Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného

kritika / Petr Svárovský / 17. 6. 2014

Se snímky zachycujícími předrevoluční události v sovětizovaném východním bloku poválečné Evropy se můžeme zejména díky domácí produkci setkávat v tuzemských kinech poměrně pravidelně. Podobné filmy obvykle spadají do žánru trpké komedie (Pupendo, Občanský průkaz…) a zpravidla je pro ně typická i nostalgická sklíčenost ze života v tehdejších podmínkách socialistického režimu. Legendární režisér Andrzej Wajda se však ke zmíněné době ohlíží ve svém nejnovějším snímku Walesa: člověk naděje rozdílnou optikou. Mnohými oceněními vyznamenaný polský tvůrce skepsi odmítá a po Muži z mramoru a Muži ze železa se na přelom sedmdesátých a osmdesátých let nevrací proto, aby znovu kriticky upozornil na poměry socialistického Polska. Spíše na sklonku svojí kariéry prezentuje svůj názor na dodnes velmi kontroverzní postavu polských i evropských dějin, disidenta a jednoho ze zakladatelů odborového hnutí Solidarita Lecha Walesu.

Wajda se svými sympatiemi k prvnímu prezidentovi svobodného Polska nikterak netají a odvozuje od nich i výstavbu děje. Vyprávění je rozděleno do dvou časových linií. Walesovo interview s italskou novinářkou Orianou Fallaci se střídá s retrospektivní cestou po stopách elektrikáře gdaňských loděnic, který v sobě objevuje moc burcovat davy a postupně získává ocenění Nobelovou cenou za mír a vítězství jeho Solidarity ve volbách roku 1989. Tento způsob narace dělá z Walesy po většinu děje vypravěče, díky čemuž může Wajda zdůvodnit zaujaté vyznění celého filmu. Walesa svoje činy značně heroizuje a polský vládní aparát naopak líčí jako téměř bezmocný útvar. Polská vláda totiž nemá prostředky, kterými by zlomila jeho odhodlání pro odborářskou angažovanost. Z jeho jednání jsou navíc patrné obavy jak ze Sovětského svazu, např. v narážce na „české řešení“ ze srpna roku 1968, tak hrozby vlastních občanů hojně se sdružujících v odborovém hnutí při solidárních stávkách. Nátlak na Walesovu osobu prostřednictvím výhrůžek ze strany tajné policie sice film svým způsobem interpretuje, staví se k němu však poněkud zdrženlivě a ponechává stranou i spekulace nad Walesovou údajnou spoluprací s polskou Bezpečnostní službou. Wajda se nevyhýbá dobové reflexi, ale jelikož není hlavním hybatelem děje, je poněkud upozaděna. Daleko se táhnoucí fronty na ubývající zboží a neustálý nedostatek snášejí Lech i jeho žena Danuta poměrně smířeně a podobně se stavějí i ke svým pravidelným ztrátám zaměstnání. Praktiky policie, která Walesu za jeho protiústavní činnost často zadržovala, navíc hrdina dokonce dokáže obrátit ve svůj prospěch; při každém pobytu ve vězení o svém zadržení informuje své okolí a získává tím pro odbory stále větší podporu veřejnosti. A bojovou, přesto pozitivně vyznívající, atmosféru podporuje i Wajdovo stylistické provedení.

Navzdory svému věku vytvořil bezmála devadesátiletý režisér až nečekaně dynamický snímek. Scény prezentující eskalaci sporů, demonstrace a jejich násilné potlačování policií působí zejména díky velmi svižnému střihu převážně akčním dojmem. Primární zájem tak není věnován svištícím obuškům, vymláceným zubům nebo odděleným končetinám; na konflikty je pohlíženo s nadhledem jako na logické vyústění vyhrocené situace a především historický fakt ovlivňující nebo ovlivněný Walesovou Solidaritou. Tomu účelu poměrně dobře slouží i manipulace s historickými záběry, do nichž Wajda nepokrytě vkládá záběry fikční, což mu umožňuje plynulý přechod od četných dokumentárních vstupů zpět do příběhu, ale zároveň i ohýbat realitu ve prospěch svého politicky nevyhraněného příběhu.

Wajda se striktně drží žánrových konvencí životopisného filmu a navzdory tématu, které k tomu vytrvale svádí, tak nevypráví primárně politický film. Walesa: člověk naděje proto nelká nad totalitní minulostí Polska. Jeho poselstvím se naopak zdá být naděje v existenci výjimečných jedinců s odvahou „dělat to, k čemu se nikdo jiný nemá.“

Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, Polsko, 2013, IMDb)
Režie: Andrzej Wajda, scénář: Janusz Glowacki, kamera: Pawel Edelman, střih: Milenia Fiedler, Grazyna Gradon, hudba: Pawel Mykietyn, hrají: Robert Wieckiewicz, Agnieszka Grochowska, Iwona Bielska ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 3. 4. 2014).

Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, Polsko, 2013, IMDb)
Režie: Andrzej Wajda, scénář: Janusz Glowacki, kamera: Pawel Edelman, střih: Milenia Fiedler, Grazyna Gradon, hudba: Pawel Mykietyn, hrají: Robert Wieckiewicz, Agnieszka Grochowska, Iwona Bielska ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 3. 4. 2014).

Přečteno 3523x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Walesa: člověk naděje

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

Strukturovaná polysémie nejen pro ten dnešní den / Nový a Gott

Když Jimmy potkal Kim / Volejte Saulovi

Samy nocí tmou / Světlonoc

Making Elvis Cool Again / Elvis

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island


DALŠÍ Z RUBRIKY

Mezipatra zkouší Prolomit ledy

Nejnovější filmy ze střední Evropy a procházka s Polańskim

Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu

Nové knihy o filmu či fotce na Ji.hlavě

Nene / Krmení divého publika

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi

Men / Pohanské mutace

Arvéd / Arvédova pouť do pekla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Kapitán Phillips / Dramatická plavba středním proudem


RUBRIKY

anketa (31) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (185) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů (Antonín Tesař, editorial)

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky (Jiří Flígl, videohra)

AFO / Velký třesk televizního dokumentu (Monika Bartošová, report)

Lukešovy dějiny (kolem) filmu (Alena Šlingerová, kniha)

Je Decasia vůbec film? Nesamozřejmost samozřejmého (Martin Kubina, mimo kino)

Alain Guiraudie / Král útěku francouzské kinematografie (David Čeněk, profil)

+ více...