Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Následky lásky / Dumy znuděného křížovkáře

Následky lásky / Dumy znuděného křížovkáře

kritika / Jan Kolář / 7. 4. 2014 / komentáře (2)

Úvodní záběr Sorrentinova celovečerního debutu z roku 2004 tvoří jedna z nejjednodušších a také nejcyničtějších anekdot ironizujících filmové diváctví. Přes dvě minuty trvající hypnotický pohled do nekonečné chodby, z jejíž hlubiny se v rytmu ambientní melodie vynořuje lidská postava, končí náhlým nástupem kontaktního zvuku a mechanickým švenkem, který odhalí, že předchozí minimalistická kompozice mléčného světla, pravoúhlých linií prostoru a rodícího se pohybu nebyla ničím jiným než záběrem na zřízence vlekoucího suterénem bankovního domu těžký kufr ke dveřím výtahu. A že plastový podvozek zavazadla na vycíděné dlažbě příšerně vrže.

I všechny následující scény Následků lásky jsou komponovány ve stejném duchu. Prašná všednost je v nich ozvláštňována způsobem, který občas hraničí s eskamotérstvím, jen proto, aby další záběry, promluvy a střihy skutečnost zaplavenou barvami a zvuky posléze znovu srazily do monotónní (a povětšinou i monochromatické) banality. Je to pozoruhodně důsledný, byť možná únavný způsob, jak divákům zprostředkovat nudou prosáklý život hlavního protagonisty Titta di Girolama, jehož nejosobnější replika konstatuje, že to „nejhorší, co může potkat toho, kdo tráví mnoho času o samotě, je nedostatek fantazie.“

Zážitek nudy totiž nesouvisí jen s nedostatkem představivosti. Mnohem častěji jej vyvolává závrať z ohromné rozlohy lhostejného času, kterou nedokáže nic a nikdo překlenout. Člověk, který se nudí, už nemůže svůj život odvyprávět a dát mu smysl – stejně jako poušť pohlcuje koryta řek, vysušuje nuda hlasy a jejich příběhy. Místo proudu, po němž je možné plout (a během plavby k cíli se proměnit), symbolizuje tikot hodin plochu, kterou je možné nanejvýš rozparcelovat (a být při tom stále stejný). Není proto divu, že děj Následků lásky je na tomto filmu tím nejméně podstatným – mafiánská historka o muži, kterého Cosa Nostra odsoudí k „existenci bez života“, je jen jedním z mnoha ornamentů, které se v Sorrentinově filmu objevují. Nejde o to vyprávět, ale bavit se konvencemi, pomocí nichž obvykle naivnější režiséři vyprávění konstituují. Žánr mafiánských filmů i jeho mýtus o nezávislosti plodící monstra tak Sorrentino ustavičně podemílá opakovaným připomínáním nejvyčpělejších rekvizit; rádoby hlubokou poetiku artových filmů pro změnu trhá na kusy estetika a stroboskopický střih reklamních klipů. Divácká očekávání jsou podkopávána všudypřítomnými zcizovacími efekty tak pravidelně, až se ony samy stanou hybnou silou celého filmu. Pokud jde o reprezentaci nudy, představují Následky lásky učebnicový (a tudíž i trochu nudný) příklad: svět je nezajímavý, ale je možné ho alespoň co nejzajímavěji zobrazit. Zajímavé však může být jen to, co je vidět, a proto je nutné, aby svět jeho obraz překryl.

Coby architekt obrazů, které toho víc zakrývají než odhalují, patří Sorrentino k zvláštnímu typu filmařů, kteří ztratili iluze a důvěru v možnosti filmu. Nejen Následky lásky, ale i zbylé snímky, které od svého debutu natočil, vyjadřují pochybnosti o schopnosti kinematografických obrazů odkazovat k čemukoli jinému než k sobě samým. Záběry mohou podle Sorrentina mluvit jen tehdy, pokud se promění ve znaky a film v text. I proto jeho filmy připomínají ze všeho nejvíc katalog vzájemně nahraditelných šablon, jež lze dle libosti sestavovat do efektních kombinací.

Úlevná bezelstnost Následků lásky spočívá v tom, že si – narozdíl od snímků jako Božský či Velká nádhera, kde se s větším či menším úspěchem pokouší kritizovat snahy proniknout pod povrch mediálních zkratek ukotvených v historické a kulturní paměti, – s touto (post)cinefilní kombinatorikou vystačí. Jednotlivá pravidla klasických žánrů (i jejich travestie), narativní postupy rozpuštěné v dalších a dalších epicyklech, mafiáni v teplákovkách, krásné ženy v šatech od Armaniho i závěrečný závan transcendence: vše je na svém místě, jako v dobře vyplněné křížovce. Jako v jediné věci, v níž kdy Titta di Girolamo podle svých slov vynikal. Ačkoli vlastně ne. Vyluštěná křížovka končí odhalenou tajenkou. Následky lásky připomínají spíš sudoku.

Následky lásky (Le conseguenze dell’amore, Itálie, 2004, IMDb)
Scénář a režie: Paolo Sorrentino, kamera: Luca Bigazzi, střih: Giorgiò Franchini, výprava: Lino Fiorito, hudba: Pasquale Catalano, hrají: Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Enzo Vitagliano ad. 100 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 2. 2014).

Následky lásky (Le conseguenze dell’amore, Itálie, 2004, IMDb)
Scénář a režie: Paolo Sorrentino, kamera: Luca Bigazzi, střih: Giorgiò Franchini, výprava: Lino Fiorito, hudba: Pasquale Catalano, hrají: Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Enzo Vitagliano ad. 100 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 2. 2014).

Přečteno 3832x

Článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Následky lásky

****  CINEPUR (3.5)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

koleso  (8.4.2014 17:54)

No jo, teď na to koukám - o tři roky dřív natočil "L’uomo in più" a to má 100 minut, čili žádnej kraťas. Možná bych radu Bereniky Matějíčkové nebýt osoba, "co se v kině mentálně třeba ani neuprdne bez konzultace s imdb, pokud jde o to, jestli se jí film vlastně líbí či nic", neměl brát tak doslova. (citováno podle knihy Velký Iritoriát, Praha 2013)

kus reci  (8.4.2014 14:48)

Následky lásky nie sú Sorrentinov dlhometrážny debut, či..?

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl


DALŠÍ Z RUBRIKY

Ostré předměty / Jehly v sametu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Roman Polanski začne natáčet film o Dreyfusově aféře

EU do konce roku uzákoní obsahové kvóty pro Netflix a Amazon

Génius průměru / Deadpool 2

Ostrava Kamera Oko odkrývá první programové tipy

Woody Allen si po desítkách let dává od filmování přestávku


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Saulův syn / Holocaust na výbornou

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních

Dheepan / Obrazy k neuvěření

Camille Claudel 1915 / Neúprosná symetrie


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (73) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (750) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (684) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (93) / tisková zpráva (1) / událost týdne (215) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #92 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #92, duben 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Kontra-mytológia amerických dejín alebo čo zamlčuje Untold History of the United States (Filip Lucinkiewicz, téma)

O normalizační televizi natvrdo / Zelinář a jeho televize (Jaromír Blažejovský, kniha)

Od pojízdných balvanů po robotučňáky / BBC a její špioni v divočině (Veronika Havlová, téma)

V Československu nikdo zůstat nechtěl / Rozhovor s Goranem Markovićem (Marie Barešová, rozhovor)

Kandidát / Slovenský žánrový film s trpkou príchuťou (Michal Škamla, kritika)

12 let v řetězech / Pod bičem z floskulí (Ivo Michalík, kritika)

+ více...