Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Nymfomanka: část I+II / Kdo je tady šiditel?
kritika / Jiří Flígl / 21. 1. 2014 / komentáře (11)
Lars von Trier figuruje v dnešním filmovém overgroundu jako solitér, jemuž se může rovnat jen Zdeněk Troška. Ostatně fakt, že oba tvůrci sami o sobě představují značku a záruku události, je pouze první z řady podobností. Jejich jména při propagaci zastiňují herecké hvězdy, s každou jejich novinkou se váže povinnost pro fanoušky i odpůrce mít na ně určitý názor a při reflexi jejich snímků se vše točí jen kolem autorů samotných a s nimi spojovaných předpokladů. Na druhou stranu zatímco Troška vyloženě polarizuje společnost, Trierovy filmy ve výsledku zůstávají na rovině ryze diváckého diskursu, ale širší dopad na veřejnou debatu nemají. Což nicméně neznamená neúspěch, protože v případě dánského performera nejde tolik o reálný dopad jednoho filmu jako o udržování celkového zdání autora.
Od dob Dogma 95 Trier soustavně pracuje na své image, takže dnes už automaticky v recenzích i distribučních anotacích padají variace slov „kontroverze“, „provokace“ či „enfant terrible“. Přinejmenším poslední roky ho pak nelze považovat jen za filmaře, ale spíše za mediálního kreativce, PR profesionála či spin doctora. Filmy totiž už nepředstavují cíl, ale pouze část rozsáhlé performance. Podobně jako legendární hororový šejdíř William Castle, proměňuje i Trier na základě důmyslné reklamy a doprovodných atrakcí své filmy v události, které si nemůžete nechat ujít, ale které také bez onoho přidaného humbuku ztrácejí podstatnou část svého účinku. Na rozdíl od přízemního Castlea ale on utilitární propagační prostředky povýšil na umělecká gesta a jejich prostřednictvím kolem sebe udržuje auru nikoli pouťového promotéra, nýbrž nonkonformního génia.
Nymfomanka pak představuje grandiózní vyvrcholení Trierova PR kultu. Diváci už si sami za různé aspekty díla dosazují domnělé intence – dokonce do takové míry, že i když něco nefunguje, je to bráno jako cílená zlomyslnost. Stejně tak se zcela uměle utváří idea opozičního publika, které bude z dvoudílného filmu o sexualitě pohoršené. Mýtus „pruderní společnosti“ přichází jako spása ve chvíli, kdy se při zhlédnutí obou dílů ukáže, že se žádná kontroverze nekoná a film jen formou grafomanského hypertextu předkládá sympatický pohled na oddávání se slasti a různým podobám jejího dosahování. Pokud vyloučíme určité extrémní minority, zjistíme, že to dnes s pruderností není nikterak žhavé. Žijeme v době, kdy román Padesát odstínů šedi prodává desítky milionů výtisků, televizní hity oplývají erotickými sekvencemi, porno má i feministické výroční ceny a sexualita či tělesnost tvoří podstatný element lifestylu. Jen na rozdíl od doby sexuální revoluce dnes sex neprostupuje do veřejnosti, ale náleží do soukromí. Jediný, koho iluze porna s hollywoodskými hvězdami a počítačově dodělávanými genitáliemi může reálně pobouřit, budou provozovatelé webů s nefalšovanými fotkami a klipy nahých celebrit typu Mr. Skin. Mohli bychom si říkat, že uvedení Nymfomanky do široké distribuce právě zpřítomňuje ono vyčlenění sexuality z veřejného prostoru. Tím bychom ale opět Trierovi jen něco přisuzovali, a hlavně bychom zastírali fakt, že právě na této dualitě vztahu k sexu propagačně a komerčně parazituje.
Zatímco Trier je všude možně vyzdvihován coby artový zvěstovatel, jenž nám přináší „chytré porno“, o celé řadě režisérů a režisérek, kteří chytré, zábavné a empatické porno točí či točili už před desítkami let, se vůbec nemluví. Co takové klasiky Gerarda Damiana, skvostné opusy a ambiciózní adaptace Radleyho Metzgera, politické a genderové satiry Clauda Mulota, rajcovní společenské sondy Kirdyho Stevense či portréty ženské sexuality českého emigranta Alana Vydry? A nezapomínejme ani na bohatou tradici skandinávské pornografie, do které ostatně třemi autorskými snímky přispěla firma Puzzy Power, odnož Trierem spoluzaložené Zentropy. Vedle těchto i dalších porno projektů desítek režisérů a režisérek, které fascinují svou kreativitou, osobitostí i bezprostředností vůči sexu v různých podobách, působí Nymfomanka jako artificiální kalkul. Ostatně když film oprostíme od veškerého PR nánosu, zůstane jen přechytračelý konstrukt, který zábavně podanou sexuální pouť titulní hrdinky halí do baloňáku okázale sofistikovaného filmu prostřednictvím aluzí k umění, popkultuře či rybaření. Jistě, všechno se dá vztáhnout k sexu a sex zase lze vidět jako hlavní hybnou sílu veškerého lidského konání, ale k tomuto poznání snad nepotřebujeme Triera.
Nymfomanka, část I. (Nymphomaniac: Volume 1, Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Manuel Alberto Claro, střih: Molly Marlene Stensgaard, hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Shia LaBeouf, Christian Slater, Jamie Bell, Mia Goth, Uma Thurman, Willem Dafoe, Jean-Marc Barr ad., 122 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 26. 12. 2013).
Nymfomanka, část II. (Nymphomaniac: Volume 2, Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Manuel Alberto Claro, střih: Molly Marlene Stensgaard, hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Shia LaBeouf, Christian Slater, Jamie Bell, Mia Goth, Uma Thurman, Willem Dafoe, Jean-Marc Barr ad., 123 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 9. 1. 2014).
Nymfomanka, část I. (Nymphomaniac: Volume 1, Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Manuel Alberto Claro, střih: Molly Marlene Stensgaard, hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Shia LaBeouf, Christian Slater, Jamie Bell, Mia Goth, Uma Thurman, Willem Dafoe, Jean-Marc Barr ad., 122 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 26. 12. 2013).
Nymfomanka, část II. (Nymphomaniac: Volume 2, Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Manuel Alberto Claro, střih: Molly Marlene Stensgaard, hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Shia LaBeouf, Christian Slater, Jamie Bell, Mia Goth, Uma Thurman, Willem Dafoe, Jean-Marc Barr ad., 123 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 9. 1. 2014).
Přečteno 9547x
Článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3 /24
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
S autorem textu naprosto souhlasím; po shlédnutí obou dílů jsem oplývala podobnými postřehy. Trefné!
Souhlasím s autorem článku v tom, že pan von Trier to už krapet přehání. Líbila se mi od něj Evropa - poctivý a pěkně natočený film, na který se dobře kouká; jednoduše film pro normální lidi, kteří nečtou složité filmové recenze. Taky Prvek zločinu nebyl špatný - pěkně to odsejpalo a nebyla to taková pasírka na city jako Prolomit vlny nebo Tanec v temnotách. Ty dva se více líbily přítelkyni, ale však víte jaké jsou občas ženy. Jen mi připadá jako trochu škoda, že článek moc neříká o tom, jaká teda vlastně ta Nymfomanka jako film teda je… jo a synovec studuje film a říká, že tam pořád ve škole taky hledají tu dominantu, jak to zmiňuje jeden z diskutujících.
to JB: to zní jako výrok někoho, kdo nerad poslouchá kritiku!>)
Jindřiška Bláhová (29.1.2014 18:10)
Zařadit takto zaměřený text považuje redakce Cinepuru za naprosto legitimní a přínosné pro debatu nad "fenoménem Nymfomanka a fenoménem von Trier", i když můžeme filigránsky diskutovat, zda co do žánrové čistoty spadá do Kritik. Z hlediska dramaturgie v něm má místo a rozhodně není symptomem klesajicí kvality Cinepuru, ani jeho autorů. Na stránkách vyšel jako doplňující i druhý text k Nymfomance, jež do detailu rozebírá strukturu díla samotného i režisérské postupy. Viz Nymfomanka: provokace jako systém - přednosti a slabiny /http://cinepur.cz/article.php?article=2752/ Pokud máte výhrady k textům vycházejícím v Cinepuru, buďte konkrétní. Rádi si poslechneme kritiku.
Zkrátka mi připadá jako zjednodušení kvůli propagačnímu "hype" zcela rezignovat na jakoukoli interpretaci a film prostě smáznout coby PR projekt či performanci (tomu se blížila kampaň, ale rozhodně ne rozpůlený čtyřhodinový film). Možná jen autor nevěděl, co si s filmem plným zdánlivě pouhých "alibistických naschválů" počít a tak se raději pustil touto cestou na jistotu, protože ho nenapadlo nic lepšího…
souhlasím, "kontextuální" kritika je v tomto ohledu případnější než bordwellovská formální a stylová analýza. vcelku trefná recenze.
Myslím si, že základom každej analýzy by mala byť dobre zvolená dominanta. Vzhľadom k Trierovej stratégii kde „filmy totiž už nepředstavují cíl, ale pouze část rozsáhlé performance“ sa zdá logické zvoliť ako dominantu reklamnú kampaň.
Autor si předně myslí, že analyzovat Nymfomanku z hlediska stylu, formálních prostředků, narace či fikčních světů je zbytečné, a navíc to odhlíží od podstatnějších aspektů toho projektu i Trierovy tvorby. Nymfomanka, bez ohledu na to kolik má či v budoucnu nakonec bude mít dílů, je z mého pohledu spíše PR projekt či performance, než film, a bylo mým záměrem to vyzdvihnout na úkor rozebírání filmů samotných. Jinak analýza může být jedním z nástrojů kritiky, ale rozhodně se kritika nerovná analýza.
Váš osobní pocit je samozřejmě jedna věc (i když je to pořád zjednodušování), ale když vydá Cinepur na svých stránkách text nazvaný "kritika" (dokonce dvoudílného filmu), dovoluji si očekávat spíš analýzu filmu než recenzi kampaně. Možná je to ale jen nadhodnocení skrze PR - časopis se prezentuje jako náročnější časopis/web pro cinefily, nicméně skutečnost za tím aktuálně značně pokulhává. Kolísající kvalita článků je ovšem problém všude - zejména když začnou docházet peníze…
Ja mám naopak pocit, že žiadny iný artový film si nezaslúži viac "napírat" interpretačné snahy do PR než Nymfomanka.
Autor evidentně není schopen napsat analytickou kritiku dvoudílného filmu, takže své interpretační snahy napírá alespoň do jeho PR kampaně. To už Cinepur klesl TAKHLE hluboko?
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl
KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie
Čím je člověk v systému? / Parazit
Hardcore Henry / Na YouTube do kina
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014
Z obsahu tištěného čísla:
Všetko je stratené / Survival v autorskom podaní (Michal Škamla, kritika)
Úvod / Nová vlna (ne)známá (Lukáš Skupa, téma)
Absurdní ekvivalent absurdního světa / Česká staronová vlna (v obraze Jaroslava Kučery) (Kateřina Svatoňová, téma)
IDFA / Liberální metropole jako tavicí kotel současných dokumentaristických tendencí (Martin Horyna, report)
Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé (Sylva Poláková, český talent)
O české nové vlně s Vladimírem Körnerem / Některé filmy nové vlny by se měly pouštět za trest (Tereza Frodlová, rozhovor)