující a manipulující institucí, jejíž smysl musí M hájit – před ministerskou komisí, ale i před publikem, které za svou přijímá spíše „bourneovskou“ skepsi a postavu buldočího ochránce starých pořádků může dnes vnímat jako relikt Studené války. Obhajoba se, jak jinak, zaštiťuje klasickou „mytologickou“ básní, Odysseem lorda Tennysona: „We are not now that / strength which in old days / Moved earth and heaven; that / which we are, we are; / One equal temper of heroic hearts, / Made weak by time and fate, / but strong in will / To strive, to seek, to find, / and not to yield.“
Když pak Bond zavelí k cestě zpátky časem a technoteroristu Silvu vyzve na staromilský souboj uprostřed mlžných blat skotské vysočiny v rodinném sídle jako vystřiženém z gotického románu, Skyfallem soustavně opisovaný kruh se uzavírá. Síla filmového Bonda nespočívá jen v tom, že je schopný přijmout / transformovat „aktuální žánrová pravidla“, ale především v tom, že se má vždy kam vracet. I když Craig po vzoru soudobých hrdinských ikon tápe, pochybuje, chátrá a netrefuje terč, jádro Bondova příběhu i postavy zůstávají doménou snivého romantického stesku po svrchovanosti starého, po rytířském ochránci základních hodnot.
To je ono ideální místo, v němž se všichni Bondové už padesát let scházejí u společného krbu. Mendesův Skyfall je jeho nezvykle svědomitým a sebereflexivním strážcem. V závěru filmu se vyplatí pozorně sledovat staronový interiér kanceláře M. Visí v něm zajímavý obraz. Je plný hrdě plujících plachetnic.
Skyfall (Velká Británie, USA, 2012, IMDb)
Režie: Sam Mendez, scénář: Neal Purvis, Robert Wade, John Logan, kamera: Roger Deakins, střih: Stuart Baird, hudba: Thomas Newman, hrají: Daniel Craig, Judi Dench, Javier Bardem, Ralph Fiennes, Naomie Harris ad., 143 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 26. 10. 2012).
Skyfall (Velká Británie, USA, 2012, IMDb)
Režie: Sam Mendez, scénář: Neal Purvis, Robert Wade, John Logan, kamera: Roger Deakins, střih: Stuart Baird, hudba: Thomas Newman, hrají: Daniel Craig, Judi Dench, Javier Bardem, Ralph Fiennes, Naomie Harris ad., 143 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 26. 10. 2012).
Přečteno 10687x
Článek vyšel v časopise Cinepur #84, listopad 2012.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.4 /38
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Skyfall
**** CINEPUR (3.1)
**** ČTENÁŘI (3.6)
komentáře
přeji hezký večer
přeji hezký večer
Jak překvapivé . Poplácejte se ještě po zádech.
Ano, jen se schovejte do bezpečí své ulity, to je nejlepší reakce na každý problém.
Vít Schmarc (14.11.2012 00:13)
Ujišťuji vás, že jediné, o čem se Schmarz poučil, je, že s umanutostí a nedostatkem argumentů internetových moralistů nemá cenu bojovat - čili pokud budu osloven s podobnou nabídkou, rád ji přijmu nehledě na vrčení anonymů, kteří si ani neumí přečíst jméno autora, proti němuž tak plamenně brojí.
Máte tu drobnou chybu v názvu :-) http://i49.tinypic.com/8x8q6v.jpg
Jakub Řehák: Už tady několikrát padlo, že ty texty nejsou jiného charakteru, neboť jsou velmi podobné. Psát dva texty na jeden film je přípustné jedině tehdy, pokud je člověk napíše do stejného časopisu. S tím, že jeden texty pojme třeba jako analýzu a druhý jako recenzi. Celé je to o tom, že je tady nějaká partička lidí, který si navzájem dohazují melouchy. Je sice pravda, že dobrých kritiků není mnoho a že ti dobří se tudíž logicky znají a sdílejí nějaký společný prostor, ale zas by se to nemělo přehánět. Schmarz se ale jistě poučil a do příště se podobných excesů vyvaruje.
Čtenář Víta Schmarze (Jakub Řehák) (9.11.2012 15:40)
Recenzi na Wave jsem zaregistroval, ale žádný problém v tom nevidím. Pokud ty dvě recenze jsou jiného charakteru (nesrovnával jsem), není co řešit. To, že píše autor vícekrát na stejnou tematiku do různých periodik není žádná hereze, ani překročení nepsaných redakčních zákonů či bůhvíčeho. Každý kdo tohle někdy psal, jistě ví, že vymyslet dvě recenze na stejné dílo, tak aby byly poměrně odlišné, není zrovna žádný med. Tady se není nutné obhajovat.
Jindřiška Bláhová (3.11.2012 10:10)
Autory kritik vybírá redakce/redaktor zodpovědný za rubriku. Cinepur si za léta působení vytvořil ustálenou síť kvalitních autorů, které podle potřeby oslovujeme, a Vít Schmarc do ní patří. Obecně platí, že se u filmových kritik snažíme zadávat texty autorům, kteří o filmu ještě nikde jinde nepsali. Nicméně, pokud usoudíme, že zvolený autor je pro reflexi konkrétního filmu nejvhodnější, můžeme udělat výjimku, s tím, že autorovi je jasné, že nemůže v žádném případě pouze zrecyklovat už jinde napsané. Vít napsal, jak už bylo řečeno, pro Cinepur původní text. A dokonce lepší než pro Wave. Takže čtenář Cinepuru nebyl ani ošizen, ani nerespektován. O fasetách problému je jistě možné debatovat - vhodnějším prostorem než tahle diskuse bude příští redakční schůzka.
Škoda, že tahle diskuse neskončila Honzovo hláškou, těsně před usnutím jsem v posteli při vzpomínce ještě dvakrát vyprskl smíchy… Byla to opravdu skvělá pointa! No tak nic…
Tomáš Stejskal (2.11.2012 02:39)
Asi bude načase začít bořit některé iluze. Ano, Jardo, my všichni filmoví kritici se tu známe. Fakt nás v ČR není tolik. Proč je to větší kamarádšoft, když to nabídne jeden redaktor Cinepuru (kupodivu ten zodpovědný za danou rubriku) než jiný, to už si musíš vyřešit sám. A teď teda bez kousanců: je lepší, když kritiku napíše někdo, komu není tematika (žánr, whatever) blízká, nebo když ji napíše někdo, kdo se ve věci vyzná a už jaksi o ní psal do úplně jiného média úplně jiný typ textu?
Jirko, podej mi nitrák…
Dva texty, jeden film a jeden autor. Problém má spoustu faset a nikdy to asi nebude křišťálově čisté, proto bych byl opatrnější a rozhodně se tak vyjadřoval i směrem ke čtenářům. To je celé, co jsem chtěl říci.
Takže takovej kamarádšoft.
Takže takovej kamarádšoft.
Antonin Tesar (1.11.2012 22:41)
Schmarcovi jsem to nabídl já, když už jsme u těch osobních pochybení
Jsem zahanben, anonyme. Ale příště zkuste svůj příspěvěk malinko rozepsat, jinak je to jen zbytečné plácnutí do vody. Děkuji a hezký večer.
pkkoblih: Vy jste, vážený pane, těžce mimo. Či těžce nemocný. Každopádně úkaz.
Já si nemůžu pomoct, ale pokaždé, když zahlédnu jméno Antonin Tesař, tak se mi pokaždé vybaví na mysl perfektní pořad Vl. Hendricha Kritický klub, ve kterém 21.2.11. s Rudolfem Schimerou brilantně popisují jalovost Tesařovy recenze na snímek Věrná kopie, napsaná pro Aktuálně. To je pak těžký číst od tohoto pána něco o tom, co je, anebo co není vyargumentované. Ostatní jen v bodech: 2, To s tím Klepikovem jsem hodně přestřelil, uznávám, ovšem taky nemám absolutní zájem číst recenzi na Bonda od nějakého bondofila ( jak píšete ). Od toho tu jsou různé fanweby, kde se dotyčný autor může dozajista intelektuálně vybít za potlesku diskutujících. 3, Já vím, stal se kritikem během večerního intenzivního kurzu. Tak on hodně psával na stránky MovieZone, ale tam je cílová skupina 10 až 15 let, na nějaké hluboké filmové znalosti tam kaká pes. Ale nic proti němu. 4, Jestli Kokeš je nebo není nudný kritik, je věc subjektivního pohledu. Souhlas? Suchar, který si pořád jen na někoho hraje ( převážně na Bordwella ) . Ad. koleso: proto vám jdou prodeje tak závratně nahoru. Máte to nejspíš v malíku. Blahopřeju.
Problém je v tom, že ty texty nejsou zas tak odlišné. Není to žádná recenze a kritika. Jsou to žánrově identické texty, ať už dvě recenze, nebo dvě kritiky. Není to případ, jako když před lety napsal Kokeš trochu provokativně, ale zcela úmyslně a přiznaně na Die Hard 4 dva zcela odlišné texty, jeden mainstreamový a druhý akademický. Že to Kolář Schmarcovi nabídl, bylo nesprávné, že to Schmarc přijal, bylo ještě nesprávnější. Takže pro příště.
Antonin Tesar (1.11.2012 16:42)
1) jde o dva různé texty do dvou médií s výrazně odlišným zaměřením, rozhodně ne o téměř totožný text. Článek v Cinepuru je podle mě mnohem soustředěnější a důkladněji vyargumentovaný (rozdíl recenze vs kritika). To, že jeden autor píše text na stejný film k nám i do jiného média, je výjimka - nicméně znovu: omluvená tím, že jde o dva dost rozdílné texty 2) snažíme se zadávat texty autorům, které dané filmy zajímají. Nejsem si úplně jistý, jestli třeba Klepikov nebo Blažejovský jsou velcí bondofilové 3) Vítek Schmarc je dospělý a nestal se kritikem přes víkend 4) Kokeše bych rozhodně nepovažoval za jednoho z nejnudnějších kritiků 5) Stuchlý už v redakci Cinepuru nedřepí
Tomáš Stejskal (1.11.2012 15:11)
Nepřiznané publikování téměř stejného textu je ale, Zdeňku, úplně jiný problém. Tady je řeč o tom, když jeden člověk píše dva různé texty o stejném filmu. Lze polemizovat o tom, že to není ideální situace, a kdyby v Čechách měla každá redakce jen své vlastní, výtečně placené autory, kteří by mohli psát jen pro ni, bylo by to jistě nádherné. Na druhou stranu, pokud jde o dva typy textu, tedy recenzi a kritiku, je to něco jiného než třeba psát dvě recenze do konkurenčních periodik. A je třeba uvážit, kolik lidí u nás vlastně o filmu seriózně píše. pkkonlih: myslím, že přeceňujete taktizační schopnosti redaktorů. Prostě u nás zas tolik lidí, co jsou schopni napsat netriviální text, není. A někdy se holt stane, že se o jednom díle vyjádří vícekrát.
Vít Schmarc (31.10.2012 11:22)
Přísahám, že abych problému předešel, tak se příště vyhnu drobným úpravám, jako je např. napsání původního textu. Asi to nemá cenu, ale budu se opakovat: dva články o Skyfall nevznikly proto, že bych chtěl na nové bondovce nafasovat tučné autorské honoráře sebe-recyklací, ale proto, že když mě Cinepur požádal o tenhle text, měl jsem pocit , že k filmu mám po opakovaném shlédnutí ještě chuť napsat něco více zaměřeného na významovou rovinu a kontext série. Jinak bych se do toho vážně nepustil.
Rád jsem za trubku!
Hele, Zdeněčku, nebuď za trubku: http://www.rozhlas.cz/radiowave/waveculture/_zprava/skyfall-stara-lod-v-novych-vodach--1128490
Hele, nebuďte podráždění, psát s drobnými úpravami text na dvě místa je prostě problém a čtenáři na to oprávněně upozorňují.
Vít Schmarc (30.10.2012 15:10)
Nestal jsem se kritikem přes víkend, ale během večerního intenzivního kurzu. To si vyprošuji, takové insinuace. Ten text je původní a psaný speciálně pro Cinepur, už opravdu nevím, jak to více zdůraznit. Pokud máte nějaké konkrétní poznatky o jeho "nedospělosti", sem s nimi, pokud je jediným argumentem pozitivní vztah k téhle sérii, pak v pořádku, hrdě se ke své dětinskosti hlásím a hlásit budu.
ad pkkoblih: Jestli jsem správně pochopil otázku - v redakci dřepíme čtyři. Ale většinou v ní poleháváme, vyhlížíme dospělost a nějaké ženy.
Ad. koleso: aneb, proč se snažit vyhledat někoho, kdo napíše na Bonda ( nebo na něco jiného ) do Cinepuru původní text, když se stačí mrknout ke konkurenci a pak se s autorem jen dohodnout na otisknutí téměř totožného textu. Kolik, že vás v té redakci sedí? Kdo recenze na Bonda vyhledává, si stejně dotyčný text už přečetl jinde, koho Bond nezajímá, vám stejně na recenzi neklikne. Já měl odjakživa za to, že Cinepur jde po třošičku jiné cestě. Časy se nejspíš mění. Bond jde zcela mimo mě, ale dokážu uznat, že jde při premiérách pokaždé o velkou událost ( jestli oprávněnou, je nejspíš na jiné povídání ). Nebylo by po redakci Cinepuru velkým troufalstvím chtít, vytisknout ( nebo případně jen hodit na web ) recenze dvě, tedy druhou od někoho, kdo vidí Bonda s trochu střízlivýma očima, je už aspon’ malinko dospělý a nestal se kritikem přes víkend ? Velice by mě zajímala recenze p. Blažejovského, Horáka, Klepikova, případně Stuchlého, když už ten dřepí v redakci. Nebo recenze od nějaké ženy? Na Aktuálně dali prostor Kokešovi, ten pochopitelně novému Bondovi napařil 100%, což se dalo čekat, nudnějšího kritika snad nemáme, ale i tu nudu u Aktuálně chápu, u Cinepuru se mi to tak často nestávalo, tak jako poslední dobou.
Ondřej Čapek (30.10.2012 12:45)
„oidipovský trojúhelník“ je fakt pitomost, ale kladný body za "V závěru filmu se vyplatí pozorně sledovat staronový interiér kanceláře M. Visí v něm zajímavý obraz. Je plný hrdě plujících plachetnic." - nevšiml jsem si.
Ad Jarda a anonym: Vítek to už vysvětlil dostatečně, ač by nemusel, protože o článek jsme jej požádali my, nikdo nám ho nevnucoval. Ta otázka tudíž míří k redakci a rád na ni odpovím. Pokud se najde text, který už vyšel jinde a my si myslíme, že je pro nás i pro naše čtenáře dostatečně zajímavý, po domluvě s autorem a vydavatelem původního textu ho přebíráme. Jeho autorovi, který má stejně těžkej chleba jako každý jiný, ho pak taky zaplatíme. Této recenze se to sice netýká, ale dělali jsme to v minulosti a hodláme v této praxi pokračovat. Pokud vám, Jardo, chybí nový pohled na Bonda, diskuse pod tímto článkem nabízí jednu z mnoha možností, jak jej vyzářit do světa.
Vít Schmarc (29.10.2012 21:39)
A které věty konkrétně to jsou, že jsem tak smělý? Pokud po sobě ještě umím číst, tak oba texty spojuje jen pohled a styl totožného autora :o)
anonyme, to je normální, publicista ten těžkej chleba má. Tak holt článek s pár větama navíc publikuje třeba 2-3 a je hned víc chechtáků. Proč dát prostor nějakému novému pohledu, že?
Vít Schmarc (29.10.2012 19:01)
Jen doplním, že milostný vztah syn - matka má s oidipovským komplexem společného všechno… o žádné hlubší "psychoanalytické" významy mi nešlo.
Vít Schmarc (29.10.2012 18:58)
Není to použito jako termín, proto je to v uvozovkách, šlo mi o to nějak vystihnout, že obě postavy jsou výrazně vázané k mateřské figuře (Silva vysloveně patologicky), která stojí na místě autority, jež měla v minulosti spíše mužské konotace.
Mohl byste, prosím, vysvětlit Vaši tezi o "oidipovském trojúhelníku"? V obvyklé interpretaci trojúhelník tvoří otec - matka - syn. Kdo je podle Vás oním "otcem"? Pokud by to mělo být tak, že dva synové - Bond a Silva - bojují o matku, pak to s Oidipem nic spoelčného nemá. Děkuji za odpověď.
Vít Schmarc (29.10.2012 17:48)
Nikoli, na Wave jsem napsal text, který pokládám za "klasickou" recenzi, tenhle text se pokouší interpretačně rozvíjet něco, co jsem v té recenzi načrtl - a po dalším shlédnutí domyslel. Pokud je problém v tom, že se oba texty překrývají a recyklují, rád při konstruktivním poukázání na to v čem provedu upřímnou sebekritiku…
Nevím, jestli je úplně normální, aby psal tentýž člověk recenzi do víc plátků. Nebo Wave je blog?
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl
KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Paměť jako popraskaná zeď / Roma
Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #84, listopad 2012
Z obsahu tištěného čísla:
A Companion to Werner Herzog (Jana Bébarová, kniha)
Luck / Trocha toho štěstíčka (Jana Jedličková, televize)
Divoši / Stone konečně „stoned“ (Ondřej Pavlík, kritika)
Dva nula / Hej hej, góla dej (Tomáš Stejskal, kritika)
Expendables: Postradatelní 2 / Možná přijde i Chuck Norris (Jiří Flígl, kritika)
Cesta tam a zase zpátky / Vidding mezi internetem a (kino)sálem (Kristýna Pleskotová, téma)