Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial
editorial / Antonín Tesař / 2. 4. 2016
V únoru a březnu se přes nás přehnala vlna filmových cen. I když můžeme mít celkem oprávněné pochybnosti o tom, co vlastně jednotlivá ocenění říkají o kvalitě vítězných filmů, na filmové soutěže a ceny se dá mnohem střízlivěji a podnětněji dívat také jinak. Ocenění jsou totiž události, které mají v lepším případě důležitý společenský dopad a jsou součástí toho, jak se kinematografie a lidé kolem ní prezentují navenek pro ty, kteří se filmem zabývají nanejvýš jako příležitostní diváci. Ceny dávají lidem návod, které filmy mají považovat za kvalitní, ale také vyzdvihují konkrétní tvůrce a reprezentují filmový průmysl či filmovou kritiku jako takovou. Letošní Oscary byly z hlediska skladby nominovaných filmů stejně konzervativní jako řadu let předtím a nejlépe se to projevuje na vítězství vypočítavého Revenanta v kategoriích režie, kamera a mužský herecký výkon v hlavní roli a naopak v absenci Šíleného Maxe v jiných než řemeslných kategoriích. Řadu oscarových kandidátů včetně novinky Alejandra G. Iñárrita ostatně kriticky hodnotíme v tomto čísle.
Snad ještě zajímavější bylo dění kolem kampaně #OscarsSoWhite. Námitka, že v hereckých nominacích najdeme jen samé bělochy, toho sice vypovídá hodně málo, nicméně pod hlavičkou „bílých Oscarů“ se podařilo v médiích rozdmýchat debatu o rasismu v Hollywoodu a potažmo v celé Americe, což už naopak výpovědní hodnotu má. To, že se z nudné konzervativní hollywoodské ceny letos stala společensky aktuální a významná událost, ještě umocňuje nanicovatost obou nejsledovanějších tuzemských cen. Ceny české filmové kritiky rozebírám v glose a Český lev na tom nebyl o moc líp. Z obou rozpačitých ceremonií se zdá, jako bychom v dnešním českém prostředí měli co dělat s „kinematografií bez příběhu“.
Z dalších článků v čísle upozorňujeme na oba texty věnované filmu Saulův syn – vítěz nejen loňské ankety Cinepuru, ale také Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film roku – , zejména na ten od Jana Koláře, který proti tomuto univerzálně opěvovanému dílu vznáší podstatné a relevantní námitky. Významnou událostí na české scéně byla také volba nového děkana FAMU, které se věnuje Vít Janeček. Na té zahraniční propojil aktuální společenské otázky, politiku a kinematografii s větší intenzitou, než bývá u této přehlídky zvykem, festival v Berlíně. V aktuálním čísle najdete report z Berlinale od Aleše Stuchlého. V tematických textech tentokrát vracíme kritický pohled umělému oku současné filmové kamery. Kampaň #OscarsSoWhite, debata kolem Saulova syna nebo třeba i nečekaně společenskokritická novinka Quentina Tarantina ukazují, že psaní o obrazech může leccos říkat i o skutečném světě.
Přečteno 3798x
Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
POSLEDNÍ ČÍSLO

#133
únor 2021
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY editorial
Editorial 131: Film a feminismus
Editorial 130: Kinematografie Hongkongu
Editorial 128 / Do you feel lucky?
DALŠÍ Z RUBRIKY
David Fincher chystá film podle komiksové série The Killer
Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (112) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (268) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016
Z obsahu tištěného čísla:
Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek (Aleš Stuchlý, report)
Dlouhý záběr jako atrakce / Několik poznámek ke kameře v současném Hollywoodu (Martin Bubrín, téma)
Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku (Sylva Poláková, český talent)
Saulův syn / Holocaust na výbornou (Jan Kolář, kritika)
Kinolandie / Román o filmové zemi (David Čeněk, kniha)
Revenant: Zmrtvýchvstání / Zmrtvýchvstání syntezátorového průkopníka Rjúiči Sakamota (Jiří Špičák, soundtrack)