Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

kritika / Janis Prášil / 11. 3. 2017

Ikona módního průmyslu Tom Ford přichází po devítileté pauze se svou druhou celovečerní režií Noční zvířata. V adaptaci románu Austina Wrighta Tom and Susan překvapuje sofistikovaným vyprávěním a neobvyklým žánrovým spojením. Příběh o galerijní kurátorce, která čte scénář krutého příběhu z amerického jihu a zároveň vzpomíná na nevydařený vztah se svým exmanželem, představuje dějové linky s odlišným stylem, žánrovým pojetím i způsobem herectví. Ve snímku se tak v neobvyklé kombinaci potkává minulost a přítomnost, různé varianty fikce, či melodrama a thriller s westernovými prvky. Ze žánru melodramatu Ford vycházel už v debutu Single Man. Příběh o profesorovi, který se vyrovnává se smrtí svého partnera, ještě nevyniká novátorským přístupem k žánru nebo vyprávěni, ale fascinuje originálním stylistickým ztvárněním, jež nalézá mimo jiné inspiraci v poetice Wonga Kar-waie. Noční zvířata dokazují, že Fordovi se daří i na poli thrilleru.

Kultivovaná krása Amy Adams korunuje centrální postavu melodramatické dějové linky Susan, jejíž emočně vyprahlý svět nalézá vizuální ztvárnění v odosobněných interiérech luxusního bytu nebo ve výstavních síních s moderním uměním v Los Angeles. Při čtení scénáře se v mysli hrdinky otevírá příběh v příběhu a melodrama přechází do polohy thrilleru o nočním přepadení rodiny skupinou násilníků na dálnici hluboko v texaské poušti. Proces čtení se stává přepínačem mezi dvěma fikčními světy, klasickým melodramatem ve stylu Douglase Sirka a drsným světem peckinpahovských krvavých duelů, což se odráží v přechodu k silně typizovaným postavám a expresivnějšímu herectví. Jake Gyllenhaal exceluje ve své dramatické poloze v obou příběhových rovinách, coby Susanin expřítel a zároveň jako postava otce, která bojuje o záchranu své rodiny. Obě mužské postavy mají společný základ, představují zlomené jedince hnané bezmocí, vztekem a touhou po pomstě. Svou plastičností se jeho role liší od modelových postav charismatického detektiva a zástupce absolutní spravedlnosti, který potírá esenciální zlo v podobě nočních útočníků. Jako představitel jednoho z agresorů prozkoumává své herecké rozpětí přesvědčivý Karl Glusman, jenž si vydobyl svou reputaci již hlavní rolí v Love Gaspara Noého.

Přestože Ford v obou dějových linkách využívá čitelná žánrová schémata a dva na venek autonomní příběhy odděluje různým stylistickým pojetím, zároveň dovoluje, aby se obě dějové roviny vzájemně prostupovaly a ovlivňovaly nejen z hlediska žánru, ale i vývoje postav. Způsob jakým spolu obě linie komunikují, dokazuje promyšlenost struktury Nočních zvířat. Konvence žánru melodramatu jsou podvraceny tím, že jde nejen o pohled do citového světa hrdinky, ale též o příběh velkolepé pomsty, zatímco thrillerová linka oplývá neobvykle prokreslenou psychologií postav s nepředvídatelným chováním a nevyváženou pozicí dobra a zla. Svět kultivovaný a citově distancovaný se potkává se světem drásavých emocí a extrémního násilí.

Dokladem komplexnosti žánrově různorodého a narativně sofistikovaného snímku je nezapomenutelná uhrančivá a provokativní úvodní sekvence s nahými otylými roztleskávačkami. Zpomalené pohyby obnažených těl tančících za zvuku melancholické hudby ukazují na snahu šokovat lidskou fyziognomií, která je pravým opakem ideální krásy známé z módního průmyslu. Tělesnost, krutost a umění jsou motivy, kterými Ford znepokojuje podobně jako Nicolas Winding Refn ve zmiňovaném Neon Demon. Takovýto úvod Nočních zvířat se může zpočátku jevit samoúčelně, když pak vyprávění tento motiv opouští. Ale ukáže se, že ženské postavy rubensovských tvarů mají propojující funkci a prostupují oběma příběhy jako umělecké exponáty v galerii a návštěvnice baru. Způsob prolínání fikčních světů, z nichž jeden je metaforou na ten druhý, prostřednictvím dvojrole, sdílení vedlejších postav, či práce se symboly a tématem nespavosti hrdinky, ke které odkazuje již samotný název snímku, připomíná exkurzy Davida Lynche do iracionálního a bizarního světa podvědomí. Ford má však na rozdíl od něj zájem především o katarzi psychických traumat, kterou zprostředkovává skrz sofistikovanou naraci a přetváření různých inspiračních zdrojů do originálního režijního pojetí.

Noční zvířata (Night Animals, USA, 2016, IMDb)
Noční zvířata (Nocturnal Animals, USA 2016). Režie a scénář: Tom Ford, kamera: Seamus McGarvey, střih: Joan Sobel, hudba: Abel Korzeniowski, hrají: Amy Adams, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon, Karl Glusman ad., 116 min., distribuce: CinemArt  (premiéra v ČR 24. 11. 2016).

Noční zvířata (Night Animals, USA, 2016, IMDb)
Noční zvířata (Nocturnal Animals, USA 2016). Režie a scénář: Tom Ford, kamera: Seamus McGarvey, střih: Joan Sobel, hudba: Abel Korzeniowski, hrají: Amy Adams, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon, Karl Glusman ad., 116 min., distribuce: CinemArt  (premiéra v ČR 24. 11. 2016).

Přečteno 1145x

Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Noční zvířata

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nicolas W. Refn spustí online platformu s filmy, hudbou a texty

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Abrakadabra! Olomoucký festival PAF láká na první jména

Editorial 113: Werner Herzog

Od Nezlomného po Sůl a oheň / Filmy se stále starší pamětí

Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga

Srdce ze skla / Herzogovy variace na heimatfilm

Werner goes to Hollywood / Herzog a americká filmová kultura


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Člověk bestie / Rozpolcený

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Je to jen konec světa / Stylizovaná apoteóza citů


RUBRIKY

anketa (22) / český film (68) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (54) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (703) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (596) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (188) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #109 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Hudba v kině: Rok 2016 byl rokem vizuálních alb (Jiří Špičák, soundtrack)

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky (Ondřej Pavlík, kritika)

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese (Janis Prášil, kritika)

Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali? (Matěj Nytra, web)

Snowden / Velký bratr tě sleduje (Martin Šrajer, kritika)

Souhry hudebních a filmových variací / Tvorba skladatele Michaela Nymana (Janis Prášil, téma)

+ více...