Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy
kritika / Ondřej Pavlík / 3. 8. 2015
„Cyničtí fanboyové nebudou ochotni přiznat, že si Zemi zítřka užili,“ věštil pár dní před premiérou scénárista Damon Lindelof. Narážel tak zjevně na to, že z jeho čerstvé spolupráce s režisérem Bradem Birdem vzešlo nezvykle optimistické dílo, jaká se dnes v Hollywoodu příliš nenosí. Do současné produkce však Země zítřka dokonale zapadá svojí nutkavou potřebou vztahovat se k dějinám kinematografie. Lindelofova a Birdova idealistická vize budoucnosti vyrůstá z poetiky sci-fi filmů z 60. let a pozdějších spielbergovských dobrodružství. Snímek ale zachází dál než jen k prostým imitacím či odkazům a svému naléhavému poselství vcelku odvážně podřizuje výstavbu vyprávění a fikčního světa.
Nostalgickou žánrovou pastiš Birdův film rámuje do vzpomínek dvojice hrdinů, kteří zpočátku zastávají protikladné názory. Mladá Casey Newton zapáleně bojuje za udržení vědeckého výzkumu a neváhá při tom riskovat krk, kdežto postarší geniální vynálezce Frank Walker místo naplňování svých dětských snů tráví dny u obrazovek s apokalyptickými výjevy. Země zítřka se tak pouští do polemiky s módními katastrofickými blockbustery, které paroduje billboardem ke smyšlenému filmu ToxiCosmos a označuje je za zpátečnickou zábavu pro škarohlídy. Jestliže jsou popkulturní reference obvykle bezpříznakové a mají za cíl spiklenecky potěšit publikum neškodnou prověrkou jeho znalostí, tady najednou získávají zřetelný hodnotící rozměr.
Podobně se Země zítřka staví k dalšímu z oblíbených hollywoodských postupů, sebeuvědomělému zpřítomňování narace. Hned v úvodní scéně Frank zírá přímo do kamery a chystá se přednést svůj životní příběh. Jakmile mrzutým tónem zahájí svůj proslov a v záběru se objeví jeho odpočítávající hodiny, hlas Casey tok vyprávění rázně zastaví a vrátí na začátek. Zcizující efekt, který oznamuje, že „je nám vyprávěno“, přitom klasicky slouží hlavně k dávkování nových informací. V Zemi zítřka jde ale mnohem víc o jejich povahu – Frank zní zkrátka příliš pesimisticky. Hned na začátku tedy snímek vytrhává diváka ze sledování ne proto, že by jej chtěl pobavit či informovat, ale spíše myšlenkově nasměrovat. Obnošená konvence tak v těchto souvislostech nabývá téměř brechtovských parametrů.
Agitační záměry Birdova snímku bychom měli mít na paměti také při čtení frustrovaných komentářů, poukazujících na to, že film tráví v Tomorrowlandu – utopické zemi vizionářů – málo času. Nejdelší pobyt v titulní Zemi zítřka se skutečně odehraje už v prvním aktu během Frankova vypravování a poté se až do konce její návštěvy omezují na krátké přerušované scény. Ale stejně jako Casey dostane díky zázračnému odznáčku jen časově omezenou ochutnávku, která ji pak motivuje v dalším pátrání, chce se i po (dětském) divákovi, aby po kouzelném místě toužil ještě po skončení závěrečných titulků. Humorné momenty, v nichž Casey naráží do neviditelných překážek, navíc znázorňují, že se v tu chvíli pohybuje v dostupné paralelní dimenzi, která s „reálným“ světem sdílí týž prostor a liší se především ideově.
Lehce pejorativní přezdívka „Interstellar pro děcka“, kterou si Země zítřka vysloužila, se vzhledem k výše řečenému jeví jako nepřesná. Ano, v obou případech jde o sci-fi, v nichž postavy různým tempem stárnou (nebo nestárnou vůbec) a jejichž dialogy plné vzletných myšlenek mohou nejednomu otrlcovi zkřivit pusu posměšným úšklebkem. Jenže zatímco velkofilm Christophera Nolana využíval univerzální vesmírné zákony k tomu, aby jimi ospravedlnil své ohromující vypravěčské kejkle, v Zemi zítřka naopak formální či stylistické hrátky podléhají potřebám tématu.
Co lze z jedné strany vnímat v rámci hollywoodské poetiky jako ozvláštňující, a tudíž inovativní, se odjinud může zase zdát jako nepovedené. Rozpačité reakce, jež Země zítřka vyvolala, tak patrně způsobilo nejen didaktické, v závěru explicitně podané náborové sdělení, ale také samotná skladba snímku, která si z napínavých deadlinů dělá dobrý den. I přes svoje neúspěchy si ale naivní snílci pořád zaslouží větší obdiv než zachmuření realisté sázející na jistotu.
Země zítřka (Tomorrowland, USA, Španělsko, 2015, IMDb)
Režie: Brad Bird, scénář: Brad Bird, Damon Lindelof, kamera: Claudio Miranda, střih: Walter Murch, Craig Wood, hudba: Michael Giacchino, hrají: George Clooney, Britt Robertson, Hugh Laurie, Judy Greer ad., 130 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 21. 5. 2015).
Země zítřka (Tomorrowland, USA, Španělsko, 2015, IMDb)
Režie: Brad Bird, scénář: Brad Bird, Damon Lindelof, kamera: Claudio Miranda, střih: Walter Murch, Craig Wood, hudba: Michael Giacchino, hrají: George Clooney, Britt Robertson, Hugh Laurie, Judy Greer ad., 130 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 21. 5. 2015).
Přečteno 4737x
Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.5 /2
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Země zítřka
**** CINEPUR (1)
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
V dark roomu s Jane Austen / Fire Island
Sex, celebrity a video / Pam & Tommy
KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
DALŠÍ Z RUBRIKY
Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015
Z obsahu tištěného čísla:
Slepá / Rozostřené vyprávění (Michal Baranovič, kritika)
Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy (Ondřej Pavlík, kritika)
Samé palce aneb Má filmová kritika budoucnost? (Richard Corliss, téma)
Larisa Šepiťko / Tragika zmaru lidské duše (Kamila Dolotina, portrét)
Editorial č. 100 / Přežila se filmová kritika? (Jindřiška Bláhová, editorial)
Samé hvězdy aneb Existuje lék na kritiku filmové kritiky? (Roger Ebert, téma)