Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

kritika / Janis Prášil / 11. 3. 2017

Ikona módního průmyslu Tom Ford přichází po devítileté pauze se svou druhou celovečerní režií Noční zvířata. V adaptaci románu Austina Wrighta Tom and Susan překvapuje sofistikovaným vyprávěním a neobvyklým žánrovým spojením. Příběh o galerijní kurátorce, která čte scénář krutého příběhu z amerického jihu a zároveň vzpomíná na nevydařený vztah se svým exmanželem, představuje dějové linky s odlišným stylem, žánrovým pojetím i způsobem herectví. Ve snímku se tak v neobvyklé kombinaci potkává minulost a přítomnost, různé varianty fikce, či melodrama a thriller s westernovými prvky. Ze žánru melodramatu Ford vycházel už v debutu Single Man. Příběh o profesorovi, který se vyrovnává se smrtí svého partnera, ještě nevyniká novátorským přístupem k žánru nebo vyprávěni, ale fascinuje originálním stylistickým ztvárněním, jež nalézá mimo jiné inspiraci v poetice Wonga Kar-waie. Noční zvířata dokazují, že Fordovi se daří i na poli thrilleru.

Kultivovaná krása Amy Adams korunuje centrální postavu melodramatické dějové linky Susan, jejíž emočně vyprahlý svět nalézá vizuální ztvárnění v odosobněných interiérech luxusního bytu nebo ve výstavních síních s moderním uměním v Los Angeles. Při čtení scénáře se v mysli hrdinky otevírá příběh v příběhu a melodrama přechází do polohy thrilleru o nočním přepadení rodiny skupinou násilníků na dálnici hluboko v texaské poušti. Proces čtení se stává přepínačem mezi dvěma fikčními světy, klasickým melodramatem ve stylu Douglase Sirka a drsným světem peckinpahovských krvavých duelů, což se odráží v přechodu k silně typizovaným postavám a expresivnějšímu herectví. Jake Gyllenhaal exceluje ve své dramatické poloze v obou příběhových rovinách, coby Susanin expřítel a zároveň jako postava otce, která bojuje o záchranu své rodiny. Obě mužské postavy mají společný základ, představují zlomené jedince hnané bezmocí, vztekem a touhou po pomstě. Svou plastičností se jeho role liší od modelových postav charismatického detektiva a zástupce absolutní spravedlnosti, který potírá esenciální zlo v podobě nočních útočníků. Jako představitel jednoho z agresorů prozkoumává své herecké rozpětí přesvědčivý Karl Glusman, jenž si vydobyl svou reputaci již hlavní rolí v Love Gaspara Noého.

Přestože Ford v obou dějových linkách využívá čitelná žánrová schémata a dva na venek autonomní příběhy odděluje různým stylistickým pojetím, zároveň dovoluje, aby se obě dějové roviny vzájemně prostupovaly a ovlivňovaly nejen z hlediska žánru, ale i vývoje postav. Způsob jakým spolu obě linie komunikují, dokazuje promyšlenost struktury Nočních zvířat. Konvence žánru melodramatu jsou podvraceny tím, že jde nejen o pohled do citového světa hrdinky, ale též o příběh velkolepé pomsty, zatímco thrillerová linka oplývá neobvykle prokreslenou psychologií postav s nepředvídatelným chováním a nevyváženou pozicí dobra a zla. Svět kultivovaný a citově distancovaný se potkává se světem drásavých emocí a extrémního násilí.

Dokladem komplexnosti žánrově různorodého a narativně sofistikovaného snímku je nezapomenutelná uhrančivá a provokativní úvodní sekvence s nahými otylými roztleskávačkami. Zpomalené pohyby obnažených těl tančících za zvuku melancholické hudby ukazují na snahu šokovat lidskou fyziognomií, která je pravým opakem ideální krásy známé z módního průmyslu. Tělesnost, krutost a umění jsou motivy, kterými Ford znepokojuje podobně jako Nicolas Winding Refn ve zmiňovaném Neon Demon. Takovýto úvod Nočních zvířat se může zpočátku jevit samoúčelně, když pak vyprávění tento motiv opouští. Ale ukáže se, že ženské postavy rubensovských tvarů mají propojující funkci a prostupují oběma příběhy jako umělecké exponáty v galerii a návštěvnice baru. Způsob prolínání fikčních světů, z nichž jeden je metaforou na ten druhý, prostřednictvím dvojrole, sdílení vedlejších postav, či práce se symboly a tématem nespavosti hrdinky, ke které odkazuje již samotný název snímku, připomíná exkurzy Davida Lynche do iracionálního a bizarního světa podvědomí. Ford má však na rozdíl od něj zájem především o katarzi psychických traumat, kterou zprostředkovává skrz sofistikovanou naraci a přetváření různých inspiračních zdrojů do originálního režijního pojetí.

Noční zvířata (Night Animals, USA, 2016, IMDb)
Noční zvířata (Nocturnal Animals, USA 2016). Režie a scénář: Tom Ford, kamera: Seamus McGarvey, střih: Joan Sobel, hudba: Abel Korzeniowski, hrají: Amy Adams, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon, Karl Glusman ad., 116 min., distribuce: CinemArt  (premiéra v ČR 24. 11. 2016).

Noční zvířata (Night Animals, USA, 2016, IMDb)
Noční zvířata (Nocturnal Animals, USA 2016). Režie a scénář: Tom Ford, kamera: Seamus McGarvey, střih: Joan Sobel, hudba: Abel Korzeniowski, hrají: Amy Adams, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon, Karl Glusman ad., 116 min., distribuce: CinemArt  (premiéra v ČR 24. 11. 2016).

Přečteno 4124x

Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Noční zvířata

****  CINEPUR (1.7)

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize

Nekonečně mnoho tváří Cate Blanchett

Terapie strachem / Satiry Rubena Östlunda


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ji.hlava etická

Pitomý porno po česku / Chyby

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Střípky života / Střípky ženy

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #109 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Jan Saska / S lahváčem na Oscary (Kamila Boháčková, český talent)

Nejlepší filmy roku 2016, část 1. (Redakce, anketa)

Šepoty a výkřiky Oldřicha Nového / Písňová čísla a jejich role v hvězdném obrazu prvního milovníka (Šárka Gmiterková, téma)

American Honey / Leporelo sociální lyriky (Jan Kolář, kritika)

Souhry hudebních a filmových variací / Tvorba skladatele Michaela Nymana (Janis Prášil, téma)

Rozpolceně o válce / Battlefield 1 (Jan Švelch, videohra)

+ více...