Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Volná adaptace pamětí Chrise Kylea, jenž se označoval za nejsmrtonosnějšího snipera amerických dějin, je s americkými tržbami přes 340 milionů dolarů nejvýdělečnějším snímkem Clinta Eastwooda. Úspěch je přičítán schopnosti filmu oslovit také ty diváky, pro které je většina hollywoodské produkce příliš liberální a neodráží jejich politické přesvědčení. Zatímco toto publikum film vnímá jako důstojnou poctu padlým vojákům, jiní ho označují za rasistickou oslavu války a zabíjení. Ze Snipera se tak stala diskuzní platforma, v níž snímek samotný ustupuje do pozadí.

Pohled na eastwoodovu kariéru ukazuje, že násilí je pro něj nejednoznačně vnímaným klíčem k americké kultuře a historii. Na ambivalentní směsici fascinace a odporu vůči násilnému řešení situací jsou založeny zejména jeho revizionistické westerny jako Psanec Josey Wales nebo Nesmiřitelní. Ve westernovém rámci také nejlépe vynikne významová a vypravěčská konzistence Amerického snipera. Film kombinuje dvojici klasických westernových schémat, jak je v knize Sixguns and Society popsal Will Wright. V prvním hrdina opouští civilizaci, protože se nad ní cítí být morálně nadřazen a přidává se ke skupině jiných „pistolníků“, s nimiž ho pojí profesionalita a společný úkol – ochrana společnosti. Těžištěm druhého je napětí mezi hypermaskulinním hrdinou, který daleko od civilizace bojuje s nástrahami divočiny, a domácím prostředím, zde reprezentovaným Kyleovou manželkou Tayou. Americký sniper ovšem žádné z těchto vyprávěcích schémat uspokojivě nenaplňuje a zároveň na více úrovních problematizuje mytologickou sebeprezentaci Američanů jako těch, kdo přímou fyzickou akcí krotí divočinu a nastolují v ní řád.

Vzhledem k omezení perspektivy vyprávění na hlavní postavu nelze tvrdit, že by politicky naivní westernový dualismus odrážel stanovisko celého filmu. Takto svět vidí a slyší pouze Chris Kyle. Protagonistův přímočarý světonázor film nepředkládá jako hotovou věc, ale jako výsledek silně náboženského prostředí a tradiční patriarchální výchovy manichejsky smýšlejícího otce. Kyle se pod jeho vlivem rozhodne využít svého „daru agrese“ k ochraně slabších před zlem, které pro něj zosobňuje nepřátelský sniper Mustafa. V zájmu toho, co považuje za vyšší dobro, se hrdina postupně mění ve stroj na zabíjení, neschopný existence mimo válečnou zónu. Namísto toho, aby svou rodinu chránil před násilím, dává jí zakusit jeho důsledky. Doma nepřítomně hledí do zdi, s manželkou nedokáže komunikovat stejně uvolněně jako se spolubojovníky a na běžné jevy (křik novorozené dcery) reaguje s nepřiměřenou prudkostí.

Zatímco čtyři turnusy, které ve filmu absolvuje, představují díky dílčím vojenským úspěchům alespoň částečně uzavřené epizody, domácí sekvence pointu postrádají a jenom prohlubují hrdinovu depresi. Jako možná cesta Kyleovy rozpolcenosti se rýsuje zabití hlavního padoucha, které ale oproti tradičnímu westernu nic neřeší. Naopak způsobí jen další problémy: když Kyle osobní mstu nadřadí bezpečí své jednotky, zachová se jako kovboj, kterému nedochází, že není v kovbojce. Namísto triumfálního stvrzení amerických hodnot a hrdinovy maskulinity přichází po splnění hlavního úkolu deziluze. Jeden nepřítel bude nahrazen mnoha dalšími a definitivní návrat domů znamená konec boje, který se pro Kylea stal nejpřirozenějším komunikačním prostředkem. Násilí tak v Americkém sniperovi oproti klasickým westernům nefunguje pouze jako spouštěč a řešení událostí, ale zároveň coby prostředek k vytvoření odstupu od hlavní postavy.

Skutečným antagonistou se stává sám Kyle, jemuž silný individualismus a touha po svobodě nedovolují žít v harmonii s civilizací. Problematické jsou poslední minuty filmu, nesoucí diametrálně odlišné sdělení než předchozí dvě hodiny. V duchu slavného výroku z westernu Muž, který zastřelil Liberty Valance, „Když se legenda stane skutečností, otiskněte legendu“, dochází ke stvrzení legendy, kterou o sobě Kyle šířil. Napáchaným násilím traumatizovaný muž je najednou bezchybný hrdina, ambivalenci nahrazuje jednoznačnost, kritický odstup glorifikace. Teprve v závěru se Eastwoodova podnětná revitalizace westernového mýtu mění ve špatnou republikánskou propagandu, za kterou ji označují její kritici.