Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland

kritika / Jan Bodnár / 24. 1. 2018

Oceňovaný finský režisér Dome Karukoski ve svém posledním filmu Mrzout reflektoval formou cynické komedie vnímání soudobé finské společnosti a hektické moderní doby očima stárnoucího muže. Ve svém nejnovějším snímku Tom of Finland se naopak vrací do historie. V biografickém příběhu jednoho z nejzásadnějších představitelů gay kultury 20. století, finského umělce Touko Valio Laaksonena, přijímá hledisko ostrakizovaného jedince, skrze nějž sleduje společenský vývoj ve finské společnosti a emancipaci homosexuálů ve druhé polovině 20. století. Tentokrát volí formu diváckého a finančně náročného koprodukčního velkofilmu a v přehledném lineárním vyprávění vyzdvihuje nejzásadnější momenty ze života autora kultovních kreseb, známého celosvětově pod pseudonymem Tom of Finland. Jeho díla plná homoerotického napětí a pornografických výjevů, portrétující uniformované maskulinní nadsamce s naddimenzovanými genitáliemi, se stala legendárními. Byla tu mnohem dříve než filmové gay porno, které se rozmohlo ve druhé polovině 20. století a jemuž fantazie finského kreslíře v hojné míře posloužily jako životodárná inspirace.

Do značné míry kontroverzní látka by mohla svádět k ilustraci sexuálních výjevů a bulvarizaci autorova života. Karukoski naopak příběh usazuje do žánru konvenčního životopisného filmu, který nechtěné rezonance výrazně tlumí. Díky výpravné mizanscéně, heroizaci hlavního hrdiny a atraktivnímu hereckému obsazení, kde narazíme na největší mužské herecké hvězdy současné finské kinematografie, snímek výrazně cílí na široké spektrum diváků. Přístupnost příběhu pro všechny diváky posiluje především zcela univerzální téma boje jedince za svobodu a právo na své vlastní sexuální i umělecké sebeurčení. Tvůrci filmu zde kontrastují silný příběh jedince a velké dějiny 20. století. Skrze životní osud Toma otevírají důležitá témata spojená s životem gay komunity v uplynulém století, jako jsou válečná traumata, perzekuce homosexuálů nebo epidemie AIDS.

Pokud se tedy film drží v rámci současných konvencí žánru životopisných filmů a nepouští se do výraznějších stylistických ani formálních experimentů, z hlediska queer kinematografie může představovat poměrně významný milník. A to nejen proto, že se tato výrazná postava malířství a kresby dostává do narativního filmu vůbec poprvé. Film jako by navazoval na snímky z letošního roku Na konci světa a Call Me by Your Name. Tato díla neukazují homosexuály jako trpící a tragické figury, které nemohou dojít k pozitivnímu finále. Tento sílící trend v rámci queer kinematografie posledních let povyšuje Toma of Finland na zcela novou úroveň, kdy titulní postavu stylizuje téměř do podoby národního hrdiny a výrazně akcentuje jeho dobový vliv na revoluci v obecném vnímání homosexuálů i mimo evropský kontext. Fikční svět filmu tvoří nejrůznější obdoby gay komunit a homosexualita je všudypřítomná. Zaběhnutý řád tohoto světa narušují vždy heterosexuální postavy obvykle reprezentované policisty či vyšetřovateli, kteří jsou povětšinou nositeli restrikcí proti homosexuálům. Karukoski zde vytváří exkluzivní rekonstrukci dobové homosexuální společnosti, a je to právě ona, která se ve filmu stává naprosto normativní, nehledě na to, jak velkým tabu ve své době byla. Snímek vyvolává téměř viscerální zážitek, kdy ze scén nahodilých sexuálních setkání v setmělých parcích nebo hédonistických gay party plných dýmu můžeme příchuť cigaret a potu takřka plně pocítit.

Tom of Finland je poctivý životopisný film, osvětlující život a dílo jedné ze zásadních postav queer kultury 20. století. Nedosahuje sice svobodomyslné a podvratné síly kreslířových nejznámějších děl a především v závěrečné třetině věnované osmdesátým letům se výrazně soustředí na ilustraci represivního politického kontextu. Přesto díky neortodoxní hlavní postavě velmi zábavně a sebevědomě podvrací představu o doposud vžitém pojmu národní hrdina.

Tom of Finland (Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo, USA, 2017, IMDb)
Režie: Dome Karukoski, scénář: Aleksi Bardy, kamera: Lasse Frank, střih: Harri Ylönen, hudba: Hildur Guðnadóttir, Lasse Enersen, hrají: Pekka Strang, Lauri Tilkanen, Jessica Grabowsky, Taisto Oksanen ad., 115 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 9. 11. 2017).

Tom of Finland (Finsko, Švédsko, Dánsko, Německo, USA, 2017, IMDb)
Režie: Dome Karukoski, scénář: Aleksi Bardy, kamera: Lasse Frank, střih: Harri Ylönen, hudba: Hildur Guðnadóttir, Lasse Enersen, hrají: Pekka Strang, Lauri Tilkanen, Jessica Grabowsky, Taisto Oksanen ad., 115 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 9. 11. 2017).

Přečteno 1420x

Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

Britský akademik nalezl ztracený scénář Stanleyho Kubricka

Jim Jarmusch natáčí zombie komedii The Dead Don’t Die

V Locarnu bude soutěžit Radu Muntean i Hong Sang-soo

HBO připravuje české špionážní drama Bez vědomí

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno


RUBRIKY

anketa (23) / český film (74) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (69) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (670) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (211) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #114 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Polsko: Na hraně emocí i žánrů (Mariusz Frukacz, Iwona Aleksandra Hałgas, téma)

Kosmická hra na schovávanou / Everything (Antonín Tesař, videohra)

Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla (Janis Prášil, kritika)

Oats Studios / Možná budoucnost nezávislého blockbusteru (Anna Krejčířová, web)

Ztrácení zralého Pabla / Neruda (Martin Mišúr, kritika)

Dál, jinam, drzeji / Rozhovor s uměleckým ředitelem festivalu v Rotterdamu (Jakub Felcman, rozhovor)

+ více...