Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting
kritika / Michal Böhm / 2. 5. 2017
T2 je ve výsledku spíš hřejivou vzpomínkou než důstojným pokračováním. Nostalgie tu přitom není jen prostředkem pro zesílení účinku na diváka-pamětníka, ale stává se jedním z hlavních motivů i motorů filmu. Nostalgie stojí již za rozhodnutím Marka Rentona odjet zpátky do Skotska, kam se navrací dvacet let po konci prvního dílu, kdy okradl své kamarády o společný balík peněz. V nostalgickém duchu se samozřejmě nese i jeho setkávání s bývalými přáteli, s nimiž vzpomíná nejen na události z Trainspottingu, ale vrací se ještě hlouběji do jejich společného mládí. Tyto návraty Boyle v rámci svého montážně-ilustrativního stylu podporuje nejen flashbacky scén z prvního filmu, ale i útržky klišovitě stylizovanými jako rodinný 8mm filmový archiv. Minulost je přirozeně zpřítomňována užíváním skladeb z proslulého původního soundtracku nebo doslovnou citací obrazových kompozic z prvního dílu. Někdy autoři dokonce pracují s podstatnými detaily originálu pouze jako s nostalgickými rekvizitami zbavenými svých původních významů. Tak je tomu i v případě heroinu: Rozhodnutí Rentona a Sick Boye znovu si „šlehnout“ nemá žádné konsekvence, a tím pádem pouze minimální opodstatnění v ději. Boyle jako by dospěl k závěru, že ne všechny důležité motivy z prvního dílu lze jednoduše zopakovat, ale postavy na ně vždycky mohou alespoň vzpomínat.
Jako by se tím autoři snažili zamaskovat fakt, že jejich dílo nemá vlastně žádné nové a podstatné tematické roviny srovnatelné s prvním Trainspottingem. Studie neschopnosti a neochoty stát se součástí společnosti, která v devadesátých letech zároveň upozorňovala na problém vyloučených lokalit ve Skotsku i po celé Anglii, je zde nahrazena banální motivací po finančním zaopatření postav, kde příčinou neštěstí je hlavně Rentonova zrada. Dvě z původního kvarteta hlavních postav sice prožívají i tíži zodpovědnosti otcovství, i tento motiv je ale nakonec rozmělněn v prázdných frázích. Absence silného jednotícího tématu tak způsobuje to, že se film rozpadá do série odlišně stylizovaných a kvalitativně nevyrovnaných epizod. V nich se spíše nahodile střídají žánry a nálady, než aby docházelo k mistrovskému zkombinování tragiky (mrtvé dítě) a komiky (výkaly u snídaně) původního Trainspottingu.
Podobně jako jeho britský krajan Ridley Scott ani Danny Boyle není typem režiséra, který by se výrazněji autorsky podílel na psaní scénáře ke svým filmům. Na pozdním Scottově díle se navíc ukazuje, že kvalita filmů je mnohdy spíš zásluhou scénáře než režiséra, který figuruje spíše v roli zkušeného řemeslníka. Boyle nicméně stále dokáže i ze slabších scénářů vystavět sice často dutou, ale jinak poměrně slušnou vizuální podívanou, a to zejména díky svému výraznému energickému rukopisu. To je případ pokračování Trainspottingu, ve kterém ovšem scenárista John Hodge (volně adaptující román Irwina Welsche Porno navazující na literární předlohu Trainspottingu) dal přednost bezpečné náruči nostalgie. Z mimořádného kulturního fenoménu se tak stala nevýrazná položka v Boylově filmografii, která je programově zacílena na pamětníky prvního dílu. Například scéna Rentonovy promluvy je sugestivní i napodruhé, ale jen proto, že se jí zrovna v tomto případě daří úspěšně aktualizovat esenci prvního dílu. To se bohužel nedá říci o filmu jako celku.
T2 Trainspotting (Velká Británie, 2017, IMDb)
Režie: Danny Boyle, scénář: John Hodge, kamera: Anthony Dod Mantle, střih: Jon Harris, hrají: Ewan McGregor, Ewen Bremner, Jonny Lee Miller, Robert Carlyle ad., 117 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 16. 2. 2017).
T2 Trainspotting (Velká Británie, 2017, IMDb)
Režie: Danny Boyle, scénář: John Hodge, kamera: Anthony Dod Mantle, střih: Jon Harris, hrají: Ewan McGregor, Ewen Bremner, Jonny Lee Miller, Robert Carlyle ad., 117 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 16. 2. 2017).
Přečteno 3727x
Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2.9 /7
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Lepší zůstat vně / Berlinale 2018
Berlinale: Z českých filmů nejvíc zaujal dokument Až přijde válka
Berlinale: Politika zatím ustupuje hvězdám z červeného koberce
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Spánek rozumu plodí příšery / Reakce na text děkana FAMU (Vít Janeček, glosa)
Pravda neexistuje / Jackie (Tomáš Gruntorád, kritika)
Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová (Kamila Boháčková, profil)
Život přečerpán / Já, Daniel Blake (Martin Mišúr, kritika)
Pohádky o evropském filmu / Rok 2016 v české distribuci (Aleš Danielis, glosa)
Úvod k tématu 110: Okraje kinematografie (Lukáš Skupa, téma)