Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Transformers: Zánik / Bůh je robot

Transformers: Zánik / Bůh je robot

kritika / Ondřej Pavlík / 22. 8. 2014

Když v jedné z úvodních scén Zániku vynálezce Cade Yeager zavítá do polorozpadlého biografu plného harampádí, starý šéf kina otráveně zamručí cosi o nekonečném zástupu remaků a filmů na pokračování. Nostalgicky přitom vzpomíná na El Dorado, western s Johnem Waynem, který téměř do písmene opakuje zápletku dřívějšího snímku Howarda Hawkse, Rio Bravo. „Chcete mi spílat za neoriginalitu? Té bylo plno už v klasickém Hollywoodu,“ jako by říkal Michael Bay. Není to navíc naposledy, co jeho čtvrtý díl série Transformers odhaluje argumentaci postav jako zpochybnitelnou či přímo pokryteckou.

Yeager, který coby protagonista poprvé nahrazuje pubertálního Sama Witwickyho, zakazuje dospívající Tesse jakékoli milostné avantýry, ačkoli jemu samotnému se dcera narodila už na střední. Uživit se snaží konstruktérskou prací ve své texaské stodole, jenže si nedokáže vydělat ani na její údržbu. Černošskou exekutorku vyhání ze svého pozemku s puškou v ruce, zatímco v každém druhém záběru vlaje americká vlajka. Těžko si představit důsledněji ztvárněnou esenci jižanské bigotnosti, které schází snad jen přehnané pánbíčkářství. V blockbusteru, jenž nám naznačuje, že Bůh je robot, s nímž lze bojovat, ale na tradiční duchovno není místo.

Náboženstvím je ve fikčním univerzu Transformers technologie a jejím prorokem se v Zániku stává milionář Joshua Joyce, který svou vyholenou hlavou, brýlemi a několikadenním strništěm nápadně připomíná Steva Jobse. Joshuu nám film nejprve prezentuje jako pokrokového vývojáře s despotickými sklony, aby z něj po jeho přechodu na stranu dobra udělal zmateného šaška zamilovaného do čínské kolegyně. Přes tuto rozporuplnost ale jeho postava nikdy nepřekročí rámec zesměšňující karikatury. A protože Tessa se vinou své pasivity stává jen objektem, který je třeba zachránit, a její přítel, závodník Shane, je po většinu času nevýrazný nešika, vyvstává tu otázka, zda je vůbec některá z postav v klasickém slova smyslu hrdinou.

Pokud tedy stále platí, že (údajně) mizantropní Bay upřednostňuje roboty před lidmi, nabízí se přesunout pozornost právě k mechanickým bytostem. Jak ovšem mimoděk naznačuje už oficiální česká anotace k Zániku, která rozdělení na „hodné“ Autoboty a „zlé“ Deceptikony relativizuje zmírňujícími uvozovkami, ani tady to nebude tak prosté. Ne že by snad série Transformers směřovala k úvahám o nejednoznačnosti ozbrojených konfliktů. Od prvního spielbergovského dílu, který ještě Autoboty líčil jako přerostlé domácí mazlíčky, se ale jejich vůdce Optimus Prime čím dál zřetelněji ukazuje jako nelítostné krvelačné monstrum. Svou mesiášskou rétoriku plnou vznešených slov o boji za svobodu pak v novém filmu Optimus zcela popře, když po svém vzkříšení zařve „Zabiju vás!“ a svého největšího protivníka nakonec doslova roztrhne vejpůl.

Transformers tak vytváří svět ovládaný záludnými nadnárodními korporacemi, ke kterým však neposkytují žádnou uspokojivou alternativu. Vládní složky tentokrát zastupuje jen komicky poddajný prezidentův poradce a jakékoli hypoteticky kladné postavy jsou v lepším případě vnitřně rozpolcené, v horším duševně narušené.

Vezmeme-li dále v úvahu, že následkem strategické produkční spolupráce s Čínou si tamní režim ve snímku vyjednal ryze propagandistické, narativně bezvýznamné okénko, jeví se Zánik jako zavrženíhodný odpad. Z týchž důvodů je ale možné film sledovat jako fascinující popkulturní artefakt, který v sobě hromadí vyostřené projevy konzumního kapitalismu a v nihilistickém duchu je staví proti hroutícím se konzervativním hodnotám. Nezřízené, divácky ubíjející opájení se roztříštěnými kusy digitálního šrotu pak obdobným způsobem doplňují absurdně kýčovité výjevy, v nichž siluety hrdinů stojí proti zapadajícímu slunci a pronášejí bezduché repliky. Po zkušenosti s loňským Potem a krví, Bayovou neskrývanou satirou amerického snu, se při sledování Zániku ještě naléhavěji než dřív vkrádá myšlenka, nakolik vlastně může opulentní styl Transformerů přispívat k jejich sebemrskačskému pojetí.

Transformers: Zánik (Transformers: Age of Extinction, USA, 2014, IMDb)
Režie: Michael Bay, scénář: Ehren Kruger, kamera: Amir Mokri, střih: Roger Barton, William Goldenberg, Paul Rubell, hudba: Steve Jablonsky, hrají: Mark Wahlberg, Stanley Tucci, Nicola Peltz ad., 165 min., distribuce: Cinemart (premiéra v ČR 26. 6. 2014).

Transformers: Zánik (Transformers: Age of Extinction, USA, 2014, IMDb)
Režie: Michael Bay, scénář: Ehren Kruger, kamera: Amir Mokri, střih: Roger Barton, William Goldenberg, Paul Rubell, hudba: Steve Jablonsky, hrají: Mark Wahlberg, Stanley Tucci, Nicola Peltz ad., 165 min., distribuce: Cinemart (premiéra v ČR 26. 6. 2014).

Přečteno 3025x

Článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Transformers: Zánik

****  CINEPUR (1)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Editorial 120: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Umírání lidové písně / Studená válka

Ostré předměty / Jehly v sametu

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

MFF KV: Donbas je podle Loznici krajinou chaotických nejistot


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #94 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #94, srpen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Filmy Gianfranca Rosiho na DAFilms (Matěj Nytra, web)

Branding.sk / Našiel sa autor a čo ďalej? (Žofia Bosáková, téma)

Obléhání pevnosti Cannes (Dominika Prejdová, report)

Cannes 2014 / Systém se zhroutil (Jakub Felcman, report)

Olga / Olga dnes (Oto Horák, kritika)

X-Men: Budoucí minulost / Mutanti ve slepé uličce (Michal Böhm, kritika)

+ více...