Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Krotitelé duchů / Duchové patriarchální minulosti

Krotitelé duchů / Duchové patriarchální minulosti

kritika / Martin Šrajer / 24. 11. 2016

Dlouho před premiérou nového filmu Paula Feiga se dalo vytušit, že děsivější než duchové z fikčního světa Krotitelů duchů budou nenávistné reakce uživatelů sociálních sítí, odmítajících akceptovat čtveřici hereček v hlavních rolích. Hysterie vyvolaná rebootem jednoho z ikonických filmů reaganovské Ameriky, v němž se z party vědců díky volnému trhu stanou úspěšní podnikatelé a celonárodní hrdinové, sděluje mnoho (nepěkného) zejména o vyspělosti filmového publika. Podobně jako v případě adaptace erotického bestselleru Padesát odstínů šedi však šla stranou otázka, co film sděluje sám o sobě.

S genderovými stereotypy si pohrávali již původní Krotitelé duchů, kteří nabídli alternativu k testosteronovým svalovcům osmé dekády. Teprve internetoví diskutéři populární komedii proměnili v nedotknutelný symbol svých klukovských let. Feminizaci filmu pak vnímali, zdá se, jako útok na vlastní maskulinitu, potažmo jako znejišťující doklad toho, nakolik pružná genderová identita ve skutečnosti je. Obavy z inverzního užití jazyka „mužských“ filmů ve Feigových Krotitelích nejnápadněji naplňuje postava urostlého recepčního Kevina. S ohledem na svůj nízký intelekt není použitelný jinak než jako erotický objekt k naplnění (ženské) vizuální slasti, čímž film zdánlivě převrací sexistický stereotyp neschopné sekretářky. Představitel severského boha hromu a blesku Chris Hemsworth ovšem Feigovi podobně jako Jason Statham ve Špiónovi slouží coby zdroj gagů založených naopak na skálopevném mužském přesvědčení o vlastní kompetentnosti. Ženy ve Feigových filmech stejnou sebejistotou nevynikají. Nevěří samy sobě, protože nemají důvěru svého okolí. V podstatě celá zápletka Krotitelů duchů stojí na pochybování o tom, co hrdinky říkají a dělají.

Poukazují-li ženy na existenci duchů, jejich počínání je interpretováno jako snaha vydobýt si mediální pozornost. Zosobněním toho, jak paralyzující může být nedůvěra ve vaše epistemologické schopnosti, je ve filmu Erin. S nedůvěrou se potýká od dětství, kdy rodiče i spolužáky marně přesvědčovala, že ji straší duch zlé sousedky. Porozumění našla teprve u Abby, s jejíž podporou se poprvé odváží veřejně přihlásit k tomu, o čem musela podstatnou část svého života mlčet. Krotitelé duchů tak nabízejí archetypální feministický narativ o vymanění se z osidel patriarchátu, získání ztraceného sebevědomí a nabytí schopnosti mluvit o své zkušenosti. Odmítnutí řádu se ale neobejde bez následků. Za své přiznání je Erin vyloučena z univerzity a společně s trojicí parťaček se snaží realizovat mimo zapouzdřenou akademickou sféru. Teprve v závěru starosta New Yorku přistoupí na tajné financování krotitelek, které se tak oproti svým předchůdcům musejí spolehnout na podporu zvnějšku. Plné odpoutání se od zavedených struktur a suverénní vítězství „dívčí síly“ zatím zjevně není možné.

Podobnému ponížení jako čtveřice krotitelek musel v životě čelit i filmový zlosyn jménem Rowan, který se ovšem frustraci nahromaděnou za léta šikanování rozhodl obrátit proti společnosti. Když se ve druhé polovině vyprávění promění v ducha, který na sebe může vzít libovolnou podobu, můžeme ho číst jako zástupce záštiplných internetových diskutérů, rovněž dle libosti měnících svou virtuální identitu. Podle filmu jsou to právě zakomplexovaní sociopati jako Rowan, jejichž vinou musíme zas a znovu čelit duchům zdánlivě překonané minulosti. Není jistě náhoda, že duchové na sebe během akčního finále berou podobu puritánů, kteří upalovali čarodějnice, zlověstných mužů ve fracích a cylindrech nebo Strýčka Sama, zosobňujícího agresivní a destruktivní podstatu mužského principu. O místech někdejších masakrů nás navíc průběžně zpravuje amatérská historička Patty, která si coby Afroameričanka ještě bolestivěji než její kolegyně uvědomuje houževnatost některých předsudků.

Prvním paranormálním jevem, s nímž jsou hrdinky konfrontovány, je duch ženy ve viktoriánských šatech, kterou její otec před desítkami let zavřel do sklepa. Negativní důsledky tohoto aktu podmanění očividně přetrvaly do 21. století. Podobně lze jako komediálně nadsazenou a shovívavou připomínku zla napáchaného na marginalizovaných členech společnosti během staletí patriarchální nadvlády vnímat celý film.

Krotitelé duchů (Ghostbusters, USA, 2016, IMDb)
Režie: Paul Feig, scénář: Paul Feig, Katie Dippold, kamera: Robert D. Yeoman, hudba: Theodore Shapiro, hrají: Melissa McCarthy, Kristen Wiig, Kate McKinnon, Leslie Jones, Cecily Strong, Chris Hemsworth ad., 117 minut, distribuce: Falcon  (premiéra v ČR 28. 7. 2016).

Krotitelé duchů (Ghostbusters, USA, 2016, IMDb)
Režie: Paul Feig, scénář: Paul Feig, Katie Dippold, kamera: Robert D. Yeoman, hudba: Theodore Shapiro, hrají: Melissa McCarthy, Kristen Wiig, Kate McKinnon, Leslie Jones, Cecily Strong, Chris Hemsworth ad., 117 minut, distribuce: Falcon  (premiéra v ČR 28. 7. 2016).

Přečteno 2234x

Článek vyšel v časopise Cinepur #107, říjen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.3 /13

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Zvířecí láska / Favoritka

Selhání systému / Střídavá péče

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Východ-Západ / Švéd v žigulíku


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (744) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (246) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #107 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #107, říjen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Magické syntezátory Stranger Things jsou jen špičkou ledovce (Jiří Špičák, soundtrack)

Jason Bourne / Štěpení neposlušných atomů (Ondřej Pavlík, kritika)

Takaši Miike / Autor bez domova (Antonín Tesař, profil)

Kostěný tomahawk (Anna Krejčířová, dvd)

Prach / Binárními opozicemi proti složitosti života (Tomáš Gruntorád, kritika)

Noir Film Festival / Cesty přes zamlžené hranice (Jindřiška Bláhová, report)

+ více...