Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany

Když Godard a jeho pes jedou tramvají do Havany

editorial / Jindřiška Bláhová / 19. 8. 2014

„Nejde o to dělat politické filmy, nýbrž dělat je politicky,“ formuloval kdysi svoji tvůrčí (i životní) filosofii Jean-Luc Godard. Letos v Cannes své vize opět přetavil do politické praxe, když si nepřišel pro Zvláštní cenu poroty za snímek Adieu au langage (Sbohem řeči). V gestu ještě provokativnějším se oddaný jazyku kinematografie jako jedinému, jímž se chce a může vyjadřovat, „omluvil“ řediteli Thierry Frémaux a odcházejícímu prezidentu Gillesovi Jacobovi „dopisem v pohybu“ za svou neúčast na tiskové konferenci. V asociativní montáži doprovázené jeho chraplavým hlasem namíchal Hannah Arendt, svého psa, Boba Dylana, Francoise Truffauta s kamerou a pařížský bar Havana, „kam loni odjel tramvají zaplatit svůj dluh z roku 1968.“ Jízdě předcházel titulek Kuba, revoluci propašoval citací postavy z Alphaville.

„Ještě jednou díky za pozvání, ale víte, že se distribuce už dlouho neúčastním a nejsem tam, kde si myslíte, že jsem. Vlastně jsem se vydal po jiné cestě. Obýval jsem jiné světy, někdy léta, někdy pár sekund, pod ochranou filmových nadšenců; odešel jsem a zůstal”, vzkázal Godard s enigmatickou tečkou, že „jeho srdce už není v jeho ústech“. Godard vzal do důsledku zbytnělou „autorskou politiku“ festivalu a v době mrtvých autorů si sám pro sebe v rámci pravidel hry, která neuznává, znovu vykolíkoval (jen napůl) ironicky a v duchu politického bytí prostor auteura. Mistra, který si může dovolit nepřijet a namísto sebe zaslat audiovizuální Hass-Liebesbrief. Jak Godardovi rozumět? Odpověď se pokouší najít David Čeněk v analýze Sbohem řeči, která je jedním ze dvou textů v tematické části Film a politika věnovaných tomuto režisérovi (s. 65). Tím druhým je osobní vyznání jeho přítele Daniela Cohn-Bendita.

Godard přitom pozoruhodně obývá v čísle i jiné světy – nejenže jeho Číňanka rudě září na obálce –, ale ke „starému dědkovi“, jehož film dokáže osvěžit jako letos žádný jiný na přehlídce, se vrací i režisér Petr Václav v lehce netradičním rozhovoru pořízeném po uvedení jeho filmu Cesta ven v Cannes (s. 24). Godardův vzkaz je možné číst i jako připomínku, že festivaly jsou akce politické a to nejen nutně ve smyslu úzkém, jak si dějiny (i Godard) pamatují Cannes z roku 1968. Festivalovou politiku, do níž zapadá i sám „velký mistr“, detailně a neotřele rozebírá Jakub Felcman v reportu Systém se zhroutil (s. 6). Kauzu Cannes letos Cinepur pokrývá vydatně. Již zmíněné texty doplňuje report o soutěži a analýzy dvou výrazných snímků – Alleluia uvedeného v Quinzaine des réalisateurs a Mommy, s níž se dělil Godardův film o cenu. Mommy se, na rozdíl od vítězného Zimního snu, objevil i na programu festivalu v Karlových Varech. Důvodům, proč canneský vítěz absentoval, a jak se programová politika v Česku konané přehlídky bude muset zřejmě i kvůli nim výhledově proměnit, se věnuje Antonín Tesař (s. 12). Nemohl se přitom nedotknout – nemrskačsky – i ceny pro Mela Gibsona, jež sice přímo nesouvisí s programovým směřováním, ale s festivalovou politikou a profilem ano.

Inspirativní i příjemné čtení. Ideálně takové, abyste byli na poslední stránce u konce s dechem.

Přečteno 3877x

Článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 129: Debut

Editorial 128 / Do you feel lucky?

Editorial / Tenkrát ve světové kinematografii a Cinepuru

Editorial 126 / Netflix

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Víc než westernová revize / First Cow

Bradley Cooper si zahraje v novince Paula Thomase Andersona

Kniha o Pavlovi a Daně

Ondřej Šálek / Pochopení za každou cenu

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Mezi žánry, přístupy a autory / Neviditelná legenda Corey Yuen

Falešní hráči hongkongské komedie / Filmy bratrů Huiových


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 129: Debut

Editorial 128 / Do you feel lucky?

Editorial / Tenkrát ve světové kinematografii a Cinepuru

Editorial 126 / Netflix

Editorial 125: Rumunská nová vlna


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (969) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (775) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (259) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #94 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

České století / Natočili Češi svoji historii? (Jaroslav Pinkas, téma)

Branding.sk / Našiel sa autor a čo ďalej? (Žofia Bosáková, téma)

Obléhání pevnosti Cannes (Dominika Prejdová, report)

Cannes 2014 / Systém se zhroutil (Jakub Felcman, report)

Dogmatická hudba Top of the Lake je portálem na Nový Zéland (Jiří Špičák, soundtrack)

Hany / Generační výpověď z kavárny, kde nikdo nemá co říct (Táňa Zabloudilová, kritika)

+ více...