Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

kritika / Ivo Michalík / 26. 9. 2017

Podle synopse čtvrtého filmu manželů Jessicy Hope Woodworth a Petera Brosense to vypadá, že se po uzavření dosavadní trilogie minulou Pátou sezonou skoro nic nezměnilo. Ústřední postavy musejí znovu řešit radikální událost, která jejich dosavadní životy od základu promění. Od symbolického rozkladu vztahu člověka a majestátní přírody se však tentokrát posouvají spíše k roadmovie a zároveň trochu bezzubé politické satiře.

V Khadaku nebo Páté sezoně trpěli obyčejní lidé. Jedněm onemocnělo stádo skotu, načež se museli přestěhovat do bezútěšné reality mongolského města. Druzí se kvůli nevysvětlitelnému odumírání krajiny spojenému s úhynem včelstev ocitli na pokraji vlastní záhuby. V obou případech stavělo autorské duo do popředí zástupce nižší vrstvy obyvatel. V Králi Belgičanů řeší osobní krizi mlčenlivý monarcha.

Belgický král podstupuje další z řady rutinních zahraničních cest. Shodou okolností se právě nachází v Turecku, usilujícím o vstup mezi země evropské sedmadvacítky, když se dozví o neočekávaném rozpadu své země. Aby toho nebylo málo, aktuální meteorologická situace mu znemožňuje okamžitý návrat do vlasti. Údajná sluneční bouře má přitom ryze symbolický rozměr. Nelétají kvůli ní letadla a mlčí telefony, ale na životě nejspíš nikoho přímo neohrožuje. Spolu se svým týmem se proto může Nicolas III. pokusit o nemožné – dopravit se domů přes nevyzpytatelný Balkán.

Změna hlediska se odráží také ve způsobu snímání. Až hypnoticky krásné záběry nahrazuje pseudodokumentární look, jelikož jednotlivé události zprostředkovává kamera smyšleného filmaře Duncana Lloyda, který chce dostát zadání nejnovější zakázky a natočit portrét smyšleného belgického politika. Celé dění sice občas glosuje vlastními postřehy, snaha o navození dojmu nonfikční reality ale nepřekračuje únosnou mez. Kameramanův nejdůležitější nástroj ostatně povětšinou zůstává upevněný na stativu, což Jessice Woodworth a Peteru Brosensovi umožňuje rozvíjet tradičně výtečnou práci s mizanscénou. Hned úvodní porada na střeše hotelu to díky využívání několika plánů a proměnlivému rámování obrazu jasně potvrzuje.

Zmnožováním domnělých úhlů pohledu na jinak docela prostý příběh Král Belgičanů českému publiku možná připomene dílo Petra Zelenky. Také belgičtí manželé se rozhodli natočit komedii, což zaráží především ve srovnání s naléhavě nihilistickou atmosférou jejich minulého snímku. Ačkoli výchozí situace v mnohém upomíná na podobu žánru v období klasického Hollywoodu (dojde na převleky i groteskní honičky s pronásledovateli), stěžejní politická linie film drží v ryzí současnosti. Woodworth a Brosens hledají pod nánosem uniformních pravidel státnických schůzek individualitu panovníka, který se vrací zpět mezi své poddané, aby se pokusil pochopit jejich největší strasti. Díky tomu zároveň znovu nachází i sám sebe. Naivita, se kterou tvůrci ke svému hrdinovi přistupují, se zdá jasně patrná a přitom není zřetelné, zda se z jejich strany jedná o jakousi podvratnou hru s divákem, nebo myslí až pohádkově traktovanou naraci vážně. A bohužel se nejedná o jedinou otázku, kterou Král Belgičanů nezodpoví.

Autorské duo se chtělo svým způsobem vyjádřit ke komplikované situaci, v níž se momentálně nachází mimo jiné i celá Evropská unie. Rozhodlo se tak učinit prostřednictvím určitého návratu ke kořenům dávného rozložení poměrů uvnitř společnosti. Naznačením, že cesta vede například skrze vůdce, kteří dokážou naslouchat svým občanům. Jenže zůstali u příliš velkého množství náznaků a na povrch nedokázal vyplynout jejich jasně formulovaný názor. Namísto otravných floskulí spjatých s komickým čtením politického zákulisí, jako je třeba vypočítavé chování králových poradců, by udělali lépe, kdyby se více zaměřili na vztah mezi konkrétními zeměmi, které skupina postav navštíví. Takto se všechno odehrává v příliš obecně nastaveném časoprostoru a snaha o katarzi vyzní do ztracena.

Král Belgičanů (King of the Belgians, Belgie, Nizozemsko, Bulharsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Peter Brosens, Jessica Hope Woodworth, kamera: Ton Peters, střih: David Verdurme, hrají: Peter Van den Begin, Lucie Debay, Titus De Voogdt, Bruno Georis ad., 94 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 8. 6. 2017).

Král Belgičanů (King of the Belgians, Belgie, Nizozemsko, Bulharsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Peter Brosens, Jessica Hope Woodworth, kamera: Ton Peters, střih: David Verdurme, hrají: Peter Van den Begin, Lucie Debay, Titus De Voogdt, Bruno Georis ad., 94 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 8. 6. 2017).

Přečteno 2796x

Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize

Nekonečně mnoho tváří Cate Blanchett

Terapie strachem / Satiry Rubena Östlunda


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #112 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2 (Anna Krejčířová, kritika)

Tak trochu roadmovie / Skokan (Lucie Česálková, kritika)

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč (Šárka Gmiterková, kritika)

Editorial 112: České filmové obrození? (Jindřiška Bláhová, editorial)

Život na narušených základech / Klient (Martin Šrajer, kritika)

Svár podle Murphyho zákonů / Feud: Bette and Joan (Jan Bodnár, televize)

+ více...