Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

kritika / Janis Prášil / 6. 2. 2017

Drama Hedi je po dvaceti letech prvním arabským filmem, který letos v Berlíně soutěžil o Zlatého medvěda. Tuniský režisér a scenárista Mohamed Ben Attia vystavěl ústřední konflikt své prvotiny na tématu dohodnutého sňatku. Tento symbol kulturní a společenské tradice sice staví do kontrastu k osobní svobodě, zdařile se však vyhýbá klišé, která jsou s patriarchálně uspořádanou společností obvykle spojována. Intimní drama zbavené schematičnosti přerůstá nejen do univerzálně platné výpovědi o dospění, ale nabízí též prohled do proměny současného nejen arabského světa.

Attia se věnuje příběhu mladého muže, který se nedokáže vymanit ze svazující péče své dominantní matky, jež se po smrti manžela postavila do čela rodiny a chystá pro syna svatbu s dobře situovanou dívkou. Neschematické zobrazení muslimského světa ukazuje rozpad tradičního rodinného modelu a zabývá se osobní krizí mužské postavy. Pětadvacetiletý Hedi se nechává vláčet očekáváním své rodiny i zaměstnavatele, přestože zjevně nic nebrání tomu, aby se osamostatnil a převzal kontrolu nad svým životem. Právě proces, kterým musí projít, než řekne svým utlačovatelům ne, je klíčovým tématem snímku.

Specifické kulturní prostředí a jeho konvence jsou pouze odrazovým můstkem pro hlavní téma transformace. Proměna jedince tvoří paralelu k vývoji porevoluční tuniské společnosti, v níž se po arabském jaru probouzí demokratizační procesy. Hedi svým pasivním postojem a podřízeností odráží předrevoluční způsob uvažování a vývoj postavy odhaluje složitost celého transformačního procesu. Společnost musela dospět, stejně jako Hedi, který nejdříve hledal svobodu v útěku do světa vlastní fantazie, či se uchyloval k extrému v podobě náručí živelné a nespoutané tanečnice. Až po té se dostal do bodu, v němž se rozhodl nespokojenost s vlastním životem aktivně řešit. Otevřeně odmítl status quo a začal jednat i za cenu risku a ztráty stávajících jistot. Život určovaný náboženstvím a tradičními rodinnými vztahy byl na jednu stranu spoutávající, ale zároveň představoval zdroj stability, jistoty a neměnnosti, hodnot, které se s příchodem nových podmínek ztrácí. Postupným procesem sebeuvědomění a překonáváním strachu z takového změny se formuje společenské vědomí. Dalo vzniknout občanské společnosti, jejíž příslušníci převzali odpovědnost za budoucí vývoj v zemi.

Proces transformace je pevně zakořeněn v samém konceptu snímku, který sází na propracovanou psychologii i vývoj postavy a důkladně objasňuje její situaci a motivace. Attia klade důraz obzvlášť na pasivitu a stagnaci hrdiny i na nenápadnou plíživou gradaci. Pečlivě dávkuje překvapivě vyspělý herecký projev debutanta Majda Mastoury, který si za ztvárnění role Hediho vysloužil Stříbrného medvěda. Minimalistickým herectvím připravuje diváka na přesvědčivou a dlouho odkládanou katarzní scénu otevřeného vyjádření odporu. Subtilní a kultivovaný snímek, na jehož produkci se podíleli bratři Dardennové a který si odnesl z Berlinale též cenu za nejlepší debut, na sebe neupozorňuje radikálními formálními či stylistickými experimenty ani kontroverzním obsahem. Působí právě citlivým režijním vedením, propracovaností, stejně jako civilností, za níž je odpovědná v neposlední řadě též kamera Frédérica Noirhommeho, jež dodala příběhu intimní rozměr i moderní tvář.

Attia se vyhýbá stereotypnosti, expresivnosti i lacinému působení na emoce. Jeho devizou je schopnost udržet vnitřní svět postavy dlouho mimo divákův dosah. Dlouho potlačované emoce se vyderou na povrch v pravou chvíli, aby dovedly dramatický oblouk k vrcholu. Díky modernizaci tématu kulturní tradice, interpretační otevřenosti a nepředvídatelnému chování postavy, které udržuje napětí, má snímek potenciál zaujmout jak publikum nezasvěcené do reálií arabského světa, tak poučenější diváky. Zástupci první skupiny ocení čitelný, psychologicky propracovaný a sugestivní příběh dospění v neobvyklé kombinaci s prostředím arabské kultury. Druhý typ diváků objeví nejen výstižný metaforický obraz porevolučního Tuniska, ale i univerzální portrét společenského a historického vývoje coby postupného a dlouhodobého procesu.

Hedi (Inhebek Hedi, Tunisko, Belgie, 2016, IMDb)
Režie: Mohamed Ben Attia, scénář: Mohamed Ben Attia, kamera: Frédéric Noirhomme, střih: Azza Chaabouni, hudba: Omar Aloulou, hrají: Majd Mastoura, Rym Ben Messaoud, Sabah Bouzouita, Omnia Ben Ghali, Hakim Boumsaoudi ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 10. 2016).

Hedi (Inhebek Hedi, Tunisko, Belgie, 2016, IMDb)
Režie: Mohamed Ben Attia, scénář: Mohamed Ben Attia, kamera: Frédéric Noirhomme, střih: Azza Chaabouni, hudba: Omar Aloulou, hrají: Majd Mastoura, Rym Ben Messaoud, Sabah Bouzouita, Omnia Ben Ghali, Hakim Boumsaoudi ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 10. 2016).

Přečteno 2069x

Článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Hedi

****  CINEPUR (3.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #134

#134

duben 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Smysl života a to, co chceme / Smysl života

Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie

Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe

Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec

Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna

Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Střípky života / Střípky ženy

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka

FAMUFEST oživí unikátní prostory v centru Prahy

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

Úvod k tématu: Česká detektivka

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Nesamozřejmá detektivka a samozřejmý zločin / Oddechový čas krimi žánru v první polovině...


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna

Chirurgický řez polskou společností / Corpus Christi

Co dělat, když zazní siréna / Maják

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den


RUBRIKY

anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (108) / fenomén (79) / festival (97) / flashback (8) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (5) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (1005) / mimo kino (183) / novinka (794) / pojem (36) / portrét (43) / profil (91) / reflexe (25) / report (121) / rozhovor (171) / scénář (4) / soundtrack (78) / téma (967) / televize (118) / událost týdne (270) / videohra (74) / web (43) / zoom (167)

Cinepur #108 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Cristi Puiu / Propasti porozumění (Pavel Sladký, portrét)

Virginia / Němý experiment (Jan Švelch, videohra)

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá (Antonín Tesař, kritika)

Netflix a spol.: Sbohem snům o univerzální videopůjčovně (Anna Krejčířová, web)

Cool televize / Generace X a Y v kontextu proměn televizního vysílání (Jana Jedličková, téma)

Neon Demon / Gucciho třpytivé zvratky (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...