Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFFKV: Vnitřní slunce září mezi řádky milostného rejstříku

MFFKV: Vnitřní slunce září mezi řádky milostného rejstříku

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 4. 7. 2017

Vedle napjatě očekávané sci-fi High Life, které francouzská auteurka Claire Denis připravuje jako svůj anglicky mluvený debut, se její poslední snímek Vnitřní slunce zdá být jako takový „oddechový“ meziprojekt. Zpráva o tom, že Denis natáčí film podle spisu Fragmenty milostného diskurzu poststrukturalistické superstar Rolanda Barthese, se vynořila teprve letos v lednu. A několik měsíců poté už dokončený snímek zahajoval paralelní sekci Dva týdny režisérů na festivalu v Cannes. Je tedy narychlo rozsvícené Vnitřní slunce spíše zhroucenou hvězdou, nebo naopak žhavým červeným obrem?

V souvislostech filmografie Claire Denis připomíná Vnitřní slunce nenápadného „trpaslíka“ i proto, že ustupuje od některých režisérčiných značkových postupů: složitě srozumitelného vyprávění nebo zvýšeného důrazu na taktilitu. Navíc není ani zdaleka tak pochmurné jako autorčiny nedávné snímky Parchanti spí dobře, Sama v Africe nebo L’Intrus. Epizody milostného soužení ze života zralé malířky (Juliette Binoche) místo toho Denis se svou dvorní kameramankou Agnès Godard maluje v hřejivých sytých barvách a odlehčuje je úsměvnými situacemi. Ze zdánlivě banálních dialogových výměn, jež Isabelle vede s řadou milenců a nápadníků, nicméně bez ustání prosvítá obtížně definovatelný přesah. Vnitřní slunce není tuctový příběh ženy, která se po nedávném rozvodu ne a ne šťastně (tj. trvale) zamilovat, ale ucelený katalog obecně sdílených „milostných figur“ – rejstřík svádění se všemi jeho rozporuplnými, k zbláznění nelogickými nuancemi.

Přestože se Denis inspirovala teoretickou knihou o lásce, která vysoce emoční pochody převádí do racionálně uchopitelných kategorií, není ve svém filmu popisná, odtažitá a neempatická. Schází jakékoli členění na kapitoly, rušivé odrážky a jiné zcizující fígle, které by naváděly k vědoucně pobavenému, distancovanému sledování. Poté, co se po boku Isabelle postupně vystřídá několik mužů (každý jinak založený, každý v jiné situaci), ale začne katalogizující rozměr snímku nenápadně vystupovat na povrch. Rozhovory jako by se odehrávaly v jemně namalovaných uvozovkách, postavy jako by nevědomky vstupovaly do různých rolí, určovaných právě oním „milostným diskurzem“, neustále přítomným kdesi v pozadí.

Kouzelné rande Isabelle s úspěšným divadelním hercem tak například probíhá v synkopickém rytmu pohybů a protipohybů, nechtěně matoucích signálů a nerozhodného, zdráhavého váhání. Původně pracovní schůzku od počátku narušují jeho intimní konfese. Lahev vína zůstává nenačatá, proud nikam nevedoucích slov zastaví až mlčelnivé objetí, následované prvním polibkem, když se on – v domnění, že k ničemu nedojde – ocitá na odchodu před otevřenými dveřmi jejího bytu. Nic z toho přitom nevypadá jako součást promyšlené strategie, vše se odehrává v doprovodu protichůdných výroků, nedokončených gest a iracionálních piruet o sto osmdesát stupňů. Zároveň ale postavy zůstávají v zajetí neviditelných, byť naprosto určujících sil, které jejich jednání ovládají. Když si Isabellin exmanžel v jedné postelové scéně olízne prostředníček a zamíří s ním pod peřinu, ona najednou ztuhne překvapením. „To nejsi ty. Někde jsi to odkoukal,“ vyčte hrdinka svému bývalému a otočí se k němu zády. Stačí jediné gesto, které je v rozporu s představou o tom druhém, a k milostnému aktu nemůže dojít.

Claire Denis natočila film, který někteří možná budou označovat za nepříliš originální „červenou knihovnu“, marginální dílo, jež nesnese srovnání s režisérčinými vrcholy. Jde sice o lehkonohý, ale zároveň nenápadně komplexní snímek, který neustále odkazuje do skrytých prostorů kamsi „za" všední starosti postav a zároveň si uchovává smyslnost a půvab, typický pro autorčiny romanticky laděná dramata, jakým je například Páteční večer. Vnitřní slunce možná nežhne oslňující silou, ale mezi řádky milostného rejstříku září o to vytrvaleji.

Přečteno 3182x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Peter Kerekes dokončuje svůj hraný debut Cenzorka

Damien Chazelle svůj příští film zasadí do Hollywoodu 20. let

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

Českou radost na Ji.hlavě vyhrál dokumentární portrét Sólo

Fincher našel svého Orsona Wellese pro životopisný film Mank

Dario Argento připravuje autorský hororový seriál Longinus

Park Chan-wook natočí remake satirického filmu Sekera


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

MFF Benátky: Extáze pro český film

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru

10 filmových tipů z programu Karlových Varů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Golem v Paříži / Synonyma

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (743) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (244) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)