Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Magio Works - Jan Matoušek / Světelný navigační infosystém pro Prahu

Magio Works - Jan Matoušek / Světelný navigační infosystém pro Prahu

český talent / Sylva Poláková / 4. 11. 2014

Grafický design ve spojení se světlem a městským prostředím je jedním z nejvýraznějších činitelů podílejících se na scenérii (noční i denní) soudobých měst. Tomuto tématu se dlouhodobě prakticky i teoreticky věnuje grafický designer Jan Matoušek (*1984). Street art a konkrétně graffiti, se kterým začal pracovat ještě v teenagerských letech, určili Matouškův vztah k městskému prostředí, jež ho jako ústřední téma provázelo i během studia na VŠUP.

V roce 2005 nastoupil do vůbec prvního ročníku ateliéru grafického designu a nových médií Petra Babáka, který se stal progresivním a inspirativním mezioborovým prostředím. O možnosti filmu v jeho rozšířené podobě se zajímala řada Matouškových kolegů, ať už jako o obohacení grafické profese nebo přímo přesedlali k videoartu (Tereza Janečková), k novým médiím (Prokop Bartoníček) či například videomappingu, kterým se zabývá také Amar Mulabegovič ze skupiny Macula, jíž jsme věnovali jeden z předchozích profilů. Matoušek byl již během studií vyzván, aby se stal členem Babákovy Laboratoře, jež slučuje proměnlivý tým grafických designerů i dalších profesí a zabývá se specifickými projekty na pomezí několika disciplín jako jsou i architektura či film.

Matoušek, který se později stal asistentem v Babákově ateliéru, věnoval svou diplomovou práci interdisciplinární oblasti chápání města jako vizuálního média: „Zvolil jsem si téma, jež mě dlouhodobě provází. Tedy město, komunikace v něm, jeho vizuální stránka odehrávající se nejen na fasádě. Světlo jako princip jsem si zvolil proto, že je pružné, dá se aplikovat na fasádu bez potřeby montovat složité konstrukce, a že může být neničivým, širokosáhlým nástrojem.“Tento projekt, který je zčásti vizionářský a z části resumuje předchozí pokusy o „urbanizaci" grafického designu, po níž Matoušek sám volá, vyústil (alespoň prozatím) ve stejnojmenné knize Město=Médium / Město a světlo.

Jeho vlastní intervence, světelný navigační systém pro Prahu, je založený na projekci grafického rozhraní, které by se v ideální podobě nabízelo k interakci s kolemjdoucími. Ačkoli především z majetkoprávních důvodů zůstalo u testovacích projekcí, Matouškova vize „oživlého“ prostoru zanechala svou stopu v geniu loci piazzetty Nové scény, průchodu na Vltavské, větráků u Smíchovského nádraží nebo v rušné ulici u Gymnázia Na Zatlance. Z řady možných lokací si vybral záměrně místa, která jsou zároveň městským dopravním uzlem, kde se mísí pěší, hromadná doprava i automobilový provoz a přitom jsou typickým místem-nemístem, jakýmsi tranzitem postrádajícím plnohodnotné využití. Jako další důvod výběru uvádí svůj zájem o „spíš brutalistickou architekturu nebo sociální realismus.“ Vysvětluje, že se mu „neslučuje promítat na neorenesanci nebo baroko“ a dodává „ve vztahu k architektuře se mi líbí symbiotický vztah. Podle mého názoru by ani světelné intervence neměly jít proti ní.“ Forma světelné projekce, kterou zvolil z řady dnes rozšířených městských světelných průniků (jako jsou různé typy obrazovek a displejů nebo staršího neonu), měla za úkol tyto konkrétní lokace „prosvětlit, občerstvit a dát jim tak nový rozměr.“

Prvotní Matouškovou motivací byla rozladěnost ze současného stavu městského itineráře, a to především v oblasti grafického designu. „Praha je zanesena z velké části nekvalitním grafickým designem a všudypřítomnou reklamou. Jakákoli předchozí rozvaha o vztahu k místu je velmi vzácná. Mou motivací bylo přispět ke změně tohoto neutěšeného stavu,“ říká. Zároveň je v jeho projektu přítomný jakýsi sociální apel na samotné obyvatele.

Informace, které měly být v tomto navigačním systému „vysílány“, zahrnovaly vedle zavedených „žánrů“ jako je počasí a kulturní nebo dopravní servis také možnost interakce s kolemjdoucími. Jeden ze způsobů, jak se podílet na vytváření interaktivního města, spatřuje Matoušek ve využití současných technologií, především těch, které jsou široce rozšířené a zabírají podstatné místo v naší schopnosti komunikovat. Sdílení informací pomocí internetu a mobilních zařízení vede k tomu, že se od virtuálního světa neoddělujeme ani tehdy, pohybujeme-li se v žitém fyzickém prostoru. Matoušek se proto ptá: „Jaký je důvod nezobrazit informace, které máme ve svých mobilech, rovnou na fasádě?“ Sám vidí v této možnosti „site-specific rozměr, kdy se člověk stává součástí prostředí a není izolován v krabičce (mobilního telefonu) svého vlastního světa.“


Světelné intervence (realizace a publikace)

M=M navigační infosystém (2011, Praha)

Jan Matoušek, Vladimír 518, Markéta Vinglerová (eds.), Město=Médium, BiggBoss + VŠUP, 2012.

Přečteno 3101x

Článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY český talent

Tomáš Svoboda / Jako film

Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku

Rudolf Šmíd / Kronikář strašáků

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Macula / Prchavá monumentalita

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem


DALŠÍ Z RUBRIKY

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Editorial 120: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tomáš Svoboda / Jako film

Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku

Film o životě / Jako z filmu

Macula / Prchavá monumentalita

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #95 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #95, říjen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Kouzlo měsíčního svitu / Kouzlo čtyřiačtyřicetkrát viděného (Ivo Michalík, kritika)

Profil Petera Kerekese / Sametové (sou)hry s pamětí (Matěj Nytra, profil)

Autistický festival Locarno 67 (Jakub Felcman, report)

Child of Light / Malá interaktivní pohádka (Jan Švelch, videohra)

Ida / Co říct a co neříct (Lucie Česálková, kritika)

Úsvit planety opic / Evoluční slepá ulička (Jaromír Franta, kritika)

+ více...