Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem

RoboCop / Padilhův marný boj s ratingem

kritika / Ondřej Pavlík / 14. 4. 2014

„Je to peklo. Z deseti nápadů mi devět zatrhnou,“ zoufal si údajně režisér José Padilha svému brazilskému kolegovi Fernandu Meirellesovi, když v Hollywoodu chystal natáčení nového RoboCopa. Zápasil přitom s podobnými větrnými mlýny jako holandský provokatér Paul Verhoeven, jehož stejnojmenný, groteskně násilný snímek z roku 1987 dostal od Americké filmové asociace jedenáctkrát rating X a až poté přístupnější R. Padilha ani nemusel film přestříhávat – studio jej od začátku směřovalo ke krotší verzi, což brzy způsobilo poprask mezi fanoušky, kteří si aktualizaci kultovní klasiky nedokázali představit bez patřičně krvavých cákanců. Klást automaticky rovnítko mezi brutalitu a kvalitu je ale samozřejmě nesmysl. Padilhův RoboCop se nadto vydává jiným směrem než Verhoevenův. Je ovšem zajímavé srovnat, jak si obě autorské osobnosti s toutéž látkou poradily, zvlášť když šlo současně o jejich první setkání s limity hollywoodské produkční kultury.

Pokud filmový rating zasahuje do žánru akční sci-fi, citelně se dotýká zejména speciálních efektů a celkového výtvarného řešení. Verhoeven se v RoboCopovi výrazně opíral o brakovou estetiku, jejíž absurdní nadsazenost posouvala fašisticky laděný scénář do polohy sardonické satiry korporátní reaganovské Ameriky. Snímek si tak ponechal dostatečnou míru subverze navzdory nuceným úpravám. Přestřelky s odpadávajícími končetinami a rozleptanými obličeji zdůrazňovaly hollywoodské zaujetí násilím a zároveň obnažovaly bezcitnost kapitalismu. Padilhův RoboCop ale existuje v době „kapitalismu s lidskou tváří“, v době digitálních triků, jež mají často zahlazovací funkci a oproti těm praktickým jsou málokdy až hmatatelně odpudivé. Nemuselo jít nicméně o nezvratné omezení, jelikož ke zpodobení systému založeného na předstírané humánnosti by aseptický digitál mohl být nástrojem více než vhodným.

Jít cestou důsledného zahlazování čehokoli rušivého by se v novém RoboCopovi nabízelo i proto, že během přerodu v „dokonalého“ vymahače zákona se tady Alex Murphy ocitá ve stadiu iluze svobodné volby. Jak se navíc dozvídáme od Pata Novaka, moderátora televizní show s agresivní rétorikou upomínající na republikánské Fox News, USA v tomto fikčním světě vyvážejí armády robotických vojáků s cílem udržet globální pořádek a minimalizovat přitom ztráty na životech. Hned v první, reportážně pojaté scéně z Teheránu, v níž americké drony potlačují povstání tamních vzbouřenců, snímek naznačuje, že by nabízenou ideologickou perspektivu mohl reflektovat i formálně. Těsně předtím, než jeden z robotů zlikviduje íránského chlapce, totiž kamera uhne alibisticky stranou. Motiv nenápadné cenzury ale film nerozvíjí systematicky, když se k podobné taktice znovu uchýlí až ve své druhé polovině, ve zcela zatemněné a nepřehledné scéně RoboCopova zátahu na drogovou mafii.

Stejně tak je ale na Padilhově snímku patrná snaha vzepřít se nízkému ratingu a testovat jeho mantinely. Když Murphy po osudové transformaci prvně vidí zbytky svého těla, vzbuzuje pohled na jeho osamocené pulzující plíce mrazivé zděšení. Následná videoherně pojatá akce, která bojiště krátce ukazuje v primitivních grafických náčrtech, pak působí jako z jiného filmu. Ačkoli chápu, že v popisovaných kontrastech byl jistý tvůrčí záměr, nevyrovnanost tónu RoboCopovi spíše škodí. Pokud tedy Verhoevenův film ztělesňoval zvrhlou logiku tehdejší sociopolitické reality a dováděl ji do naprostých extrémů, Padilha totéž dělá jen z části…a na komplexnější studii vyhrocených systémových jevů, o jakou se pokoušel ve svých Elitních jednotkách, tu zřejmě neměl dostatek tvůrčí svobody. Skutečně radikální akční sci-fi, jenž by o svazku kapitalismu a virtuality zvládalo podnětně vypovídat, je proto opět třeba hledat mezi béčkovými tituly, kterým na tomto poli dodnes vládne formálně punkový a tematicky bohatý Gamer režisérského dua Neveldine & Taylor.

RoboCop (USA, 2014, IMDb)
Režie: José Padilha, scénář: Joshua Zetumer, kamera: Lula Carvalho, střih: Peter McNulty, Daniel Rezende, hudba: Pedro Brofman, hrají: Joel Kinnaman, Gary Oldman, Michael Keaton, Abbie Cornish ad., 117 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 6. 2. 2014).

RoboCop (USA, 2014, IMDb)
Režie: José Padilha, scénář: Joshua Zetumer, kamera: Lula Carvalho, střih: Peter McNulty, Daniel Rezende, hudba: Pedro Brofman, hrají: Joel Kinnaman, Gary Oldman, Michael Keaton, Abbie Cornish ad., 117 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 6. 2. 2014).

Přečteno 4743x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

RoboCop

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #145

#145

únor 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145

Australská kriminální historie Justina Kurzela

Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr

Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech

Místo zločinu Česko / Televizní podoby true crime

True Crime / Úvod

True crime / Fascinace zločinem jako součást zábavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Návštěva muzea lásky / Undine

KVIFF: Zpráva o novém filmu Václava Kadrnky


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Média, umění a meze hacktivismu / Transmediale (Matěj Strnad, report)

Komorník (Jana Bébarová, mimo kino)

O normalizační televizi natvrdo / Zelinář a jeho televize (Jaromír Blažejovský, kniha)

Odvaha „obsadit dějiny“ / The Mill, České století a zákruty faktuálního dramatu (Veronika Klusáková, téma)

Kroužení a věčný návrat k (ne)známému / Alain Resnais. Kinematografia mozgu (Matěj Nytra, kniha)

Borgman / Zaklepe bezdomovec na domovní dveře a povídá… (Antonín Tesař, kritika)

+ více...