Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hacker / Oslnivý monolit na pomezí světů

Hacker / Oslnivý monolit na pomezí světů

kritika / Ondřej Pavlík / 21. 4. 2015

Věrohodnost nového filmu Michaela Manna prý ocenili i samotní profesionální hackeři. Očekávání hodnověrně ztvárněných IT procesů ale při sledování snímku spíše škodí. Hacker je v první řadě uchvacující metafyzický kyber-thriller, v němž komplexní data utváří strohé grafické obrazce připomínající věžákovitou strukturu východoasijských megalopolí.

Působivé kompozice nočních velkoměst, které jsou s Mannovou tvorbou neodmyslitelně spjaté už od raného Zloděje, tak v aktuálním filmu získávají výrazné tematické opodstatnění. Makro a mikro perspektiva se tu v extrémních polohách setkává už v úvodu, kdy záběr na osvětlenou, hustě prosíťovanou Zemi vystřídá detailní vizualizace datového proudu. Fyzické věci jsou v Hackerovi opakovaně přirovnávané k virtuálním a obráceně a snímek toto vzájemné prostupování konkrétního a abstraktního nápaditě znázorňuje skrze celou škálu formálních nástrojů.

Začít lze u vzorově osvalené figury Chrise Hemswortha, která mnohým zabraňovala přijmout postavu Nicka Hathawaye jako věrohodného hackerského génia. Dokonalá muskulatura prototypního hrdiny tu ale slouží coby vyvažující kontrapunkt k jeho pozdější internetové přezdívce „ghostman“ – přízrak. Identita hlavního padoucha je ještě méně stabilní. Tajuplný záporák se ve vyprávění nejprve vyskytuje jen tušeně a v letmých náznacích a nakonec na sebe prozrazuje, že když se probudí, neví, kdo je a kde se nachází.

Hacker zároveň systematicky znejasňuje hranice mezi oddělenými lokacemi. Občas například schází celkové ustavující záběry, jež by náležitě oznámily přesun na nové místo. Složitějším akčním scénám pak vládne prostorová diskontinuita, která znemožňuje určit vzájemnou pozici jednotlivých aktérů konfliktu. Do popředí se tady posouvá zvuková stopa, v níž s ohlušující hlasitostí zaznívá střelba zbraní, místy přecházející až v neurčitou koláž ozvěn. S podobnou intenzitou film zdůrazňuje zvuky technologií a přístrojů. Bušení do klávesnice nabírá formu prudkého staccata, rachot mašin v cínových dolech potlačuje lidskou konverzaci.

Jako protiklad k hyperrealisticky zesíleným sluchovým vjemům snímek nabízí snově změkčené obrazy. Dosahuje jich především velmi nízkou hloubkou ostrosti, která z některých kompozic dělá digitální ekvivalent rozpitého malířského plátna. Zaostřování na různé předměty zájmu většinou probíhá nezvykle pomalu, s důrazem na samotný proces. Hmotné objekty se tak před našima očima zabstraktňují, nehmotné zvuky se naopak s fyzickou naléhavostí konkretizují.

Zdá se přitom, že všechny jmenované prostředky a jejich vzájemné spojení stabilně patří do repertoáru současné hollywoodské kinematografie. Kombinaci nepříliš sdílného vyprávění, rozostřených záběrů, střihové akční diskontinuity a intenzivních zvukových efektů – byť v jiném kontextu a jiném uspořádání – obsahuje například druhý a třetí díl bourneovské série. Její režisér Paul Greengrass navíc, stejně jako Mann, své filmy propagoval jako realistické. Zatímco ale těkavost „bourneovek“ směřuje k přehlcení podněty a vychází z Greengrassových dokumentaristických zásad, Hacker je v jádru více meditativní a umělecký.

Mannův snímek, jehož finále se odehrává v indonéské Jakartě, proto v lecčem připomene asijské autorské žánrovky. Závěrečné osobní střetnutí Hathawaye s padouchy není pojaté jako strhující klimax, ale v pozvolnějším duchu vybrané tvorby Johnnieho Toa – deštníkového baletu z Vrabčáka nebo metaforické zrcadlové přestřelky z Šíleného detektiva. Dvojice rivalů, ztrácející se v protisměrném folklorním průvodu, se v nejuhrančivějších momentech Hackera mění v imateriální duo fantomů, kdežto plynulý tok stejně zbarvených lidí odkazuje ke zhmotněnému toku dat.

Navzdory autentizujícím postupům – přesně odposlechnutým slangovým výrazům, filmování ve skutečných lokacích – se tak Hacker častěji podřizuje pravidlům alegorie a stylistického experimentu. Ocitá se přitom na pomezí několika zdánlivě separovaných světů, jejichž vzájemné směšování ukazuje v rámci jednolitého, omamně fluidního univerza. Mizernými finančními výsledky se Hacker možná řadí do kategorie propadáků, ovšem coby umělecké dílo se nad svými komerčně úspěšnějšími konkurenty s přehledem tyčí jako dokonale vysoustružený, oslnivý monolit.

Hacker (Blackhat, USA, 2015, IMDb)
Režie: Michael Mann, scénář: Morgan Davis Foehl, kamera: Stuart Dryburgh, střih: Mako Kamitsuna, Jeremiah O Driscoll, Stephen E. Rivkin, Joe Walker, hudba: Harry Gregson-Williams, Atticus Ross, Leopold Ross, hrají: Chris Hemsworth, Leehom Wang, Wei Tang, Viola Davis ad., 133 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 15. 1. 2015).

Hacker (Blackhat, USA, 2015, IMDb)
Režie: Michael Mann, scénář: Morgan Davis Foehl, kamera: Stuart Dryburgh, střih: Mako Kamitsuna, Jeremiah O Driscoll, Stephen E. Rivkin, Joe Walker, hudba: Harry Gregson-Williams, Atticus Ross, Leopold Ross, hrají: Chris Hemsworth, Leehom Wang, Wei Tang, Viola Davis ad., 133 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 15. 1. 2015).

Přečteno 3007x

Článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Hacker

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Koruna III / Krůpěje a cukrátka

Golem v Paříži / Synonyma

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #98 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Bílý bůh / Zvíře v člověku (Janis Prášil, kritika)

Kobry a užovky / Hadi se plazí na pódia (Ivo Michalík, kritika)

Knight of Cups / Utrpení Terrence Malicka (Michal Hogenauer, zoom)

Vyšší moc / V lavině (Vít Schmarc, kritika)

Úvod (Lukáš Skupa, téma)

Český animovaný film 1925-1945 (Matěj Nytra, dvd)

+ více...