Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Světy komerční a nezávislé autorské animace zajímavě propojil letošní, šestý ročník největšího domácího festivalu animovaných filmů Anifilm, který se v první půli května konal v Třeboni.

Soutěž celovečerních filmů byla stejně jako v minulých letech rozdělena na dětskou a dospělou kategorii, čímž jen logicky reflektovala současný stav dlouhometrážní animované tvorby, která je na rozdíl od animovaných „kraťasů“ často ovlivňována diktátem kino-zábavy pro dětské publikum, respektive producentů vidících právě v tomto žánru a cílové skupině jedinou cestu potenciálního „animovaného“ zisku.

O to víc tak bylo příjemným překvapením, že v „dospělé kategorii“ získalo vedle vítěze, španělského snímku Posedlý režiséra Sama Conflictivose (patřícího právě do výše zmíněného populárně-zábavního stylu tvorby) zvláštní uznání i nezávislý autorský film newyorské animátorky lotyšského původu Signe Baumane Šutry v kapsách (soutěžící i loni i na festivalu v Karlových Varech) zabývající se tématem deprese a duševních nemocí. V kategorii celovečerní animace pro děti si pak zvláštní ocenění odnesla díky domácí distribuci i v Čechách již značně populární Píseň moře (nominovaná na letošního Oscara) irského autora Tomma Moorea. Hlavní cenu získal další již proslavený autor Isao Takahaty z Miyazakiho japonského studia Ghibli za snímek Příběh o princezně Kaguje.

I soutěžící krátkometrážní filmy byly již tradičně rozděleny do několika podkategorií: hlavní soutěž, studentská soutěž, soutěž videoklipů a poslední kategorie lehce komplikovaná již svým samotným názvem „soutěž nenarativních, experimentálních a hraničních forem animace“. Tento mix nejrůznějších škatulek se samozřejmě často navzájem stylově, autorsky či produkčně prolíná (a nemá například větší smysl házet do jednoho pytle studentské filmy financované jen z vlastních zdrojů a náročné absolventské koprodukce, kde je škola jen jedním z partnerů), ale je sympatické, že nakonec zbyde více cen pro více autorů. A to je obzvláště v komunitě nezávislé animace (kde často nic než právě festivalové ocenění za roky časově náročné práce na animátory nečeká) velmi důležité.

Tento rok se tedy v kategorii studentské tvorby dočkala absolventka britské National Film and Television School - University of Hull Daisy Jacobs za snímek Širší perspektiva. Příběh o dvou dospělých bratrech pečující o stárnoucí matku, který je především po vizuální stránce brilantně propracovaný a plný originálních a technicky náročných nápadů. Film, který si ve studentské kategorii odnesl hlavní cenu, byl letos i mezi pěticí nominovaných kraťasů na Oscara - nikoliv studentského, ale regulérního - což jen opět poukazuje na netradiční postavení studentské tvorby ve světě nezávislé autorské animace, kde je po opuštění bezpečí školního zázemí čím dál tím těžší pokračovat i později ve skutečně autorské tvorbě. (A jen jako kyselou tečku k poznámce o podmínkách a respektu, kterému si nezávislá animace „těší“ mimo spřízněné festivaly animace, dodejme, že Oscara letos získal Feast, krátký film studia Disney.)

Zajímavým propojením světů komerční a nezávislé autorské animace pak byla kategorie klipů, v které zvítězil polský animátor Tomek Ducki (Zhu: Paradise Awaits), který soutěžil hned se dvěma videi, v obou případech pro vcelku známé pop-kulturní interprety. Na festivalu osobně přítomný autor si v po-projekčním rozhovoru pochvaloval finanční a produkční podmínky takovéto zakázkové tvorby, díky které může zaměstnat i větší tým animátorů, a má tak prostor vyzkoušet si i nějaké nové experimenty při samotné tvorbě.

V „hlavní“ mezinárodní soutěži krátkých filmů si pak cenu odvezl za snímek Svět zítřka Don Hertzfeld, již uznávaný a mnoha cenami ověnčený autor, s jehož tvorbou se mohli před lety seznámit domácí diváci třeba i na festivalu PAF Olomouc, kde měl rozsáhlou retrospektivu. Svět zítřka je vtipně-smutné sci-fi ve vizuální tradici Hertzfelda a jeho stick-figures, která vypráví o setkání malé Emily s robotickou Emily z budoucnosti. Zvláštní ocenění v této kategorii potom získal jediný český vítěz letošního Anifilmu – Vojtěch Kiss za svůj rozsáhlý (27minutový) temný symbolický opus Anatomie pavouka.

[foto z filmu: Šutry v kapsách/Rocks in My Pockets, r. Signe Baumane, Lotyšsko, USA 2014]