Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

kritika / Daniel Řehák / 28. 2. 2017

Studio Walta Disneyho před rokem zúročilo čtyřmiliardovou investici do autorských práv na ságu Star Wars a uvedlo do kin nové pokračování s pořadovým číslem sedm. Na konci loňského roku pak rozšířilo toto univerzum novým směrem. Scénář původní trilogie k takové expanzi přímo vybízí. Za každou hvězdou v galaxii, za každým pojmem či mimozemskou entitou totiž jakoby se skrýval samostatný příběh. Rogue One byl konkrétně inspirován jednou větou v úvodních titulcích Star Wars: Nová naděje, a pojednává o tom, jak se rebelům podaří ukrást plány Hvězdy smrti. Mělo jít o drsný válečný snímek pro dospělé. Vydat se originální cestou a natočit tonálně úplně odlišný film, než jsou Star Wars ve své seriálové podobě, se ale tvůrci a zadavatel rozhodli jen napůl. Polovičatě vyznívá i výsledek.

Film vznikal zhruba dva roky, což je vzhledem k počtu a náročnosti vizuálních efektů poměrně málo, a ještě půl roku před uvedením do kin prošel razantní úpravou scénáře a masivními přetáčkami, které prý měly odlehčit jeho atmosféru a přidat na svižnosti. Jaký byl původní hrubý střih Garetha Edwardse, se nikdy nedozvíme. Pro budoucnost tu bude zachována jen verze, která vstoupila v prosinci do kin a která stopy rychlých zásahů a přepisů bohužel nese. Rogue One, stejně jako Star Wars: Síla se probouzí, sází na hlavní hrdinku. Tou je Jyn Erso, která průběhu filmu okolo sebe nezáměrně shromáždí skupinu bojovníků, nikoli nepodobnou Tuctu špinavců, aby společně získali zmíněné plány k Hvězdě smrti a dali rebelům naději. Právě Jyn trpí nejvíce tím, že se ve filmu nenašel prostor na rozehrání jejího dospívání, kdy by mohla získat divácké sympatie, a tak osciluje mezi genericky napsanou rebelující sólistkou a až příliš patetickou samozvanou vůdkyní.

Vykreslení figur může být obecně považováno za jednu z největších slabin scénáře. Přitom je cítit, že záměr a volba jednotlivých charakterů směřují správným směrem. Například kapitán Cassian Endor, ztvárněný mexickým hercem Diegem Lunou, má v sobě příjemnou dávku nejednoznačnosti a přes vrozené charisma ukazuje, že aliance rebelů není složena z pohádkových hrdinů bez poskvrny, ale lze ji chápat jako teroristickou organizaci.

Také dějová linie zbytečně odbíhá, když nechává hrdiny značnou část snímku hledat nikoli plány Hvězdy smrti, ale Jynina otce, který se na výrobě ničivé zbraně Impéria podílel a do její konstrukce zakomponoval chybu. Přes vleklé dialogy, nebo naopak přílišné krácení některých postav, které odnesl zejména Saw Gerrera Foresta Whitakera, obohatili scenáristé galaxii kdesi daleko o několik zajímavých míst a momentů. Planeta Jedha a svaté město je paralelou k blízkovýchodní krizi a svatým válkám, Impérium a chování jeho pohůnků ilustrují velikost a zrůdnost militaristických totalitních systémů v pozoruhodném detailu.

Snímek končí vizuálně poutavou bitvou na písčitých plážích mezi palmami, s nimiž vojenské instalace impéria dokonale kontrastují. V těchto sekvencích si Edwards napravuje reputaci po zbytečně statických dialogových scénách a krkolomně sestříhaném úvodu. Zároveň ve vesmíru probíhá bitva, jejíž dynamika a zpracování posouvá tuto specialitu série o kus dál. Pro fanoušky, které film oslovuje v první řadě, je na co se dívat, čeho si všímat a co v dlouhých debatách řešit. Přítomnost tak ikonické postavy jako je Darth Vader při vyvrcholení filmu, který plynule naváže do úvodní sekvence Nové naděje, pocit důvěrně známého prostředí ještě umocňuje.

Rogue One skutečně nejsou typické Star Wars s jejich humorem, opojnými obrazy a nezaměnitelnou atmosférou pohádkového eposu. Je to spíše mix akčního snímku komiksového ražení a odlehčené verze Čety. Po jeho zhlédnutí je patrné, že látka poskytovala mnohem víc možností, jak film vyprávět. Velké momenty jen probleskují v lehce nadprůměrném celku, který jako by někdo vytvaroval do produktu, který se sice prodá, vydělá, ale tak úplně nenadchne. Možná se Disney bál ztráty mladšího publika, klíčového pro jeho budoucí podnikání. Jestli bude Rogue One nakonec patřit do kanonických děl náboženství Jedi, ukáže čas. Zklamaná očekávání mohou být na místě, revoluce se nekoná, ale na druhou stranu, lítá to všecko moc pěkně a droid K-2SO je cool.

Rogue One: Star Wars Story (USA, 2016, IMDb)
Režie: Gareth Edwards, scénář: Chris Weitz, Tony Gilroy, kamera: Greig Fraser, střih: John Gilroy, Colin Goudie, Jabez Olssen, hudba: Michael Giacchino, hrají: Felicity Jones, Diego Luna, Ben Mendelsohn, Donnie Yen, Mads Mikkelsen ad., 133 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 15. 12. 2016).

Rogue One: Star Wars Story (USA, 2016, IMDb)
Režie: Gareth Edwards, scénář: Chris Weitz, Tony Gilroy, kamera: Greig Fraser, střih: John Gilroy, Colin Goudie, Jabez Olssen, hudba: Michael Giacchino, hrají: Felicity Jones, Diego Luna, Ben Mendelsohn, Donnie Yen, Mads Mikkelsen ad., 133 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 15. 12. 2016).

Přečteno 722x

Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Rogue One: Star Wars Story

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #111

#111

červen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Pravda neexistuje / Jackie

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Člověk bestie / Rozpolcený

Mezery identity / Moonlight

Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion

Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting

Obyčejný žal / Místo u moře

Život přečerpán / Já, Daniel Blake


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Bohéma / Fikce a realita v televizním seriálu

Nostalgický pokrok v mezích formátu / Česko v éře globální televize

O podlidech, nelidech a těch ostatních / Stopy sociálního realismu v současné australské...

Televize pro hráče / YouTube kanál Machinima

True crime / Nejen televizní fenomén

Úvod k tématu 111: Současné televizní formáty

Velká čínská zeď / Rozestavěný pomník čínsko-amerického přátelství


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií

Muž z oceli / Nejhlasitější pohádka ve vesmíru

Pátrání po Sugar Manovi / Limonádová balada o neznámém vykupiteli s kytarou

Frankenweenie: Domácí mazlíček / Elektrizující pes bez náboje


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (117) / editorial (85) / fenomén (66) / festival (48) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (686) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (562) / objev (3) / pojem (36) / portrét (3) / profil (93) / reflexe (24) / report (91) / rozhovor (148) / scénář (4) / soundtrack (31) / téma (820) / televize (78) / tisková zpráva (1) / událost týdne (177) / video (2) / videoart (16) / videohra (49) / web (37) / zoom (146)

Cinepur #109 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Snowden / Velký bratr tě sleduje (Martin Šrajer, kritika)

Zase jednou zpívat a tančit… / Současnost amerických filmových muzikálů (Lukáš Skupa, téma)

Stávání se neviditelným / Performance identity ve filmech s Bobem Dylanem (Jiří Anger, téma)

Šepoty a výkřiky Oldřicha Nového / Písňová čísla a jejich role v hvězdném obrazu prvního milovníka (Šárka Gmiterková, téma)

Bylo nás pět pro mileniály / The OA (Jarmila Křenková, televize)

Frankofonie / Cesty umění (Tomáš Gruntorád, kritika)

+ více...