Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Srozumitelná jinakost / MFF Benátky
report / festival / Hedvika Petrželková / 10. 1. 2018
Pohádkové prvky Tvaru vody, přestože zcela jiného charakteru, mohou vzdáleně připomenout loňský muzikál La La Land, který sice v Benátkách neuspěl, ale vynahradil si to na Cenách Americké akademie. Jaký bude v tomto osud del Torova snímku, je zatím v hlavách "starých bílých mužů", kteří stále ještě v Akademii převažují. Naděje na vítězství je nicméně začná. Tvar vody je totiž přímočarý ve svém optimistickém volání po spravedlnosti a poselství naděje, že i outsideři mají právo na lásku, a že v dnešním světě je jinakost už tak běžná, že je vlastně normální. V druhém plánu skrývá i náznak politického motivu, když ironicky nahlíží volební slogan "Make America Great Again"; někteří recenzenti v tomto směru hovoří také o "antifašistické" pohádce.
Tvar vody nebyl zdaleka jediným filmem benátské soutěže s podobnými motivy. Dál se ve zpochybnění americké idyly snažilo jít drama Suburbicon zasazené do padesátých let. K odkrytí pokrytectví amerických maloměšťáků (tehdy i nyní) se ale snímek ubíral takovou oklikou, že se záměr v podstatě ztratil. Clooney zkombinoval dvě linie - původní námět, těžící ze skutečného případu, v němž se v roce 1957 do bílého amerického předměstí přistěhovala rodina tmavé pleti a narazila na tuhý odpor místních, a detektivní příběh bratří Coenů zasazený do osmdesátých let. Samostatně by obě možná fungovaly. Kombinování zprvu realistického příběhu rasové nesnášenlivosti s krvavou černohumornou groteskou v "coenovském" stylu ale drhlo.
Mikrokosmos amerického maloměsta, tentokrát situovaný do současnosti, nahlédl přesvědčivě britský dramatik McDonagh i když se přitom držel v dramatu s prvky černé komedie o ženě snažící se přimět policii, aby vypátrala vraha její dcery, blízko poetice bratří Coenů. Tři billboardy kousek za Ebbingem patřily k favoritům soutěže. K těm se překvapivě neřadila dystopická komediální satira Zmenšování reflektující ekologickou krizi i krizi mužství, přičemž alespoň jedno z toho lze s filmovou nadsázkou vyřešit radikálním zmenšením. Alexander Payne scénář napsal se svým dlouholetým spolupracovníkem Jimem Taylorem - po filmech Občanka Ruth, Kdo s koho, O Schmidtovi a Bokovka je to jejich pátá spolupráce. Payne přitom ukázkově naplnil premisu, kterou ředitel benátského festivalu Alberto Barbera avizoval ještě před jeho začátkem: "Spíše než momentka dneška nebo suvenýrové selfie současného filmu jsou snímky, které navrhujeme určitým způsobem schopné vnímat budoucnost, naznačit jeden nebo dva (lepší) směry, které jsou otevřené budoucnosti, jako když prozkoumáváme horizont, abychom zjistili, co bude dál. Pokud jsme se příliš neodchýlili od nejistoty tohoto cíle, můžeme opět tvrdit, že naše práce má nějaký smysl."
74. MFF Benátky - 30.8. - 9.9. 2017
Přečteno 2721x
Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
0 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
POSLEDNÍ ČÍSLO

#133
únor 2021
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY report
Oko, které se dívá / 77. MFF v Benátkách
Evropský divák v úzkých / IDFA
MFF Benátky: Extáze pro český film
Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary
DALŠÍ Z RUBRIKY festival
Anifilm 2020 / Za zvuků animace
Spolu tady a teď / 24. MFDF Jihlava
Oko, které se dívá / 77. MFF v Benátkách
LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti
Visions du Réel 2020 / Referát z digitálního Nyonu
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (112) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (268) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Assassin / Introspektivní boření žánru (Anna Krejčířová, mimo kino)
Kosmická hra na schovávanou / Everything (Antonín Tesař, videohra)
Kůže, kterou nosil / Tom of Finland (Jan Bodnár, kritika)
Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace (Kamila Boháčková, téma)
Soukromá apokalypsa / matka! (Martin Bubrín, kritika)
Čarodějnice jsou zpátky / Suspiria (Jiří Špičák, soundtrack)