Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Podstatnou složkou vyznění Slídila jsou i určité prvky, které ve filmu chybí. Ať už vědomě, či bezděky jsou totiž z tohoto dramatu kritizujícího média a kapitalismus velmi důsledně vypreparované jisté znaky, které bychom od amerického žánrového narativního filmu pravděpodobně očekávali.

Sám režisér Dan Gilroy (jinak příležitostný scenárista, bratr úspěšnějšího Tonyho, se kterým napsal scénář k Bourneovu odkazu) mluví o tom, že se při natáčení v L.A. důsledně vyhýbali natáčení v centru města či v Hollywoodu, tedy v lokacích, jež místní filmaři využívají zdaleka nejvíce a které tak utvářejí mediální obraz města. Namísto toho se tvůrci zaměřili na méně luxusní oblasti předměstí. Volba způsobu snímání filmu, jemuž dominují scény nočních jízd ulicemi města, přitom rezonuje se zvoleným tématem. Zatímco denní pasáže se točily na 35mm film, noční scény zachytily digitální kamery Alexa s vysokým rozlišením. Záběry města jsou snímané s velkou hloubkou ostrosti a objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností, které prohlubují prostor. Všechna tato rozhodnutí souvisí s hlavní postavou. Hrdina Lou si buduje kariéru kameramana, který jezdí nočními ulicemi, poslouchá hlášení policejních vysílaček a potom jezdí natáčet místa činu vražd, zásahy při dopravních nehodách a podobně a své záznamy prodává televizním stanicím. Podobní bulvární zpravodajové samozřejmě používají lehké digitální kamery. Rozhodnutí související s hloubkou ostrosti a ohniskovou vzdáleností Gilroy zdůvodňuje tím, že chtěl asociovat Louův způsob pohlížení na svět, který připomíná pohled dravého zvířete vyhlížejícího svou kořist. Představitel Loua Jake Gyllenhaal dokonce svou postavu připodobnil ke kojotovi, což je prý také důvod, proč kvůli této roli výrazně zhubnul.

Zatímco se tyto formální prvky šťastně potkávají s narací, větší problémy nastávají uvnitř vyprávění samotného. Fakt, že Lou je silně odpsychologizovaná postava, by sám o sobě nemusel být až tak problematický. Právě jeho postava je centrem Gilroyovy kritiky bezohledného „kapitalistického“ přístupu, který si sebenespornější etický konflikt omlouvá prázdnými frázemi z manažerských příruček. Větší problém než absence jakýchkoli vnitřních konfliktů v jednání a uvažování hlavního hrdiny, je to, že i ostatní postavy jsou redukované jen na pár základních vlastností a že rozpory mezi nimi jsou velmi jednoduché a snadno čitelné. Oním základním chyběním, které formuje celé vyznění Slídila, je totiž téměř naprostá absence jakéhokoli soukromého života všech postav ve filmu. To je obzvlášť podivné v tradici amerického filmového dramatu, kde naopak obvykle ústřední konflikty vycházejí z rozporů mezi osobním a profesním životem postav.

Hrdinové Slídila ale zdá se žádné soukromí nemají. O Louovi víme jen to, že je sám, ale nic o jeho minulosti ani příčinách jeho striktně prospěchářského uvažování. U jeho kolegy Ricka se musíme spokojit s tím, že nedávno dokončil vysokou školu a zoufale potřebuje peníze. A velmi podobné je to i s ředitelkou zpravodajství Ninou, které Rick nosí své reportáže. Obzvlášť pozoruhodné je, jak se film vyhýbá veškerým detailům vztahu mezi Ninou a Louem. Z kontextu si snadno domyslíme, že Nina nakonec podlehla Louovu vyděračskému ultimatu, že pokud s ním nebude spát, tak s ní Lou ukončí veškerou spolupráci. Ale vůbec netušíme, co konkrétně ji k tomu vedlo, a především ve filmu není jediná scéna z jejich společných schůzek kromě té první, kde Lou svůj návrh přednese. Tento tah lze přitom jen těžko interpretovat jako záměrnou zámlku v duchu principu vyprázdněné narace. Informací totiž jako diváci dostáváme právě tolik, abychom se podivovali nad tím, jak to, že mezi oběma postavami panuje tak nepřirozeně dokonalá harmonie. A totéž platí i pro ostatní figury – čím více postupně podléhají Louovu šarmu, který je mimochodem vzhledem k jeho zjevně patolízalskému a asociálnímu chování dost nepochopitelný, tím více se zároveň mění ve stejně odlidštěné a nepřirozeně prázdné figurky. Slídil se tak stává svůdným, ale zároveň odcizujícím zážitkem, jako kdyby nám na působivé projížďce nočním městem dělal společnost protivně vlezlý, ale při tom dokonale anonymní průvodce.