Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

kritika / Šárka Gmiterková / 14. 4. 2016

Závěrečný díl filmové tetralogie Hunger Games stvrzuje rozkolísanost celé série . Druhá část cyklu s podtitulem Vražedná pomsta pouze zlehka variovala ustavující snímek násobením již známých motivů. Od rebelie jednotlivce jsme se dostali ke vzpouře celých skupin, namísto standardních hladových her se pořádalo jubilejní klání a slavnostní šaty hlavní hrdinky s sebou nenesly jen popelkovský motiv, ale dorostly do mocného transformačního symbolu. Loni uvedená první polovina finální epizody Síla vzdoru dosavadní tón radikálně změnila a spíš než chytře nakombinovanou akční směs různorodých vlivů a aluzí nabízela poněkud trpkou poému o revolučním boji jako účelu světícím všechny prostředky. Závěr série pak ústí do tradicionalistického vyznění, když v několika záběrech odkrývá také cíl revoluce, o němž se v průběhu strategických porad a deklamování bojových hesel příliš nemluví. Esenciální výjevy, ukazující Katniss v souladu s tradičními a až naivně prezentovanými představami o ženském poslání totiž sráží její auru amazonky a tomboy dívky na rovinu pouhého převleku.

Popelkovský motiv, slibující proměnu nepřikrášlené dívky v oslnivou mladou ženu pomocí šatů a stylingu, tak v sérii nakonec vyznívá spíš jako další falešná PR strategie než coby prostředek zobrazení výrazného kvalitativního předělu v životě hrdinky. Vnější proměna nestvrdí mužův zájem ani nezaručí štěstí navěky. Femininitu tato série prezentuje jako sérii masek anebo fází, jimiž by si každá mladá žena měla v cestě za dospělostí projít. Hunger Games tedy někteří mohou brát jako akční film, jiní jako blockbuster koketující s motivem společenské vzpoury, avšak poslední díl definitivně stvrzuje linii vyprávění o dívčím dospívání. Film se tak, podobně jako kniha, navrací k leitmotivu první epizody, totiž že privilegium soukromé existence v ústraní je zapotřebí tvrdě vybojovat.

Přestože řadu motivů , například ideologii vládnoucího Kapitolu nebo cíle povstalců mimo svržení vládnoucího režimu, filmová série pouze naznačuje dají se některé významy dešifrovat na rovině výpravy a kostýmových strategií. Jak již bylo řečeno, Hunger Games přitakávají symbolickému přesahu šatů, avšak s přímým vlivem na život jejich nositelky je to diskutabilní. Katniss totiž transformační potenciál oděvů nikdy plně nedocení a nedokáže s ním sama pracovat. Naopak, do připravených svršků ji vždy někdo obleče a pečlivě zvolené ustrojení naaranžuje; kostým tak v důsledku slouží jako další důkaz podporující latentní pasivitu hrdinky. Šaty rovněž avizují varovné sbližování stávajícího režimu a rebelů pod vedením prezidentky Coinové. Vládu prezidenta Snowa charakterizuje obrat do minulosti, neboť elity Kapitolu se nestylizují do futuristicky čistých linií a střihů, ale provází je spíš fascinace dandysmem a přebujelou linií a 30. a 40. let 20. století, to vše v křiklavých acidových barvách. Vizuální dekadenci Kapitolu pak vyvažuje militaristický režim 13. okrsku, který své příslušníky šatí jako pouhé jednotky sloužící vyššímu celku, tedy uniformně, šedivě a funkčně. Utopické rovnostářské režimy často své obyvatele halí do nepříliš nápaditých, asketických oděvů, neboť takto unifikovaný vzhled alespoň navenek setře nechtěné a umělé bariéry jako třídu nebo gender. Pro Hunger Games však šedý minimalismus představuje jinou verzi alarmujícího extrému. Oba systémy, vojensky disciplinovaný i požitkářsky zhýralý, nepřipouštějí individuální vyjádření, protože vše musí sloužit potřebám nebo potěše mas. Vzhledem k tomu, že rétorika série nevolá ani tak po pluralitě a/nebo rovnosti, ale spíš ve finále ustavuje klid na práci a rodinu, připomíná Katniss v těchto záběrech new age verzi bohyně úrody a plodnosti.

Hunger Games nikdy neskrývaly svou romantickou linku, ale pojednávaly o ní velmi subtilně a v kontextu dalších podstatných motivů. Je pochopitelné, že v záplavě aktuálních young adult fikcí, nabízejících bezútěšný svět dystopických vizí a rozostřené hranice mezi dobrem a zlem, představuje nekomplikovaný happy end nutnost. Nicméně rozpor mezi Katniss v průběhu série a v jejím závěru je natolik markantní, že celou tetralogii redukuje na jedno z promo videí, tentokrát na téma silné a sofistikované ženské hrdinky.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, USA, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Peter Craig, Danny Strong podle románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, Mark Yoshikawa, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson ad., 137 min., distribuce: Forum Film CZ (premiéra v ČR 19. 11. 2015).

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, USA, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Peter Craig, Danny Strong podle románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, Mark Yoshikawa, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson ad., 137 min., distribuce: Forum Film CZ (premiéra v ČR 19. 11. 2015).

Přečteno 3153x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #133

#133

únor 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna

Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm

Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál

Domácí násilí jako mýtus i videohra / Žáby bez jazyka

Existenciální pijáctví / Chlast

Od eschatologie k entropii / Last and First Men

Žalovat se nemá / Žaluji!

Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Losing Control / Control

David Fincher chystá film podle komiksové série The Killer

Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit

Třeba nakonec narostou křídla / Rok 2020 v kinematografii

Úvod k tématu: David Fincher

Nejlepší filmy roku 2020

Editorial 133: David Fincher


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď

Joy / Ekonomie dotyku


RUBRIKY

anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (112) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (268) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

What the Björk! (Jiří Špičák, soundtrack)

O patro níž / Manžel, otec, pejskař a vrah (Kamila Dolotina, kritika)

Editorial č. 103 / Kdo je nej? (Jindřiška Bláhová, editorial)

AltCine: Action! (Matěj Nytra, web)

Filmoví a televizní upíři 21. století / Ne/mrtvým lásku neupírej (Iva Baslarová, téma)

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti (Šárka Gmiterková, kritika)

+ více...