Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

2500 tun úžasu / Pacific Rim
kritika / Jiří Flígl / 17. 10. 2013
Novinka Guillerma del Tora působí v konkurenci soudobých blockbusterů jako anachronismus. Její koncept (nikoli však styl) se totiž podobá spíše produkcím první poloviny osmdesátých let. Zatímco dnes Hollywood své velké sezónní hity opírá o již prověřené franšízy z jiných médií, adaptace bestsellerů a remaky, na konci sedmdesátých a obzvláště v první polovině osmdesátých let to naopak filmy zakládaly následné franšízy rozbíhající se do jiných médií. Značky jako Hvězdné války, Indiana Jones, Gremlins, Krotitelé duchů či Návrat do budoucnosti si získaly nezměrnou popularitu díky tomu, že prostřednictvím schematických vyprávění a archetypálních příběhů přenášely diváky do osobitých fantaskních světů. Del Toro podobně přistupuje k populárním vývozním artiklům japonské televizní produkce, tzv. tokusacu seriálům a mecha anime.
Termín tokusacu doslova znamená „speciální efekty“. Jeho definičním znakem jsou bitky superhrdinů, robotů či monster, mnohdy gigantických rozměrů, které zosobňují herci navlečení od hlavy k patě v gumových či lepenkových kostýmech, již se pohybují v miniaturizovaných papundeklových modelech měst či přírodních scenérií. Odnož této tradice v rámci anime zastupují mecha seriály, kde lidští hrdinové pilotují obří stroje, zpravidla humanoidních konstrukcí. Pacific Rim v rámci této tradice vyznívá jako vysněný projekt velkého fanouška, který si vzal za cíl do doby fotorealistických digitálních efektů a pro publikum všech věkových kategorií přenést dětský úžas ze spektakulárních bitev titánských robotů a monster.
Lidé, kteří se otřeli o anime a viděli seriály jako psychologicko-existenciálně-teologický klenot Neon Genesis Evangelion či okázale sebereflexivní a žánrově karikaturní šílenost Gurren Lagann, můžou lkát nad tím, že přece existují co do profilace postav, jejich dramatických oblouků a komplexnosti světa lepší mechárny. Jenže ony uvedené seriály představují zcela výjimečné tituly, jejichž existence je podmíněná desítkami ustanovujících, průměrných i do různých jiných stylových či subžánrových směrů se vydávajících titulů. Pacific Rim se nepodbízí úzké skupině zasvěcenců – což samo o sobě v dnešní době představuje chvályhodné unikum –, ale naopak cílí na co nejširší publikum, pro které má být iniciačním titulem. Proto také na rozdíl od soudobých komiksových filmů nesází na exhibicionistickou sofistikovanost co do práce s žánrovými motivy a ikonickými postavami, ale vystačí si s přímočarým vyprávěním, schematickými jednorozměrnými postavami a naivními zvraty. Vyprávění sice přejímá některé narativní či stylové postupy anime, jako jsou motivační flashbacky, afektovaně karikaturní vedlejší postavy (oba vědátoři i překupník) a roztomilé kawaii figurky (paraziti monster), ale nestaví je okázale na odiv za účelem spasmatického pomrkávání po fanoušcích, nýbrž je funkčně začleňuje do soukolí gigantického popcornového spektáklu. Díky tomu zůstávají po celou dobu hlavní atrakcí osmdesátimetroví roboti a jejich zápasy s obřími monstry.
Stejně jako u jiných moderních blockbusterů si také tentokrát můžeme při uchopení snímku vypomoci podobou scén, ve kterých postavy napodobují očekávané reakce cílové divácké skupiny. Například v Transformers máme malého kluka nadšeně valícího bulvy na bitku robotů odehrávající se v jeho blízkosti, v Muži z oceli, jenž pojímá superhrdinský příběh jako chick flick, zase různé mladé ženy obdivující charismatičnost a mužnost nového Supermana. V Pacific Rimu touto funkci přejímá vedlejší postava doktora Newtona Geiszlera. Biolog mezi třicítkou a čtyřicítkou je současně erudovaný odborník na gigantická monstra, ale také jejich fanatický obdivovatel, jehož sebemenší detail z fyziognomie kaidžú uvádí do extáze a jenž ze všeho nejvíce touží se s nimi setkat tváří v tvář. Těžko si představit adekvátnější ekvivalent samotného Guillerma del Tora, potažmo dalších lidí, kteří dostávají husí kůži z představy realistických „2500 tons of awesome“. Naopak okázale karikovaná figura asociálního matematika Gotlieba jako by zosobňovala škarohlídy, kteří se babrají v logice vyprávění, poučkách o fikčních světech a podobných extrémech. Nicméně, jak ukazuje film, i ti se mohou nechat strhnout vizí nadšenců a vydat se s nimi na cestu do světa úžasu.
Pacific Rim (USA, 2013, IMDb)
Režie: Guillermo del Toro, scénář: Travis Beacham, Guillermo del Toro, kamera: Guillermo Navarro, hudba: Ramin Djawadi, střih: Peter Amundson, John Gilroy, hrají: Charlie Hunnam, Idris Elba, Rinko Kikuchi, Charlie Day, Burn Gorman ad., 132 minut, distribuce: Warner Bros (premiéra v ČR 11. 7. 2013).
Pacific Rim (USA, 2013, IMDb)
Režie: Guillermo del Toro, scénář: Travis Beacham, Guillermo del Toro, kamera: Guillermo Navarro, hudba: Ramin Djawadi, střih: Peter Amundson, John Gilroy, hrají: Charlie Hunnam, Idris Elba, Rinko Kikuchi, Charlie Day, Burn Gorman ad., 132 minut, distribuce: Warner Bros (premiéra v ČR 11. 7. 2013).
Přečteno 4915x
Článek vyšel v časopise Cinepur #89, říjen 2013.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.5 /8
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Pacific Rim
**** CINEPUR (3)
**** ČTENÁŘI (2.3)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie
Čím je člověk v systému? / Parazit
Hardcore Henry / Na YouTube do kina
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #89, říjen 2013
Z obsahu tištěného čísla:
Já a ty (Matěj Nytra, mimo kino)
Stařecká montáž orgasmů sopranistek / Donšajni (Ivo Michalík, kritika)
Nablýskané hvězdy i vousatí násilníci / Muslimové v Bollywoodu (Marie Kazmarová, téma)
Příběh odvěkého šílenství / Jasmíniny slzy (Kamila Dolotina, kritika)
Kdo koho bere vážně? / Fanoušci Bollywoodu z „Východu“ (Iva Baslarová, téma)
S Bournem v posteli / Liberace! (Antonín Tesař, kritika)