Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů

editorial / Antonín Tesař / 30. 7. 2014

Při čtení mnohých recenzí seriálu Temný případ jsem se často setkal s formulacemi, které opakují, že takováhle míra sofistikovanosti/filmařského umu/herecké bravury/umělecké hloubky se v televizi jen tak nevidí. Důvod, proč jsem na podobná vyjádření začal být alergický, není ani tak to, že „kvalitní“ TV seriály jsou fenomén starý přinejmenším patnáct let. Vadí mi spíš neustálé připomínání toho, že bychom televizi měli brát za něco apriorně méněcenného vůči kinematografii. Televizní seriál v téhle perspektivě pořád vypadá jako postižený bratříček, kterého je třeba pohladit po zdeformované hlavičce, kdykoli se mu povede něco, co snese srovnání s „velkým“ filmem. Podobně retardační mi přitom připadá i opačné tvrzení, které říká, že dnešní seriály jsou lepší než filmy – obvykle totiž neznamená ani tak vyzdvihování seriálů, jako spíš kritiku filmů, které jsou tak špatné, že i něco natolik pokleslého jako televize je dokáže převálcovat. Stejným syndromem dnes trpí i komiksy vůči literatuře a videohry vůči filmu a ve všech případech to znamená jednak přinejmenším implicitní degradaci těchto uměleckých forem a jednak chybný předpoklad, že by díla daných „podřadných“ druhů měla obstát vůči těm „hodnotnějším“ na jejich vlastním hřišti. Problém toho, když je nějaký komiks „poctěn“ tím, že dostane literární cenu (např. Dotter of Her Father’s Eyes od Mary a Bryana Talbotových, který v roce 2012 obdržel Costa Book Award), nebo když televizní seriál získá ocenění vyhrazené filmům (známý případ Českého lva pro Hořící keř), je právě v tom, že se tím stávající hierarchie spíš stvrzuje než zpochybňuje. Navíc doba, kdy výraz, že něco „vypadá televizně“ platil za urážku, už je dávno pryč. Naopak, v éře „zesílené kontinuity“ se většina hollywoodských filmařů už několik desetiletí shodne na tom, že práce pro televizi a práce pro film se z hlediska filmového stylu nijak výrazně neliší. Přitom není vlastně nijak těžké brát jako samozřejmé východisko, že konkrétní televizní seriály je možné na základě společných znaků srovnávat s filmy, ale že jako obecně vzaté formáty jsou vzájemně nesouměrné. Temný případ je toho dobrým příkladem. Např. chápat uzavřenou osmidílnou první sezónu jako osmihodinový film znamená zničit celou její strukturu, která velmi obratně zachází s vlastní epizodičností. Proto je sice možné, že Matthew McConaughey hrál detektiva Rusta přesvědčivěji než Rona Woodroofa v Klubu poslední naděje, ale bylo by krajně nefér, kdyby za tuto roli dostal Oscara.

Přečteno 3686x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 138

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Making Elvis Cool Again / Elvis

Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142

Absurdní komedie z amerického Jihu / Moudrá krev Johna Hustona

Spontánní vynalézání filmu / Šindži Sómai

Nebeský běh přes překážky o vlastní duši / Neon White

Říkanky posedlého batolete / The Baby

Archiv pohyblivého obrazu / Mimo kino

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Hlediště jsou ti druzí / Annette

Korejští filmaři dobývají vesmír / Čističi vesmíru

Losing Control / Control


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1102) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (288) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Je Decasia vůbec film? Nesamozřejmost samozřejmého (Martin Kubina, mimo kino)

Temný případ / Za stěnou spánku (Antonín Tesař, televize)

Spring Breakers (Jana Bébarová, mimo kino)

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky (Jiří Flígl, videohra)

Přežijí jen milenci / Jarmusch a jeho kapela mění kytaru v obří gong (Jiří Špičák, soundtrack)

Noe / Organizace spojených náboženství (Vít Schmarc, kritika)

+ více...