Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

V hlubinách / Žánrové přetlaky
kritika / Antonín Tesař / 14. 7. 2015
Ve filmografii norského režiséra Erika Skjoldbjærga vynikají především dva filmy, thriller Insomnia, který se stal předlohou stejnojmenného remaku Christophera Nolana, a dramatizace skutečné události přepadení norské sčítací centrály ve filmu Nokas. První z obou filmů má pověst rutinně natočeného snímku s nápaditým scénářem, zatímco Nokas zaslouží pozornost především díky tomu, že je pojatý jako oddramatizovaná rekonstrukce, která v lecčems navazuje na Greengrassovy snímky Krvavá neděle a Let číslo 93. Skjoldbjærgův nový film V hlubinách je sice stejně jako Nokas inspirovaný skutečnými událostmi, ale jejich zpracování kráčí vyšlapanými žánrovými cestami ještě somnambulněji než Insomnia.
Snímek se opírá o reálnou kauzu, která se týká počátků komerčního potápění pro těžařské společnosti operující v Severním moři. Už originální název Pioneer odkazuje na průkopnické období norského komerčního potápění zahrnující sedmdesátá a osmdesátá léta. Existuje řada obvinění a podezření, že úřady tehdy zanedbávaly dohled nad bezpečností a odpovídající technikou, což mělo za následek řadu smrtelných nehod. Toto téma je citlivé i proto, že podmořská těžba ropy je dodnes nejdůležitější součástí norského průmyslu.
Skjoldbjærgova novinka je frustrující především tím, jaký nepoměr vládne mezi první třetinou a zbytkem filmu. Jedním z předčasných vrcholů snímku je už první scéna se skupinou potápěčů v experimentální dekompresní komoře. Tvůrci tu předkládají situaci, která působí zároveň realisticky a dramaticky. Scéna odehrávající se ve stísněném prostoru hermeticky uzavřené trubice, v níž se tísní skupina mužů, na kterých vědecký tým těžařské firmy testuje, jaký tlak vydrží jejich těla, je už sama o sobě výmluvnou metaforou vztahu korporací a jejich zaměstnanců. Polonahá těla potápěčů ve spojení se snímači na jejich hlavách a s chladně kovovým vzhledem interiéru komory naznačují, že snímek se bude držet industriální estetiky, pro kterou je zásadní setkávání živého organismu s technologií a také s primárními živly – v tomto případě samozřejmě hlavně s vodou. To nám film také potvrdí zejména v působivých podvodních scénách, které jsou na interakci tekutého živlu, strojů a „lidského faktoru“ založené. Úvodní scéna navíc obsahuje několik výrazných pasáží se záměrnými rozostřeními obrazu, které mají evokovat subjektivní prožívání postav vystavených extrémnímu tlaku. Jako by se tu snaha o procedurální přístup, který se soustředí na co nejcivilnější ztvárnění extrémních situací ve stylu Nokasu, přirozeně spojoval se zájmem o abnormální subjektivní vnímání samotných postav, jež je ústředním tématem Insomnie.
Podobný dojem převládá ještě v klíčové scéně filmu, ve které při samotném potápění dojde k poruše zařízení, jež zaviní smrt bratra hlavního hrdiny. Výrazně odlišný snímek se ale před námi začne odvíjet poté, co se ústřední postava, potápěč Petter, po nehodě ocitne zpět na hladině. Petter totiž začne mít podezření, že těžařská firma, pro kterou pracuje, tají nějaké nelegální a nebezpečné praktiky. To je záminka pro rozehrání klasického konspiračního scénáře o hrdinovi pronásledovaném mocenskými strukturami. Jestliže Skjoldbjærg tvrdí, že se inspiroval konspiračními filmy sedmdesátých let jako Pakulovy klasiky Pohled společnosti Parallax a Všichni prezidentovi muži, je to spíš vroucné přání než příslib pro diváky. K plíživému, odtažitému stylu sedmdesátkových paranoidních thrillerů má V hlubinách hodně daleko, spíš mu můžeme přiznat parametry současných evropských krimiseriálů. Stylově film naplňuje většinu konvencí zesílené kontinuity, že často pracuje s nervní kamerou, která pomocí záměrně rozostřených částí obrazu, rozkymáceného rámu nebo přeostřování či zoomování během záběru subjektivizuje styl podle hrdinova zjitřeného vnímání. Ještě horší je, že se snímek později vzdává civilní stylizace své expozice. Z Pettera se stává typicky žánrový nadčlověk, který v lecjaké situaci může se svými schopnostmi rovnat tajným agentům ze špionážních filmů. Také samotná konspirace, kterou odhaluje, je až příliš žánrově vyhrocená. Odvážné potápění do hlubin historie norského komerčního potápění se nakonec neúspěšně potýká s přetlakem žánrových prvků.
V hlubinách (Pionér, Norsko, Německo, Švédsko, Francie, Finsko, 2013, IMDb)
Režie: Erik Skjoldbjaerg, scénář: Nikolaj Frobenius, Hans Gunnarsson, Cathinka Nicolaysen, Erik Skjoldbaerg, Kathrine Valen Zeiner, kamera: Jallo Faber, střih: Frida Eggum Michaelsen, Jonas Aarø, hudba: Air, hrají: Aksel Hennie, Wes Bentley, Stephen Lang, Stephanie Sigman ad., 111 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 16. 7. 2015).
V hlubinách (Pionér, Norsko, Německo, Švédsko, Francie, Finsko, 2013, IMDb)
Režie: Erik Skjoldbjaerg, scénář: Nikolaj Frobenius, Hans Gunnarsson, Cathinka Nicolaysen, Erik Skjoldbaerg, Kathrine Valen Zeiner, kamera: Jallo Faber, střih: Frida Eggum Michaelsen, Jonas Aarø, hudba: Air, hrají: Aksel Hennie, Wes Bentley, Stephen Lang, Stephanie Sigman ad., 111 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 16. 7. 2015).
Přečteno 4200x
Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
V hlubinách
**** CINEPUR (1.3)
**** ČTENÁŘI (1)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet
Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko
Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015
Z obsahu tištěného čísla:
Avengers: Age of Ultron / Šest nadpřirozených (Tomáš Stejskal, kritika)
O cinefilské patro výš / Výběr Cinepuru z letošního programu karlovarského festivalu (Jindřiška Bláhová, Antonín Tesař, report)
Černá listina netrvá věčně / Rozhovor s íránským režisérem Šahramem Mokrím (Martin Kudláč, rozhovor)
Mortal Kombat X / Fatalita, brutalita (Jan Švelch, videohra)
Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej! (Jiří Flígl, kritika)
Filmové právo jako důvod k oslavám (Tereza Dvořáková, kniha)