Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Jimmy P. / Rozpačitá psychoterapie

Jimmy P. / Rozpačitá psychoterapie

kritika / Michal Böhm / 10. 2. 2015

Americký debut francouzského režiséra Arnauda Desplechina si odbyl svoji premiéru v hlavní soutěži Cannes již minulý rok. O auru jisté exkluzivity tak stačil za svoji více než roční existenci již dávno přijít. Už na základě divácké odezvy v zahraničí je navíc patrné, že ve filmografii Desplechina jde spíše o podprůměrný snímek. Proto je z hlediska distribuční strategie společnosti Artcam zarážející, že se Jimmyho P. rozhodla do českých kin přivést s takovým zpožděním.

Film s podtitulem Psychoterapie prérijního indiána spadá do kategorie psychoanalytických, konverzačních dramat, předkládajících dvojí konflikt v různých časových rovinách. V současnosti se psycholog – v našem případě francouzský etnolog amerických Indiánů a psychoanalytik Devereux (Mathieu Amalric) – snaží léčit svého pacienta – Indiána kmene Blackfoot (Benicio del Toro) – trpícího duševním traumatem. Vzájemný vztah doktora a pacienta utváří první konflikt, zatímco druhý se odehrává v pacientově minulosti, jež se manifestuje v jeho vzpomínkách a snech. Právě prostřednictvím snů se také zpřítomňují události, jež pacienta do psychických problémů uvrhly. Hlavním nedostatkem Desplechinova snímku je, že žádný z konfliktů neoplývá očekávanou dynamikou, zásadnějším vývojem a překvapivou pointou.

Narativní rozpačitost Jimmyho P. působí až dojmem rezignace na důsledné psychologické drama. Snímek se utápí v nedramatické popisnosti skutečné Devereuxovy vědecké studie, která posloužila jako předloha snímku. Celkový dramatický důraz je kladen na rozhovory, které ovšem postrádají napětí mezi postavami a jejich repliky nacházejí často jen ilustrativní filmovou oporu. Je až zarážející, kolikrát v celém filmu zcela zbytečně zazní otázka, na kterou tazatel nedostane jinou odpověď než „To nevím.“ Když pak v závěru například pacient vychovaný v katolické víře vyčítá ateistickému doktorovi, že ho odvrátil od Boha, odvolává se tím ke dvěma větám, které zazněly bez jakéhokoli důrazu v první půlhodině. Ze sledování těchto sezení divák nemůže mít jiný než mdlý emotivní dojem, což platí i pro film jako celek.

Desplechinova neschopnost vybudovat poutavý vztah svých dvou protagonistů je o to překvapivější, že ve svém předchozím snímku Vánoční příběh dokázal rozvíjet psychologickou drobnokresbu celé plejády postav i složitou síť jejich vzájemných vztahů a přitom nekladl takový důraz na dialogy jako v případě Jimmyho P.. Flashbacky a vizuální ztvárnění Jimmyho snů přitom dokazují, že režisérova síla spočívá právě ve schopnosti podmanivě ztvárňovat sekvence, které jsou průběžně deformovány myslí a stavem prožívajícího subjektu. Svojí pozoruhodnou skladbou, svícením a hlavně užitím nadsázky působí na diváka osvěžujícím dojmem. Bohužel jich je ve filmu poskrovnu.

Příliš rozvinuté nejsou ani motivy odkazující k širšímu kontextu doby, ve které se děj odehrává. Názor, že film subtilním způsobem vypovídá něco o době po 2. světové válce, ať už o společenské situaci původních obyvatel Ameriky či stavu psychoanalýzy, také působí jako nezasloužená nadinterpretace díla, v němž jsou tyto motivy zpracovány velmi sporadicky a téměř výhradně verbálně. Zcela mimo kontext samotného děje potom stojí informace, kterou uvádí český distributor v anotaci a která tvrdí, že se „Devereux zapíše do dějin psychologie jako ten, kdo definoval posttraumatický syndrom, postihující válečné veterány.“ K tomu ve filmu ovšem vůbec nedojde. Zcela redundantní je naopak rozvinutá vedlejší linie sledující návštěvu Devereuxovy milenky. Nevytváří totiž žádnou paralelu k hlavnímu ději a působí spíše jako romantický motiv prosakující z autorových předchozích děl. Desplechin tu zbytečně fabuluje, místo aby odhalil jiné zajímavější aspekty života a díla reálné postavy průkopníka etnopsychiatrie George Devereuxe.

Pro celý film je pak emblematická jedna z mnoha rozprav, kde je otázka „Jak se vůbec pozná, kdy taková psychoanalýza vlastně končí?“ (ne)zodpovězena slovy „Jak to mám vědět?“ Podobně se po svém smyslu a závěru ptá i celý film, ve kterém je dramaturgicky možné například i to, že se symptomy nemoci, jež uvedly v chod celý děj, před jeho koncem znenadání po celkové léčbě vrátí a postavy nad tím pouze mávnou rukou.

Jimmy P. (USA, Francie, 2013, IMDb)
Režie: Arnaud Desplechin, scénář: Arnaud Desplechin podle knihy George Devereuxe Reality and Dream, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Laurence Briaud, hudba: Howard Shore, hrají: Mathieu Amalric, Benicio del Toro, Gina McKee ad., 117 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 4. 12. 2014).

Jimmy P. (USA, Francie, 2013, IMDb)
Režie: Arnaud Desplechin, scénář: Arnaud Desplechin podle knihy George Devereuxe Reality and Dream, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Laurence Briaud, hudba: Howard Shore, hrají: Mathieu Amalric, Benicio del Toro, Gina McKee ad., 117 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 4. 12. 2014).

Přečteno 2922x

Článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Jimmy P.

****  CINEPUR (1.5)

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Vymítač předsudků / Antologie města duchů

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime


DALŠÍ Z RUBRIKY

Martin McDonagh připravuje film o jednom pokaženém přátelství

Zmutovaná soap opera / Mutazione

Marhoul chystá anglickojazyčný film o senátorovi McCarthym

Editorial / Tenkrát ve světové kinematografii a Cinepuru

Moje filmy jsou pro mě dokumenty / Masterclass s Davidem Cronenbergem

Od převratu k sametové totalitě / Revoluce 1989 v dokumentárním filmu

Jan Němec / Histoire(s) du cinéma Jana Němce

Zeitgeist podle Ireny Pavláskové


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Lepší zůstat vně / Berlinale 2018

Berlinale: Z českých filmů nejvíc zaujal dokument Až přijde válka

Berlinale: Politika zatím ustupuje hvězdám z červeného koberce

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting


RUBRIKY

anketa (25) / český film (92) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / distribuce (1) / dvd (121) / editorial (101) / fenomén (73) / festival (91) / flashback (1) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (120) / komiks (10) / kritika (832) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (756) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (113) / rozhovor (165) / scénář (4) / soundtrack (48) / téma (919) / televize (107) / tisková zpráva (1) / událost týdne (251) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (65) / web (42) / zoom (160)

Cinepur #97 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Černé uhlí, tenký led / Fotbalový zápas podle čínských pravidel (Antonín Tesař, zoom)

Interstellar / Neúprosné mizení světů (Tomáš Stejskal, kritika)

Pohádkář / Bezkontaktní vztahy (Ivo Michalík, kritika)

Nejlepší filmy roku 2014 (Redakce, anketa)

Zrozeni k akci, dobrodružství a zabíjení / Akční podívaná v italské populární kinematografii 80. a 90. let (Jan Švábenický, téma)

Frank / Kdo nemá masku, není normální (Jaromír Franta, kritika)

+ více...