Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Scorseseho zabřednutí do křesťanské bažiny / Mlčení
kritika / Antonín Tesař / 15. 4. 2017
Jeden z výrazných japonských beletristů 20. století Šúsaku Endó se hlásil ke katolické církvi, která v Japonsku dnes eviduje pouze zhruba půl milionu věřících. To je extrémně málo i v porovnání s okolními státy jako Jižní Korea nebo Filipíny. Jeho román je vystavěný právě na zkušenosti příslušníka silně univerzalistického náboženství, které je ale v jeho společnosti výrazně okrajovou záležitostí. Japonsko je v Mlčení ostatně charakterizováno jako bažina, v níž křesťanství „nezapustilo kořeny“. Jeho kniha pak vede krutě nekompromisní dialog s křesťanskou tradicí, ve kterém podkopává mnoho jejích základních předpokladů a přesvědčení. Příběh portugalského kněze Rodrigueze, jenž se vylodí na japonských březích v 17. století, kdy je křesťanství v zemi násilně potlačováno, vznáší jeden radikální argument proti hrdinově (a Endóově) víře za druhým, od teologické hrůzy z božího mlčení, přes etické otázky jednání podle křesťanských zásad v paradoxních situacích až po problém střetu různých kultur a možností přenosu jedné tradice do druhé. Genialita Endóovy prózy je právě v její vrstevnatosti a schopnosti konfrontovat své přesvědčení vůči té nejtvrdší opozici.
S tím se pojí i to, že je to hluboce osobní a introspektivní text, ve kterém nejde ani tak o popisy událostí, ale o vztahy postav k nim. Scorsese se s ním vyrovnal v podstatě podobně jako před ním Masahiro Šinoda, který román adaptoval už v roce 1971. Oba se věrně drží děje předlohy, oba spoléhají na vizuální sílu přírodní krajiny a oba mají exponovanou a důmyslně prokomponovanou zvukovou stopu. Oba také více či méně obcházejí jednu z nejsugestivnějších pasáží knihy, která popisuje hrdinův vjem „božího mlčení“ po setnutí japonského věřícího na vězeňském dvoře. Popisovaný dojem světa, který pozbyl boží přítomnosti, je totiž ještě o něco obtížněji převoditelný do audiovizuální filmové podoby než zbytek knihy, nicméně pro samotnou knihu je zásadní. Šinoda příznačně nahrazuje tuto scénu sekvencí, v níž mladá žena odvolá křesťanskou víru při pohledu na mučení svého manžela. Později ve vězení pak prohlásí: „Není Bůh ani Buddhové. Není vůbec nic.“ Nenápadně tak naznačuje svou vlastní pozici levicového ateistického tvůrce spadajícího do myšlenkového kontextu japonské nové vlny šedesátých let.
Právě taková osobní perspektiva, která může být v příkrém protikladu s názory samotného Endóa, je jednou věcí, která Scorseseho adaptaci chybí. Snaha dát vyprávění nějaký vnější smysl ústí obvykle do těch nejpolopatičtějších, někdy až trapně diletantsky natočených scén, například té, kde Rodriguez spatří v odrazu svého obličeje na vodní hladině tvář Krista, nebo kde nám kamera ukáže malý křížek, jenž svírá jeho mrtvola v dlaních. Většinou se ale snímek drží vypravěčského monologu hlavního hrdiny, což je sice prostředek, který mu dodává silný vnitřní rytmus daný tempem vypravěčovy řeči, ale zároveň ještě podtrhuje fakt, že Scorsese vlastně jen přidává k myšlenkově podnětné literární předloze líbivé obrázky. Filmové Mlčení má také ve skutečnosti dost daleko k tradici meditativní spirituální kinematografie. Drama se tu jen málokdy zastaví, aby nechalo svět působit skrze filmový obraz jako cosi mysteriózního. Naopak, vypravěčský monolog neustále všechno odhaluje, vyjasňuje a žene celé vyprávění kupředu. Výsledkem je podivný útvar, na kterém jsou často patrné stopy zápasu hollywoodské dramaturgie a snahy být věrný předloze, která hraje podle úplně odlišných pravidel.
Mlčení (Silence, USA, Tchaj-wan, Mexiko, 2016, IMDb)
Režie: Martin Scorsese, scénář: Jay Cocks, Martin Scorsese, kamera: Rodrigo Prieto, střih: Thelma Schoonmaker, hudba: Kathryn Kluge, Kim Allen Kluge, hrají: Andrew Garfield, Adam Driver, Šinja Cukamoto, Liam Neeson, Tadanobu Asano ad., 161 min., distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 16. 2. 2017).
Mlčení (Silence, USA, Tchaj-wan, Mexiko, 2016, IMDb)
Režie: Martin Scorsese, scénář: Jay Cocks, Martin Scorsese, kamera: Rodrigo Prieto, střih: Thelma Schoonmaker, hudba: Kathryn Kluge, Kim Allen Kluge, hrají: Andrew Garfield, Adam Driver, Šinja Cukamoto, Liam Neeson, Tadanobu Asano ad., 161 min., distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 16. 2. 2017).
Přečteno 3416x
Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
1.3 /7
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Mlčení
**** CINEPUR (1.8)
**** ČTENÁŘI (3.5)
POSLEDNÍ ČÍSLO

#133
únor 2021
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Bolest na hranici ráje / Lux Æterna
Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm
Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál
Domácí násilí jako mýtus i videohra / Žáby bez jazyka
Existenciální pijáctví / Chlast
Od eschatologie k entropii / Last and First Men
Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa
DALŠÍ Z RUBRIKY
David Fincher chystá film podle komiksové série The Killer
Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm
Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (113) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (267) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Člověk bestie / Rozpolcený (Janis Prášil, kritika)
Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion (Ivo Michalík, kritika)
Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová (Kamila Boháčková, profil)
Dívat se a rozhodovat / Fenomén interaktivních filmů (Tereza Krobová, téma)
Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting (Michal Böhm, kritika)
Béčka pro nové milénium / Produkce společnosti The Asylum (Antonín Tesař, téma)