Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

televize / Jiří Flígl / 8. 9. 2015

„Muži zapomněli na to, co je to divočina. Zapomněli na to, jak být opravdovými alfa samci.“ Těmito slovy začíná aktuální mediální kampaň firmy Old Spice, ale stejně tak by mohla padnout v některém z četných testosteronových dialogů či voiceoverů hlavního hrdiny v Cirkusu Bukowsky. Jenže zatímco z reklamy je cítit jasná nadsázka a karikování stereotypů, nový český seriál bohužel přináší zcela vážně míněný machismus. Navíc uvedený citát by v kontextu vět, které opravdu v jednotlivých dílech zazní, ještě patřil mezi ty snesitelnější a neurážlivé. Průpovídky hlavních i vedlejších hrdinů, kteří jsou přitom profilováni jako pozitivní postavy, jimž má divák fandit, si totiž nevystačí jen s patetickým chlapáctvím, ale v řadě případů mají otevřeně sexistickou a šovinistickou povahu. Například když policejní šéf peskuje své podřízené za nepořádek na oddělení, jako první si zgustne na policistce, které vyčte, že má dvě děti a že „si měla vybrat povolání, kde nebudete ve tři odpoledne nikomu chybět. Zločin a rajská s kolínkama nejde dohromady“. Jindy se zase dozvíme, že „jako většina žen měla Edita všude jen jedno heslo“ nebo že „znásilnění je pro ženský pokolení velice traumatizující fenomén, na druhou stranu se z něho může vyvinout velice účinná zbraň.“

Asi se sluší dodat, že Cirkus Bukowsky nepředstavuje retro seriál typu Mad Men (2007–2014), kde by podobné řeči byly součástí dobové stylizace, konfliktů postav či dokonce předmětem reflexe a kritiky. Jedná se o detektivku z České republiky současnosti, o které její tvůrci tvrdí, že „chtěli natočit napínavou, akční, skvěle obsazenou detektivní road movie sérii ve stylu ‚noir‘, která bude směle konkurovat zahraničním, zejména britským a dánským seriálům tohoto žánru.“ Velkohubé šovinistické žvásty z úst postav a neujasněné ambice přijít s českou troškou do světového mlýna populárních žánrů, ba dokonce ukázat, že našinec to umí lépe? Nebylo to tu už někdy? Ano, přesně před dvaceti roky v době, kde Češi náhle s nově nabytou svobodou čelili „výmyslům ze Západu“ jako feminismu a chtěli rychle dohnat svět. Dalo by se říci, že Cirkus Bukowsky je takovou lépe natočenou Nahotou na prodej (1993), která se také svého času těšila široké popularitě (dodnes se drží mezi 20 nejnavštěvovanějšími českými filmy porevoluční doby), ale nyní se všichni předhánějí v jejích odsudcích. Jenže zatímco dílo Víta Olmera představuje autentickou časovou konzervu méně lichotivých společenských fenoménů doprovázejících začátek demokracie v Česku, neadekvátně vychvalovaný seriál je fikcí svých autorů, která nejen že se v žádném případě nemůže rovnat se seriály ze zahraničí, ale (snad) má pramálo společného i s genderovou situací v České republice.

Podívejme se na onu tvůrci vzpomínanou konkurenci ze zahraničí. Na zcela obecné rovině určuje v současnosti styl televizní produkce na Západě trend „quality TV“. Ten představují seriály s lákavými výchozími koncepty, které staví na propracovaných scénářích a postupném vývoji postav i konfliktů napříč celými sériemi. Ačkoli to není žánrově zcela adekvátní, připomeňme, že mezi nejvýraznějšími tituly, které zaujímají přední příčky všemožných výročních bilancí, příznačně figurují seriály, které ve svém jádru demytizují a kritizují genderové mýty a stereotypy (Perníkový táta /Breaking Bad, 2008–2013/, Mad Men) či staví na aktivních a silných ženských postavách (Scandal /2012–2014/, Borgen /2010– 2013/). Nicméně situace se nikterak závažně nezmění, ani pokud se zaměříme jen na přímo uváděné britské a skandinávské detektivky. Mezinárodní hity dánské provenience jako Zločin (Forbrydelsen, 2007–2012), koprodukční Most (Broen, 2011–2013) či již průlomový Unit One (Rejseholdet, 2000–2004) disponují výraznou ústřední protagonistkou a pečlivě splétají síť vztahů kolem jednoho případu, kde každá sebemenší postava má své skryté motivace, jež podmiňují její jednání a jejichž odhalování posouvá vyšetřování dále. Dokonce i britský fenomén Luther (2010–2013), k jehož zasmušilosti a nihilismu by se mohlo zdát, že má Cirkus Bukowsky nejblíže, staví proti titulnímu hrdinovi mnohoznačnou Alice Morgan, jež prochází výrazným vývojem co do role ve vyprávění.

Cirkus Bukowsky jednak nemá propracovaný scénář, který by se alespoň snažil vyhýbat provařeným schématům, jež dnes najdeme jen ve druhořadých titulech vyplňujících méně lukrativní sloty vysílacího času. Stejně tak bychom zde stěží hledali charakterově vyprofilované či co do role ve vyprávění jakkoli výraznější ženské postavy. Naopak můžeme ženy ve vyprávění rozdělit do tří skupin: ty pozitivní, co jdou s hrdinou do postele (eventuálně lze dále dělit na podskupiny „hned“ a „až po chvíli“), negativní, což jsou otravné megery, které chlapům všelijak znepříjemňují život (opět dělitelné na manželky a mrchy s institucionální autoritou), a pak bezejmenné mlčící komparzistky. Na druhou stranu ani mužské postavy zrovna dvakrát osobnosti nepobraly a spíše představují chodící žánrová klišé, paradoxně taková, s nimiž se zahraniční seriálová tvorba už dávno rozloučila. Jediným styčným bodem Cirkusu Bukowsky se současnou cizí tvorbou zůstává řemeslně zvládnutá formální stránka – především kamera a výběr exteriérových lokací. Že to v českém prostředí představuje prvenství a unikát, ještě velký důvod k chvále nezavdává.

Když se oprostíme od falešných propagačních indicií, překvapivě se ukáže, že nový seriál vykazuje až nápadně mnoho styčných bodů s kultovním akčním thrillerem Poslední skaut (The Last Boy Scout, 1991) režírovaným Tonym Scottem podle scénáře Shanea Blacka. Vedle několika zjevných aluzí (scéna, kde hrdinu spícího v autě probudí skupina kluků) a stylizace (postava správňáckého poldy, který dusí splín v alkoholu a cigaretách, působí až jako přepálený cosplay za ikonického Joa Hallenbecka) tu v zásadě najdeme i totožný dějový rámec. Dva zcela protichůdné hrdiny, zásadového drsňáka a vyhořelého bonvivána, svede dohromady vražda dívky, kterou oba znali, načež se navzdory policii a zabijákům vydají po stopách, které vedou až k lokálnímu magnátovi. Dokonce také zůstává zastřešující rámec zdánlivé osudovosti a nihilismu, jenž ale jen dodává patetický tón veskrze optimistické snaze o znovuustanovení tradiční maskulinity. Shane Black ovšem svůj nejzásadnější scénář koncipoval jako úvahu nad proměnami žánru, kde pro typického správňáka staré školy hledal místo v novém světě po pádu železné opony, kde přestaly platit hodnoty dřívější éry a pro hrdiny předchozí éry najednou nebylo místo. Naproti tomu režisér a scénárista Jan Pachl spolu s kreativním producentem Josefem Vieweghem nepracují s aktuálně platnou opozicí starého a nového. Jejich počin spíše vyznívá jako nesoudná ambice vyvést českou kulturu z éry chcípáctví.

Viewegh a Pachl přitom svého hrdinu vybavili v zásadě vychytralým dramatickým obloukem. Když Nestora Bukovského na začátku prvního dílu divákům představí, vyznívá částečně jako seladón z nějaké prasárničky Jiřího Menzela či Jiřího Vejdělka a napůl jako rozumbradovský rozervanec vystřižený z chcípáckého opusu Petra Zelenky či Bohdana Slámy. Následkem smršti, která v jeho životě nastane po vraždě milenky, se tento doposud zaopatřený profesor psychologie a bytostný proutník náhle ocitá na ulici a bez práce. Proti své původní vůli je tedy okolnostmi dotlačen k tomu, aby přijal podivné dědictví, jež má podobu luxusního karavanu a vlastnického podílu v kočovném cirkuse. Odpoutání se od okovů pohodlného městského života a objevení prostředí světských a cirkusáků, které ještě dýchá příslibem dobrodružství a nevázanosti, se stává iniciací k tomu, aby se v hrdinovi probudil dřímající alfa samec. Následně spojí síly s willisovským policistou Kunešem, jenž je od sboru dočasně vyloučen kvůli alkoholismu, a společně začnou na vlastní pěst pátrat po příčinách a okolnostech vraždy. Postupnou proměnu Bukowského v chlapáka a aktivnějšího hybatele dění jednak stvrzují přibývající šrámy na jeho obličeji (opět výrazný prvek z Posledního skauta i dalších filmů podle scénářů Shanea Blacka), ale také postupné získávání hlavní odměny, nepřístupné a „záhadné“ cirkusácké divoženky Vesny.

Ve výsledku představuje Cirkus Bukowsky nesourodý hybrid starých a současných trendů. Je na jednu stranu hezké, že tvůrci ambiciózně opustili v Česku doposud praktikovaný model epizodických seriálů a přišli s vyprávěním na pokračování. Jenže aby fungovalo, nesměli by ho zabydlet jednorozměrnými klišé a schématy, která prostě tomuto formátu nemohou dát materiál k rozvádění napříč díly. Namísto očekávaných atributů detektivek navíc do popředí vystupuje patetická odysea za ztraceným chlapstvím, která má českým divákům nabídnout nové vzory mužství než jen zestárlé ikony totáčových seriálů (jako referenční bod se přímo v seriálu objevuje Major Zeman). Škoda, že přitom tvůrci rovnou neskočili do současnosti, ale nabízejí jen o pár let méně obstarožní typ gerojů. Jelikož hrdiny navíc podali nikoli s nadhledem, ale post-chcípáckou zahořklostí, je veškeré snažení jen k pláči.


Cirkus Bukowsky (Česká republika, ČT 2013)
Námět: Josef Viewegh, Jan Pachl, režie a scénář: Jan Pachl, kreativní producent: Josef Viewegh, hrají: Pavel Řezníček, Hynek Čermák, Jaromír Hanzlík, Predrag Bjelac, Michal Dlouhý, Marika Šoposká, Jan Vlasák, Vanda Hybnerová ad.

Přečteno 3215x

Článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY televize

Amazon vyráží do boje s HBO se seriálem o Černé Americe

Legion / Přivrácená strana superhrdinské televize

Doktor Thackery neobživne. The Knick končí po druhé sezóně

Sherlock / Krize postfaktického detektiva

The Crown / Lesk a tíha korunovačních klenotů

Semestr / S Erasmem dál než do Kosmu

Westworld / O černém vlku a bílé koze

Věčný svit neposkrvněné mysli zazáří i v televizním seriálu


DALŠÍ Z RUBRIKY

V Locarnu vyhrál čínský dokument o ženě s Alzheimerem

Zprávy z Netflixu: Bratři Coenové přichází, Disney odchází

Divák platí, aby přijímal / Rozhovor s Bertrandem Bonellem

Ghost in the Shell / Neodpustitelný upgrade

The Get Down / První selhání Netflixu

Twin Peaks / Vytěžování minulosti a narušování času

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky

Nymfomanka: část I+II / Kdo je tady šiditel?


RUBRIKY

anketa (22) / český film (64) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (577) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (94) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (32) / téma (825) / televize (80) / tisková zpráva (1) / událost týdne (183) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #91 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Hunger Games: Vražedná pomsta / Revoluce pro všechny (Táňa Zabloudilová, kritika)

Joe D’Amato / Nikdy jsem nepochopil, jaký typ hard-core filmů publikum chce (Enrico Ghezzi, Sergio Grmek Germani, rozhovor)

Moderní, nebo jen módní? / Reflexe počátků „nové vlny“ v Československu (Lukáš Skupa, téma)

Nymfomanka: část I+II / Kdo je tady šiditel? (Jiří Flígl, kritika)

Kapitán Phillips / Dramatická plavba středním proudem (Petr Svárovský, kritika)

IDFA / Liberální metropole jako tavicí kotel současných dokumentaristických tendencí (Martin Horyna, report)

+ více...