Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rychlejšími médii již ohlasy na letošní sérii autorských dokumentárních filmů vysílanou Českou televizí pod značkou Český žurnál prosvištěly, přičemž obecně nejkladnějšího hodnocení se dostalo poslednímu z odvysílaných dílů – Obnaženému národu Filipa Remundy. Jednalo se přitom o snímek, jenž na první pohled patřil k těm kontroverznějším. Záměrné zobecnění úvahy o českých dovolenkářích v Chorvatsku na úvahu o některých aspektech české národní povahy více než jiná témata a jiné metody jejich uchopení vyžadovalo ubránit se povrchnosti i ulpění na pozlátku lidového kýče a jeho banálního odsouzení. Snahu problematizovat předsudky a stereotypy nelze upřít žádnému ze snímků cyklu, Remundův film nicméně skutečně výjimečný je, především ve způsobu, jakým manifestuje jeden z nejskloňovanějších aspektů současného českého dokumentu – totiž „autorství“.

Z hlediska témat se letošní řada Českého žurnálu odklonila od aktuálních kauz k obecnějším otázkám dlouhodobější platnosti, a tím i svého druhu patologičtějším společenským problémům. V novém pojetí se vrátilo téma soužití s Romy (Gadžo Tomáše Kratochvíla), pozadí v širších kontextech konzumní společnosti sdílel Obnažený národ s Dělníky bulváru Víta Klusáka. Otázku viny jednotlivce ve zkorumpovaném systému řešil Zločin pana Chytila Ivo Bystřičana. Problémy Ostravska a zanikající hornické profese pak Já, horník Karla Žaluda. Toto přecílení provázel ještě jeden velmi důležitý jev, a to zpestření dokumentaristických přístupů, a s ohledem na podtitul cyklu tudíž i verzí „autorského dokumentu“.

Celý text najdete v Cinepuru 94, který vychází příští týden.