Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cannes: Villeneuve je v Sicariu mistr (promarněného) stylu

Cannes: Villeneuve je v Sicariu mistr (promarněného) stylu

novinka / festival / Jindřiška Bláhová / 20. 5. 2015

Senzorický atak přivezl do Cannes kanadský režisér Dennis Villeneuve se soutěžním snímkem Sicario (termín v Mexiku pro nájemného vraha). Potemnělým story o boji americké a mexické policie proti drogovému kartelu, pod nímž se line konspirační teze o kontrole CIA nad celou drogovou operací, se Villeneuve tematicky i stylově částečně vrací ke svému investigativnímu thrilleru Zmizení (2013). Jen střídá žánr, zvyšuje volume i rozmach. Sicario je velmi zručně a s neustálým vědomím stylu natočená akční „žánrovka“, která se pro mnohé příznivce sub-žánru „policajtského“ thrilleru stane možná novou biblí. Ve velkém sále festivalového paláce zněl i vypadal snímek impozantně. Až v tichu po konci filmu začne být patrný jeden problém.

Sicario začíná jako modelový film o silné ženské hrdince – příslušnici FBI (Emily Blunt) –, jež se ocitne v drsném mužském světě boje proti nejnebezpečnějšímu drogovému kartelu na světě. Efektivní agentka vede útok na dům patřící kartelu v americkém Phoenixu. Při razii najdou ve stěnách zazděné desítky zmrzačených těl, následuje smrtící detonace. Akce ji dostane do hledáčku agenta CIA Matta (Josh Brolin), který ji, plnou ideálů a odhodlání spravedlivého boje, naverbuje do operace, jejíž součástí jsou nejen plány, o níž jí nikdo nic nechce říct, ale i záhadný Mexičan Alejandro (Benicio Del Toro), který pomáhá nahánět drogové bossy. Vláčená od jednoho místa a jednoho zákroku ke druhému, zjišťuje, že oficiální posvěcené operace zase tak oficiální nejsou, respektive, že ústřední duo sleduje vlastní plán, který „není podle pravidel“. Temnou osobní linku udržuje Villeneuve naznačenými scénami mučení, které v zásadních momentech opouští.

Villeneuvova řemeslná zručnost je mimo kritiku a debatu. Od první scény, jež vysadí diváka doprostřed akce, dávkuje intenzivní a promyšlené sekvence, které ze Sicario dělají pulsující akční tělo. Pro svůj audiovizuální spektákl mobilizuje záběry z ptačí perspektivy letících vrtulníků, hektické detaily, monitoring satelitních družic, snímání noční kamerou. Stíny a polostíny, syté barvy, bezchybné choreografie jízd. Už úvodní záběr stejně jako konfrontace mezi speciálními jednotkami a členy kartelu při přejezdu Mexicko-amerických hranic je ukázkou vypravěčské efektivity. Graduje napětí a buduje temnou atmosféru polosvěta nájemných vrahů v oficiálních službách za pomoci pohlcujícího soundtracku Jóhanna Jóhannssona. Kartel sám proniká jen sporadickými postavami, mrtvými těly či přestřelkami v pozadí. Přesycení silnými podněty, ale dokáže jen do jisté míry oddalovat fakt, že styl je v Sicariu víc než podstata. Mnohovrstevnaté téma je redukované na příliš ledabylý příběh, soustředící se hlavně na debatu o tom, jak bojovat proti drogovému kartelu a kde končí hranice etiky. Jednotlivé figury jsou izolované do typů (z nichž Del Toro je nejvíce fascinující na pohled) a vnitřní drama a dilema hrdinky přehlédnutelné.

Sicario působí především jako hlasitá předehra ke skutečnému velkému antré Villeneuvea do filmového mainstreamu s plánovaným remakem Blade Runnera. Stylově by se mezi současnými režiséry našlo jen málo takových, kteří by se na látku hodili víc.

Přečteno 2511x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #121

#121

únor 2019



DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

6 filmů z Febiofestu, které byste si neměli nechat ujít

Na známém festivalu Visions du Réel se představí tři české filmy

Odchází šéf HBO a s ním končí i celá jedna televizní éra

Schrader připravuje "neo-meta western" s Willemem Dafoem

Berlinale: V čínském filmu Sbohem, synu tiše detonují silné city

Berlinale: Schanelec natočila korunující dílo bez jediného ale

Berlinale: Ponor do hlubin země a houbařský relax v Karpatech

Berlinale: V pajzlu U Zlaté rukavice podává Akin krvavou sekanou


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

6 filmů z Febiofestu, které byste si neměli nechat ujít

Berlinale: V čínském filmu Sbohem, synu tiše detonují silné city

Berlinale: Schanelec natočila korunující dílo bez jediného ale

Berlinale: Ponor do hlubin země a houbařský relax v Karpatech

Berlinale: V pajzlu U Zlaté rukavice podává Akin krvavou sekanou

Paranoia v polské kinematografii / Festival ve Gdyni

Festival paměti / Ji.hlava

Naše časy se mění / 75. MFF Benátky


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace


RUBRIKY

anketa (24) / český film (79) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (95) / fenomén (71) / festival (79) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (115) / komiks (10) / kritika (777) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (704) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (103) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (42) / téma (879) / televize (97) / tisková zpráva (1) / událost týdne (228) / video (2) / videoart (16) / videohra (59) / web (42) / zoom (154)