Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy

kritika / Ondřej Pavlík / 3. 8. 2015

„Cyničtí fanboyové nebudou ochotni přiznat, že si Zemi zítřka užili,“ věštil pár dní před premiérou scénárista Damon Lindelof. Narážel tak zjevně na to, že z jeho čerstvé spolupráce s režisérem Bradem Birdem vzešlo nezvykle optimistické dílo, jaká se dnes v Hollywoodu příliš nenosí. Do současné produkce však Země zítřka dokonale zapadá svojí nutkavou potřebou vztahovat se k dějinám kinematografie. Lindelofova a Birdova idealistická vize budoucnosti vyrůstá z poetiky sci-fi filmů z 60. let a pozdějších spielbergovských dobrodružství. Snímek ale zachází dál než jen k prostým imitacím či odkazům a svému naléhavému poselství vcelku odvážně podřizuje výstavbu vyprávění a fikčního světa.

Nostalgickou žánrovou pastiš Birdův film rámuje do vzpomínek dvojice hrdinů, kteří zpočátku zastávají protikladné názory. Mladá Casey Newton zapáleně bojuje za udržení vědeckého výzkumu a neváhá při tom riskovat krk, kdežto postarší geniální vynálezce Frank Walker místo naplňování svých dětských snů tráví dny u obrazovek s apokalyptickými výjevy. Země zítřka se tak pouští do polemiky s módními katastrofickými blockbustery, které paroduje billboardem ke smyšlenému filmu ToxiCosmos a označuje je za zpátečnickou zábavu pro škarohlídy. Jestliže jsou popkulturní reference obvykle bezpříznakové a mají za cíl spiklenecky potěšit publikum neškodnou prověrkou jeho znalostí, tady najednou získávají zřetelný hodnotící rozměr.

Podobně se Země zítřka staví k dalšímu z oblíbených hollywoodských postupů, sebeuvědomělému zpřítomňování narace. Hned v úvodní scéně Frank zírá přímo do kamery a chystá se přednést svůj životní příběh. Jakmile mrzutým tónem zahájí svůj proslov a v záběru se objeví jeho odpočítávající hodiny, hlas Casey tok vyprávění rázně zastaví a vrátí na začátek. Zcizující efekt, který oznamuje, že „je nám vyprávěno“, přitom klasicky slouží hlavně k dávkování nových informací. V Zemi zítřka jde ale mnohem víc o jejich povahu – Frank zní zkrátka příliš pesimisticky. Hned na začátku tedy snímek vytrhává diváka ze sledování ne proto, že by jej chtěl pobavit či informovat, ale spíše myšlenkově nasměrovat. Obnošená konvence tak v těchto souvislostech nabývá téměř brechtovských parametrů.

Agitační záměry Birdova snímku bychom měli mít na paměti také při čtení frustrovaných komentářů, poukazujících na to, že film tráví v Tomorrowlandu – utopické zemi vizionářů – málo času. Nejdelší pobyt v titulní Zemi zítřka se skutečně odehraje už v prvním aktu během Frankova vypravování a poté se až do konce její návštěvy omezují na krátké přerušované scény. Ale stejně jako Casey dostane díky zázračnému odznáčku jen časově omezenou ochutnávku, která ji pak motivuje v dalším pátrání, chce se i po (dětském) divákovi, aby po kouzelném místě toužil ještě po skončení závěrečných titulků. Humorné momenty, v nichž Casey naráží do neviditelných překážek, navíc znázorňují, že se v tu chvíli pohybuje v dostupné paralelní dimenzi, která s „reálným“ světem sdílí týž prostor a liší se především ideově.

Lehce pejorativní přezdívka „Interstellar pro děcka“, kterou si Země zítřka vysloužila, se vzhledem k výše řečenému jeví jako nepřesná. Ano, v obou případech jde o sci-fi, v nichž postavy různým tempem stárnou (nebo nestárnou vůbec) a jejichž dialogy plné vzletných myšlenek mohou nejednomu otrlcovi zkřivit pusu posměšným úšklebkem. Jenže zatímco velkofilm Christophera Nolana využíval univerzální vesmírné zákony k tomu, aby jimi ospravedlnil své ohromující vypravěčské kejkle, v Zemi zítřka naopak formální či stylistické hrátky podléhají potřebám tématu.

Co lze z jedné strany vnímat v rámci hollywoodské poetiky jako ozvláštňující, a tudíž inovativní, se odjinud může zase zdát jako nepovedené. Rozpačité reakce, jež Země zítřka vyvolala, tak patrně způsobilo nejen didaktické, v závěru explicitně podané náborové sdělení, ale také samotná skladba snímku, která si z napínavých deadlinů dělá dobrý den. I přes svoje neúspěchy si ale naivní snílci pořád zaslouží větší obdiv než zachmuření realisté sázející na jistotu.

Země zítřka (Tomorrowland, USA, Španělsko, 2015, IMDb)
Režie: Brad Bird, scénář: Brad Bird, Damon Lindelof, kamera: Claudio Miranda, střih: Walter Murch, Craig Wood, hudba: Michael Giacchino, hrají: George Clooney, Britt Robertson, Hugh Laurie, Judy Greer ad., 130 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 21. 5. 2015).

Země zítřka (Tomorrowland, USA, Španělsko, 2015, IMDb)
Režie: Brad Bird, scénář: Brad Bird, Damon Lindelof, kamera: Claudio Miranda, střih: Walter Murch, Craig Wood, hudba: Michael Giacchino, hrají: George Clooney, Britt Robertson, Hugh Laurie, Judy Greer ad., 130 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 21. 5. 2015).

Přečteno 3172x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Země zítřka

****  CINEPUR (1)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Zvířecí láska / Favoritka

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Caraxův muzikál žije. Zahraje si v něm Marion Cotillard

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

Jane Campion natočí western The Power of the Dog

Jean-Luc Godard připravuje snímek o Žlutých vestách

Svatá prostota / Šťastný Lazzaro

Mira Fornay dokončuje svůj třetí film Žaby bez jazyka

Cannes uvede nový seriál Nicolase Windinga Refna

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Russian Doll / Spirála jedovatých návyků

Berlinale: V čínském filmu Sbohem, synu tiše detonují silné city

Berlinale: Schanelec natočila korunující dílo bez jediného ale

Berlinale: Ponor do hlubin země a houbařský relax v Karpatech

Berlinale: V pajzlu U Zlaté rukavice podává Akin krvavou sekanou


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (712) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (232) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Samé palce aneb Má filmová kritika budoucnost? (Richard Corliss, téma)

Jimmyho tančírna / Hudbou a tancem proti církvi a kapitalismu (Martin Šrajer, kritika)

Larisa Šepiťko / Tragika zmaru lidské duše (Kamila Dolotina, profil)

Carpenter zůstává králem hororu i bez obrazu (Jiří Špičák, hudba)

The Fall / Nevinně chladnokrevná jinakost (Lucie Česálková, televize)

Nekonečná krize filmové kritiky (Jindřiška Bláhová, téma)

+ více...