Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby

český talent / český film / Sylva Poláková / 16. 7. 2014

Bohdanu Bláhovci (1984) se ještě před jeho třicátými narozeninami podařilo dostat svůj absolventský film do tuzemské kino-distribuce a získat ohlas u diváků i kritické obce. Dokument Show! (2013), který vznikal dva roky v blízkosti protagonistů a protagonistek komerčního projektu uměle vytvořené dívčí kapely 5Angels, získal na Mezinárodním festivalu dokumentárního filmu Jihlava Cenu diváků a o půl roku později mu byla přiznána také Cena české filmové kritiky.

Ve srovnání s jinými dokumenty z prostředí českého showbyznysu, jako je nedávno premiérovaný snímek Víta Klusáka Český žurnál: Dělníci bulváru (2014) nebo starší exkurze do světa mladých modelek Čtyři kroky dvojpůlka (2000) Eriky Hníkové, zaujímá Bohdan Bláhovec daleko „ztišenější“ pozici. Ačkoli se o Show! píše a mluví jako o kritickém filmovém pohledu na eticky problematický model v podstatě dětské práce omlouvané přípravou na budování kariéry, Bláhovec v roli režiséra v samotném filmu otevřeně nekonfrontuje svoje názory s postoji účastněných. Kritické postřehy pravděpodobně pronikly až díky řadě rozhovorů, jež po Českých lvech, kde byl film nominován za nejlepší dokument, poskytl českým médiím.

Bláhovcovo rozhodnutí jít v budoucnu, jak sám říká, „v této režírované tichosti ještě dál“, je na první pohled nečekaným obratem u autora, který se paralelně s dokumentární tvorbou věnuje performativní disciplíně poetry slam. Fenomén „básnických utkání“, která spočívají v živé autorské prezentaci vlastních básní před publikem, jež následně určí vítěze, si čeští slameři ztížili o navýšený podíl improvizace. Rýmy tak vznikají často většinou až na pódiu.

Ačkoli se jedná o dvě jiné mediální oblasti, nachází Bláhovec mezi dokumentaristikou a živou poezií určité paralely a především inspirace, které si může přenášet z jedné do druhé. „Samozřejmě se jedná o jiná média, ale v principu lze najít mnoho podobností. Osobně mě baví přemýšlet i o filmové řeči jako o jazyku – notabene to sám termín implikuje.“

„Když připravuji či analyzuji film, zjišťuji, že pro jeho definici jsou mi vlastně nejblíže kategorie z oblasti literatury. Říkám si pokaždé – bude to esej, reportáž, báseň, román?“ vysvětluje a dodává: „Ve slamu bezpochyby nacházím větší míru improvizace a volnosti struktury, která je dána i tím, že ve verbálním projevu mám mnohem rychlejší reakci, než můžu uplatnit ve filmovém záběru. Dlouho jsem používal příměr, že se verbálně dokáži vyjadřovat ve složitých rozvitých souvětích, kdežto své filmy stavím spíše z holých vět. Důležitým průnikem je schopnost práce s momentem překvapení. Právě ten je důvodem, proč volím poezii improvizovanou místo poezie cizelované a dokumentární film s 'herci' reálnými namísto profesionálními.“

Ve studentském filmu Kdo chce zabít Ashley (2007) o českém porno-průmyslu vystupuje Bohdan Bláhovec jako moderátor a v kvazi muzikálovém autobiografickém snímku O domě (2008) je režisérem i hlavním protagonistou. Předcházející snímky prozrazují, že Bláhovec umí pracovat s hybridními tvary a jeho vnímání hranice dokumentárního filmu je poměrně otevřené: „Je to vnitřní, pocitová hranice. Vždy přemýšlím, jestli například během voleb v Kalifornii volili lidé guvernérem spíš Arnolda Schwarzeneggera nebo Terminátora? Pravděpodobně oba dva, ale jen blázen by mohl rozumně prohlásit, že je Schwarzenegger mimozemský robot. Je to velmi tenká hranice, která stejnou měrou platí i neplatí. Osobně mi přijde důležité nahlížet film primárně jako otisk reality, jako umělou skutečnost, ne naopak. Fikce je ve filmu paradoxně vždy nadřazená primární realitě. Pravdou ale je, že diváci takzvaného dokumentárního filmu mívají tendenci chápat to opačně...“

Z dosavadní Bláhovcovi práce se zdá, že jej zajímají oblasti masových médií, popkultury a k tomu se vážící otázka popularity. Natáčel o zmiňovaném porno-průmyslu, showbyznysu a také politice. Ke konci se blíží natáčení filmu o plzeňské kandidatuře na Evropské město kultury 2015, kterou jako plzeňský rodák sledoval od samého počátku. V přípravné fázi se nachází kolektivní projekt filmové „verze“ úspěšné knihy Vladimíra 518, Tomáše Součka a dalších autorů Kmeny. Současné městské subkultury, v rámci něhož se Bláhovec bude věnovat takzvaným gotikům a hiphoperům.

Ačkoli Bláhovec projevuje sympatie k různým formám subkultur, kmenová dogmata mu prý nikdy neumožnila se s žádnou z nich plně ztotožnit. Solitérská pozice a přitom vědomí nevymanitelného spříznění s průměrem charakterizuje nejlépe režijní vidění jeho filmových protagonistů: „Sám jsem produktem patologické doby. Uvědomuji si to, vadí mi to a zároveň v tom jedu úplně stejně jako člověk průměru. Jen o tom potřebuji přemýšlet.“


FILMOGRAFIE:

Show! (2013, bakalářský absolventský film FAMU)

proStory (2011, spoluautorství pořadu ČT)

O domě (2008, studentský film FAMU)

Kdo chce zabít Ashley? (2007, studentský film FAMU)

proStory (2011, spoluautorství pořadu ČT)

Přečteno 2690x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY český talent

Rudolf Šmíd / Kronikář strašáků

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Macula / Prchavá monumentalita

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem

Olmo Omerzu / Filmy o ztrátě nevinnosti

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu

Před hlubokým nadechnutím / Současná česká animace

Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu

Český film na dobré cestě / Anketa o současném stavu domácí tvorby

Úvod k tématu 112: České filmové obrození?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Film o životě / Jako z filmu

Macula / Prchavá monumentalita

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé

Jakub Nepraš: světelný kinetismus současnosti


RUBRIKY

anketa (22) / český film (67) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (10) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (589) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (33) / téma (825) / televize (81) / tisková zpráva (1) / událost týdne (186) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů (Antonín Tesař, editorial)

Avengers / Syntéza postav, motivů a účinků (Martin Kos, téma)

Moderní éra blockbusteru nezačala s Čelistmi / Rozhovor s filmovým historikem Richardem Nowellem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky (Jiří Flígl, videohra)

Přátelé, mutanti a průšviháři / Současné jihokorejské blockbustery (Antonín Tesař, téma)

Je Decasia vůbec film? Nesamozřejmost samozřejmého (Martin Kubina, videoart)

+ více...