Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany

editorial / Jindřiška Bláhová / 19. 8. 2014

„Nejde o to dělat politické filmy, nýbrž dělat je politicky,“ formuloval kdysi svoji tvůrčí (i životní) filosofii Jean-Luc Godard. Letos v Cannes své vize opět přetavil do politické praxe, když si nepřišel pro Zvláštní cenu poroty za snímek Adieu au langage (Sbohem řeči). V gestu ještě provokativnějším se oddaný jazyku kinematografie jako jedinému, jímž se chce a může vyjadřovat, „omluvil“ řediteli Thierry Frémaux a odcházejícímu prezidentu Gillesovi Jacobovi „dopisem v pohybu“ za svou neúčast na tiskové konferenci. V asociativní montáži doprovázené jeho chraplavým hlasem namíchal Hannah Arendt, svého psa, Boba Dylana, Francoise Truffauta s kamerou a pařížský bar Havana, „kam loni odjel tramvají zaplatit svůj dluh z roku 1968.“ Jízdě předcházel titulek Kuba, revoluci propašoval citací postavy z Alphaville.

„Ještě jednou díky za pozvání, ale víte, že se distribuce už dlouho neúčastním a nejsem tam, kde si myslíte, že jsem. Vlastně jsem se vydal po jiné cestě. Obýval jsem jiné světy, někdy léta, někdy pár sekund, pod ochranou filmových nadšenců; odešel jsem a zůstal”, vzkázal Godard s enigmatickou tečkou, že „jeho srdce už není v jeho ústech“. Godard vzal do důsledku zbytnělou „autorskou politiku“ festivalu a v době mrtvých autorů si sám pro sebe v rámci pravidel hry, která neuznává, znovu vykolíkoval (jen napůl) ironicky a v duchu politického bytí prostor auteura. Mistra, který si může dovolit nepřijet a namísto sebe zaslat audiovizuální Hass-Liebesbrief. Jak Godardovi rozumět? Odpověď se pokouší najít David Čeněk v analýze Sbohem řeči, která je jedním ze dvou textů v tematické části Film a politika věnovaných tomuto režisérovi (s. 65). Tím druhým je osobní vyznání jeho přítele Daniela Cohn-Bendita.

Godard přitom pozoruhodně obývá v čísle i jiné světy – nejenže jeho Číňanka rudě září na obálce –, ale ke „starému dědkovi“, jehož film dokáže osvěžit jako letos žádný jiný na přehlídce, se vrací i režisér Petr Václav v lehce netradičním rozhovoru pořízeném po uvedení jeho filmu Cesta ven v Cannes (s. 24). Godardův vzkaz je možné číst i jako připomínku, že festivaly jsou akce politické a to nejen nutně ve smyslu úzkém, jak si dějiny (i Godard) pamatují Cannes z roku 1968. Festivalovou politiku, do níž zapadá i sám „velký mistr“, detailně a neotřele rozebírá Jakub Felcman v reportu Systém se zhroutil (s. 6). Kauzu Cannes letos Cinepur pokrývá vydatně. Již zmíněné texty doplňuje report o soutěži a analýzy dvou výrazných snímků – Alleluia uvedeného v Quinzaine des réalisateurs a Mommy, s níž se dělil Godardův film o cenu. Mommy se, na rozdíl od vítězného Zimního snu, objevil i na programu festivalu v Karlových Varech. Důvodům, proč canneský vítěz absentoval, a jak se programová politika v Česku konané přehlídky bude muset zřejmě i kvůli nim výhledově proměnit, se věnuje Antonín Tesař (s. 12). Nemohl se přitom nedotknout – nemrskačsky – i ceny pro Mela Gibsona, jež sice přímo nesouvisí s programovým směřováním, ale s festivalovou politikou a profilem ano.

Inspirativní i příjemné čtení. Ideálně takové, abyste byli na poslední stránce u konce s dechem.

Přečteno 4686x

Článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 138

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Making Elvis Cool Again / Elvis

Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142

Absurdní komedie z amerického Jihu / Moudrá krev Johna Hustona

Spontánní vynalézání filmu / Šindži Sómai

Nebeský běh přes překážky o vlastní duši / Neon White

Říkanky posedlého batolete / The Baby

Archiv pohyblivého obrazu / Mimo kino

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1102) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (288) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #94 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Obnažený Autor: Český žurnál 2014 (Lucie Česálková, glosa)

Filmy Gianfranca Rosiho na DAFilms (Matěj Nytra, web)

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany (Jindřiška Bláhová, editorial)

Cannes 2014 / Systém se zhroutil (Jakub Felcman, report)

Transformers: Zánik / Bůh je robot (Ondřej Pavlík, kritika)

Olga / Olga dnes (Oto Horák, kritika)

+ více...