Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Muž z oceli / Nejhlasitější pohádka ve vesmíru
kritika / Daniel Řehák / 10. 7. 2013
Režisér a producent Christopher Nolan získal v Hollywoodu pověst garanta filmařské i řemeslné kvality, která nachází stejně přívětivou odezvu u diváků i kritiky. Není tedy divu, že studio Warner Bros., které je majitelem licence na postavy a příběhy z komiksového vydavatelství DC, požádalo o adaptaci největší z komiksových ikon právě jeho. Konkurenční superhrdinská stáj značky Marvel, jež spadá pod zábavního giganta Disney, vydělává díky rozvětvenému filmovému universu propojenému v obřím trháku The Avengers prostřednictvím maskovaných hrdinů každoročně stamiliony dolarů. Komerční potenciál supermanovské látky je tedy obří. Otázkou zůstává nejen jak ji prodat a zaujmout co nejširší počet diváků, ale také jak ji odlišit od marvelovské série.
Nolan se stal společně se svým spolupracovníkem Davidem S. Goyerem autorem námětu a také producentem supermanovské adaptace, která by měla hrdinu zakotveného v mnohem přehlednější, byť kruté době přenést do zmateného a relativistického 21. století, v němž se nosí spíše nejednoznační hrdinové. Režii filmu přenechal britský talent designerovi sice krásných, ale víceméně prázdných obrazů Zacku Snyderovi. Jeho dřívější filmy připomínají přeestetizované videoklipy, v nichž režisér nadužívá všechny současné efektní manýry, vyhraje si s barvou i kompozicí, ale příliš nerozvíjí příběh a postavy. Superman se mohl stát dalším technicky bravurním filmem, který však těžko vybočí z průměrné úrovně snímků s rozpočtem okolo 200 milionů.
Naštěstí se pesimistické odhady nesplnily a Snyder, snad pod Nolanovou supervizí a s přísným zákazem používání slow motion, předvádí ve snímku Muž z oceli svůj dosavadní tvůrčí vrchol. Cit pro barevnost, kompozici obrazů a detail v práci s digitálními scénami se nevytratil, ale je prezentován v daleko méně laciné a o poznání promyšlenější formě. Ať už jde o komorní scény ze Supermanova života i mládí nebo obří akční destrukce, nachází pro ně Snyder vždy atraktivní úhel kamery a styl, který na plátně tak často k vidění není. Zvukový doprovod a hudba Hanse Zimmera tlačí diváky do sedadel, a i když všichni vědí, jak tenhle příběh skončí, snímek dovede vyvolat napětí a jiskření. I když zničení města, kterým monstrózní Supermanova bitva o lidstvo končí, můžeme každoročně vidět na plátně hned několikrát – ať se jedná o různé mimozemské invaze, ekologické pohromy, transformery nebo zmíněné Avengers – Snyder dokázal provázat digitální pompu a stylizovanost se syrovostí střihu, díky němuž neztrácíme v monstrózním inscenovaném chaosu nit.
Superman je jediným superhrdinou, který si bere masku do všedního života a jeho kostým je pro něj vlastně civilním oblečením. Původ figury, pod níž jsou podepsáni libretista Jerry Siegel a kreslíř Joe Shuster, má hodně společného s exodem židovských obyvatel z Ruska a Evropy do Spojených států na počátku 20. století. Změna identity, skrývání se, pocit výjimečnosti a neschopnosti se zařadit je v Supermanově novodobém mýtu stále přítomný. V přepracované figuře generála Zoda, která se vyskytuje už v nejznámější filmové verzi Supermana z roku 1978 a zejména jeho pokračování z roku 1980, můžeme nalézt i stopy nacistického nebo prostě xenofobního smýšlení, konkrétně snahy o selekci vhodných a nevhodných lidí,víru v predestinaci nebo obecně útok na lidskou individualitu a svobodu. Superman v Goyerově scénáři může být sám nositelem genocidy, jejíž nebezpečí s ním jako s děckem přiletělo na Zem. Stejně tak ovšem snímek vypráví o nejednoduchém rozhodování o přijetí odpovědnosti z pohledu poloboha, který se snaží být naroveň s člověkem. Těžko by se postava s velkým S na prsou, jež tentokrát znamená v jazyce Supermanovy domovské planety Krypton Naději, dožila takového věku, kdyby neobsahovala celou řadu trvale platných podtextů a významů.
S vynikajícím obsazením, které dokáže schematicky a prostě napsaným figurám „vehrát“ do výrazu lidskost a větší hloubku, se podařilo Snyderovi to, v čem neuspěl v roce 2006 Bryan Singer. Muž z oceli totiž není retro komedie o neporazitelném moralistovi, který umí zvednout auto nad hlavu, ale nadčasový sen o chápavém a všemocném zachránci, v němž je skutečně uložen morální kodex stejně jako vnitřní rozpor. Je stejně tak zuboženým vyhnancem jako bohem, proto chápe trpící a je jim blízký. Vrátit takto vážnou až mesiášskou figuru do hry o dnešního diváka je větší risk, než se zdá. Velkolepé a hlasité Snyderovo divadlo to (i přes všudypřítomný patos a oběti kánonu, jako jsou věčné zachraňování Lois Lane nebo význam červené kápě) dokázalo.
Není pochyb o tom, že Muž z oceli je jen pohádkou ve velkém měřítku. Ve filmové stopáži není možné rozehrát a rozpracovat charaktery jako v seriálu a to může být největší slabinou scénáře v očích mnoha diváků, stejně jako nedostatek lehkosti a humoru. Superman však není Batman a inscenovat ho jako klasické drama by asi vedlo k ještě většímu zklamání. Koneckonců, Superman musí hlavně létat, a přestože je jeho představitel Henry Cavill z protagonistů hlavních rolí nejslabší, červená kápě mu sluší.
Muž z oceli (Man of Steel, USA, Kanada, Velká Británie, 2013, IMDb)
Režie: Zack Snyder, scénář: David S. Goyer podle komiksové série Superman, kamera: Amir Mokri, střih: David Brenner, hudba: Hanz Zimmer, hrají: Henry Cavill, Michael Shannon, Amy Adams, Russel Crowe ad., 143 min., distribuce: Warner Bros CZ (premiéra v ČR 20. 6. 2013).
Muž z oceli (Man of Steel, USA, Kanada, Velká Británie, 2013, IMDb)
Režie: Zack Snyder, scénář: David S. Goyer podle komiksové série Superman, kamera: Amir Mokri, střih: David Brenner, hudba: Hanz Zimmer, hrají: Henry Cavill, Michael Shannon, Amy Adams, Russel Crowe ad., 143 min., distribuce: Warner Bros CZ (premiéra v ČR 20. 6. 2013).
Přečteno 5049x
Článek vyšel v časopise Cinepur #88, červenec 2013.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2.9 /14
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Muž z oceli
**** CINEPUR (2.4)
**** ČTENÁŘI (2.5)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story
Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů
Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé
Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc
Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #88, červenec 2013
Z obsahu tištěného čísla:
Velký útěk (Jana Bébarová, mimo kino)
Star Trek: Do temnoty / Temnota plná odlesků (Vít Schmarc, kritika)
WOII revisited / Kontexty nizozemských válečných filmů Paula Verhoevena (Martina Veliká, téma)
Jen Bůh odpouští / Nanicovatý střep v postmoderní mozaice (Ondřej Pavlík, kritika)
Ptáci (Jana Bébarová, mimo kino)
Strůjci nebezpečných iluzí / Role médií ve filmech RoboCop, Total Recall a Hvězdná pěchota (Ondřej Pavlík, téma)