Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

kritika / Janis Prášil / 11. 9. 2017

Zlo a utrpení, které doprovází dějiny lidské společnosti, se stalo námětem řady příběhů, historických analýz nebo psychologických studií o traumatizovaných obětech a vinících s pokřivenou morálkou. Historické biografické drama Sibiřský deník jde proti těmto žánrovým konvencím a život zdeformovaný totalitním režimem líčí nikoli prostřednictvím práce s fakty, jako například Alexandr Solženicyn v knize Souostroví Gulag, ale unikátním stylem navozujícím fyzický a psychický prožitek postavy.

Lotyšský divadelní a filmový režisér Viesturs Kairišs zpracoval s neobvyklou mírou intimity a obrazové poetičnosti vzpomínky Melanie Vanags, jejíž dopisy z let 1941–1957 zaznamenávají životní příběh jedné a zároveň tisíců dalších žen z Pobaltí, které byly počátkem čtyřicátých let odtrženy od svých rodin a deportovány do pracovních táborů na Sibiř. Intimní a niterné zobrazení historické zkušenosti vyvěrá také z originálního stylistického uchopení. Kamera Gintse Bērziņše oceněná na festivale v Tallinnu využívá expresivity i poetičnosti černobílého obrazu. Odkazuje jak na tradici němé kinematografie, tak na současnou avantgardní tvorbu, jmenovitě na extrémně subjektivizované sondy do lidského soukromí z dílny ruského režiséra Alexandra Sokurova. Bērziņš pracuje se specifickou kompozicí záběrů, snímá postavy a předměty z extrémní blízkosti, rozostřuje obrazové pole a deformuje tvary, aby divákovi přiblížil smyslové vjemy hrdinky v sugestivním hereckém pojetí Sabine Timoteo.

Sibiřský deník má kromě unikátního obrazového ztvárnění ještě další výjimečnou vlastnost. V motivech telepatie, setkání s mrtvými nebo v okamžicích zázraku se dostává za hranici racionality. Extrémní zostření smyslů, halucinativnost, delirické stavy a metafyzické útěky z kruté reality do jakéhosi surreálného bezčasí budí klamný dojem, jako by se vše odehrávalo v jiném světě odtrženém od toho uchopovaného pomocí rozumu. Cílem však není odhalit, zda mysteriózní motivy pocházejí z nadpozemského zdroje, nebo jsou projevem těžce zkoušené lidské psychiky. Doba, kterou snímek zachycuje, není racionální a na toto vyšinutí z normy odkazuje právě jeho snovost a mystičnost. Obtížně uchopitelný svět totality a pocity jedince čekajícího na zázrak vystihují záběry na krajinu. Monumentální lesy tajgy, v nichž je hrdinka donucena žít, mohou v paprscích slunce nebo pod sněhovou pokrývkou působit neskutečně a poeticky. Jejich šalebná krása a nekonečnost však skrývá smrtonosné vězení, příbytek, jehož mátožní obyvatelé podléhají tíživým podmínkám, hladu, vyčerpanosti a frustraci a postupně z nich vyprchává život. Metafyzický nádech syrového příběhu ještě zesiluje éterický soundtrack, pomalé tempo a dlouhé záběry.

Tento specifický přístup k historické látce omezuje kontext na nejzákladnější vstupní informace, atakuje diváka explicitním zobrazením krutosti a utrpení a ponechává hrdinku téměř v anonymitě. Může proto zpočátku působit jako nedostatek, především pro publikum, které očekává konvenčně vyprávěný příběh. Jde však o chytrý tah tvůrčího týmu, jenž namísto objektivní historické analýzy předkládá neobvyklou syntézu naturalismu a surrealistické poetiky. Ocitáme se na půdě extrémně silných obrazů historie vyvěrajících ze subjektivní a selektivní paměti, která vedle sebe zvrhle staví traumatické události a extatické okamžiky prchavého štěstí.

Sibiřský deník není ve stylizovaném zobrazení historie tak radikální jako Saulův syn, v němž László Nemes depersonalizoval hlavní postavu natolik, že jí nevidíme do tváře a vraždění v nacistickém vyhlazovacím táboře pojímá jako hrůznou kulisu. Černobílé experimentální estonské drama Ve větru režiséra Marttiho Heldeho zase volí jasnější a údernější koncept, když podobný příběh vycházející z deníků jiné deportované ženy inscenuje do živých obrazů. Kairišsův baladický snímek však nalézá další neotřelý přístup k historické látce. Obrazovou poetičností a důrazem na smyslové vjemy zdařile zprostředkovává sugestivní obraz života na hranici mezi nadějí a šílenstvím.

Sibiřský deník (Melānijas hronika, Lotyšsko, Česko, Finsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Viesturs Kairišs, kamera: Gints Bērziņš, střih: Jussi Rautaniemi, hudba: Arturs Maskats, Kārlis Auzāns, Aleksandrs Vaicahovskis, hrají: Sabine Timoteo, Edvīns Mekšs, Ivars Krasts, Guna Zariņa, Maija Doveika ad., 120 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Sibiřský deník (Melānijas hronika, Lotyšsko, Česko, Finsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Viesturs Kairišs, kamera: Gints Bērziņš, střih: Jussi Rautaniemi, hudba: Arturs Maskats, Kārlis Auzāns, Aleksandrs Vaicahovskis, hrají: Sabine Timoteo, Edvīns Mekšs, Ivars Krasts, Guna Zariņa, Maija Doveika ad., 120 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Přečteno 2860x

Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pitomý porno po česku / Chyby

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Střípky života / Střípky ženy

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #112 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu (Antonín Tesař, téma)

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2 (Anna Krejčířová, kritika)

Twin Peaks / Vytěžování minulosti a narušování času (Jiří Špičák, soundtrack)

Český film na dobré cestě / Anketa o současném stavu domácí tvorby (Redakce, téma)

Konec vesmírného programu / Mass Effect: Andromeda (Jan Švelch, videohra)

Svár podle Murphyho zákonů / Feud: Bette and Joan (Jan Bodnár, televize)

+ více...