Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pravda neexistuje / Jackie

Pravda neexistuje / Jackie

kritika / Tomáš Gruntorád / 3. 6. 2017 / komentáře (1)

Nasloucháme-li svědectví pamětníků historické události, nemůžeme si být jistí, zda se nestylizují do role, již nesehráli. Není pravda jen pravděpodobně znějící lží? Lze odhalit skutečné motivace lidí za jejich jednáním, které vešlo do dějin? Tyto otázky, nad nimiž musí ambice hledačů konečné pravdy a smyslu kapitulovat, stojí neustále v pozadí Jackie Pabla Larraína – ani ne tak historického dramatu o atentátu na Johna F. Kennedyho, jako spíše vláčné meditace nad snadnou manipulovatelností historické paměti. Larraín se scenáristou Noahem Oppenheimem v Jackie nerekonstruují okolnosti atentátu s detailní precizností ani nepřináší novou interpretaci události, která se mírou své medializace stala nevysvětlitelnou. Namísto snahy nabídnout pravdu (nebo víru v její možnou podobu) pozorují Kennedyho blízké a zdůrazňují jejich lidskou omylnost, prolhanost, tendenci přepisovat drobné i podstatné pravdy do nových, „objektivních verzí“ pro veřejnost. Dějiny jsou zde systematicky označovány za subjektivní konstrukt: Jackie zprostředkovává zjitřený stav mysli čerstvě ovdovělé Kennedyho ženy Jacqueline, která vždy stála mimo pozornost vypravěčů prezidentova příběhu, a nyní sehrává roli insiderky odhalující novináři fakta z první ruky, ovšem se zákazem je zveřejnit.

Larraín v Jackie sahá k tématům svých dvou předchozích filmů: k demytizaci zbožštělých idolů z Klubu a fenoménu mediální manipulace z No. Klub vykresluje skupinu katolických kněží, odložených na jakousi záchytku pro zdiskreditované členy církve, jako sebranku lhářů, vyděračů, pedofilů a gayů, narušujících oficiální portrét svatých mužů. Obdobně Jackie problematizuje v rozpravách pozůstalých veřejný obraz milovaného prezidenta Kennedyho. Doslechneme se z nich pejorativně zabarvené bilance, že Kennedy „vyřešil krizi, kterou způsobil“, že byl „antikomunistický bojovník“ a že jako kluk bojující za lepší svět „připravil Vietnam“. Jackie kriticky odhaluje rozporuplnost idolu a pokládá jeho sny a rozhodnutí do ambivalentních poloh. Zařadí jej mezi politiky pronášející připravené projevy, získávající si spojením s mediálními poradci přízeň lidu a vylepšující svou image hlášením se k odkazu národních velikánů Lincolnova typu. Dvojtvářnost film dodá i viceprezidentu Johnsonovi, podstoupivšímu prezidentskou přísahu s pokryteckou výčitkou, že proběhla po smrti předchůdce nedůstojně narychlo, přestože se jí dle jiných zdrojů nemohl dočkat. I Jackie se po opulentním státním pohřbu vystrojeném po vzoru Lincolnovy tryzny svěří knězi, že parádu nestrojila pro manžela, ale pro sebe v očekávání, že přiláká pozornost atentátníka, který by na otevřeném prostranství ukončil i její život.

S No – rekonstrukcí slavného referenda, v němž chilský národ vyjádřil roku 1988 nedůvěru generálu Pinochetovi po několikadenní reklamní masáži jeho příznivců i odpůrců – sdílí Jackie technická řešení, jimiž evokuje ducha doby a udržuje v centru pozornosti problém mediální zprostředkovanosti reality. No nás přenáší do osmdesátých let skrze vizuální styl záznamu pořízeného dobovou videokamerou, Jackie je rovněž snímána lehce roztřesenou ruční kamerou na 16mm materiál. Využívá dokumentární rámec interview, v němž spolu novinář magazínu Life a Jackie rozpráví většinou v čelních záběrech jako „mluvící hlavy“ z televizních reportáží. Larraín rovněž propojuje autentické dokumentární záznamy s jejich inscenovanými imitacemi, až vzniká místy nerozlišitelný amalgám reálného a fikčního. Do hry na odhalování neautenticity toho, co je rádo považováno za autentické (archivní metráže, zpravodajství, dokumenty), spadá i důkladnost a dokonalost nápodoby, s níž Natalie Portman ztělesnila Jackie.

Neopomenutelný podíl na účinku Jackie nese disonantní, psychedelická hudba Micy Levi, zesilující odvrat díla od objektivního výkladu dějin k jejich subjektivnímu prožitku titulní hrdinkou. Odráží somnambulní malátnost Jackie, naznačuje její černé myšlenky, vyjadřuje jejich přelétavost od jedné úvahy ke druhé. Málokteré retro zasazené do šedesátých let a založené na úzkostlivé reprodukci dějinných reálií zanechá díky nekonvenční, avšak dokonale přilnavé hudbě tak ahistorický, kosmický a zároveň niterný dojem jako Jackie.

Jackie (Chile, Francie, USA, 2016, IMDb)
Režie: Pablo Larraín, scénář: Noah Oppenheim, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Sebastián Sepúlveda, hudba: Mica Levi, hrají: Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt ad., 100 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 2. 2. 2017).

Jackie (Chile, Francie, USA, 2016, IMDb)
Režie: Pablo Larraín, scénář: Noah Oppenheim, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Sebastián Sepúlveda, hudba: Mica Levi, hrají: Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt ad., 100 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 2. 2. 2017).

Přečteno 2149x

Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.3 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Terka  (8.6.2017 09:48)

Velmi pěkně napsáno, zajímavé postřehy. Ale. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Už druhý článek Cinepuru (pokaždé od jiného autora), ve kterém dnes čtu, že "něco je amalgám něčeho". V tomto případě dokonce "nerozlišitelný amalgám". Můj ty smutku, to je u vás v redakci nějaké nové modní spojení? Vždyť to ani není moc přiléhavé. Amalgám je čistě a pouze slitina kovu používaná na zuby. Tohle dentální přirovnání mi přijde tak bezzubé, že by mu amalgán nepomohl. Pokud chcete psát poutavě, nepotřebujete k tomu vymýšlet vlastní slova/tvary, opravdu nééé.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Editorial 120: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně

Lidovost, masovost, oblíbenost… / Jak rozumět populární kultuře po třiceti letech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Veselá bída svobody / The Florida Project

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #110 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Mezery identity / Moonlight (Ondřej Pavlík, kritika)

Sexuální násilí a smrt ve městě / Sedmilhářky (Ondřej Pavlík, televize)

Legenda o konci klasického princeznovského světa / Odvážná Vaiana (Anna Krejčířová, dvd)

Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová (Kamila Boháčková, profil)

Editorial 110 - Filmová paralýza (Jindřiška Bláhová, editorial)

Opustit vlastní šílenství / Fenomén Isabelle Huppert (Stanislava Přádná, portrét)

+ více...